Mnoho lidí má zařazený běh, jako letní sport, a to zejména proto, že mají strach z nachlazení a zranění. Když však dodržíte pár zásad, tak se bát nachlazení, ani zranění nemusíte, ba právě naopak a navíc si to zamilujete víc než v létě.

 V zimě dbejte na rozcvičení, posílování, protažení

Pokud nemají vámi prováděná cvičení pro zahřátí, posílení či protažení svalů a vazů uchlácholit jen vaše svědomí, měli byste je provádět pravidelně a cíleně. Pokud je budete provádět pouze občas, aby se neřeklo, nebude to mít žádný efekt. Důležité je taky jednotlivé cviky několikrát opakovat.

Pravidlo 3x 5

Pro začátečníky se doporučuje vzorec 3x 5. To znamená, že každý cvik opakujeme pětkrát, pak si dáme krátkou přestávku a poté provedeme ještě další dvě série po pěti opakováních stejného cviku.

Pravidlo 3x 12

Pokud už se řadíte mezi pokročilé, tak vaše tělo potřebuje vyšší zatížení, abyste dosáhli stejného efektu, v tu chvíli je třeba pravidlo 3x 5 opustit a začít cvičit podle pravidla 3x 12. Což není nic jiného než opakování stejného cviku dvanáctkrát s malou přestávkou, a to vždy ve třech sériích. Pro urychlení a lepší využití času je možné v době přestávky provádět jiný cvik, takový, při němž jsou zatěžovány jiné svalové skupiny než u cviku předešlého.

Správné dýchání

1. Správně dýchat není důležité jen při běhu, ale i při cvičení, takže byste si měli zapamatovat tři základní pravidla správného dýchání při cvičení:
2. Dýchejte zhluboka a rovnoměrně a vzduch nezadržujte, ani když je cvik těžký nebo vysilující.
3. Nadechujte se, když se svaly uvolňují a vydechujte, když se napínají. Do správného rytmu nádech – výdech se dostanete, když budete vydechovat s  tichým zvukem ústy. Získáte tak kontrolu, že nedýcháte „proti pohybu“.
4. Máte toho dost? V tom případě si dejte krátkou pauzu, při níž budete dýchat pouze nosem. Sledujte při tom cestu vzduchu tělem do plic tak dlouho, až opět najdete správný rytmus dýchání. Teprve pak pokračujte ve cvičení.

 Jak správně protahovat a to nejen v zimě

Strečink je poměrně frekventované slovo, je to v podstatě cvičení, jímž se mají uvolnit používané svaly, tedy svaly, které jsou zaměstnávány při sportovní aktivitě, kterou právě provádíte. Není to tak dlouho, co se vrcholoví a výkonnostní sportovci protahovali před každým tréninkem a po něm. Dnes už se odborníci tak jednoznačně příznivě na strečink nedívají. Zjistilo se totiž, že protahování svalů vede ke snížení svalového napětí, což je na překážku následné fyzické aktivitě. Věda o sportu tedy stále častěji nedoporučuje strečink před fyzickou aktivitou, ale až poté, co jsou svaly zahřáté! Tedy např. po krátkém běhu v pomalém tempu (10 – 15 minut) a pak po tréninku.

 Kdy je nejlepší se protáhnout (provádět strečink)

Pokud jde o rekreační sport, tak v něm má protahování rozhodně své důležité místo. Protahováním se zlepší celkově vaše hybnost (pohyblivost). Svalové dysbalance (zkrácení svalů) však jen protahováním nespravíte.

Z toho důvodu je dobré zařadit i posilování, při němž procvičujete (posilujete) antagonisty – „protihráče“ ve svalových skupinách, tedy ty svalové skupiny, které jsou při běhu „jakoby jen do počtu“.

Podobně mylné je se domnívat, že dostatečným protahováním se chráníte před zraněními. Protahováním nezabráníte ani namožení. Naopak dosti často se stane, že namožení či dokonce zranění je vyvoláno přílišným protahováním – protahováním do nejzazších pozic, protahováním nad práh bolesti, pérováním nebo protahováním v nevhodnou dobu (po intenzivním výkonu nebo studených svalů). Protahování může totiž na nezahřátém svalu způsobit mikroskopická zranění (natržení svalových vláken). Proto se neprotahujte před tréninkem, ale raději se zahřejete speciálními cviky na rozehřátí (ukázku cviků i s popisem, jak provádět, přineseme v následujících dnech)

Protahujte se až po rozklusání

Lehké protažení proveďte až po rozklusání (10 – 15 minutách běhu či chůze na úrovni 65 – 75 % TF max). Pokud je však velká zima, nebo jsou velmi krušné povětrnostní podmínky (vítr, déšť), protáhněte se až po skončení tréninku (půl hodiny až hodinu po tréninku), podle jeho intenzity. Jde o to, abyste v době protahování nevystydli a následně neprostydli!
Protahování po skončení tréninku podporuje také odplavování produktů látkové výměny (metabolizmu), které se při běhu produkují ve zvýšené míře. Z tohoto hlediska má protahování funkci přípravy na další tréninkovou jednotku.

