Nejčastější chybou ve stravování je obecně příjem nadměrně upravovaných potravin a přemíra (hlavně jednoduchých) sacharidů, začínající běžce a běžkyně nevyjímaje. POZOR, neplést si sacharidy se sladkostmi! Sladkosti jsou samozřejmě též sacharidy, ale nejen. Sacharidy máme prakticky všude: cukr, těstoviny, obiloviny, rýže, brambory, ovoce i zelenina. Je však rozdíl mezi sacharidem a sacharidem, jak už vás jistě z výše uvedeného výčtu napadlo. Běžecká obuv a oblečení, to je taky alchymie, ale použijete-li při výběru selský rozum a nenecháte se zblbnout reklamou a prodavači odměňovanými za prodej, tak se nemáte čeho bát.

Nejčastější chyby v pitném režimu a stravování běžců a běžkyň

• nedostatečný či naopak nadměrný přísun tekutin při běhu
• vysoký příjem jednoduchých cukrů
• příliš mnoho tuhé stravy při běhu
• nedostatečný přísun energie při tréninku nebo v závodě
• neadekvátní doplňování minerálů při dlouhých bězích, po nich a po závodech
• nedostatečný příjem energie po výkonu
• nevhodná skladba stravy

Co jíst a pít před během

Poslední jídlo si dejte nejpozději 2,5 až 3 hodiny před vyběhnutím. Vhodnou volbou jsou: banány, bílý chléb lehce potřený máslem a medem, bramborová kaše, rýže, ovesné vločky nebo krupicová kaše. Vyhnout byste se měli naopak tučným jídlům či potravinám s velkým obsahem balastních látek, které se dlouho tráví. Srozumitelně řečeno, když si v poledne dáte vepřovou se zelím, případně guláš nebo biftek, tak je lepší trénink posunout spíše na pozdní odpoledne či večer. Ještě důležitější je pitný režim.

Nepijte těsně před tréninkem, protože to pak často způsobuje píchání v boku. Kdo pravidelně běhá, případně je v intenzivním tréninku, měl by pravidelně pít celý den. Za chladného počasí vypijte během dvou hodin před tréninkem cca půl liru tekutin, v horkém počasí více.

Když si přečtete úvod článku a pak dojdete k tomu, co a jak jíst a pít před během, nejspíš vás napadne: tady něco nesedí. Máte pravdu, nesedí. V úvodu říkám omezte sacharidy a hned kousek pod tím vás jimi nacpu. Je totiž dosti velký rozdíl mezi sportovní výživou a výživou obecně. Před během, abychom měli zásobu energie pro náš předpokládaný výkon a pozřená strava nám nepůsobila při běhu problémy, využíváme zejména sacharidy, protože se rychle stráví a při tréninku již neváží krev v žaludku a ta může rozvádět po těle energii a kyslík, respektive odvádět z těla oxid uhličitý. 

To, co platí ve specializované sportovní výživě, však neplatí ve výživě obecně, protože v životě potřebujeme přijímat všechny složky potravy, sacharidy, tuky, bílkoviny, minerály, stopové prvky, vitamíny, vlákninu (což je mimochodem též sacharid). Nic z toho není škodlivé, jak se mnoho desetiletí uvádělo, ba právě potlačení příjmu tuků a bílkovin ve prospěch sacharidů dovedlo lidstvo do situace, kdy jeho největší problém je obezita, ale i problémy s játry a vů bec většina civilizačních chorob. Prostě to, co jí, ovlivňuje život člověka víc, než si je schopný uvědomit. 

Nejen alkohol, ale i cukr je zabiják jater – cirhóza je svinstvo a nevybírá si

Už jste něco slyšeli o steatóze (ztučnění) jater, což je nejčastější metabolická porucha jater? 

Pokud si myslíte, že ke ztučnění jater se můžete dopracovat jen pitím alkoholu, jste na omylu. Jaterní steatóza je nejčastější metabolickou poruchou jater, která postihuje zejména dospělé ve středním věku a výše, ale v dnešní době bohužel stále častěji také mladé lidi a může za ni např. i neúměrně vysoký příjem potravy. Jenže tuto nemoc mohou vyvolat i faktory, které jsou denně přítomny v našem životě a kterých si ani nepovšimneme. Co všechno může steatózu způsobit, vydá na samostatný článek, který pro vás připravujeme.

To a pak také nedostatek pohybu, což však není v tuto chvíli to, co řešíme, a uvádím to jen pro úplnost. 

