Jak trénovat v týdnu mezi dvěma závody. Zkušení běžci vědí, že mezi dvěma závody se forma nedá zlepšit, a že ten kdo se o to pokusí, nejspíš spláče nad výsledkem. To, že vám to v následujícím závodě nepoběží, protože tělo nebude mít žádnou energii, je tím nejmenším trestem. Daleko horšími následky může být nemoc nebo zranění.

Mezi dvěma závody rozhodně lepší formu nevybudujete. Daleko lepší je jen vyklusat únavu z předešlého závodu, odpočinout si, doplnit energii a maximálně lehce oživit tempo tím, že si pět dní před závodem dáte následující trénink:

2 – 3 km lehký běh (65-70% TF max); protažení; běžecká abeceda, 2x [5x (30-20-10) mezi sériemi 2 minuty pauza; 1 – 2 km lehký běh.

Trénink v týdnu před závodem, běží-li se v sobotu

Po. volno
Út. 2 – 3 km lehký běh (65-70% TF max); protažení; běžecká abeceda, 2x [5x (30-20-10) mezi sériemi 2 minuty pauza; 1 – 2 km lehký běh
St. 30 – 45 minut volně (65 – 75% TF max)
Čt. volno
Pá. rozcvičení před závodem
So. závod
Ne. 25 – 45 minut volně (65 – 75% TF max)

Máte natrénováno, ale i tak vámi cloumá nervozita jako prase. V hlavě se rodí jedna otázka za druhou, co ještě v posledních dnech a chvílích před závodem udělat, aby ta námaha, ten čas který jste přípravě věnovali, nepřišli vniveč?

V tomto článku nenajdete úplně všechny rady, je to spíše přehled, co pro vás na Běžecké škole chystáme v nejbližších dnech, ale co, pokud nebudete chtít čekat, najdete už nyní ve Škorpilově škole běhu či v Běžecké bibli Miloše Škorpila.

Jak se obléknout, co a jak namazat, proč lepit bradavky

Většinu rad, týkajících se zejména toho, co a jak máte udělat těsně před závodem, jak se obléknout vzhledem k počasí, které bude, proč si přelepit bradavky (muži), proč si namazat nejvíce zatěžovaná místa (chodidla, podpaží, v rozkroku, kolem krku), jak se chovat bezprostředně po závodě a co udělat den po závodě, najdete v článku: Poslední rady před startem běžeckého závodu.

Hodně užitečných rad ohledně oblečení, obutí – třeba jak si zavázat správně běžecké boty, najdete v článku: Maraton, na co všechno se přichystat. Některé věci už budete znát z předchozího článku, ale ono vám určitě neuškodí si je ještě zopakovat.

Jídlo a pití před závodem a během závodu

Rady ohledně stravování při závodě včetně pitného režimu pak najdete v článku: Co jíst před závodem, kdy a co pít a jíst při závodě.

Obšírné informace zejména o tom, jak se stravovat, pokud se chystáte podat nějaký výkon, včetně názoru na speciální výživu před maratonem či půlmaratonem najdete v článku: Jak se stravovat před běžeckým závodem.

Tahat se s vodou, nebo se spolehnout na občerstvovačky?

Já radím vzít si vodu sebou, tedy pokud se chystáte, že poběžíte ½maraton za dvě hodiny a více. Není to proto, že bych nevěřil pořadatelům, že by se špatně připravili na to množství účastníků, kteří se do závodu přihlásili, či proto, že tým dobrovolníků, který bude na občerstvovačkách, je nezkušený, to samozřejmě musím brát v úvahu vždy. Mně jde však spíše o to, že ani sebelépe připravený systém občerstvovaček, případně osvěžovaček, nemusí stačit. Z velkých závodů v zahraničí, a nelze si toho nevšimnout ani u zahraničních účastníků běhajících pražský ½ maraton či maraton, vím, že nejlepší je si nést svou vodu sebou a to buď v ledvince či v lahvičkách umístěných na speciálním pásku s úchyty, či v camelbagu. Vtip je v tom, že občerstvovačky jsou rozmístěny (většinou) po pěti kilometrech a je rozdíl, jestli běžíte tempem 15 km/hod či 10 km/hod nebo dokonce ještě pomaleji. Těm prvním bude rozmístění občerstvovaček stačit, neboť se budou moci napít každých 20 minut, těm pomalejším už to stačit nemusí. 

