Podzimní plískanice, běhání v dešti, v rose, v ranním, podvečerním či nočním chladu v kombinaci s teplou saunou či jinými, třeba i příjemnějšími podněty, při nichž se vám rozproudí krev, jsou výbornými přírodními prostředky a cestami skvělého stavu vašich cév.

Ale nejen jich. Střídáním studených a teplých podnětů trénujete i krevní oběh, vegetativní nervový systém a v neposlední řadě i imunitní systém.

Proč tomu tak je, a jak k tomu dochází? Snadno. Teplo způsobuje rozšíření cév, tím podporuje celkové prokrvení těla a uvolňuje napětí ve svalech. Větší prokrvení povzbuzuje látkovou výměnu buněk, redukuje produkci stresových hormonů a prospívá psychice.

Naopak, v chladu se cévy stahují, látková výměna se zpomaluje, svaly se napínají.

Celé to funguje tak, že po krátkém podráždění chladem a následném zahřátí se cévy rozšíří, svaly uvolní a my pak vnímáme v dané oblasti delší dobu příjemné uvolnění a teplo.

A teď si vzpomeňte, jak se máte oblékat na běh? Přesně! Máte se oblékat tak, abyste při výběhu cítili mírný chlad.

Chlad způsobuje, že se cítíme na počátku trošku ztuhlí (svaly jsou napnuté), po krátkém čase nám začne v těle proudit krev, zahřejeme se a je nám náhle skoro jako v ráji, bez ohledu na to, jestli prší, je mlha či padá sníh.

I to je důvodem, že neexistuje špatné počasí, ale jen špatně oblečený člověk.

Ještě nikdy, nikomu, v celé historii lidstva, se nepovedlo dohnat svůj dech. Můžete mít sebevíc rychlých svalových vláken, můžete mít sebevíc pomalých svalových vláken, ale stejně nebudete rychlejší ani vytrvalejší, když vám dojde dech.

Tréninkem posilujeme svaly, snažíme se posílit vazy a šlachy, posílit kosti a i s pomocí protahování docílit toho, aby vše podpořila i správná funkce kloubů.

Pokud se však nenaučíme dýchat tak, abychom i ve vyšším tempu byli schopni dodat pomocí dechu tělu dostatek kyslíku a zároveň z těla vyexpedovat CO2, tak se co, tak se zadusíme. 

 Při sportovním výkonu se používají dva základní typy dýchání:

• Bránicové (diafragmatické)
• Hrudní a klavikulární

Bránicové dýchání

Bránicové dýchání je ze všech způsobů dýchání nejúčinnější. Bránice je plochý sval pod plícemi. Při nádechu se stahuje a do plic vniká vzduch. Tento proces je velmi důležitý, neboť při něm proudí vzduch nejprve do spodních laloků. Přísun krve do nich je ovlivněn gravitací, takže při našem vzpřímeném postoji může krev vstřebávat nejvíce kyslíku právě v dolní části plic. Proto je bránicové dýchání základním prvkem optimální respirace při běhu. Ostatně tuto výhodu, z níž pramení i vytrvalost, jsme získali tím, že jsme se před milióny let postavili na zadní. 

Když se při nádechu bránice stahuje a zplošťuje, dolní část hrudního koše se rozšiřuje a břicho vystupuje dopředu. Při výdechu se bránice vrací do původní vyklenuté polohy. 

Hrudní a klavikulární dýchání

Většina z nás používá většinou hrudní dýchání. Dýchání se děje rozšiřováním hrudního koše, které obstarávají mezižeberní svaly. Ve stavu extrémního nedostatku vzduchu se nadzvedávají i klíční kosti, aby se kapacita hrudi ještě zvýšila. Hrudní dýchání je proto mnohem náročnější než bránicové dýchání. A vyžaduje také rychlejší práci srdce. 

Při hrudním dýchání proudí vzduch hlavně do střední a horní části plic, méně již do dolních laloků, v nichž lze okysličovat nejvíce krve. Náročná fyzická aktivita vyžaduje velké množství kyslíku. Proto se musí zrychlit dýchání i tep.

U obou druhů dýchání je výdech důsledkem pružného stahu plic. Vnitřní napětí vyklene bránici a z těla uniká CO2 a další plyny. Aby z dolních laloků unikl všechen CO2, musí se zapojit břišní svaly. Vyzkoušejte si to hned teď. Při normálním dýchání musíte poslední zbytky vzduchu z plic vytlačit lehkým stahem břišních svalů. 

Správné nadechování nosem přirozeně zajišťuje rovnováhu bránicového a hrudního dýchání, bez vědomé kontroly a úsilí. 