Jak se protahovat

Chcete-li využít výhod protahování, měli byste se řídit těmito pravidly

1. Nikdy neprotahujte studené svaly. Tedy před sportováním. Vystavujete se tak nebezpečí zranění!
2. Při každém cviku zaujímejte zcela bezpečnou pozici
3. Veškeré protahovací cviky provádějte zvolna, dokud nebudete jasně vnímat protažení. Rozhodně to však nepřehánějte. Pohyby by v žádném případě neměly působit bolest.
4. Myslete na páteř. Záda mějte vzpřímená, nehrbte se. Abyste uvolnili klouby, nikdy kolena zcela nepropínejte. Stůjte vždy s mírně pokrčenýma nohama.
5. Při každém cviku dýchejte rovnoměrně a zhluboka. V každé pozici vydržte cca 30 vteřin. Při protahovací fázi nepružte, soustřeďte se pouze na protahování a rovnoměrné dýchání.

Přestávka na strečink. Když vám začne při tréninku docházet dech, vzpamatuje vás několik protahovacích cviků a vy pak můžete zase zcela čerství vyběhnout na další kilometry.

Vše výše popsané provádíme hlavně proto, abychom se vyhnuli zranění, přičemž nejčastějšími zraněními v zimě, která nám hrozí, jsou: přetížení třísel, přetížení kloubů (kyčle, kolena, kotníky), přetížení svalových úponů (vazů), natažení (natržení) svalových vláken a pak ta, která si učiníte v důsledku pádu. Mnohým z těchto zranění se můžete vyhnout, když budete důslední při rozcvičení, posilování a protahování, mnohým se vyhnete, když budete dbát na správný běžecký styl, dalším zabráníte tím, že budete na běhání dobře obuti a oblečeni.

Stejně jako vhodné cviky na rozehřátí, tak i vhodné cviky na protažení pro vás připravíme a vydáme na Běžecké škole v následujících dnech.

Další informace o tom, jak běhat v zimě najdete v těchto článcích

Vše o běhání v zimě na jednom místě
Žhavé tipy na běhání v chladných a zimních dnech
Zima není obdobím pro osobní rekordy

Běžíme-li poprvé v neznámém terénu, platí, že bychom neměli běžet sami. Je-li to možné, je dobré běžet s přítelem, partnerem nebo v běžecké skupině. Naučit se dobře číst v mapě, usnadní nám to se nazaběhnout.

Můžete také používat GPS, stáhněte si trasu do hodinek nebo navigace, ale myslete na to, že např. pod vysokými stromy je signál rušený a baterie se taky jednou vybije. V každém případě je výhodné, hlavně zpočátku, běžet zpátky stejnou cestou, jakou jste přiběhli. Nebezpečí, že se někde na velkém neznámém okruhu ztratíte, je poměrně značné.

Běžte s otevřenýma očima a všímejte si, jestli cesta, po které běžíte, vede podél vodního toku nebo horského masívu, jestli je v blízkosti pole nebo nějaká víska? To všechno pomáhá při orientaci a při hledání správné cesty. Pravidelně se otáčejte a zkuste si zapamatovat co nejvíce ze svého okolí.

Nebo to udělejte jako v té pohádce a cestu si prostě značte – např. klacíky, kamínky apod. A nezapomeňte říci někomu z vašich blízkých, kam běžíte a kdy máte v úmyslu se asi vrátit.