Pokud jde o výběr běžecké obuvi, zase se můžeme dostat do situace, kdy vám řeknu, na co se máte zaměřit při jejím výběru a hned v dalším kroku se sám chytím do pasti, když vám poradím, co s výše uvedeným může být ve zdánlivém rozporu. Do rozporu se mohu dostat nejčastěji tehdy, kdy vám vyjmenuji obecné požadavky a pak se začnu věnovat speciálním typům běžecké obuvi (silniční, trailová, závodní), u nichž mohou být některé obecné požadavky zdůrazněny a některé zcela pominuty, abyste mohli běžet co nejrychleji a nejbezpečněji.

Běžecká obuv

Pár důležitých zásad pro výběr vhodné běžecké obuvi:

• Kdo má nohu normální (otisk nohy např. na mokré podlaze nebo v písku je úplný – patrně viditelná přední, střední i zadní část chodidla), měl by používat neutrální běžeckou obuv, přičemž velmi důležité je, aby podrážka a mezipodrážka byly pružné a umožňovaly tak chodidlu aktivní práci (odvalení)
• Kdo je velký, mohutný nebo má nadváhu, musí si vybírat obuv, která mu umožní i dobrou stabilitu
• Kdo má nohy do X – (příp. nadměrná pronace – vychýlení kotníku a chodidla po dopadu na podložku směrem dovnitř), měl by zvolit pevnou obuv s pružnou podrážkou, speciální vložkou, stabilní patou a dobře modelovaným pevným polstrováním
• Kdo našlapuje na vnější stranu chodidla – (supinace, nebo nedostatečná pronace), měl by si vybrat obuv s pevnější podrážkou v přední a vnější části a stabilním materiálem v oblasti paty
• Kdo trpí extrémními biomechanickými problémy, tak by se měl rozhodně poradit s podiatrem, nechat si vyrobit vložky na míru a ty pak používat do veškeré obuvi, co nosí.
• Běžeckou obuv si kupujte vždy o číslo větší než je obuv, jež běžně nosíte!
• Nedejte se zblbnout reklamou, nevolte podle značek, ale běžeckou obuv nechte vybrat vždy své nohy! – také neplatí, že nejdražší běžecká obuv je ta nejlepší. Nejvyšší cena nerovná se ještě nutně nejvyšší kvalita. 
• Běžeckou obuv vybírejte i podle povrchu, na němž budete nejčastěji běhat. Terénní (trailovou) obuv si kupte jen v případě, že budete běhat převážně v těžkém (nezpevněném) terénu.
• Což určitě sedí, ale…? Ale je to jen část pravdy, protože kolik času strávíte řekněme během roku v běžecké obuvi a kolik času strávíte v obuvi, kterou běžně nosíte? Co z toho vyplývá? Vyplývá z toho to, že v životě přeceňujeme věci, které jsou sice důležité, ale ne tolik, jako ty běžné věci, které mají mnohem větší vliv na naše zdraví, na to, jak se cítíme. 
• Vrátím-li se k souhrnu, týkajícímu se běžeckých bot, tak nejdůležitější pro nás z toho jsou tři body a sice:
• Kdo trpí extrémními biomechanickými problémy, tak by se měl rozhodně poradit s podiatrem, nechat si vyrobit vložky na míru a ty pak používat do veškeré obuvi, co nosí.
• Běžeckou obuv si kupujte vždy o číslo větší než je obuv, jež běžně nosíte!
• Nedejte se zblbnout reklamou, nevolte podle značek, ale běžeckou obuv nechte vybrat vždy své nohy! s tím, že bota musí noze hlavně umožnit, aby mohla pracovat – podrážka a mezipodrážka musí být flexibilní (co nejvíce pružná a ohebná)

To ostatní je dobré znát, ale pokud nesplní vaše běžecké boty tyto tři body, tak splnění těch ostatních vám moc nepomůže.

Běh a oblečení

Mohlo by se zdát, že z dnes rozebíraných témat se tak trošku vymyká oblečení, že u něj platí to samé v běžném životě, stejně jako při běhu. Máte pravdu, obecně to platí, ale bohužel velmi často člověk potkává na ulici i při běhu lidi, kteří jsou nesprávně oblečeni. Teď nemluvím o tom, co je v módě, co zrovna frčí, ale o funkčnosti, přičemž v tuto chvíli nemám na mysli funkční oblečení, ale jen to, že spousta lidí chodí nadměrně oblečena a pak se diví, že jsou často nemocní. Nemocní jsou ne proto, že by byli nedostatečně oblečeni, ale proto, že „rozmazlují“ svoji imunitu, prostě ji netrénují tím, že ji pravidelně vystavují nepříznivým podmínkám. Pak na chvíli vyběhnou, třeba jen vysypat koš, tam se na chvíli zakecají se sousedkou či sousedem, a je průšvih. 