Hyperventilace

Hyperventilace se objevuje při rychlém dýchání ústy. Kyslík není dostatečně rychle vyměňován za CO2. V krvi je tak velmi mnoho kyslíku – hyperoxygenace – což vede k závratím a mdlobám. K tomu může dojít při dýchání ústy, při dýchání nosem je téměř vyloučeno, aby k tomu došlo. Nosem prostě do plic tolik kyslíku nevpravíte. Když vzduch vstupuje do těla nosem, činí tak v pročištěném a řídkém proudu, který se velmi liší od velkého kvanta procházejícího ústy. 

Hyperventilace je též často spojena s rozčilením a se strachem. Mnoho studií dokládá, že chronická respirace ústy a hrudním košem ve skutečnosti podporuje obranné reflexy, které jsou vyvolány strachem a rozčilením. Naproti tomu při dýchání nosem dochází k uvolnění těla i mysli.

Při sportu je běžné, že kromě CO2 musí být vydechován i přebytečný kyslík. Pokud si vzpomenete na své pocity za cílovou páskou, tak si jistě docela jistě vybavíte, jak doslova lapáte po dechu. V té chvíli se zbavuje tělo přebytečného CO2 a snaží se přijmout co nejvíce kyslíku. 

Jedním ze stěžejních problémů tréninku na hranici našich schopností je skutečnost, že se stupňující se zátěží se zrychluje i tep a krevní oběh, a proto mají plíce méně času na okysličení krve. I když tedy při dýchání ústy a hrudí přichází do střední a horní části plic více kyslíku, zrychlení tepu zkracuje čas na jeho výměnu. Nedokonalost takovéhoto dýchání je potom pádným argumentem pro podporu dýchání nosem a bránicí, při němž se do procesu zapojí dolní část plic a sníží se namáhání srdce.

Pokud ještě pochybujete o výhodách dýchání nosem, tak přikládám výsledek jedné studie, která se zabývala dechovou frekvencí při šlapání na rotopedu. Při této studii bylo zjištěno, že při dýchání ústy vedlo zvyšování zátěže ke zrychlení dechu až na konečných 47 nadechnutí za minutu. Za této situace všichni, kdož tento pokus absolvovali, lapali po dechu a pohybovali se na hranici svých možností.

Titíž jedinci byli o dva dny později podrobeni stejnému testu. Tentokrát však dýchali nosem a používali výše uvedené techniky. Po celou dobu neměli problémy s dechem a nadechovali se maximálně 14x za minutu. Výsledek byl o to překvapivější, že průměrně se člověk nadechne 18krát za minutu. 

Je třeba ovšem říci, že všichni zúčastnění se již 12 týdnů před testem řídili zásadami programu „nepřemožitelný sportovec“.

Nejlevnější zdravotní prevencí je vrátit pohyb do života lidí. „Proč to děláš“? No, proč? Protože mi to předepsal ten bláznivej doktor. Mě osobně by to ani ve snu nenapadlo, ale doktor řekl, tak musím, jinak prý do švestek!

Je to něco podobného, jako když vás posílá doktor do lázní. Většinu lidí, kteří tak rádi jezdili do lázní a pobyt v lázních si užívali a pak o tom celý rok vyprávěli, jaké to tam bylo, dnes, když už jim je doktor nemůže napsat, ani nenapadne tam jet. A přitom jim ty lázně udělaly tak dobře, že z toho pak celý rok žili! A to se v těch lázních taky hýbali – protože jim to předepsali lázeňští doktoři.

Nehýbu se, protože na to nemám

Hodně lidí se nehýbe proto, že na to nemá. Fitka jsou drahá a jít se projít, či dokonce proběhnout ven, tak to ani náhodou: „Ještě by mě při tom někdo viděl, a já bych musel vysvětlovat, proč to dělám!“

Nejbanálnější a nejblbější výmluva, co znám! Ale kolik lidí ji má v hlavě?

Proč se ke zdravé výživě nepředepisuje i zdravý pohyb?

Nepředepisuje se proto, že to dietology a výživové poradce ani nenapadne. Prostě to berou jako přirozenou věc, že by se měl člověk hýbat, když chce být zdravý a také proto, že jim to při studiu nikdo neřekl.

Nepředepisují jej ani proto, že dnešní člověk má pohyb jako největšího nepřítele, jako největší hrozbu a ohrožení svého života. „Já že bych se měl hýbat? No to by mě zabilo!“ Přitom jediné, co člověka může udržet při životě, je pohyb, protože pro pohyb byl člověk zrozen.

