Bojíte se rozběhnout trénink či závod pomalu, abyste pak stihli doběhnout ve vysněném čase? Zkuste se rozběhnout pomalu na zkoušku v jednom tempovém tréninku! Jediné, co budete „riskovat“, bude právě jen ten jeden trénink!

Spousta běžců a běžkyň, ale to stejné platí o vyznavačích všech aerobních aktivit, cyklisty či triatlety počínaje a vyznavači spinningu, aerobiku či zumby konče, si myslí, že když od začátku nejedou na sto a více procent, nemá to cenu, protože se nevydají ze všech sil a proto se nebudou zlepšovat, či nebudou hubnout.

Chápu jejich obavy, ono to vypadá logicky, že když mám dostoupat na vrchol, musím do toho dát všechno, ale i zkušení horolezci vědí, že daleko nebezpečnější než vystoupat vzhůru je cesta dolů z dobyté hory, a proto na to myslí při lezení a snaží se uchovat si dostatek sil, aby se při cestě dolů udrželi na nohou a nezkalila se jim mysl či zrak.

Dokážete-li si jednou poručit v tréninku a ovládnout toho šotka v sobě, který vás neustále nabádá: „Makej, makej, jedeš na osobák, tak se snaž a neflákej to!“ a první kilometr či 5 minut rozeběhnete pomalu, nebo alespoň v ne pro vás obvyklém tempu, poznáte v průběhu dalších minut tréninku, co to je běžet na laktát. Poběžíte rychle, přitom se nebudete zadýchávat, poběžíte uvolněně, protože vaše svaly nebudou zakyselené a výsledkem – světe div se – bude i přes pomalý začátek skvělý výsledek, možná i tréninkový osobák.

Zkuste to, nakonec co riskujete? Jedině to, že si v jednom tréninku osobák nedáte, ale spíše to, že poznáte, že ve světě výkonu to funguje jinak, než jak jste si zatím mysleli.

Pro podporu svých argumentů si odskočím k technice, k osobnímu automobilu, který je vám asi nejbližší, protože jen málo lidí nemá vlastní zkušenost s jeho řízením, a položím vám otázku: když si sednete do auta, dupnete na plyn a valíte to, co to jde hned od prvních vteřin, nebo prvních pár minut necháte motor zahřát a teprve pak to přikrmíte? Věřím, že většina z vás udělá to druhé, protože ví, že jednak propálí méně benzínu či nafty, ale hlavně, že tím prospěje svému miláčkovi. Váš motor, všechny klouby, rozvody, pružiny, tekutiny, potřebují taky nějaký čas na zahřátí, aby celý stroj pak mohl fungovat na 100 %. 

A největší trumf jsem si schoval nakonec. A znovu se vás zeptám: je opojnější vítězství, když zvítězíte o parník, nebo když ho získáte na cílové čáře poté, co jste všechny ty, co vám na začátku trošku odběhli, doběhli?

Běháte. Když se vám narodí prcek, šoupnete ho do speciálního sportovního kočárku a běháte i s ním. Jenže pak někdy přijde okamžik, kdy vám z kočárku vyroste, a vy začnete přemýšlet, jak byste s ním mohli běhat i nadále – po svých a po jeho. Děti běhají rády, ale aby radost z běhu hned zase neztratily, je dobré dbát na několik věcí.

V jakém věku je nejlepší začít běhat s dětmi

Nejvíce dětí začne dělat své první váhavé běžecké krůčky mezi devátým a dvanáctým měsícem. Ve 14 – 15 měsících už umí většinou běhat docela dobře. Jestli byste je chtěli vzít s sebou na vaši běžeckou rundu už teď, tak s tím ještě počkejte. Existují sice děti, které už ve 3 nebo 4 letech rodiče přihlásí na různé dětské závody, ale měli byste si dobře rozmyslet, jestli je vaše dítě na to dost zralé. Je tu nebezpečí, že když se dítě přetíží, ztratí chuť běhat – a to přece rozhodně nechcete! Dobrý věk pro začátek vašeho společného běhání je cca 5 let, ale zpočátku se držte zpátky a běhejte s dítětem krátké trasy, maximálně cca 1 km.

