Nevítězí ten, který vyběhne první od startu, ale ten co první protrhne cílovou pásku

Nevítězí ten, který vyběhne první od startu, ale ten co první protrhne cílovou pásku

Bojíte se rozběhnout trénink či závod pomalu, abyste pak stihli doběhnout ve vysněném čase? Zkuste se rozběhnout pomalu na zkoušku v jednom tempovém tréninku! Jediné, co budete „riskovat“, bude právě jen ten jeden trénink!

Spousta běžců a běžkyň, ale to stejné platí o vyznavačích všech aerobních aktivit, cyklisty či triatlety počínaje a vyznavači spinningu, aerobiku či zumby konče, si myslí, že když od začátku nejedou na sto a více procent, nemá to cenu, protože se nevydají ze všech sil a proto se nebudou zlepšovat, či nebudou hubnout.

Chápu jejich obavy, ono to vypadá logicky, že když mám dostoupat na vrchol, musím do toho dát všechno, ale i zkušení horolezci vědí, že daleko nebezpečnější než vystoupat vzhůru je cesta dolů z dobyté hory, a proto na to myslí při lezení a snaží se uchovat si dostatek sil, aby se při cestě dolů udrželi na nohou a nezkalila se jim mysl či zrak.

Dokážete-li si jednou poručit v tréninku a ovládnout toho šotka v sobě, který vás neustále nabádá: „Makej, makej, jedeš na osobák, tak se snaž a neflákej to!“ a první kilometr či 5 minut rozeběhnete pomalu, nebo alespoň v ne pro vás obvyklém tempu, poznáte v průběhu dalších minut tréninku, co to je běžet na laktát. Poběžíte rychle, přitom se nebudete zadýchávat, poběžíte uvolněně, protože vaše svaly nebudou zakyselené a výsledkem – světe div se – bude i přes pomalý začátek skvělý výsledek, možná i tréninkový osobák.

Zkuste to, nakonec co riskujete? Jedině to, že si v jednom tréninku osobák nedáte, ale spíše to, že poznáte, že ve světě výkonu to funguje jinak, než jak jste si zatím mysleli.

Pro podporu svých argumentů si odskočím k technice, k osobnímu automobilu, který je vám asi nejbližší, protože jen málo lidí nemá vlastní zkušenost s jeho řízením, a položím vám otázku: když si sednete do auta, dupnete na plyn a valíte to, co to jde hned od prvních vteřin, nebo prvních pár minut necháte motor zahřát a teprve pak to přikrmíte? Věřím, že většina z vás udělá to druhé, protože ví, že jednak propálí méně benzínu či nafty, ale hlavně, že tím prospěje svému miláčkovi. Váš motor, všechny klouby, rozvody, pružiny, tekutiny, potřebují taky nějaký čas na zahřátí, aby celý stroj pak mohl fungovat na 100 %. 

A největší trumf jsem si schoval nakonec. A znovu se vás zeptám: je opojnější vítězství, když zvítězíte o parník, nebo když ho získáte na cílové čáře poté, co jste všechny ty, co vám na začátku trošku odběhli, doběhli?

Život v nás a okol nás

Život v nás a okol nás

Podporovat či ovládat? Naslouchat či prosazovat si svou? Obdivovat či srážet? Bít se či nechat plynout? Sít či sklízet?

Sít či sklízet

Začnu tím posledním. Jednak proto, že se může zdát samo o sobě lehce nepatřičné s těmi předcházejícími protipóly, jednak proto, že většina automaticky odpoví – sklízet. Ale ono to sem patří, stejně jako by sem patřilo ještě mnoho dalších podobných otázek, na něž stále hledáme odpovědi. Občas už to vypadá, že ji máme, přikloníce se na jednu stranu, aby nám následující zkušenost řekla, že jsme zase na začátku. Ani jeden z výše nastolených rozporů totiž nemá jednoznačného vítěze. Je to jako s tím JINEM a JANGEM, či mužským a ženským elementem v nás. Prostě obé dohromady tvoří stále se točící kouli naplněnou dvěma různě barevnými kapalinami, které se spolu mísí. Chvilku to vypadá, že je v ní více té a chvilku oné, podle toho, jak se zrovna promísí, přičemž my stoprocentně víme, že obou je tam naprosto stejné množství.