Jak se obléknout na běh a jak se chovat pči a po běhu

• Neoblékejte se příliš teple. Zahřejete se pohybem. Je lépe, když vám zpočátku bude trochu mírně chladno. Regulujte teplotu zipem bundy. Dobrá běžecká bunda má na zádech větrací klapky. Na začátek běhu si můžete vzít rukavice, ale když se začnete potit, tak si je sundejte.
• Pod nepromokavé vrchní oblečení používejte funkční prádlo. Budete mít tělo stále v suchu a neprochladnete.
• Po tréninku se pokud možno převlékněte hned do suchého. Pokud to není možné (například jedete z parku domů autem či MHD), pak rozhodně používejte kvalitní funkční prádlo, případně si zabalte suché triko do běžeckého baťůžku a před cestou si jej vyměňte za to propocené. 
• V chladném počasí neběhejte s holýma nohama. Předejdete zranění svalů, šlach a úponů. Spíše se méně oblékněte nad pasem.
• Používejte kompresní podkolenky či návleky. Zahřejete a méně zatížíte šlachy, lýtka a holeně.
• Hlava a krk se na tepelných ztrátách organismu podílí až 40 procenty. Proto v zimě vždy noste čepici, šátek, kuklu, a pokud běháte po silnici, tak můžete využít čepici s kšiltem. Ochrání vás před chladem i před oslněním protijedoucími automobily.

Ve výše uvedeném výčtu si můžete přečíst: v chladném počasí neběhejte s holýma nohama…, to se týká zejména teplot pod nulou. Ale také si jistě pamatujete, že pokud chcete hubnout, měli byste mít holé ruce.

S názorem, že běh požírá svaly, se setkávám celkem pravidelně. Nepřestávám stále žasnout, jak může odborník – může jít o lékaře, a je jedno zda o dietologa, praktického, nebo nějak jinak „odborného“ výživového poradce – toto vůbec vypustit z úst. 

O čem to svědčí? Svědčí to o jediném, že tito odborníci buď na přednáškách spali, nebo jim nikdo nikdy nepřednášel o fyziologii, tedy o tom, jak se jednotlivé funkce našeho těla vzájemně prolínají a na sebe navazují, nebo prošli nějakým rychlokurzem.

Přišel mi dotaz

 „Hezký den, díky vám jsem se dala na běhání, tak se teď na Vás obracím s prosbou o radu. Přibližně od začátku léta pravidelně sportuji (kolo, hodinový pomalý běh, brusle). Výsledkem toho je, ze jsem zhubla cca 6 kilogramů. Což je v pořádku, s nynější vahou jsem spokojena a přála bych si ji udržet. ALE, absolvovala jsem vyšetření složení těla, a ukázalo se, že to není tak dobře, jak jsem si myslela. Mám příliš málo svalů (14,8 %) a příliš tuku (25 %). Znamená to tedy, že jsem sportem přišla spiše o svaly, než o tuk? Co dělám špatně? Může byt chyba v příliš vysoké intenzitě sportování? Nebo v tom, že přijímám velmi málo kJ (cca 5500 denně, po vyšetření doporučují cca 7000)? Jim málo bílkovin? Mam teď obavy, že když začnu více jist, jak mi radí, tak přiberu zhubnuté kilogramy zpět. Nevadí mi přibrat svaly, ale nechci přibrat tuk. Jak se ale nabírají svaly? V samotném vyšetření mi doporučují přibrat 4,3 kg svaloviny.

Pestrá strava, to je to oč běží

Krásný dotaz, že? Vyšetření na složení těla je dobrá věc. Předpokládal bych ale fundovanější doporučení toho, co má dotyčný, pokud toto vyšetření absolvuje, a je jedno jaké jsou výsledky, protože ty ve většině případů budou z nějakého důvodu říkat, že něco je v nerovnováze, dělat.

Tedy potud, pokud člověk nezná, jak jednotlivé procesy v těle fungují a na základě toho, chce-li být fit, chce-li být zdravý, vitální a mít dobrou figuru, tomu jednotlivé své kroky podřizuje.

Tedy nejedná zbrkle – teď se budu věnovat jednomu, až toho dosáhnu, začnu se věnovat druhému, pak třetímu, čtvrtému…

Moje zkušenost

Již čtvrtý rok se v prvních měsících roku snažím posilovat. Nemůžu říci, že bych byl v předchozích letech s výsledky nespokojený, ale letos se mi zdají nejlepší. Přemýšlel jsem o tom, proč tomu tak je, a uvědomil jsem si, že letos jsem šel na to jinak, ne plánovaně, prostě se to tak seběhlo.