To, co člověka zabíjí, jsou stroje

Člověk, aby si ušetřil práci, aby se nemusel moc hýbat, vymyslel stroje, které mu tuto práci ulehčí, nebo ještě lépe, udělají ji za něj. Tím si pěkně zadělal na problémy.

Stroje mu pomáhají, aby nemusel udělat ani krok a tím ho zabíjejí doslova, protože  energii, kterou přijme, se mu v těle usazuje jako jed a on kypí a kypí a kypí.

Výsledkem je obezita a cukrovka – největší zabijáci současné doby. A pokud se člověk nezačne hýbat na předpis, tak bude ještě hůř. Podle amerických studií v loňském roce mělo mít až 83 % mužů a 72 % žen nadváhu nebo být obézních, 77 % mužů a 53 % žen, mít cukrovkou nebo být v takzvané prediabetické fázi.

Šílená čísla, co říkáte a přitom stačí ták málo, vrátit do svého života pohyb.

Výtah používejte jen na cestu dolů

O něco výše jsem napsal, že mnoho lidí se nehýbe, protože si myslí, že na to nemá. Ale to je naprostá hloupost. Za pohyb nemusíte vydat ani kačku, ba ani halíř.

Připadáte si hloupě, když vás někdo venku potká, že se jen tak a zbůhdarma procházíte? Klidně na něj v ústrety houkněte: „Ahoj, doktor mi řekl, že bych měl trošku chodit, jinak tady dlouho nebudu a je to to jediné, co pro mě ještě může udělat, že už mi žádné jeho prášky nepomohou!“, zanadávejte si pak na doktora, on to unese, stejně mu už nadává kdekdo a běžte spokojeně dál.

Bydlíte v domě, pracujete v budově, kde je výtah? Skvělé! Zapomeňte na něj při cestě nahoru a pěkně si ta svoje patra vždy vyšlapněte až do místa určení. Dolů se s pánembohem vozte. Oboje bude prospěšné vašemu zdraví.

Na cestě nahoru, i když se budete po každém třetím schodu zastavovat, se pěkně zadýcháte, budete se potit, budete na mě nadávat, co jsem to za pošuka, že jsem vám tohle poradil. Budete nadávat sobě, co jste to za pošuka, že jste na to vůbec slyšeli. Ale to nevadí, všechno tohle je velmi zdravé. Hlubokým dýcháním konečně nasytíte své tělo kyslíkem, pocením se vám bude dostávat z těla všechno to svinstvo, co do těla ládujete pod tlakem svou stravou, a adrenalin vám pomůže to vyjít až nahoru.

Když to po prvním pokusu nevzdáte, tak za týden už začnete pozorovat pozitivní změny. Už se nebudete zastavovat po každém třetím, ale až po čtvrtém schodu. Zjistíte, že i tenhle nepatrný pohyb vám umožnil se cítit lépe, ručička váhy začne ukazovat na menší čísla. Začne se vám množit krevní řečiště. Krev a s ní kyslík, veškeré živiny a stavební látky doputují na „periférii“ (šlachy a vazy, klouby, kosti, kůže).

Proč ta cesta výtahem dolů?

Předpokládám, že tuhle předepsanou anabázi jste začali podnikat proto, abyste unikli zvyšující se váze, obezitě – cukrovce. Tedy že už nějaké nadbytečné kilčo zdobí vaše tělo. Takže cesta po schodech dolů by měla negativní vliv na vaše klouby. Takže proto.

Proč člověk chodí do fitek

Do fitek chodí spousta lidí proto, že tam se hýbat je normální, k tomu jsou přeci fitka určena.

Ve fitku se vám může dostat i pomoci ve formě kvalifikovaných fitness trenérů či trenérek a věřte, že stejně jako je důležité zvládat správný běžecký styl, když běháte, je důležité provádět posilovací cviky tak, jak se provádět mají, protože jinak se buď můžete zranit, nebo nedosáhnete výsledků, kterých dosáhnout chcete. Prostě trenéři, kteří tomu rozumějí, jsou takoví fit doktoři.

Nápad nakonec – lékárny centra pohybu

Tak mě ještě napadlo. Lidé jsou zvyklí si vybírat léky, které jim předepíše lékař, v lékárně. Kam si ale budou lidé chodit vybírat pohyb, který jim lékař předepíše? Pokud se tím skutečně lidé začnou řídit a začnou se hýbat, budou zdravější, přestanou mít potřebu se cpát léky a lékárny tím pádem zajdou na úbytě. Takže by nebylo od věci, kdyby se už nyní začali lékárníci přeškolovat na odborníky zdravého životního stylu a nabízet kromě léků i možnost, že naučí své zákazníky zdravému pohybu. Osobně pár lékárníků, kteří už se začali hýbat, ba dokonce běhat, znám! Teď je jen přesvědčit o tom, že je vždy dobré být první!