Náš život se odehrává v této uzavřené kouli, dokud si neuvědomíme absurditu vnitřního boje, který uvnitř sebe vedeme. Boje, který se navenek projevuje naší podrážděností – někde se ta energie ze stále na sebe narážejících kuliček přeci musí vybít. 

Kde se vzaly ty kuličky

Ty kuličky jsou právě ty rozpory v nás: „Podporovat či ovládat? Naslouchat či prosazovat si svou? Obdivovat či srážet? Bít se či nechat plynout? Sít či sklízet?…“ Každý ten rozpor si můžeme představit jako jednu kuličku a ty se nemydlí jen uvnitř sebe, ale i vzájemně mezi sebou, a tím se v nás hromadí spousta třaskavé energie, která prostě tu a tam bouchne. Tomu pak říkáme: „Bouchly ve mně saze.“

Mrzí nás to, ale neumíme s tím nic udělat, dokud si neuvědomíme, že náš život a vůbec život jako takový není boj, ale naopak harmonické soužití, kdy si navzájem poskytujeme to nejlepší z nás, čím nás příroda, prozřetelnost, Bůh… obdařili, abychom to mohli poskytnout druhým. Abychom tím, nebo prostřednictvím toho, POSLOUŽILI druhým. 

Takže opíši kruh a vrátím se ve svém dnešním zamyšlení zase na začátek.

Sklízet či sít

Abychom mohli sklidit, musíme zasít, to dá rozum. Ale pak tu nastává klasická otázka. Bylo dřív vejce či slepice? V tomto případě: „Bylo dřív semeno či rostlina?“ AHA? A jsme u toho. Jen jsme se tím začali probírat, už jsme zabředli. Jak rozseknout ten gordický uzel? Možná stejně jako to udělal kdysi v dávnověku Alexandr Veliký, když pochodoval se svými armádami pouští a uviděl dva silné provazy spojené mohutným, složitě propleteným gordickým uzlem. Ten uzel nedokázal do té doby nikdo rozvázat. Alexandr Veliký prostě vytasil meč a jediným mocným úderem jej přesekl ve dví. Zdá se vám to barbarské? Z dnešního pohledu možná, ale za koho bychom dnes asi tak považovali Alexandra Velikého? Za barbara. Tak vidíte. Alexandr konal podle své naprosté přirozenosti. Prostě byl tu před ním problém, který bylo třeba vyřešit. V jeho době se problémy řešily velmi často mečem, tak udělal právě to, co bylo nejpřirozenější. Otázkou ale stále zůstává, proč už to neudělal nikdo před ním? Vždyť to byli stejní barbaři, nebo dokonce ještě větší barbaři, než on. 

Naše rozhodnutí, přiklonění se na tu či onu stranu, nesouvisí ani tak s tím, nakolik jsme chytří či mazaní, ale nakolik jsme moudří. Nakolik umíme naslouchat, nakolik se dokážeme vcítit do situace, nakolik jsme schopni a ochotni jednat, co nám říká naše intuice. Protože intuice byla to, co vedlo Alexandrovu ruku. 

Intuice nám neporoučí, intuice nám ukazuje cestu

To je velmi důležité si uvědomit. Málo kdo z nás má rád přikazování: „Musíš udělat tohle a takhle!“ Vnímáme to jako útok na svou vlastní osobu: „Přeci nejsem blbej a vím…“ Jakmile něco cítíme jako útok, že to zavání bojem, stavíme se na zadní. Bohužel, když nám něco říká intuice, jako bychom ztráceli jistotu pod nohama či pod rukama, že to tak máme skutečně udělat. Souvisí to s tím, že vždy velmi dobře víme, CO NECHCEME, ale dlouho nám trvá přijít na to, CO CHCEME! 

Za všechno může SEBEVĚDOMÍ, nebo spíše NEDOSTATEK SEBEVĚDOMÍ

Pokud si člověk věří – nepřemýšlí a jedná. Jedná intuitivně. Intuice není jen něco, co nám našeptává cosi shůry, ale jsou to také nabyté životní zkušenosti, tedy něco, co si neseme v sobě. Kdy jindy bychom měli poslechnout tuto směs svých vlastních zkušeností se zkušeností věků, než ve chvíli, kdy řešíme: CO dál? KAMdál? JAK dál?…

Jak chceme, aby si nás druzí vážili, aby nás patřičně ocenili, když si nevážíme sami sebe, když neznáme svou cenu!