Technika běhu při běhání v terénu

Většina cestiček je běhatelnější, než si myslíte. Pomůže vám k tomu i pár následujících triků:

• Jak se vypořádat s během do kopce
• V každém případě snižte tempo, krok držte krátký a plochý, není to tak namáhavé a šetříte energii,
• Koncentrujte se na stabilní držení těla – zůstaňte vždy narovnaní, bude se vám lépe dýchat
• Dívejte se přímo před sebe, asi tak 5 kroků daleko
• Ruce držte u těla a pohybujte s nimi rychle, tak jako na silnici

Jak běžet z kopce

• Jestliže seběh následuje hned po výběhu kopce, zůstaňte po dosažení vrcholu chvilku stát, stačí minutka, abyste se vydýchali a krátce si odpočinuli. Pak už budete mít vlastní tělo i sestup pod kontrolou
• Zkuste se nezaklánět- brzdí vás to a hodně to namáhá stehna. Když je sešup příliš prudký, neběžte přímo „šusem“ dolů, ale dělejte nohama „cik cak“ pohyb
• Klidně se rozeběhněte, ale stále mějte pohyb pod kontrolou. Nedívejte se přímo na své nohy, ale vždy pár kroků dopředu, abyste vždycky věděli, co máte před sebou
• Vždy čas od času překontrolujte, jestli horní polovina vašeho těla spolupracuje – tato stabilita je rozhodující pro jistý krok při překonávání kamenů a kořenů
• Rozhodně se nestyďte používat paže k udržování rovnováhy, když to bude potřeba! Jestliže před vámi běží nějaký zkušený trailový běžec, využijte toho a běžte v jeho stopách

Jak překonávat vodu

Pokud to jde, přeskočte

• Když je vzdálenost příliš velká, na chvilku zastavte a zkuste najít nejjistější cestu. Třeba tam někde je velký kámen/y nebo kus kmene. Otestujte opatrně jejich stabilitu před tím, než na ně skočíte plnou vahou. Nebezpečí, že uklouznete, je i tak poměrně velké
• Musíte-li vstoupit do vody, zpomalte do chůze, abyste zjistili, jakou rychlost a sílu proud má, a pak můžete zrychlit
• Teče-li voda hodně rychle a proud je silný, můžete si vypomoci holí, klackem…, abyste snáze udrželi rovnováhu
• V létě není žádný problém, když si namočíte nohy, nakonec to může být i osvěžující:-), ale v chladném počasí už to problém může být. Jestliže nemáte zrovna goretexové boty, vyhýbejte se cestám, kde se budete muset brodit hlubokou vodou. Jedinou výjimkou může být, když takový úsek bude na posledních metrech vaší trasy.

Cvičení dělá mistra

Jako zlepšujete všechny své ostatní schopnosti, tak pravidelným tréninkem budete stále lépe a lépe zvládat i technické požadavky běhání v terénu (v přírodě). Jakmile začnete zažívat první úspěchy, budete i v terénu běhat mnohem spokojeněji a bez obav.

Rychlost běhu je velmi relativní pojem. Pro začínajícího běžce je to meta šest, osm, deset kilometrů za hodinu. Pro běžce, který běhá již déle, to je tempo šest, pět, čtyři, tři minuty na kilometr. Když začnete běhat, stačí vám k tomu, abyste se zrychlovali, „jen“ běhat. Začnete-li pošilhávat po časech padesát pět, padesát, čtyřicet pět, čtyřicet minut na deset kilometrů, už musíte zařadit do svého tréninku různé formy intervalového tréninku, trénink síly, či protahování.

K čemu jsou běžci intervaly

Řada lidí běhá tak, že běhá stále stejné tempo, ať běží pět, deset či třicet kilometrů. Prostě jen prodlužuje vzdálenost – honí kilometry a má zato, že to jim pomůže běhat pak v závodech čím dál tím rychleji. Jaké je pak jejich rozčarování, když jejich předpoklad nevyjde a oni všechny závody (i pár let po sobě) odběhají ve stejných nebo velmi podobných časech. Je vcelku pochopitelné, že to takto u nich funguje, když člověk pochopí funkci (smysl) tempového tréninku.

Smyslem tempového tréninku je postupným prodlužováním vzdálenosti v tempu, kterým chceme závod běžet, se co nejvíce přiblížit délce závodu, na nějž se cíleně připravujeme. Je třeba si uvědomit, že tempovým tréninkem netrénujeme jen svaly, ale i metabolický systém. Pravidelně a cíleně vyčerpáváme ze svalů svalový glykogen, ten se pak v době po tréninku snažíme prostřednictvím výživy co nejrychleji doplnit, k čemuž nám ovšem slouží i regenerační běhy (tréninky), vložené mezi tréninky tempové. 

Funkcí tempového tréninku tedy je připravit tělo na to, aby bylo schopno běžet po celý závod v tempu, na něž jsme jej připravovali a mělo pro toto tempo (předpokládaný výkon) zajištěn zdroj energie převážně z vlastních zdrojů. 