Děti by měly sportovat, i když je vedro a svítí slunce. Rodiče by měli vést děti ke sportu celý den a nečekat až na večer nebo na lepší podmínky. Mají zbytečně moc pohodlí, který přirozeně nepotřebují, vydrží toho totiž mnohem víc než dospělý, říká tenistka Bára Strýcová.

Vladimír Michna – content&media

Děti by se podle ní měly hýbat, ať je vedro nebo zima. Když mají pokrývku hlavy, jsou namazané krémem a mají dostatečný přísun tekutin, tak nevidí problém se sportem i v létě a na slunci.

„Zdravé to je zvláště u moře, kde máte jako benefit mořský vzduch. Na pláži se dá dělat spousta aktivit a her, stejně tak v moři nebo v bazénu. Sport je důležitý a vede děti a mladé lidi k disciplíně a překonávání sama sebe. Za mě by měly sportovat denně. Neříkám, že by měly mít denně řízené tréninky. Stačí, i když dělají i aktivity s rodiči. Jdou třeba společně na kolo, zakopat si s míčem a podobně,“ zdůrazňuje Bára Strýcová.

Talent se u dítěte podle ní pozná tak, že dítě chce určitý sport dělat samo od sebe a nikdo ho do toho nemusí nutit. Záleží na věku, ale okolo pátého a šestého roku talent u dítěte poznat jde.

„Ale to není jediná věc, která dítěti zaručí úspěch. Je skvělé, že ho má, ale pro úspěch jsou potřeba i další aspekty jako jsou píle, disciplína, umět překonávat překážky. Talent je ale rozhodně super bonus,“ říká.

Nadchla mě Valentová nebo Samsonová

„Nedávno mě nadchla spousta českých mladých sportovců, ale kdybych měla vypíchnout konkrétně, tak třeba Tereza Valentová, která vyhrála juniorskou French Open, Laura Samsonová byla ve finále a obě hrají skvěle už teď i v seniorských turnajích. Samozřejmě máme talenty i v dalších sportovních odvětvích a jsem za to moc ráda,“ pochvaluje si Strýcová.

Na otázku, jaké sporty jsou pro děti obzvláště přínosné, odpovídá, že například atletika je skvělá, rozvíjí se tam podle ní postupně celé tělo i jeho pohyb.

„Pro děti třeba ve věku 6-8 mi přijde úplně úžasné jiu-jitsu. Tam používáte celé tělo. Jsem zastánce toho, že by děti měly dělat spoustu různých aktivit ať už gymnastiku, běh, míčové sporty a různě to kombinovat,“ říká úspěšná česká singlistka i deblistka.

Svoboda: Tréninkem posilujeme odolnost a adaptabilnost organismu

Podle olympijského vítěze v moderním pěti boji Davida Svobody obecně platí, že pravidelným tréninkem v určitých podmínkách posilujeme odolnost a schopnost adaptace organismu. Nakonec si člověk zvykne na všechno a je schopen přizpůsobit se horku stejně jako mrazu nebo třeba vysoké nadmořské výšce.

To je podle něj podstata sportovní přípravy a hlavní přínos zdravého životního stylu, který vždy musí obsahovat dostatek pravidelného pohybu. Schopnost termoregulace v horku stejně jako otužování by pro zdravé děti neměl být velký problém. 

Situace po covidových lockdownech se o hodně zlepšila  

„Podle toho, jak vidím fungování sportovních oddílů a organizací, se už situace po covidových lockdownech o hodně zlepšila. O tom není pochyb. Období vládních zákazů a omezení kvůli covidu bylo paradoxně pro zdraví a sport lidí katastrofou. Je skvělé, že už je toto období za námi,“ hodnotí zpětně Svoboda.

„Doporučená minimální doba, kterou by zdravé děti měly trávit každý den pohybem je podle věku různá, ale vždy se pohybuje v řádu hodin. Samozřejmě jde o lehkou až střední intenzitu zátěže, ale každý den v průměru jedna až tři hodinky jsou pro děti a jejich zdravý vývoj ideální. Když je to občas víc nebo míň tak je to úplně v pohodě. Těm, kteří to tak díky svým rodičům mají, gratuluji. Naopak je mi líto dětí, které doslova trpí nedostatkem pohybu,“ říká David Svoboda.