Věda – vědomosti plodí rozruch, moudrost je klidná mysl za každé bouře

Hledání odpovědí na naše věčné otázky v učených pojednáních je dost na pytel. Na pytel proto, že každá odpověď v sobě skrývá další otázku. 

Zase malý příklad. Naše koule (hlava, mysl), která (jak už uvedeno výše) obsahuje dvě různobarevné kapaliny, které se však nesmísí, jen promísí. Ve chvíli, kdy nalezneme odpověď za pomoci vědy – někoho učeného, se naše mysl na chvíli uklidní, obě kapaliny se od sebe oddělí, na jedné straně bude černá a na druhé bílá. Pak, protože tak to je vždycky, pokud si k odpovědi nedojdeme sami skrze vlastní zkušenost, nám rupne v kouli – vypučí další otázka, obě kapaliny se opět zcela promísí a jsme zase tam, kde jsme byli. Jsme NA POČÁTKU.

Moudrost znamená, že i když vám rupne v kouli, nic to s ní neudělá. Kapaliny se jen lehce zavlní, jako vlnky na hladině rybníka, když ji pohladí lehký vánek, možná se lehce promísí na svých okrajích, ale to jen proto, aby se vzájemně ujistily, že tu jsou a že tu jsou obě zcela právem, neboť nám mají připomínat, že v životě není nikdy nic zcela BÍLÉ ani zcela ČERNÉ. Že občas je zcela na místě zařvat jako tygr a jindy zůstat tiše sedět jako laňka.

Běž a zpoť se pohybem

Běž a zpoť se pohybem

Pot, pocení je životně důležitý jev. Proč tomu tak je a k čemu je nám pot respektive pocení dobré, si vysvětlíme prostřednictvím 10 faktů.

Proč se potíme

Když běžíme nebo jsme jinak tělesně činní, vytváří se v lidském těle teplo – tepelná energie. Tu musí tělo, aby se nepřehřálo, nějak vyrovnat – eliminovat. To provádí prostřednictvím potu, který na kůži vyvolává chladící efekt, ale nejen na kůži, ale i na krevních cévních zakončeních procházejících těsně pod kůží. Tím dochází zároveň i k ochlazování krve a prostřednictvím jejího proudění k dalším orgánům i k jejich ochlazování. Dalo by se říci, že pot je chladící kapalinou lidského těla. 

Co by se stalo, kdybychom se nepotili

Bez ochlazování potem by tělesná teplota našeho těla stále stoupala, především když venku vládnou vysoké teploty. Tím by mohlo snadno dojít k tepelnému šoku – přehřátí a následnému kolapsu. Teplota těla přes 42 stupňů již může být smrtelná. 

Co pot obsahuje, z čeho se skládá

99% potu tvoří voda. Dalšími složkami jsou sůl (NaCl), draslík, soli kyseliny uhličité. Tyto tři složky potu způsobují slanou chuť potu. V malých dávkách pak pot ještě obsahuje laktát, aminokyseliny a močovinu. 

Proč pot smrdí

Čerstvý pot je bez zápachu. To, že pot začneme cítit, je způsobeno kožními bakteriemi. Ty rozkládají dlouhé řetězce mastných kyselin na kratší, například kyselinu máselnou či mravenčí, které následně způsobují typický zápach potu. Během puberty může však zapáchat i čerstvý pot, čehož příčinou jsou hormony.

Kolik má člověk potních žláz

Člověk má přibližně 3 miliony potních žláz, jež jsou po celém těle rozvedeny nestejnoměrně. Jsou dvojího druhu, ekrinní a apokrinní. Zatímco ekrinní se starají především o ochlazení, apokrinní jsou zodpovědné za to, že se dva lidé shledávají přitažlivými, nebo taky ne. Prostě a zkrátka, že si voní nebo smrdí. Je to způsobeno tím, že vytvářejí mléčný sekret, který obsahuje feromony. Působí to stejně, jako když sameček motýla nebo hmyzu láká na „hezký“ večer svou samičku. 

Jak vyrovnáme ztráty tekutin, které vypotíme

Nejlépe pitím tekutin před, při a po jídle. Dostatečný příjem tekutin se postará o úbytek tekutin způsobený pocením a současně při něm můžeme nahradit i látky, které se s potem vyloučily, viz Z čeho se pot skládá. Čím nejlépe doplňovat ztracené tekutiny a minerální látky si povíme za týden.