V předchozích letech, jsem k běhání přidal posilování, dokonce mě Dana po tréninku dávala pít protein. Na celkové postavě se to ale příliš neprojevilo, navíc mě pořád zůstávaly špeky na bocích (madla lásky).

Letos jsme nějak neměl ze začátku roku chuť moc běhat, tak jsem jen chodil, byť na dlouhé procházky se smečkou a k tomu 3x týdně s Danou cvičit do našeho garážového fitka.

V únoru jsme si začal na začátku tréninku (opět neplánovaně, ale prostě se mi chtělo), zařazovat 2 – 6 km na veslařském trenažéru Concept2.

V posledním týdnu v únoru jsem pak přidal běh, takže můj trénink vypadal a vlastně do dnes vypadá takto: pondělí běh, úterý fitko, středa běh, čtvrtek fitko, pátek běh, sobota fitko a neděle buď běh, nebo volno.

No a nakonec mě napadlo si naordinovat suchý duben.

A co se nestalo? Madla lásky pomalu a jistě mizí, bříško, které jsem měl na konci roku je pryč, dokonce se mi začínají objevovat břišní svaly :). Naposledy jsem takhle vypadal a cítil se někdy ve čtyřiceti.

A ještě jednu nepodstatnou věc jsem zaznamenal. Pokles klidové tepové frekvence. V předcházejících měsících se pohybovala okolo 55 tepů za minutu, nyní se pohybuje okolo 50 tepů za minutu.

Přátelé, je mě to blbý, ale ten pokles klidové tepové frekvence, má jednoznačně na svědomí to, že teď nepiji alkohol. Důvod je vcelku prostý a mohou za to játra, která i normálně spotřebují nejvíce pro svou činnost, nejvíce energie – mnohem více než srdce. No, a když musí odbourávat alkohol, spotřebují energie víc. Tím pádem naše tělo potřebuje i V KLIDU víc kyslíku.

Souboj svaly – tuky

Pokud pak půjde o souboj svaly versus tuky, svaly budou nabývat na síle a tuky postupně ubývat. 

Nejlepším spalovačem tuků jsou totiž svaly. Nejlépe spálíte přebytečné tuky tak, že budete ráno běhat nalačno. Tím vyčerpáte svalový glykogen – energetické akumulátory uvnitř svalů. Ty se pak během dne dobijí tím, že v době, kdy budete odpočívat, se tuk z podkoží použije na doplnění vyčerpaného svalového glykogenu. Začnou vám mizet pneumatiky na břiše, faldíky na bocích, vypouklá bříška. Tuk se bude uvolňovat, aby mohl být za pomoci metabolických procesů přetaven ve svalový glykogen – dobity svalové elektrárny. 

Crosstraining

Když si pak během dne nebo večer zacvičíte, stačí za pomoci vlastního těla – pár dřepů, kliků, sklapovaček, dojdete na aerobic, zacvičíte s T-bow, zajezdíte na veslařském trenažéru, rozštípete pár špalků, vytřete podlahu, pohrajete s dětmi, či prožijete svižnou hodinku v rytmu Nordic Walking, trošku se protáhnete, tak po pár týdnech zjistíte, že vás přestává všechno bolet – protože váš svalový korzet bude pružný, váha vašeho těla bude rovnoměrně rozložena na všechny partie a vybudujete si perfektní pec na spalování tuků. 

Pokud jde o otázky ohledně příjmu bílkovin, tuků a cukrů resp. sacharidů, tak tyto otázky stojí 

spíše:

• kdy 
• co
• a kolik toho 

Souvisí také s tím, jaké jsme metabolické typy, máme-li spalování:

• rychlé
• střední
• pomalé

Příjem také souvisí s výdejem, nejen s tím, který vydáme při nějaké tělesné aktivitě, ale s celkovým výdejem během dne, to znamená, pokud už se tím chce člověk opravdu odpovědně zabývat, je nutné spočítat i energetický výdej během doby, kdy vykonáváme svou práci a k tomu je třeba připočíst takzvaný basální metabolismus, což je energie, kterou vydáme během doby, kdy nic neděláme a ve spánku. 

Řeknu vám ale jediné. Pokud je člověk relativně zdravý (říkám relativně, protože dnešní doba na člověka z hlediska životního stylu vyvíjí takové nároky, že chcete-li je přežít, musíte být silné osobnosti), jednoho krásného dne si řekne: „DOST – PRDÍM NA TO – ZA TOHLE MI TO OPRAVDU NESTOJÍ!“ Začne o životě přemýšlet a začne žít. 