Jak často by měli děti trénovat

Jestliže vaše dítě běhání baví, můžete s ním běhat 1x – 2x týdně. Více by to zpočátku být nemělo, dětský organismus se zvýšeným nárokům musí přizpůsobit, a naopak – vy musíte přizpůsobit zatížení fyzickým možnostem dítěte.

Jaké vzdálenosti jsou pro děti vhodné

Až do věku 8 let by děti měly běhat 1, max. 1,5 km v kuse, to odpovídá času od pěti do deseti minut. S přídavky byste měli být velmi opatrní, a jestliže bude chtít vaše dítě zařadit pauzu, rozhodně ho nenuťte pokračovat v běhu!

Mají malé děti cit pro tempo

Ne. Když to přeženeme, znají děti vlastně jen dvě rychlosti: běžet na plný plyn nebo stát. Už to vysvětluje, proč byste neměli s dětmi běhat dlouhé trasy v kuse v rovnoměrném tempu.

Co dělat, když vám dítě při běhu masivně zčervená

To je úplně normální, děti mají vyšší tělesnou teplotu. K tomu disponují menší tvorbou potu než dospělí a s tím je spojena také menší schopnost odvádět teplo prostřednictvím pocení celkově. Dětské tělíčko pumpuje tudíž při sportovní činnosti více krve pod kůži, což způsobí tu pěkně červenou barvu v obličeji. Také vás nemusí znepokojovat, že děti hodně nahlas dýchají, více než dospělí. Vzhledem k horší termoregulaci prostřednictvím vodního hospodaření byste měli být při běhání s dětmi zvláště opatrní v horkých dnech, a také myslet na dostatečné doplňování tekutin.

Měly by děti provozovat kromě běhání i jiné sporty

V každém případě ano, na to, aby se věnovaly jen jedné disciplíně, je ještě příliš brzy. U dětí, které se zabývají různými sportovními aktivitami, jsou motorické schopnosti jako pohyblivost, rychlost nebo koordinace často mnohem více rozvinuty než u stejně starých nesportujících dětí. Z lékařského hlediska se dá doporučit lehká atletika, protože v rámci ní mohou děti vyzkoušet celou řadu různých disciplín.

Je nebezpečné, když má dítě při běhu vysoký puls

Ne, pokud to není způsobeno kardiovaskulárním onemocněním. Přesto byste měli dbát na to, aby děti neměly vysokou tepovou frekvenci příliš dlouho. Děti mají vyšší klidovou tepovou frekvenci než dospělí, v závislosti na věku je až 120 tepů/min. běžná hodnota, oproti 60 – 80 u dospělých. Adekvátně vyšší je puls i při zatížení – 200 tepů/min. není u dětí žádná vzácnost.

V jakém terénu je nejlepší s dětmi běhat

Dospělí běhají proto, aby se udrželi fit a/nebo si vylepšili své osobáčky. Při tom nehraje žádnou důležitou roli, jestli je trasa na trénink nějak zvlášť zajímavá nebo ne. Děti naproti tomu běhají pro radost z pohybu a chtějí na trase objevovat stále něco nového. Pro ně je trasa kolem domu podstatně méně atraktivní než když se s nimi proběhnete v lese, v parku nebo loukami. Ještě zajímavější pro ně bude, když si budou moci občas vyběhnout nějaký kopeček.