Jak moc se člověk potí

Odhady se pohybují mezi 100 a více než 500 mililitry potu denně. Na množství vylučování potu se podílí řada faktorů. Jedním z nich je původ. Asiaté se potí méně než Evropané a obyvatelé Severní Ameriky. Lidé s nadváhou s většinou potí více než hubení, neboť musí přemísťovat větší masu masa a potřebují proto vydávat větší množství energie. 

Na vylučování potu má samozřejmě vliv i fyzický výkon, takže člověk vážící cca 70 kg může vypotit za jednu hodinu běhu v průměru 1 litr potu.

Začnete-li se potit velmi rychle, znamená to, že nejste ve formě nebo, že nejste zdraví?

Naopak, rychlý nástup pocení ukazuje na velmi dobrou fyzickou kondici. Dlouholetý vytrvalostní trénink působí pozitivně na fungování chladícího systému těla (termoregulaci). Potní žlázy začínají pracovat rychleji, takže teplota těla stoupá později a pomaleji než u netrénovaných jedinců. Navíc se sportovci potí efektivněji než ti, co nesportují – vylučují méně tekutin a méně solí. Tím může jejich tělo udržovat po delší dobu optimální výkon. 

Potí se více muži nebo ženy

Ano, muži mají více potních žláz než ženy a kromě toho se o zvýšenou produkci potu stará i mužský hormon testosteron. Japonští vědci zjistili, že muži se začínají potit dříve než ženy. To také znamená, že u žen musí vystoupat tělesná teplota výše než u mužů, než se spustí chlazení prostřednictvím potu. Což při tréninku v letních měsících může u mnohých žen způsobovat a způsobuje častější přehřátí než u mužů. Proto by měly ženy v letních měsících – v teplých dnech, bez ohledu na to, zda se potí či ne, preventivně přistupovat k chlazení svého těla, například chlazením v oblasti zátylku. 

Dá se pocením zhubnout

Dá a i nedá. Sedíte-li na zadku a potíte se, jen protože je horko, tak tím rozhodně nezhubnete. Pokud se začnete hýbat, což vyvolá i pocení, tak zhubnout můžete. Ne, ale proto, že s epotíte, ale proto, že se hýbete.

Nebo jinak, bylo by to sice krásné, ale nedá. Kalorie se vypotit nedají. Běh či pohyb obecně často vede ke snížení váhy, ale to nemá nic společného se samotným pocením, ale je to způsobeno zvýšenou tělesnou teplotou, při níž se pálí více kalorii. Zrovna tak mylný je předpoklad, že se můžete pocením uzdravit, potními žlázami se prostě žádné jedovaté látky nevylučují.

Běhání dětí, kdy a jak začít, jak sestavit trénink

Běhání dětí, kdy a jak začít, jak sestavit trénink

Běháte. Když se vám narodí prcek, šoupnete ho do speciálního sportovního kočárku a běháte i s ním. Jenže pak někdy přijde okamžik, kdy vám z kočárku vyroste, a vy začnete přemýšlet, jak byste s ním mohli běhat i nadále – po svých a po jeho. Děti běhají rády, ale aby radost z běhu hned zase neztratily, je dobré dbát na několik věcí.

V jakém věku je nejlepší začít běhat s dětmi

Nejvíce dětí začne dělat své první váhavé běžecké krůčky mezi devátým a dvanáctým měsícem. Ve 14 – 15 měsících už umí většinou běhat docela dobře. Jestli byste je chtěli vzít s sebou na vaši běžeckou rundu už teď, tak s tím ještě počkejte. Existují sice děti, které už ve 3 nebo 4 letech rodiče přihlásí na různé dětské závody, ale měli byste si dobře rozmyslet, jestli je vaše dítě na to dost zralé. Je tu nebezpečí, že když se dítě přetíží, ztratí chuť běhat – a to přece rozhodně nechcete! Dobrý věk pro začátek vašeho společného běhání je cca 5 let, ale zpočátku se držte zpátky a běhejte s dítětem krátké trasy, maximálně cca 1 km.

Jak často by měli děti trénovat

Jestliže vaše dítě běhání baví, můžete s ním běhat 1x – 2x týdně. Více by to zpočátku být nemělo, dětský organismus se zvýšeným nárokům musí přizpůsobit, a naopak – vy musíte přizpůsobit zatížení fyzickým možnostem dítěte.