Přes výše napsané to však neznamená, že byste od této chvíle měli najet na intenzivní tempový trénink. Intenzivním mám na mysli například to, že třikrát v týdnu zařadíte do tréninku trénink tempa, když dosud jste jej vůbec neběhali. To by vedlo pouze k přetrénování. V tuto chvíli bude stačit, když si trénink okořeníte jedním tempovým tréninkem týdně, i ten vám pomůže, abyste se začali v závodech zrychlovat (běhat lepší časy). 

Šest způsobů, které vám pomohou zrychlit

Fartlek

Fartlek je jednou z nejoblíbenějších forem intervalového tréninku, taková běžecká škola hrou.

Intervaly

Klasický intervalový trénink je nejlepší běhat na dráze, kde máte přesně změřené vzdálenosti a případný trenér vás odevšad dobře vidí. Klasickým tréninkem, který byl základem tréninku Emila Zátopka, jsou opakované běhy na 400 metrů s meziklusem (meziklus je volný běh, většinou na stejnou vzdálenost jako měřený úsek), kde se buď přidává počet opakovaných úseků, či se zvyšuje tempo. Tempo čtyřstovek, které běháme, je mnohem vyšší než tempo závodu, na nějž se připravujeme (většinou je to tempo závodu na 5 či 10 kilometrů. 

Intervalových tréninků si můžete vymyslet pro zpestření svých tréninků tolik, že žádný týden nebudete běhat to samé. Jestli nevěříte, tak ve Škorpilově škole běhu či Běžecké bibli Miloše Škorpila jich najdete rovných 160! .

Změny tempa

Stejně jako i intervalového tréninku jsou dány vzdálenosti úseku, ale ve srovnání s intervalovým tréninkem má svou tréninkovou funkci i meziběh. Příkladem je běh na 10 kilometrů, při němž běžíte vždy jeden kilometr v daném tempu a následný kilometr volně (avšak též v daném tempu). Tempo rychlého úseku je jen lehce nad závodním tempem a tempo pomalého úseku je výrazně rychlejší než u vytrvalostního běhu. Toto je už velmi intenzivní trénink, v němž se velmi přibližujeme celkovému tempu závodu. V průběhu přípravy lze rychlé úseky protáhnout na 2 – 3 km, přičemž vzdálenost úseku běženého volněji zůstává stále jeden kilometr.

Souvislý tempový běh

Forma tempového tréninku, při němž již nezařazujeme ani pauzy, ani meziběh či meziklus a běží se v poměrně vysokém tempu, jen o málo nižším než je tempo závodu, na nějž se chystáme, a vzdálenost je též jen o něco kratší než vzdálenost závodu. Například pro závod na 10 km je to vzdálenost 6 – 8 km. Tento typ tréninku doporučuji zařazovat do tréninku již zkušenějším závodníkům, rozhodně ne začátečníkům a hobby běžcům. 

Běžecká abeceda a stupňované běhy

Běžeckou abecedou se rozumí koordinační cvičení, při němž zlepšíte svůj běžecký styl, aktivně protáhnete nohy a posílíte různé svalové skupiny. Běžeckou abecedu byste měli do svého tréninku zařadit minimálně 1x týdně, v rámci lehkého či regeneračního běhu. Běžeckou abecedu můžete doplnit o běhání stupňovaných úseků (50 – 80 metrů), při nichž postupně zvyšujete tempo od klusu až po velmi vysoké, nikoliv však maximální.

Síla a pružnost

Při běhání ve vyšších rychlostech jsou samozřejmě svaly a celý pohybový aparát zatěžovány mnohem více než při volném tempu. Z toho důvodu je důležité do tréninku zařazovat i posilování a protahování, aby se zabránilo jeho přetížení či zranění. Čím je tréninková jednotka namáhavější (intenzivnější), tím více byste měli dbát na protažení po tréninku. Chcete-li si udržet svůj styl (optimální délku kroku) i při dlouhých či namáhavějších bězích, je důležité, posilovat svaly středu těla (Core).

Běháte již nějakou dobu? Začali jste běhat pro radost, abyste zhubli, abyste si vyčistili hlavu? Tohle všechno už vám běhání dává. Přišla však nová výzva – být i rychlejší. Trénink, který jste dosud absolvovali a přinášel výsledky, najednou, zdá se, přestal fungovat, tak ho trošku posuneme, aby zase fungoval.