To vás přivede k běhu a máte vyhráno, protože při běhu na všechny ty tlaky zapomenete. Pokud k běhu přidáte i plavání, cvičení – jak výše naznačeno, vaše tělo se zharmonizuje, řekne vám na co má chuť, toho si dáte v míře rozumné (neskončíte s jídlem až ve chvíli, kdy vám bude špatně a těžko), budete dodržovat pitný režim, tak přestanete řešit: „Co mám jíst, kolik toho mám sníst, kdy mám jíst,“ tělo vám to vždy v pravou chvíli řekne a když se mu naučíte naslouchat, nebude vše přednější, tak jako dosud, pak nebudete mít žádné zdravotní problémy, budete mít váhu, která odpovídá vaší tělesné konstituci, a budete se cítit skvěle, protože budete vypadat skvěle. Budete mít energii a ta bude prýštit každou buňkou vašeho těla.

Plískanice, mlha, zima, nechce se ven, natož tam běhat. Nabízím pár triků, jak se k tomu donutit.

Když už se vám nechce běhat pro sebe, běhejte a choďte ven pro jiné. Po pravdě, se mi některý den taky moc nechce, ale za tři měsíce mě čeká K6, neboli šestidenní v Konstantinových Lázních a tak prostě jdu.

Když už se mi hodně nechce, vzpomenu na ty, co nemohou a co jim moje kilometry pomohou, zacibuluju se (vezmu na sebe pár vrstev oblečení, aby mě neofouklo a v případě, že mi dojde, nevymrznul), obuju se, na mobilu zapnu EPP (pomáhej pohybem) a vyrazím i kdyby trakaře padaly.

Další rada zní: vypěstujte si takový návyk na běhání, že otázku, zda se vydat na trénink i v nepříjemném počasí, vůbec nebudete muset řešit. Je fakt, že tohle funguje. Ale ne vždycky.

Potom je dobré mít připravené další varianty. Domluvte si třeba trénink s kamarádem či kamarádkou. „Když už jsem ho zlanařil a ukecal, tak musím“. To může fungovat. Ale vynechejte veškerou e-mailovou či esemeskovou komunikaci před výběhem, nabízí totiž milion a jednu příležitost, jak a proč poslat dohodu k ledu.

Další možnost: Najděte si partu běžeckých přátel a choďte běhat s nimi. Předností této varianty je, že na trénink určitě někdo přijde, takže víte, že „za blbce“ nebudete v dešti jen vy. Na druhou stranu s sebou tato metoda nese riziko nezodpovědnosti: víte, že když sami nepřijdete, nic moc se nestane, protože přijdou ostatní. 

To je ovšem bez garance. Snadno se samozřejmě může stát, že se na trénink dostaví jen jeden, většinou ten, kdo celou skupinu ke společnému běhání přemluvil. Párkrát se mi to stalo. Ale když už jste jako svolavatel na sraz přiběhli, svou rundu si dáte, byť nikdo jiný nedorazil. A o to přece šlo.

Asi nejspolehlivější řešení proto je stát se vedoucím běžeckého kroužku, běžecké skupiny, člověkem, který „určuje“, kam se půjde běhat, kdy se bude běhat a co se bude běhat. Pak máte jistotu, že vás žádné počasí nedostane, protože „když už jsem zblbnul ke společnému běhání tolik lidí, nemůžu zůstat doma“. 

Kromě pozitivní motivace můžete sáhnout i k trestům: když nepůjdete běhat, budete muset udělat něco, co přímo nesnášíte, uklidit doma, vyřídit něco, do čeho se vám vysloveně nechce… dosaďte si cokoliv, o čem víte, že vás zaručeně vyžene.

Běháte-li ve skupině, je dobré stanovit si trestní sazebník, který bude absence penalizovat. Může udělovat i finanční postih tomu, kdo přiběhne na společný sraz později. Když jsem běhal na Bohemce, vedli jsme „Pivní listinu“. Za nepřítomnost na tréninku bez udání vážného důvodu se do ní tehdy platil metr piv. Při dnešních cenách by to byl hodně tvrdý argument pro účast. Za každých započatých pět minut pozdního příchodu se platilo jedno pivo. Jednou za čas se pak vše společně propilo, tohle poslední se vám určitě líbilo.

Stačí jedna noc a z bezpečné cesty se stane nebezpečná. Pro běh na zrcadle platí kromě toho, že si obujete boty, co nekloužou nebo kloužou minimálně, že poběžíte rovnoměrným tempem, nebudete zrychlovat ani zpomalovat. Každé zrychlení či zpomalení vás totiž může uvést do skluzu.

Při běhání na klouzačce se vyplatí i snížit těžiště (jeden z mála případů, kdy můžete porušit pravidla přirozeného běhu), trošku si do toho sednout, ale zároveň provádět dokonalou kolíbku (dosáhnout co nejdelšího kontaktu podrážky s kluzkým povrchem, aby došlo k co největšímu „přisátí“ k němu.