Jak se rozcvičit a jak rychle běžet

Nechcete-li využít při závodě vodičů (týká se hlavně půlmaratonů a maratonů, kde je organizátoři zajišťují), tak pro vás je určen článek: Jak se rozcvičit, jak rychle běžet půlmaraton, v dalším článku se pak budeme věnovat tomu: Jak běžet maraton. Pokud jde o ty, co poběží 10 kilometrů, tak ti/ty mohou vzít za základ tempo na jeden kilometr. Každopádně i pro běžce a běžkyně na deset kilometrů platí, že je třeba se před závodem dobře rozcvičit, a v případě, že tak neučiní, běžet první dva kilometr volněji, aby se rozehřáli a rozdýchali a pak teprve přejít do svého tempa. Tempa, na nějž se připravovali, že závod poběží. 

Nezapomeňte si před startem odskočit

Na trati jsou sice přenosné kabinky, ale přesto je dobré vykonat potřebu ještě před tím, než vyběhnete. Ono i když to uděláte, tak v důsledku nervozity budete mít nucení zase pět minut před startem. Pak nezbude než počkat, až na v místě občerstvovačky objevíte přenosné kabinky nebo prostě počkat na první křoví. Vůbec se nestyďte, nebudete první ani poslední. Abych vás nakonec trošku pobavil a uvolnil, povím vám „příběh z války“ :).

Stalo se to na New Yorském maratonu, přestože z hlediska fyzické potřeby je na tomto maratonu myšleno snad na vše. Pro muže je tu postaven i jakýsi močovod o délce minimálně sto metrů. Poté, co se odstartuje, hodně účastníků je nuceno vykonat potřebu. Vtip je v tom, že polovina startovního pole běží nahoře po mostě a druhá v jeho útrobách. Ti, co běží nahoře, jsou na tom dobře, ale ti, co jsou pod nimi, jsou zkrápěni shůry zvláštní teplou tekutinou:).

Jak si upevnit startovní číslo

Pořadatelé vyžadují, aby startovní číslo bylo upevněné vepředu. To má ten důvod, že jsou na nich i loga sponzorů závodu a ti chtějí být pochopitelně vidět. Číslo si můžete upevnit buď spínacími špendlíky na prsa, tedy raději na triko, nebo si jej můžete připevnit na gumu či speciální pásek a mít jej v podstatě jako zástěrku. To má tu výhodu, že když třeba vybíháte v bundě či mikině (chráníce se před deštěm či chladem a pak se podmínky změní, bundu či mikinu sundáte a s číslem nemusíte manipulovat. Upevnění čísla vepředu je praktické i pro vás, neboť pokud chcete mít ze závodu fotografie a nemáte na trati vlastní fotografy, musíte se spolehnout na ty oficiální a ti vás pak mohou s nabídkou oslovit jen potud, pokud znají vaše číslo, z něhož si pak odvodí, koho vlastně ulovili.

Chystáte se v blízké době nastoupit na start závodu na pět či deset kilometrů? Pak si pamatujte, že žádná vzdálenost není lehčí či těžší pokud dokážete běžet celý závod tak, že si v cíli budete moci říct: Tak dneska jsem do toho dal všechno, už to nemohlo být ani o chlup lepší!

