Jaké jsou vaše silné či slabé běžecké stránky

Jaké jsou vaše silné či slabé běžecké stránky

Běháte-li jen sami pro sebe, pro dobrý pocit, tak tenhle článek můžete klidně přeskočit a vybrat si na Běžecké škole nějaký jiný. Ale upřímně – kdo, když jednou začne běhat, nezatouží zjistit, na co má, nezatouží zjistit, jaké má pro běh předpoklady?

Jaké máte předpoklady pro běh

Jak na tom jste ve srovnání s ostatními

Začněte tím, že si přidělíte známku od 1 do 5, jak na tom podle vás (ale nešvindlujte) jste ve srovnání s ostatními. Máte to? Fajn, teď si vás trošku rozebereme, abychom zjistili, jak jste schopní být k sobě objektivní.

Vrozené předpoklady

otázka

ANO

NE

Raději běhám silově, preferuji delší krok než kadenci

Čím kratší trať, tím lépe

V tréninku mám raději (a také mi lépe jdou) kratší intervaly, než delší

Na konci tréninku mi zbývá většinou více sil, než mým tréninkovým partnerům

Dokáži provést dřep/leg-press a s větší zátěží než většina lidí mého věku

Mám raději delší závody

V kopcích jsem jako doma a běhám je lépe než většina mých vrstevníků

Mám rád týdny s vysokým tréninkovým objemem

Při běhu mám krátký a rychlý krok

Vždycky mi šly lépe sprinty než vytrvalecké tratě

Ve většině sportů mívám na konci více sil než ostatní

Jsem svalnatější než většina běžců/běžkyň v mém věku

Běh ve složitém terénu mi jde lépe než jiným

Mám raději krátké intenzivní tréninky

Při závodech na dlouhou vzdálenost jsem si jistý/jistá svou vytrvalostí

Vaše předpoklady pro běh – hodnocení

V každé skupině (síla, rychlost, vytrvalost) si spočítejte počet kladných odpovědí a hned budete objektivně vědět, na jaký typ běhání máte předpoklady a v kterých běžeckých disciplínách se budete nejspíše vždy trápit.

Schopnost

Síla

Rychlost

Vytrvalost

počet bodů celkem

otázky číslo (1, 5, 7, 12, 13)

otázky číslo (2, 3, 9, 10, 14)

otázky číslo (4, 6, 8, 11, 15)

Výsledek testu však neberte jako dogma, když budete trénovat své silné stránky a posilovat slabé, i ve svých slabých běžeckých disciplínách můžete být lepší než mnozí vaši vrstevníci. Talent totiž vždy neznamená, že budete za outsidery nebo předem vítězi. U mě to bylo tak, že na dráze jsem měl nejraději 800 a 1500 metrů, a nejlepších výsledků jsem dosáhl v ultramaratonu.

Zapamatujte si

Za úspěchem v kterémkoliv sportu, v běhu nevyjímaje, stojí správná kombinace:

  • vytrvalosti – schopnosti odolávat únavě
  • síly – schopnosti vyvinout svalovou sílu
  • rychlosti – schopností těla pohybovat se rychle a efektivně

Vytrvalci nemusejí disponovat velkou silou, každopádně se však neobejdou bez rychlosti a výborné vytrvalosti. Proto je v běžeckém tréninku věnována taková pozornost obecné vytrvalosti, ale i speciálnímu tempu. Chcete-li se však věnovat čím dál tím oblíbenějším trailovým běhům (přespolákům), bez ohledu na jejich délku, je třeba, abyste se v tréninku zaměřili i na sílu, tempo a rychlost. Rychlost vám ušetří energii v závodním tempu. Tato specifická kombinace je jedním z důvodů, proč je běžecký trénink (jde-li člověku o výkonnost – o časy) tak náročný. Na druhou stranu jej však činí pestrým a hravým. 

Výše uvedený profil přirozených předpokladů, pokud si jej vyplníte, vám řekne, jak na tom jste. Dosáhnete-li u některé schopnosti 4 – 5 bodů, pak věřte, že je to vaše silná stránka. Pokud dosáhnete 4 – 5 bodů ve všech třech schopnostech, pak vám gratuluji – jste univerzální běžec, respektive běžkyně. O tom, jestli však budete úspěšní, nerozhoduje jen fyzická stránka věci, ale mnohem častěji psychika – vaše hlava, na to se podíváme příští týden.

Já ti to říkal!

Já ti to říkal!

Tak tuhle větu jsem slyšela a mohla si přečíst ve výrazu M. mnohokrát. A bohužel – jako obvykle – měl vždycky pravdu. Maminka a trenér mají totiž vždycky pravdu:-).

Když jsem jednu neděli, před patnácti roky běžela svůj long jog, dala jsem 15 km a mohla jsem prasknout, jak jsem se dmula pýchou. Již druhý den mě ale M. vrátil na zem, když objel naše delší trasy znovu na kole a lehce poupravil kilometráž. Jak se dalo očekávat – směrem dolů, takže z nedělní patnáctky se rázem stalo 14100 m a já trošku zvadla. Ovšem dneska jsem zvadla ještě víc.