Jaké tréninkové formy se pro trénink dětí doporučují

Běhání se nejlépe učí hrou. S drilem u dětí daleko nedoběhnete. Ani cílený intervalový trénink nebo tempové běhy nejsou zrovna to pravé. Zkuste sestavovat trénink co nejvariabilnější. Měňte rychlost, běhejte s dětmi slalom mezi stromy nebo běhejte pozadu, po straně nebo třeba po jedné noze. Běh se také dá spojit s různými dalšími úkoly (na některém místě třeba musí dítě zazpívat nějakou písničku, něco jednoduchého spočítat apod.). Při takové formě „tréninku“ často děti ani nepostřehnou, jak už jsou na trase dlouho.

Kdy je u dětí správný čas na první závod

Paušálně se to říci nedá. Dětských závodů na 400 nebo 500 m se mohou děti zúčastnit už několik týdnů po začátku běžeckých tréninků. Všechny ty věci okolo závodů, jako startovní číslo, měření času a vbíhání do cíle je budou ještě více motivovat a budou nadšené. Než je přihlásíte na nějaký delší běh, musíte vědět, že to zvládnou, jinak dojde akorát tak na slzičky a demotivaci. Jak už bylo řečeno, tak asi do 8 let by děti stejně delší trasy než 1,5 km neměly běhat, a i při závodě platí to, co při tréninku – tedy že pauzy jsou povolené a to, že to dítě prostě „zabalí“, není žádná ostuda.

Měli byste při závodě běžet se svými dětmi

I když je to při mnoha dětských závodech povoleno, raději to nedělejte. Může se totiž stát, že místo vašeho dítka budete tempo určovat vy a lehce se vám přihodí, že dítě prostě uženete. Takže bude lepší, když budete fandit někde podél trasy.

Na co dát pozor při výběru běžeckých bot pro děti

Sehnat dětské běžecké boty není tak snadné. Když už najdete obchod, kde je vedou, dejte si s jejich zkoušením načas. Dětské nohy mají jiný tvar než nohy dospěláka, jsou plošší. Nedejte na to, že se jim líbí barva, případně značka, a důkladně vyzkoušejte, jestli mají prsty v botách dost místa, jestli boty nikde netlačí a na noze skutečně sedí. Protože děti rychle rostou, může se vám stát, že budou v některém roce potřebovat i dva páry.

Přejeme vám hodně společně naběhaných kilometrů, které budou příjemné pro vás i pro vaše děti!

Zacyklování, to je to, co se stane snad každému, kdo usiluje v jakémkoliv druhu sportu o to, sáhnout si na samý vrchol.

Kdo se někdy o něco podobného pokoušel, nejspíš si vzpomene, že se dostal do fáze, kdy výkonnost stoupala a stoupala a stoupala, a on podpořen dobrými výsledky makal a makal a makal, přestože mu všechno říkalo: woe uber plyn, než se ucho utrhne, džbán rozbije, sud přeteče.

Když jsem se ještě sám připravoval na závody, bez ohledu na to, jestli pod vedením trenéra, či později pod nadvládou své hlavy a svého ega, stalo se mi mnohokrát, kdy jsem si říkal: už by to chtělo ubrat, a při tom ještě více přidal plyn.

Stejně se mi vedlo, když jsem si před závodem říkal: ne abys to zase rozeběhl jako magor a pak zase vytuhnul. Pak jsem se startovním výstřelem vyletěl, jako když po mně střelí, a týdny práce byly po pár kilometrech v čoudeli.

Mám klienty, kteří jsou velmi rozumní, ale jak už to tak bývá, občas si tu a tam něco přidají, ubrat je napadne, až když už tělo vyhlásí generální stávku, což už je na nějaké reakce v podobě ubrání tréninkové zátěže pozdě, neboť energetické zásoby byly vyčerpány a bude třeba je opět pomalu a trpělivě načerpat.

Pokud se v popsaném poznáváte, tak ve chvíli, kdy vás napadne, že byste mohli ještě zařadit vyšší rychlost a přidat, tak radši zpomalte, nebo ještě lépe zastavte a vrazte tam zpátečku, než se vám váš stroj rozpadne.