Jak běžet závod na 5 či 10 km

Většina lidí má určitě zkušenosti, které má ještě ze školy, kdy jim učitel při hodině tělocviku jednou za čas vyhlásil, že se mají úplně zrušit, teda uběhnout kilometr, 1500 m, Cooperův test a ještě jim před odstartováním učinil taktický pokyn: „Běžte to, co to dá, u koho uvidím, že to fláká, tak si to dá ještě jednou.“

Výsledkem bylo, že všichni vyběhli jak štvaná zvěř a po 400 metrech lapali po vzduchu jak vánoční kapr vytažený z kádě. Je s podivem, že, byť má většina těch, co začíná běhat, na tyto školní zkušenosti s běháním tak otřesné vzpomínky, tuhle učitelskou radu si pamatuje a velmi často také aplikuje, buď v začátcích svého běhání či při závodech – a je zcela lhostejné, na jakou vzdálenost ten závod je vypsán. Prostě pokyn startéra je pokynem k úprku se stádem, které v tu chvíli vnímáme jak jedinou ochranu, abychom nebyli lapeni lovící šelmou.

Jak se vypořádat se školním dědictvím

Nejlepší by bylo vás ho zbavit pomocí nějaké meditace, ale už vidím, jak minutu před startem každého závodu se celé startovní pole zklidní, všichni se uzavřou do sebe, vytvoří kolem sebe ochrannou vrstvu a s výstřelem přestanou vnímat své okolí a vyběhnou, jako by byli na trati sami, jako by vyběhli na svou obvyklou trasu, svým navyklým tempem. Toto by bylo ideální a také byste to měli takto udělat, alespoň v začátcích, než se naučíte skutečně závodit, číst soupeře, číst trať, číst své momentální schopnosti. To však bude předmětem dalších dílů tohoto seriálu, nyní se vrátím zpět k tomu, jak běžet 5 či 10 kilometrů.

Taktika běhu na 5 a 10 kilometrů pro začátečníka či začátečnici

VYBÍHEJTE NA 85 %, NIKDY NE NA 100 % SVÉHO TEPOVÉHO MAXIMA!

To je první přikázání. I když se před závodem řádně rozcvičíš, tak stejně je třeba myslet na zadní vrátka a také na to, že i 5 či 10 kilometrů se prostě naplno běžet nedá. Když se ovládnete a poběžíte při 5 první 2 kilometry, při 10 prvních 5 kilometrů na 85% vašeho tepového maxima, tak v druhé půlce zvládnete běžet na 90 – 95% a ve finiši dokonce na 100%. 

Jak zjistíte hodnoty tepové frekvence i bez sporttestru

• 50% TF max – odpovídá úsilí při rychlé chůzi nebo velmi pomalém běhu
• 65% TF max – velmi pomalý běh
• 75% TF max – běh, při němž už se lehce zadýcháte
• 82% TF max – běh, při němž se zadýcháte víc než lehce, ale ještě jste schopni mluvit
• 85% TF max – běh, při němž už vám dochází řeč
• 90% TF max – běh, kdy skoro sprintujete
• 95% TF max – pro mnohé sprint

Zvyšovaní tepové frekvence, při nedostatečném rozcvičení a příliš rychlém začátku nebude znamenat, že zrychlujete, ale že vaše tělo je unavené, zakyselené a křičí: kyslík, kyslík, KYSLÍK!

Tohle je nutné si uvědomit, s postupující únavou se vám bude vlastně tep zvyšovat, ale vaše rychlost se nezmění. To však určitě není chyba, cílem je to, abyste byli schopni nasadit na začátku závodu optimální tempo – to odpovídá u těchto závodů právě té tepové frekvenci na úrovni 85% TF max a byli jej schopni držet po celou trať. Samozřejmě s tím, že v druhé půlce se hodnoty vaší tepové frekvence zvýší.

Tepovou frekvenci (% číselným údajem v závorce) si můžete vypočítat podle návodu, který zde. 

Dosáhnu rychlejších – lepších výsledků, když si budu pořádně nakládat, nebo když půjdu do tréninku s rozumem? Jak to udělat, abych si získanou výkonnost udržel dlouhodobě, abych se stále zlepšoval, abych nestagnoval, nebo se dokonce probůh nezhoršoval? To jsou otázky, které si klade každý, ať běhá nebo provozuje jiný sport skutečně jako sport nebo jen tak, pro radost. Každý se chceme zlepšovat, každý se chceme dlouhodobě cítit dobře. No jo, ale jak to udělat, aby tomu tak bylo?