Jaké vzdálenosti jsou pro děti vhodné

Až do věku 8 let by děti měly běhat 1, max. 1,5 km v kuse, to odpovídá času od pěti do deseti minut. S přídavky byste měli být velmi opatrní, a jestliže bude chtít vaše dítě zařadit pauzu, rozhodně ho nenuťte pokračovat v běhu!

Mají malé děti cit pro tempo

Ne. Když to přeženeme, znají děti vlastně jen dvě rychlosti: běžet na plný plyn nebo stát. Už to vysvětluje, proč byste neměli s dětmi běhat dlouhé trasy v kuse v rovnoměrném tempu.

Co dělat, když vám dítě při běhu masivně zčervená

To je úplně normální, děti mají vyšší tělesnou teplotu. K tomu disponují menší tvorbou potu než dospělí a s tím je spojena také menší schopnost odvádět teplo prostřednictvím pocení celkově. Dětské tělíčko pumpuje tudíž při sportovní činnosti více krve pod kůži, což způsobí tu pěkně červenou barvu v obličeji. Také vás nemusí znepokojovat, že děti hodně nahlas dýchají, více než dospělí. Vzhledem k horší termoregulaci prostřednictvím vodního hospodaření byste měli být při běhání s dětmi zvláště opatrní v horkých dnech, a také myslet na dostatečné doplňování tekutin.

Měly by děti provozovat kromě běhání i jiné sporty

V každém případě ano, na to, aby se věnovaly jen jedné disciplíně, je ještě příliš brzy. U dětí, které se zabývají různými sportovními aktivitami, jsou motorické schopnosti jako pohyblivost, rychlost nebo koordinace často mnohem více rozvinuty než u stejně starých nesportujících dětí. Z lékařského hlediska se dá doporučit lehká atletika, protože v rámci ní mohou děti vyzkoušet celou řadu různých disciplín.

Je nebezpečné, když má dítě při běhu vysoký puls

Ne, pokud to není způsobeno kardiovaskulárním onemocněním. Přesto byste měli dbát na to, aby děti neměly vysokou tepovou frekvenci příliš dlouho. Děti mají vyšší klidovou tepovou frekvenci než dospělí, v závislosti na věku je až 120 tepů/min. běžná hodnota, oproti 60 – 80 u dospělých. Adekvátně vyšší je puls i při zatížení – 200 tepů/min. není u dětí žádná vzácnost.

V jakém terénu je nejlepší s dětmi běhat

Dospělí běhají proto, aby se udrželi fit a/nebo si vylepšili své osobáčky. Při tom nehraje žádnou důležitou roli, jestli je trasa na trénink nějak zvlášť zajímavá nebo ne. Děti naproti tomu běhají pro radost z pohybu a chtějí na trase objevovat stále něco nového. Pro ně je trasa kolem domu podstatně méně atraktivní než když se s nimi proběhnete v lese, v parku nebo loukami. Ještě zajímavější pro ně bude, když si budou moci občas vyběhnout nějaký kopeček.

Jaké tréninkové formy se pro trénink dětí doporučují

Běhání se nejlépe učí hrou. S drilem u dětí daleko nedoběhnete. Ani cílený intervalový trénink nebo tempové běhy nejsou zrovna to pravé. Zkuste sestavovat trénink co nejvariabilnější. Měňte rychlost, běhejte s dětmi slalom mezi stromy nebo běhejte pozadu, po straně nebo třeba po jedné noze. Běh se také dá spojit s různými dalšími úkoly (na některém místě třeba musí dítě zazpívat nějakou písničku, něco jednoduchého spočítat apod.). Při takové formě „tréninku“ často děti ani nepostřehnou, jak už jsou na trase dlouho.

Kdy je u dětí správný čas na první závod

Paušálně se to říci nedá. Dětských závodů na 400 nebo 500 m se mohou děti zúčastnit už několik týdnů po začátku běžeckých tréninků. Všechny ty věci okolo závodů, jako startovní číslo, měření času a vbíhání do cíle je budou ještě více motivovat a budou nadšené. Než je přihlásíte na nějaký delší běh, musíte vědět, že to zvládnou, jinak dojde akorát tak na slzičky a demotivaci. Jak už bylo řečeno, tak asi do 8 let by děti stejně delší trasy než 1,5 km neměly běhat, a i při závodě platí to, co při tréninku – tedy že pauzy jsou povolené a to, že to dítě prostě „zabalí“, není žádná ostuda.