Luxová: U malých dětí je nejdůležitější rozvíjet všestrannost

Atletiku doporučuje také česká paralympionička Anna Luxová. Sama se jí také již od dětství věnuje. „Ne nadarmo se o atletice říká, že je královna sportu. Děti se naučí běhat, skákat, házet a pak si vyberou, co je baví, ať už v atletice nebo kterémkoliv jiném sportu. U malých dětí je nejdůležitější rozvíjet všestrannost a kladný vztah k pohybu a sportu.  Z mého pohledu je nejvíce podceňovaná všestrannost. Naučit se běhat, skákat, házet, chytit míč, udělat kotrmelec, překonat nějakou překážku,“ popisuje Luxová, která sbírá úspěchy ve sprintu a vrhu koulí.

Jednou z největších akcí pro rozvíjení všestrannosti dětí v Česku je podle Luxové Olympiáda dětí a mládeže. Letos proběhla v Českých Budějovicích a dopravu na ní už tradičně zajišťovala Toyota jako partner olympijských a paralympijských her. Video z akce najdete zde

V rámci OH v Paříži je možné s dětmi v srpnu zavítat také na Olympijský festival v Mostě. Tam si děti mohou vyzkoušet celou řadu olympijských disciplín a nechat si poradit od expertů.

Pohár přetekl, řeknete si jednou za čas. Dám sbohem lenosti, opustím pohovku, natáhnu tepláky a poběžím, co to dá. Chvályhodné rozhodnutí, ale nikoli šťastné. Přesně takhle začíná s během většina lidí a přesně to je i důvod, proč se na svůj starý dobrý gauč zase brzo vrací.

Jen si představte ty týdny, měsíce a roky, které jste strávili na gauči. Nohy, ruce, srdce, plíce, všechno uvnitř doslova zetlelo. A vy teď tělo podrobíte obtížné zatěžkávací zkoušce, na kterou není vůbec připraveno. Organismus samozřejmě selže. Když se oklepete ze zklamání, zkusíte to znovu, výsledek ale bude tentýž. Zase vás všechno bolí. Kdyby jen nohy, ale bolí celý člověk. 

Jak se začít hýbat, aby vám to přirostlo k srdci, a už jste nechtěli nic jiného

Chcete-li se s poleháváním u televize rozloučit definitivně, je třeba vyzbrojit se trpělivostí. Ostatně si spočítejte, jak dlouho jste byli fyzicky neaktivní. I kdyby to bylo jen půl roku, a předtím jste měli dokonce velmi dobrou fyzičku, smiřte se s tím, že vybudování obecné vytrvalosti a základů kondice bude trvat asi tři měsíce. Teprve poté můžete začít skutečně běhat. Chápu, že tři měsíce se vám mohou zdát velmi dlouhé, ale příroda je příroda. Nelze ji ignorovat.

Než vyběhnete, začněte obden s indiánskou chůzí. Dvě minuty strávíte procházkovou chůzí, dvě minuty půjdete rychle. Při prvních třech trénincích jí věnujte šestadvacet minut, vždy začínejte a končete dvěma minutami vycházkové chůze. Po každých třech tréninkových dnech si přidejte dvě minuty vycházkové chůze i dvě minuty chůze rychlé, až se dostanete celkem na hodinu. Jste-li na tom lépe, můžete místo indiánské chůze zařadit indiánský běh a střídat chůzi s během.

Přijde vám to zvládnutelné, přijde vám to rozumné, tak mám pro vás dárek ve formě ročního tréninkového plánu.

Od chvíle, kdy Běžecká škola uzřela světlo světa, začala se psát i historie projektu Pomáhej během

Běh nám pomáhá na více úrovních, pomáhá nám rozvíjet fyzickou kondici, pomáhá nám být zdravý, prospívá naší psychice, pomáhá nám najít přátele, pomáhá nám naučit se soběstačnosti, pomáhá nám najít sebe sama – stát se osobností, pomáhá nám být a pomáhá nám žít.
To všechno získáváme, začneme-li běhat. Když ale začneme běhat, začneme se více dívat kolem sebe, začneme si více všímat věcí a lidí kolem sebe, začneme si uvědomovat, co všechno díky běhu od života dostáváme a začneme si říkat: „Mohl bych prostřednictvím běhu dát něco druhým?“
A tak se zrodila v hlavě nová myšlenka a ta ti říká: „Když nechceš jen brát, tak pomáhej během!“

Běh dobré vůle je skvělou příležitostí pomoci během jiným i sobě.

Pomáhej pohybem

Chcete-li pomáhat konkrétním projektům, stačí si stáhnout do mobilu aplikaci Pomáhej pohybem.