Tréninkový plán na 5 kilometrů pro zrychlení mírně pokročilých

Týden 1.

Jak běhat 30-20-10

30-20-10 jsou vteřiny. A celý trénink probíhá tak, že jedna série je pět opakování 30-20-10, přičemž 30 vteřin se běží zcela volně (65-70% TF max), 20 vteřin se běží v tempu závodu na deset kilometrů (85-90% TF max), 10 vteřin pak zcela naplno (100% TF max).

Týden 2.

Týden 3.

Týden 4.

Tréninkový plán na 5 kilometrů pro zrychlení pokročilí

Týden 1.

Týden 2.

Týden 3.

Týden 4.

Individuální tréninkový plán dle vašich možností a cílů můžeš mít i ty. Podmínky a objednávky zde.

Pokud zařadíte do svého tréninkového plánu a ve správný čas odběháte tréninky jako: skupinový běh, anaerobně-vytrvalostní intervaly, zkracující se intervaly, intervaly do kopce, úseky na toleranci laktátu, opakované výběhy kopce, anaerobně-vytrvalostní intervaly + práh, sprinty, sprinty do kopce, plyometrii, tak se můžete těšit na skvělé běžecké časy.

Tréninky na rozvoj anaerobní vytrvalosti

Skupinový běh

Vyběhněte s běžci či běžkyněmi podobné výkonnosti a trénink pojměte tak trošku jako závod. Vyběhněte zvolna a postupně zvyšujte tempo, dokud se nedostanete na tepové frekvence 85 – 90% TF max a pak přidejte, až se dostanete do zóny 95% TF max a snažte se v této zóně vydržet, dokud vás tempo neschvátí, pak postupně ubírejte na plynu. Dobíhejte při intenzitě 65 – 60% TF max. Trénink zařazujte v obdobích: stupňovací 1, stupňovací 2 a vrcholné.

Anaerobně vytrvalostní intervaly

Nejprve se rozehřejte a pak si dejte spojitě tři až pět intervalů o délce 3 až 6 minut, přičemž se vždy snažte dostat až do zóny 95% TF max. Na zotavení klusejte (nechoďte) polovinu doby intervalu, který jste právě odběhli. Například běžte 4x 800 m s MK (meziklus) 400 m. Pokud budete tento trénink absolvovat mimo dráhu, tak je vhodnější běžet na časové intervaly, v tom případě pak MK trvá stejně dlouho jako běžený interval. Tento trénink běhejte spíše na měkčím podkladu. Trénink zařazujte v obdobích: stupňovací 1, stupňovací 2 a vrcholné.

Zkracující se intervaly

Nejprve se rozehřejte, načež si dejte běh na předem zvolenou vzdálenost (např. 10 km) s tím, že ji odběhnete následujícím způsobem: vyběhnete a postupně se dostanete do zóny 95% TF max, v této zóně vydržíte 2 minuty, načež na 30 sek přejdete do klusu, pak dejte 30 sek v zóně 95% TF max, a opět 30 sek klus, takto odběhněte celou zvolenou vzdálenost. Na konci tréninku však nezapomeňte zařadit alespoň 1 km či 5 minut volného běhu na uvolnění. Trénink zařazujte v obdobích: stupňovací 1, stupňovací 2 a vrcholné.

Intervaly do kopce

Po důkladném rozehřátí se přesuňte ke kopci se sklonem 6 až 8 procent, a běžte do něj 3 – 4 minuty. Výběh zopakujte 3x – 5x. Běžte v mírném náklonu s hlavou v ose těla a soustřeďte se na silný odraz (koleno ostře vytrčené vzhůru). Během každého výběhu se snažte dostat až do zóny 95 – 100% TF max. Z námahy se zotavte klusem či chůzí z kopce (minimálně 3 – 4 minuty), a do dalšího výběhu se pusťte, až vám tepová frekvence klesne na 65% TF max. Než se pustíte do těchto intervalů, měli byste mít za sebou alespoň dva tréninky skupinového běhu či dlouhého kopce. Trénink zařazujte v obdobích: stupňovací 2 a vrcholné.