Celý týden jsem se sportovně činila. V pondělí i úterý jsem byla běhat, ve středu jsem byla po roce v sokolovské v posilovně (dialog s obsluhou: On: máte tady permici? Já: to asi ne, já tady dlouho nebyla…. On: no, já tady pracuju UŽ DVA MĚSÍCE a ještě jsem vás tady neviděl!:-)), ve čtvrtek jsem dala spinning. V pátek jsem byla na radu obsluhy z fitka objevovat nové obzory – šla jsem se proběhnout na novou cyklostezku ze Sokolova směrem na Kynšperk a byla jsem nadšená! 

Na stezku jsem se napojila na Starém náměstí, kde jsem nechala na odstavném parkovišti u kláštera auto, a strávila jsem na ní 50 příjemných minut. Je vyasfalt ovaná a vede přírodou, žádná silnice poblíž, jen tráva, stromy, dřevěná odpočívadla, řeka…. Občas cyklisté a občas inlinisté, klid, ticho, čisto. Velká spokojenost! 

Ovšem už když jsem to M. hned začerstva ještě trošku udýchaně vykládala, zpražil mě poznámkou na téma, jak je zvědavý na to, jak mi to v neděli na té dlouhé půjde. A ačkoli se mnou v sobotu šili zase všichni čerti:-), měla jsem přísný zákaz cokoli sportovního podnikat s tím, že si musím alespoň jeden den v týdnu odpočinout.

No a v neděli ráno jsme se probudili v 8.45, sluníčko už vysoko na obloze a já se ještě chtěla před během trošku najíst. Záhy se ukázalo, že to nebyl nejlepší nápad, zrovna tak jako celotýdenní tréninkové úsilí. Celotýdenní tréninkové úsilí mi způsobilo slabost nohou a vůle:-), ovocná ovesná kaše pak následně slabost ve střevech:-)). 

Hned na začátku jsem to přepálila, protože s námi kousek běžel i Vládík, náš kamarád a bytný. No a mně docela dlouho nedocházelo, že když poběžím jejich tempem, budu si s nimi sice chvíli povídat, ale pak už toho moc nenaběhám. Když mi to došlo, nechala jsem Vládíka utéci a M. se se mnou milosrdně plazil po pěkném, běhavém, který se letos už kupodivu stal mým kamarádem. Pak jsem si někde na  7. odskočila do křoví, a s neustálou starostí KAM (zapadnout v případě nouze:-)) jsem odtrpěla ještě několik km, ale na nějaké překonávání rekordů to teda dneska v žádném případě nevypadalo.

Po nějakých 11 -12 km jsem to zapíchla. Připadala jsem si vymáčknutá jako citron a to jsem se ještě musela z Frantovek vrátit k nám na Hůru. To byly obličeje! (Já jsem ti to říkal!)

Když jsem se bránila, že to i tak byl docela slušnej trénink, zvláště pak po tom sportovně náročném týdnu, dostalo se mi poučení, že jsem dnes měla ale naplánovaných 15 a takhle se teda na ten půlmaraton nepřipravím. A že musíme udělat plán, abych v týdnu měla 2 dny odpočinku. A že buď nedělám nic nebo moc. A vůbec – já jsem ti to říkal! 🙂 Ach jo… A mně se přitom v celém týdnu tak krásně běhalo, cvičilo, jezdilo na kole… Už mám zase trochu rozpor v tom, co vlastně chci: chtěla bych být sportovně co nejvšestrannější, nechci se věnovat jenom běhání. Ale jakmile začnu s jinými aktivitami k běhání, jsem logicky unavenější a nemám dost sil na svůj long jog. Mně osobně by běh dlouhý přes 10 km docela stačil:-), ale M. má pravdu, že chci-li natrénovat na půlmaraton, s desítkou si jaksi nevystačím… Ovšem vybalancovat tu správnou rovnováhu mezi tím, co je málo a co už je moc, bude asi docela oříšek, ba i ořech!

A jak to máte vy?

Co na to všechno říkal M

Já ti to říkal :), je s podivem, jak jste schopný všechno krásně okecávat a stejně si to pak udělat po svém, takže nám nakonec nic jiného ani nezbude než: JÁ TI TO ŘÍKAL :), ostatně takové věci se mi stávají pořád. A ještě k tomu přeměření. To bylo tak, D si prodloužila trasu, kdy se musí před během rozejít, až na 500 m, a to dá přeci rozum, že když to jde, tak jí to nemůžu počítat jako běh, obzvlášť, když čas si měří až poté, co vyběhne! A to ještě pomíjím fakt, že potom jak minulý týden doběhla svých 14120 m mi povídá, že by jí zajímalo, co by dokázala, kdyby si jí někdo vzal pořádně do parády. Tak jsem zvedl rukavici 🙂.