Také je lepší, když si vezmete na běh na klouzačce silniční běžeckou obuv (nemáte-li speciální, vybavenou na podrážce ocelovými hroty). Měkká a hladká podrážka ke klouzavému povrchu přilne lépe, než podrážka tvrdá a rozdělená do mnoha plošek, které v měkkém terénu zahrábnou, ale na ledu se nechytí, což má za následek „šavlový tanec“. 

Devět tipů a triků pro běhání v zimě či na ledu

Tip první – než vyběhnete, podívejte se z okna, když ho otevřete a vykloníte se, nic tím nezkazíte

Dříve, než vůbec vyběhnete, podívejte se z okna, jak to venku vypadá, abyste pak nebyli najednou překvapeni, že:

• čerstvě nasněžilo,
• začalo tát,
• vše je namrzlé,
• venku se žení všichni čerti a není vidět na krok.

Když zjistíte, že na cestě je klouzačka, tak zkuste běžet po okraji cesty, kde to většinou nebývá tak uklouzané. Tedy pokud ve vašem okolí neběhá spousta běžců, kteří měli stejný nápad, pak vám ani tento tip nepomůže a bude lepší si rovnou připravit nesmeky, nebo si pořídit běžecké boty s hroty, vyrábí je už nejedna značka, ale určitě je najdete v nabídce firem Icebug, Inov-8, adidas, Salming. Ti, co běhají rádi po lesích, mohou využít projetých kolejí po autě či po traktoru, ale pak je třeba si dávat pozor na zmrzlé otisky pneumatik. 

Tip druhý – čerstvý vzduch posiluje obranyschopnost těla

Máte dojem, že v zimě máte předem naprogramováno, že se musíte nachladit? Tak to rozhodně není! Pravidelný pohyb na čerstvém vzduchu posiluje imunitní systém. V zimním období je vhodnější běhat kratší trasy, ale zato častěji. Dobré je, když se pohybem zahřejete ještě před tím, než vyběhnete. Zkuste si párkrát poskočit do výšky sounož, a pak po jedné a druhé noze. Astmatici by při velmi studeném a suchém vzduchu neměli raději běhat venku vůbec. 

Tip třetí – zacibulujte se

Ještě důležitější než v teplejších měsících je funkčnost vašeho sportovního oblečení. Zapomeňte raději na bavlnu, neboť tak rychle neodvádí pot od těla jako funkční materiály ze syntetických materiálů, a tím pádem je tělo ochlazováno a mrzne. Myslete na to i při výběru pokrývky hlavy a rukavic. Uvědomte si, že hlavou a rukama ztrácí člověk až 40 % tělesného tepla. 

Tip čtvrtý – nadechujte se nosem

Kdo se nadechuje studeného vzduchu ústy, pak u něj hrozí podráždění a zachlazení průdušek. Lehká šála, šátek nebo rolák ochrání váš krk, a vás následně před bolestí v krku. 

Tip pátý – budiž světlo

V zimě se stmívá velmi záhy, proto je vhodné běhat v dobře viditelném, nejlépe reflexním oblečení. Vylepšit to můžete blikačkou a čelovkou. A ještě jeden trik. Máte-li zrovna náladu pod psa, zvednout si ji můžete nasazením sportovních brýlí s oranžovými nebo růžovými (průhlednými) skly. 

Tip šestý – pijte, ideálně teplé nápoje

V zimě má člověk většinou menší žízeň a také máme pocit, že se při běhu méně potíme. Z těchto důvodů také méně pijeme, ale tělo přesto potřebuje dostatečný přísun tekutin – v podstatě stejný jako v teplých měsících. V zimě ztrácíme hodně tělesných tekutin, protože je suchý vzduch. 

Tip sedmý – po doběhnutí běžte rychle do tepla

Strečink venku by pro vás měl být v zimních měsících tabu. Je lepší ho provést až po osprchování a převlečení do suchého oděvu. 

Tip osmý – jak se na zimní běh obléci

Při běhání v zimě venku je vhodnější běhat v trailové obuvi, vybavenou hroty v podrážce, jejíž svršek je ošetřen proti vlhkosti (Goretex nebo nanotechnologie), takže vám zůstanou nohy v suchu a teple, a méně to klouže. 

Na nohy si natáhněte zateplené funkční elasťáky, nemáte-li zateplené elasťáky, tak můžete použít funkční dlouhé spodky pod elasťáky, v nichž běháte obvykle. Není také od věci si opatřit speciální elasťáky, které mají na přední straně stehen vrstvu proti profouknutí. Je-li velká zima, můžete si na sebe vzít zateplené kraťasy.