Je to velmi jednoduché, jde jen o správné:

• namixování tréninku a regenerace 
• dodržování pitného režimu 
• doplňování energie

Takhle napsané je to samozřejmě snadné. Ono to ale není zas tak složité, ani když se podíváme na jednotlivé body.

Co znamená superkompenzace

Superkompenzace je z hlediska biochemických procesů, které v těle probíhají, základem tréninkového procesu, a rozumí se tím princip střídání zatížení a odpočinku v takovém poměru a v takovém časovém horizontu, abyste další intenzivní trénink provedli přesně v čase, kdy je vaše tělo po absolvované době regenerace na tom o chlup lépe, než bylo před předchozím tréninkem.

Jak zjistíte, že je čas na další trénink

Nejlépe to zjistíte, když si budete měřit každý den ranní tepovou frekvenci (RTF). RTF je jakýmsi lakmusovým papírkem zregenerování vašeho organismu po předchozím zatížení. Druhý den ráno, po dni, kdy jste absolvovali opravdu náročný trénink či závod, bude vyšší než je běžný průměr. Další těžký trénink byste měli absolvovat ve chvíli, kdy se vaše RTF vrátí na své průměrné hodnoty. Někdy to může trvat déle, jindy méně. Hodně záleží i na vašem zdraví, imunitním systému, pravidelnosti a době spánku, zda jste v práci či v osobním životě vystavováni stresovým faktorům. To vše má vliv na hodnoty vaší RTF. 

Principem superkompenzace je schopnost lidského organismu reagovat na zvýšenou zátěž zejména doplněním energetických zdrojů a resyntézou bílkovinných struktur (svaly) na vyšší než předzátěžovou úroveň. Jednotlivé tělesné systémy reagují na různé druhy zátěže odlišně, ovšem obecně platí, že takzvaná křivka únavy má následující průběh:

Zátěž – Únava – Zotavení – SUPERKOMPENZACE.

Pokud jsou podněty malé (podprahové), nesplňuje trénink svůj účel, pokud jsou podněty příliš velké, tak dochází k postupnému vyčerpání energetických zdrojů organismu. Je důležité říci, že je-li doba odpočinku nedostatečně dlouhá, k superkompenzaci nedochází, naopak se mohou projevit příznaky chronické únavy až přetrénování. 

Trénink by měl proto probíhat těsně nad prahovými hodnotami organismu, tedy v oblasti anaerobního režimu. K sledování prahových hodnot slouží sledování TF. Znamená to také, že čím je vaše výkonnost vyšší, tím silnější (větší) podněty potřebujete, aby se vaše výkonnost zvyšovala.

POZNÁMKA
Když zde mluvím o tréninku, myslím tím intenzivní trénink, to znamená trénink tempové vytrvalosti, rychlosti a síly, nikoliv obecnou vytrvalost, která je prostředkem používaným pro regeneraci, případně pro vytvoření pevného základu výkonnosti, z níž se odrážíme ke špičkové výkonnosti. Míra hodnot tepové frekvence se pak také samozřejmě liší, máme-li v úmyslu trénovat rychlost, tam bychom se měli pohybovat na hranici 95 – 100 % TF max, síly (90 – 95 % TF max), u tempové vytrvalosti záleží na tom, na jakou trať (vzdálenost) se chystáme – čím kratší, tím je TF max vyšší (80 % – ultramaraton, 82 % – maraton, 85 % – ½maraton, 88 % – 10 km, 90 % – 5 km).

Princip zátěže, regenerace a superkompenzace

Pokud je čas, který věnujete regeneraci, příliš dlouhý, tělo nebude správně reagovat – vystydlo, jeho připravenost k výkonu opět klesne na výchozí úroveň – viz pravá část křivky.