Intervaly na toleranci laktátu

Po dlouhém rozehřátí běžte na dráze, nebo jinak podobně měkkém povrchu vzdálenost, v níž při maximální rychlosti vydržíte běžet 30 – 120 sekund. Celková délka intervalů by neměla přesáhnout 12 minut. Regenerační úseky (pauzy) trvají 2,5 násobek doby běženého intervalu. Například po 2 minutovém intervalu trvá zotavení 5 minut. K celkové době (12 minut) se propracujte postupně, začněte např. při prvním tréninku tohoto typu na 6 minutách a každý další trénink – intervaly na toleranci laktátu – si přidávejte dvě minuty. Tento trénink nezařazujte častěji než 1x týdně a po něm vždy alespoň 48 hodin regenerujte. Tento trénink nezařazujte v prvních dvou letech běžecké přípravy. Trénink zařazujte v obdobích: stupňovací 2 a vrcholné.

Opakované výběhy kopce

Po dobrém rozehřátí se přesuňte ke kopci se sklonem 6 – 8 stupňů a absolvujte 3 – 6 úseků o délce 90 sekund, přičemž v prvních 60 sekundách se dostaňte do zóny 95% TF max, jako při anaerobně vytrvalostních intervalech, ve zbývajících 30 sekundách zvyšte úsilí do maxima (100% TF max). Po každém úseku se zcela zotavte. Minimální doba na zotavení jsou 4 minuty. Tento trénink nezařazujte v prvních dvou letech své běžecké přípravy. Po běhu alespoň 48 hodin regenerujte. Trénink zařazujte v obdobích: stupňovací 2 a vrcholné.

Anaerobně vytrvalostní intervaly plus práh

Spojte dohromady anaerobně vytrvalostní intervaly a práh do jednoho tréninku tak, že absolvujete intervaly a pak poběžíte předem danou vzdálenost, např. 3 km nebo předem danou dobu, např. 20 minut v zónách 85 – 95% TF max. Toto je skvělý trénink pro napodobení zatížení, jaké budete zažívat v druhé půli závodu, který poběžíte na své maximum. Trénink zařazujte v obdobích: stupňovací 2 a vrcholné.

Vrcholové tréninky

Sprinty

Po důkladném rozehřátí si dejte na dráze či rovném povrchu čtyři až osm 20 – 30 sekundových sprintů v maximálním úsilí. Při běhu se snažte udržet přirozený běžecký styl, to znamená běžte v mírném náklonu s hlavou v ose těla a držte rychlou kadenci. Nesnažte se to urvat silou! Po každém sprintu se zotavte (3 – 5 minut klusu a chůze). Trénink zařazujte v obdobích: stupňovací 1, stupňovací 2, vrcholné, závodní.

Sprinty do kopce

Na začátku tréninku se dobře zahřejte a pak se přesuňte ke kopci se sklonem 4 – 6 procent. Proveďte čtyři až osm sprintů o délce 20 sekund. Začněte nabíhaným startem, to znamená, že cca po dobu 10 sekund se rozeběhnete pod kopcem, načež pak zbylých 10 sekund běžíte v plném tempu do kopce. Nezapomeňte při tom na dodržení správné techniky (mírný náklon s hlavou v ose těla). Po každém sprintu se zotavte (3 – 5 minut klusu a chůze). Trénink zařazujte v obdobích: stupňovací 2, vrcholné.

Plyometrie

Po dobrém rozehřátí proveďte na trávě lifting, skiping, vysoká kolena, odpichy, při prvním tréninku se omezte na 30 – 50 dopadů rozdělených do tří až pěti sérii, podle toho, jak snášíte zátěž spodní poloviny nohou (od kolen dolů). Během následujících 6 – 8 týdnů se propracujte k 80 až 100 dopadům ve třech až pěti sériích. Cvičení si můžete „ozvláštnit“ např. tím, že cvičení budete provádět do kopce při zdůraznění zvedání kolen a odrazů do výšky. Nebo běžte na rovném podkladu rovinky a při každém odrazu dejte důraz na letovou fázi. Jako další možné cviky můžete zařadit poskoky snožmo, poskoky na jedné či druhé noze, skoky z místa do dálky, skoky z místa do výšky, výskoky z podřepu apod. Trénink zařazujte v obdobích: základní 2, základní 3.

Podklady pro napsání článku byly čerpány z knihy: Tréninková bible pro triatlonisty. Jsem přesvědčen, že tahle kniha by neměla chybět v knihovně nikoho, kdo dělá nebo si myslí na triatlon (ve všech jeho formách) či duatlon, protože tam najde nejen spoustu inspirace, ale i praktických rad, jak trénink poskládat, aby mu to běhalo, plavalo a jezdilo – triatletilo. Na knize je hodně sympatické, že jsou v ní i pasáže věnující se speciálně dětem, resp. mládeži, ženám a veteránům.