Na horní polovinu těla se doporučuje použít známý cibulový princip – vrstvení:

• na tělo silnější funkční tričko s dlouhými rukávy
• na tričko slabou funkční fleesku (ne bundu, ale něco jako chlupaté triko)
• na fleesku pak lehkou softshellovou bundu

V této kombinaci se nebudete klepat ani při velmi nízkých teplotách. Na hlavu si vezměte čepici. Ideální je, když má tato na čele a uších ochranu proti větru. Na krk šálu nebo multifunkční šátek, který můžete použít i na ochranu úst. Na ruce rukavice. 

Máte-li citlivou pleť, chraňte si tváře natřením mastnějším krémem, můžete použít i vazelínu. Při slunečném počasí se doporučuje ochrana proti UV záření, protože sníh odráží sluneční paprsky. V tomto případě nezaškodí nasadit sluneční brýle. 

Jste-li oblečeni přiměřeně venkovním podmínkám a jste správně obuti, pak nemusíte mít strach vyběhnout a svůj běh si i v zimě užít.

Tip devátý – udržujte své sliznice v ústech a krku vlhké

Čistě náhodou jsem objevil během loňské zimy v lékárně GeloRevoice, což jsou pastilky, které se vyrábí a prodávají pro ty, co mají svůj hlas jako výrobní prostředek (učitelé, zpěváci, přednášející a další) a při větším zatížení hlasivek (po delším mluvení, či zpívání), jim vysychá v krku a začnou chraptit, protože tím vysycháním jim hlasivky zduří.

Když běháte v zimě a je suchý mrazivý vzduch, určitě jste už také zaregistrovali, že vám vysychají ústní a nosní sliznice a začne vás to dráždit ke kašli. No a tak mne napadlo při zimním běhání začít pastilky GeloRevoice cucat, tedy spíš před tím, než vyběhnu. Protože po jejich vycucání se sliznice potáhnou hlenem a nevysychají.

A ještě větší bomba je to, že GeloRevoice slouží i jako skvělá ochrana před různými viry, které se na suché sliznici snadno zachytí a začnou bujet, ale v hlenu se utopí.

GeloRevoice ocení i ti, co chodí do fitek nebo sportují v halách, kde funguje klimatizace, vlastně je ocení všichni, kdo se pohybují v klimatizovaných objektech, kde je suchý vzduch.

Běh života člověk nezastaví, byť by se snažil sebevíc, tak proč nevzít běh věcí do svých rukou, do svých nohou? Prostě vyběhnout a nechat na sebe působit chladivé dotyky přírody v podobě ranního vzduchu, zářících paprsků poledního slunce či uklidňujícího soumraku.

Běh se stal celosvětovým fenoménem, mnozí se ptají: Čím si to zasloužil, vždyť před pár desítkami let byl jen pouhou „Popelkou“?

No čím si to zasloužil? Zasloužil si to tím, že k tomu, abyste jej mohli provozovat, nepotřebujete skoro nic – jen boty něco na sebe a času jen tolik, kolik si jej dovolíte mu věnovat.

Nepotřebujete shánět žádné parťáky (i když ve dvou či ve skupině má běh také své kouzlo), nikam dojíždět, zjišťovat zda je volno, příroda má neomezenou otevírací dobu. Zkrátka je to jen na vás a o vás.

Běh je dar, který byl člověku dán, aby žil.

Při běhu či chůzi je člověk naprosto svobodný a otevře-li se, dokáže se jejich prostřednictvím zbavit veškerého napětí a balastu, které v něm přebývá a uvolněné místo zaplnit klidem, mírem a radostí z toho že je, že žije, že je součástí něčeho většího, než je on sám, že je součástí ohromného dobrodružství, že je součástí ŽIVOTA.

Rozebíháš-li se na cestu dobrodružství, na němž ti bude průvodcem běh a nemáš zatím, s touto cestou žádnou zkušenost, nebo si jen pamatuješ to, co ti říkali, že je běh ve škole, tak věz, že to co si pamatuješ, není běh, ale úprk.

Ty však nemáš důvod před ničím prchat, i když bys chtěl za pomoci běhu prchnout ze života všední reality do života kouzel, o němž jsi slyšel, že dokáže běh vykouzlit.

Vyběhni proto pěkně zvolna. Vyběhni nebo se jen ze začátku rozejdi. Běž (jdi) tak, abys mohl volně dýchat, neboť dech je to, co řídí tvé tempo a poslechneš-li jej, uvidíš, ucítíš velmi brzy blahodárné účinky běhu či chůze i na sobě.