Ideální kombinace zátěže a regenerace po ní

IDEÁLNÍ KŘIVKY STOUPAJÍCÍ VÝKONNOSTI DOSÁHNEME, KDYŽ DALŠÍ TRÉNINK PROBĚHNE PŘESNĚ VE FÁZI VRCHOLÍCÍ SUPERKOMPENZACE.

Co se stane, když únava z předchozího tréninku ještě neodezněla

POKUD BUDETE TRÉNOVAT PŘÍLIŠ ČASTO NEBO PŘÍLIŠ INTENZIVNĚ, STANE SE TO, ŽE PROCES SUPERKOMPENZACE VŮBEC NENASTANE A VY PŮJDETE DO DALŠÍHO INTENZIVNÍHO TRÉNINKU JEŠTĚ V DOBĚ ÚNAVY.

V tom případě nastane to, že místo zlepšování se dostaví stagnace, ale spíše ještě pokles výkonnosti, dost často to vede i k úrazům! Obzvlášť ti, co běhat začínají, by měli mezi tréninkové jednotky zařazovat jeden až dva dny na regeneraci. Regenerace nemusí ale znamenat klid. Regenerace znamená i to, že si jdete místo běhu zaplavat, nebo si uděláte volnou vyjížďku na kole. 

Doba nutná na regeneraci závisí

• charakteru tréninku
• na věku a pohlaví
• druzích potravy konzumovaných bezprostředně před tréninkem pro doplnění zásob glykogenu
• aktivitách během fáze regenerace
• úrovni stresu v zaměstnání nebo osobním životě
• rytmu a době spánku

Když člověk začne běhat, překoná první překážky a běh ho začne skutečně bavit, začne pošilhávat po běžeckých závodech. Dost často si řekne: Když už, tak už, a přihlásí se rovnou na půlmaraton či maraton. Z mnoha důvodů je však daleko lepší se nejdříve připravit na závody kratší, a to na vzdálenost pět či deset kilometrů.

Proto jsem pro vás připravil dvacetitýdenní tréninkové plány na obě tyty vzdálenosti, takže můžete bez obav začít. Těch dvacet týdnů můžete vzít i jako základ přípravy na půlmaraton a maraton, z něhož se pak odrazíte už i k těmto dvěma nejvíce ceněným běžeckým distancím.

Tréninkový plán na 5 a 10 kilometrů

Týden první

Výpočet tepové frekvence

Fartlek

Rozcvičení znamená, běžet – zahřát se v pomalém tempu (50 – 65% TF max) po dobu 10 – 15 minut, protažení, běžecká abeceda a rovinky (4 – 5 rychlých úseků o délce 80 – 10 m, s tím, že tempo na nich od 1. po 4. zrychlujeme a poslední běžíme v tempu úseků, které budeme běhat).

Týden druhý

Týden třetí

Týden čtvrtý

Týden pátý

Týden šestý

Týden sedmý

Týden osmý

Týden devátý

Týden desátý

Týden jedenáctý

Týden dvanáctý

Týden třináctý

Týden čtrnáctý

Týden patnáctý

Týden šestnáctý

Týden sedmnáctý

Týden osmnáctý

Týden devatenáctý

Týden dvacátý

Pro běžce existují dvě cesty, jak se zrychlit. Zvýšit kadenci svých kroků nebo prodloužit letovou fázi, ale je tu i třetí možnost a sice – vše udýchat.

Pokud se zamýšlíte nad tím, zda budete rychlejší, když prodloužíte letovou fázi nebo když zvýšíte kadenci kroků, tak pravda je taková, že obojí je správně. Takže potud máte problém volby zdánlivě vyřešen – prostě se pustíte do pilování obojího.

Abyste však mohli být úspěšní, bude to chtít, abyste učinili svůj kotník flexibilnější, svaly nejen na nohou pružnější, ale také, abyste naučili své svaly spolupracovat.

Jak prodloužit letovou fázi

Každý běžec by měl podle své individuální biomechaniky využít optimální kombinaci délky letové fáze a kadence. 