Měli byste při závodě běžet se svými dětmi

I když je to při mnoha dětských závodech povoleno, raději to nedělejte. Může se totiž stát, že místo vašeho dítka budete tempo určovat vy a lehce se vám přihodí, že dítě prostě uženete. Takže bude lepší, když budete fandit někde podél trasy.

Na co dát pozor při výběru běžeckých bot pro děti

Sehnat dětské běžecké boty není tak snadné. Když už najdete obchod, kde je vedou, dejte si s jejich zkoušením načas. Dětské nohy mají jiný tvar než nohy dospěláka, jsou plošší. Nedejte na to, že se jim líbí barva, případně značka, a důkladně vyzkoušejte, jestli mají prsty v botách dost místa, jestli boty nikde netlačí a na noze skutečně sedí. Protože děti rychle rostou, může se vám stát, že budou v některém roce potřebovat i dva páry.

Přejeme vám hodně společně naběhaných kilometrů, které budou příjemné pro vás i pro vaše děti!

Co se traduje o běhání mužů a žen a jak je tomu doopravdy

Co se traduje o běhání mužů a žen a jak je tomu doopravdy

Běžeckým světem běží mnoho mýtů, lží, polopravd, předsudků, a dopátrat se mnohdy pravdy je stejně těžké jako všude jinde v životě. Zkrátka tak to je, takže když se někde o něčem dočtete, zkuste se nejdříve zamyslet dřív, než to odsoudíte – třeba je to právě ten poslední kousek mozaiky, který vám chybí, abyste se stali úspěšným běžcem či běžkyní. Stejně tak se nejdříve zamyslete, než přijmete a zařadíte do svého života věc, která se vám líbí – možná je to jen další falešná stopa.

Vytrvalostní běh není pro ženy vhodný

Jediné sporty, které byly po většinu 20. století považovány pro ženy za vhodné, byly jezdectví, tenis, golf, gymnastika a krasobruslení. Trvalo to dlouho, než si muži přiznali, že ženy mohou být stejně dobré běžkyně jako oni, než uznali, že běhání není pro ženy nevhodné. Třeba na olympijských hrách v Amsterdamu v roce 1928 byla nejdelší ženská běžecká trať 800 m. Na této olympiádě překonaly všechny tři medailistky v závodě na 800 metrů stávající světový rekord, ale doběhly v tak zuboženém stavu, že zděšení pořadatelé tuto disciplínu z dalších olympiád vyloučili. Ženy nejsou stavěné na běhání takových vzdáleností, zněl jednoznačný rezultát funkcionářů – mužů. Běh na 800 metrů žen se na olympijské hry vrátil a ž v roce 1964 v Tokiu. Teprve od roku 1984 na olympijských hrách v Los Angeles byl do programu zařazen ženský maraton. Ani se nedivím, že se dnes pořádají speciální běžecké závody jen pro ženy, zvláště pak, když mnoho mužů při společných závodech nemůže vydýchat, když je porazí ženy a jsou schopni na trati zemřít, než by zažili takovou potupu.

Mají ženy trénovat jinak než muži

I když existuje mezi ženami a muži mnoho rozdílů, a snad proto se jednou mohou samou láskou sežrat a podruhé se zabít:), je mezi nimi více podobností, než těch rozdílů. Proto mohou ženy trénovat ve stejných objemech a intenzitách jako muži. Mohou tedy absolvovat stejné tréninky jako muži a na relativní tréninkovou zátěž reagují stejně. Přesto existují tři oblasti, nad nimiž stojí zato, aby se ženy více zamyslely a věnovali jim v tréninku a v životě větší pozornost. Jsou to: síla, psychologie a strava.

Žena síla

Zatímco muži by měli v závodním období trénink síly omezit, pro ženy to neplatí, jim naopak svědčí, když se tréninku síly věnují po celý rok. Je to dáno tím, že mají mnohem větší tendenci ztrácet svalovou hmotu než muži, a to okamžitě jakmile přestanou posilovat. Velmi vhodným prostředkem pro posilování je veslařský trenažér, na němž mohou zároveň trénovat vytrvalost, posilovat celé tělo a naučit se zapojovat svaly středu těla. 