Neuběhne ani měsíc a budeš v běhu, v hýbání se až po uši a už nebudeš chtít nikdy přestat, protože tu opojnou chvíli budeš chtít prožívat znovu a znovu.

Tak pojď – poběž, ať ti nic z toho, co je výše popsáno neuteče.

Před patnácti roky, 7.3.2009 se začala psát historie Běžecké školy. Mnoho lidí, fakticky všichni, kterých jsem si vážil, mě říkali, že u nás nemá podobný projekt šanci, protože našinec má za to, že běhat umí každý, takže nikdo nebude ochotný za učení se běhat platit.

Já jsem ale narozený v ascendentu Střelec, takže jsem si myslel svoje, vystřelil a udělal dobře.

Ne, že by běhání byl nějaký lukrativní podnik, ale mě na tom stejně nejvíc bavilo, a do dnes baví, že byť běhat umí každý, jsme s Běžeckou školou pomohli naučit se běhat a žít, tak aby měl život smysl, tisícům a tisícům lidi. Vše ostatní bereme, já i Dana jako bonus.

A toto byl jeden z článků, který si mohli čtenáři Běžecké školy 7.3.2009 přečíst. Jak vidíte, moc jsem se ve svém uvažování neposunul 🙂

 Zdá se vám na té otázce něco divného? Mně tedy rozhodně. Manažer, tedy alespoň podle mého laického výkladu, by měl být člověk, který řídí, plánuje, nařizuje a deleguje. Tedy měl by si být schopen zorganizovat svůj čas. Jasně, vím, že je to někdy skoro neřešitelný problém, když se na vás valí jeden problém za druhým a vy skáčete z místa na místo jak opička na gumě. Ale přesto!

Nebo lépe řečeno právě proto by si měl člověk najít čas na sebe. Řekl bych, že všichni tohle cítíme, všichni to víme, ale rozhodnutí o tom kdy začít odkládáme tak dlouho, až už není co řešit.

Čekáme do doby, kdy se vše v našem těle nahromadí a vzbouří. Je to, jako když přijdete na nějakou hostinu a tam vám začnou předkládat jednu laskominu za druhou a vy nemáte sílu nic z nabízeného odmítnout.

Tu si zobnete sýrečku, tu si dáte okurčičku, hm, tahle laskonka vypadá taky dobře. Zapíjíte vínem, zapíjíte pivem, do toho něco na trávení. Není divu, když se to v nás vzbouří a vyrazí na vzduch. 

S neustálým přetěžováním, které není kompenzováno nějakou formou relaxace, se to má stejně. Hromadíme v sobě jeden stres za druhým. Musím udělat ještě tohle, tamto, onohle a najednou se divíme, když ležíme na chodníku a koukáme na ten šrumec okolo sebe. Nad námi se sklání pán v bílém plášti a my si oddychneme, že to ještě není svatý Petr a nevítá nás na prahu svého království. 

Pak ležíme v posteli, připojeni k hadičkám, kterými do nás proudí život, a říkáme si:

„Sakra, jsem to ale kus vola, že jsem to nechal dojít až sem!“ a začneme děkovat životu za novou šanci. 

Přitom stačí velmi málo. Stačí si udělat dvakrát v týdnu a o víkendu čas na sebe. Nemusí to být hodiny, stačí jen hodinka, nebo dokonce půl hodinky, ale každopádně by to měl být čas, který věnujete jen sami sobě.

Je jedno, jestli si půjdete zaběhat, zaplavat, do sauny, na kolo, nebo jen tak posedíte nad dobrou knihou, nebo si zajdete na výstavu. Ideální je, když čas, který si vyšetříte pro sebe, věnujete jak nějaké pohybové aktivitě, tak pouhému rozjímání. 

Já vím, doba je zlá. Chtějí se po vás výsledky. Jste silní, vy něco vydržíte, ale….

…ale to bych mohl začít zase od začátku…

Abych ale neskončil uprostřed rozepsané věty, přidám ještě pár řádků o tom:

Jak si můžete nakombinovat své pohybové aktivity

Týden 1.

• Po. 30 minut kombinace chůze a běhu (indiánský běh). Vždy 3 minuty rychlé chůze a 3 minuty pomalého běhu, to celé 5x.
  St. 30 minut volného plavání
  So. Půldenní pěší turistický výlet, nejlépe s rodinou

Týden 2.

• Po. 60 minut spinning nebo kolo
  St. 30 minut kombinace chůze a běhu. Vždy 3 minuty rychlé chůze a 3 minuty pomalého běhu, to celé 5x.
  So. Práce na chatě či na chalupě

Tak a je to, že to ani nebolelo? 🙂