Při došlapu by měla být vaše noha pod vaším těžištěm (pod kolenem). Rozhodně se vyvarujte přehnaně dlouhých kroků směrem dopředu, protože když jde vaše noha daleko před těžiště vašeho těla, tak narušíte plynulost vašeho běhu (budete skákat). Příliš krátká letová fáze má zase tu vadu na kráse, že při ni spotřebujete příliš mnoho energie a kyslíku a tím utrpí efektivita vašeho běhu.

Proto je důležité najít ideální rytmus a délky letové fáze, při nichž budete spotřebovávat co nejméně energie a kyslíku. 

Jak zjistit ideální délku letové fáze a kadence

Jednak vám to už dnes řeknou chytré hodinky a pokud je nevlastníte, tak ideální je, pokud máte možnost zajít na atletickou – čtyřistametrovou dráhu, na níž můžete testovat různé tempo. Pokud nemáte k dispozici atletickou dráhu, najděte si rovný úsek cesty odpovídající délky. Cílem testu je najít frekvenci a délku kroku – rychlost, jíž budete schopni běžet po dlouhou dobu bez zjevných výkyvů. Na toto byste měli být schopni přijít sami, bez cizí pomoci. Prostě měli byste se naučit nejen ovládat své tělo, svůj krok, svůj dech, ale měli byste se naučit naslouchat, co vám tímto vaše tělo sděluje.

Pro vaši představu – dobří atleti běhají frekvencí cca 180 kroků za minutu, což představuje 3 kroky za vteřinu. Pokud zjistíte, že vaše kadence je nižší než 180 kroků za minutu, měli byste se pokusit ji na tuto hranici dostat. Ale jak výše uvedeno, důležité je ctít vaši přirozenou biomechaniku pohybu. To znamená, bude-li vám vyšší frekvence nepříjemná, zůstaňte na té, která vám vyhovuje, na té, kterou jste schopni udýchat!

S délkou letové fáze je velmi úzce spojen i zdvih kolene. To je další velký žrout energie. Když zvedáte koleno (nohu) příliš vysoko, je to pro vytrvalostního běžce velmi neekonomické. Při běhu by mělo co nejvíce energie směřovat do horizontálního a ne do vertikálního pohybu. Vaše těžiště by mělo být pokud možno stále v jedné rovině (výšce). 

Délku vašeho letu ovlivní, jak máte zkrácené – respektive pružné – svaly, takže pravidelné protahování vám též velmi pomůže na délce letové fáze zapracovat. Pokud jde o kadenci kroků, tak s ní vám zase pomůže pravidelné provádění běžecké abecedy.

Je lepší se nadechovat ústy nebo nosem

Při běhu je důležitý jak rytmus dýchání, tak i dostatečně dlouhý výdech. Platí u něj však to samé jako u biomechaniky pohybu, to znamená, že intenzita dýchání by měla odpovídat vaší rychlosti a měla by vám být příjemná. Existují určité vzorce, kolikrát se nadechnout při různé frekvenci kroků, ale berme to tak, že to je už vyšší matematika pro skutečnou běžeckou špičku. Pro vás je důležité, abyste se při vytrvalostním běhu pokud možno nedostávali do anaerobní zóny, to znamená, že vám dojde kyslík. 

Co se týká doporučovaného nadechování nosem, resp. vydechování ústy. Určitě je tento druh dýchání účinnější, ale pokud jej nezvládáte, tak si s tím až tak nelamte hlavu. Mnohem důležitější je vůbec dýchat. Pokud dostanete do plic dostatek vzduchu, abyste mohli běžet dál, pak je vše v pořádku. Většina běžců stejně dýchá tak, že k dýchání používá ústa i nos. 

Pokud se chcete naučit nadechovat nosem, pak ale dodržujte jednu zásadu – NIKDY SE NESNAŽTE UDÝCHAT TEMPO, JÍMŽ BĚŽÍTE, VŽDY PŘIZPŮSOBTE TEMPO TOMU, CO JSTE SCHOPNI NOSEM UDÝCHAT!