Žena a psychika

Asi největší rozdíly mezi muži a ženami jsou v oblasti psychiky. Ženy se daleko lépe vyrovnávají s porážkami než muži, pokud jde však o konkrétní závod, ženy neúspěch spíše přičítají nedostatku schopností, kdežto muži nedostatku úsilí. Tento rozdíl mezi tím, co ženy a muži vidí jako důvod k neúspěchu, činí největší rozdíl v tom, jak je třeba při tréninku mentálně působit, jak je vést, jak je koučovat.

Žena a strava

Problém stravy u žen je založen na tom, že žena chce být zároveň silná (ve smyslu síly) a zároveň dobře vypadat, to znamená být štíhlá. A máme velký problém, který se projeví v tom, že sportující ženy jsou ochotny přijímat ve stravě méně kalorií, než si vyžaduje trénink, případně výkon, který se chystají ve své disciplíně podat! Problém zvyšuje i to, že mnohé běžkyně preferují i různé druhy vegetariánství, což se velmi často projeví nedostatkem železa, s nímž už i tak mají ženy problém. Mnohé ženy se také bojí přijímat tuky, jenže pro špičkový výkon je tuk ve stravě nezbytný. Tělu, kterému se odepřou esenciální tuky, hrozí nebezpečí vyčerpání a náchylnosti k nemocem kvůli oslabenému imunitnímu systému. 

Žena vytrvalostní sporty a antikoncepce

Jedna studie na univerzitě v Illinois ukázala, že ženy, používající antikoncepci, mohou mít ve vytrvalostních sportech výhodu. Při dlouhém tréninku, běženém na nízké intenzitě, zaznamenaly ženy, které braly antikoncepci, nárůst růstového hormonu. Spotřebovaly výrazně méně sacharidů a více tuků než ženy, které antikoncepci neužívaly. To by naznačovalo, že užívání antikoncepce může u žen vylepšit schopnost spalovat tuk a dostat se do formy rychleji než bez antikoncepce, zároveň zvýšit i vytrvalost. 

Ženy si však musí dávat větší pozor na přetrénování, protože u nich může způsobit poruchy menstruace a s tím spojené zdravotní problémy jako osteoporózu a únavové zlomeniny. Je známo, že hustota kostí vrcholí okolo 35. roku života a pak klesá. Přetrénování může tento proces urychlit, protože se ukázalo, že hustotu kostí snižuje. Je proto zcela nezbytné, aby trénink běžkyň splňoval postupné zvyšování zátěže, nikdy nezvyšovat tréninkovou zátěž skokem. Ženy, pokud si nejste jisté, na jakou zátěž trénovat, je lepší spíše v zátěži (intenzitě, kilometráži) ubrat, než si nakládat více!

Cílem tréninku nejsou tréninkové rekordy, ale osobní rekordy

Cílem tréninku nejsou tréninkové rekordy, ale osobní rekordy

Zacyklování, to je to, co se stane snad každému, kdo usiluje v jakémkoliv druhu sportu o to, sáhnout si na samý vrchol.

Kdo se někdy o něco podobného pokoušel, nejspíš si vzpomene, že se dostal do fáze, kdy výkonnost stoupala a stoupala a stoupala, a on podpořen dobrými výsledky makal a makal a makal, přestože mu všechno říkalo: woe uber plyn, než se ucho utrhne, džbán rozbije, sud přeteče.

Když jsem se ještě sám připravoval na závody, bez ohledu na to, jestli pod vedením trenéra, či později pod nadvládou své hlavy a svého ega, stalo se mi mnohokrát, kdy jsem si říkal: už by to chtělo ubrat, a při tom ještě více přidal plyn.

Stejně se mi vedlo, když jsem si před závodem říkal: ne abys to zase rozeběhl jako magor a pak zase vytuhnul. Pak jsem se startovním výstřelem vyletěl, jako když po mně střelí, a týdny práce byly po pár kilometrech v čoudeli.

Mám klienty, kteří jsou velmi rozumní, ale jak už to tak bývá, občas si tu a tam něco přidají, ubrat je napadne, až když už tělo vyhlásí generální stávku, což už je na nějaké reakce v podobě ubrání tréninkové zátěže pozdě, neboť energetické zásoby byly vyčerpány a bude třeba je opět pomalu a trpělivě načerpat.

Pokud se v popsaném poznáváte, tak ve chvíli, kdy vás napadne, že byste mohli ještě zařadit vyšší rychlost a přidat, tak radši zpomalte, nebo ještě lépe zastavte a vrazte tam zpátečku, než se vám váš stroj rozpadne.