Kolik toho vypotíme, když se hýbeme

Kolik toho vypotíme, když se hýbeme

Potní bilance. Kolik vypotíte během tréninku. kolik byste toho měli vypít, abyste nahradili, co vypotíte

Pocení je při běhu jev naprosto obvyklý, ostatně většina různých aplikací, které při běhu nebo cvičení používáme, nám ukazují kolik jsme toho vypotili. Na pocení má vliv nejen jak běžíme rychle, jaká je vnější teplota, ale i to, jak jsme unavení, nebo vlhkost vzduchu, což jsou ale informace, které chytré aplikace zatím zohlednit neumí.

Potní bilance

Pokud jste ještě tento pojem neslyšeli, tak vězte, že: Potní bilance je to, kolik potu (vody) vypotíte během své pohybové aktivity.

Co všechno ovlivňuje potní bilanci

Na to, kolik toho během svého tréninku vypotíte, má vliv:

  1. teplota vzduchu v místě, kde se potíte (trénujete)
  2. vlhkost vzduchu
  3. nadmořská výška
  4. intenzita tréninku
  5. vaše momentální fyzická kondice
  6. vaše momentální zdraví
  7. mocnost vrstvy vašeho oblečení
  8. prodyšnost/funkčnost vašeho oblečení

Postup pro určení potní bilance

Prvním předpokladem úspěchů nebo spíše získání hodnot potní bilance, které vám pak pomohou zkvalitnit váš trénink, úspěšněji splnit novoroční předsevzetí, bude-li jím cíl zhubnout, na Slovensku zchudnout (ale to se nám nejspíše příští rok podaří bez zvláštního úsilí všem), je vytvoření stejných vstupních podmínek. Alespoň ve faktorech, které jste schopni sami ovlivnit, to znamená, před aktem vážení si zaběhnout na velkou i malou stranu a na vlastní trénink se obléci stejně jako při trénincích, v nichž jste prováděli měření v předchozích dnech. Měření byste měli provést alespoň 3x, ale lepší je jej provést aspoň 7x či 10x, pak získáte více vypovídající výsledek a to zejména k proměnlivosti faktorů číslo 4. a 5. Výsledek každého měření si zapište, po skončení posledního měření údaje sečtěte a vydělte počtem dnů, kdy jste měření prováděli.

Pozor: MĚŘENÍ PROVÁDĚJTE ZVLÁŠŤ PRO BĚHÁNÍ VENKU, VE FITKU, ČI V JINÉ NADMOŘSKÉ VÝŠCE.

Měření potní bilance krok za krokem

  1. Před měřením si zaběhněte na malou i na velkou
  2. Zvažte se na spolehlivé váze, nejlépe nazí. Musíte-li se vážit oblečení, zkuste si zajistit, abyste se po tréninku vážili v suchém oblečení (co nejvíce váhově odpovídajícího tomu, v němž jste se vážili před tréninkem a hlavně suchém!).
  3. Trénink si zkuste odběhnout v podmínkách, v nichž běžně trénujete nebo v nichž očekáváte, že proběhne závod.
  4. Připravte si na trénink dostatečné množství nápoje. Pokud jej během tréninku nevypijete celé, zaznamenejte si, kolik jste během tréninku vypili.
  5. Pokud je to možné, zvažte se po doběhnutí ještě před tím, než se vykoupete či osprchujete. 

Výpočet potní bilance

Kolik toho vypotíme, když se hýbeme - výpočet potní bilance

Pro stanovení ztráty tekutin během běhu vydělte svou hodinovou potní bilanci 6 nebo 4, podle toho, zda je pro vás jednodušší (optimálnější) pít každých 10 či 15 minut. V uvedeném příkladě by měl běžec pro uhrazení 666 ml, které během tréninku vypotil, vypít každých 10 minut 111 ml, nebo 166 ml, každých 15 minut, nápoje. V podstatě jde o to, abyste věděli, vzhledem k panujícím vnějším podmínkám, kolik tekutin byste měli v daných časových úsecích vypít, aby byl váš organizmus v každou chvíli optimálně zavodněn.

Ať jsi dítě nebo kmet, hýbejte se spolu a hned

Ať jsi dítě nebo kmet, hýbejte se spolu a hned

Jsme takoví, jak se hýbeme! To platí jak o vzhledu, tak o duševní či duchovní kondici. Ostatně poslední roky nás o tom důkladně přesvědčují a netýká se to jen dospělých, ale i dětí a popravdě řečeno ze současného stavu pohybu dětí jsem hodně mimo.

Je mi jasné, že pokud jde o pohyb – sportování dětí, nelze se odvolávat na minulost, na to, co bylo ještě za našich časů zcela přirozené. Prostě doba se změnila. Co se však nezměnilo, je, že člověk a tím spíše dítě se musí hýbat, a že tělocvik ve škole či chození na nějaký sport to nezachrání. Dospělému člověku chybí 40 minut pohybu denně, dětem minimálně trojnásobek.

V různých článcích o pohybu, tedy spíše o nehýbání se dětí, se můžete dočíst, že „Pokud svoje děti opravdu milujete, dopřejete jim pohyb“. Jak to vypadá ve skutečnosti, učitelé by mohli vyprávět, kolik dětí jim přinese omluvenku na tělocvik, že nemůže cvičit, protože…, protože dítěti se nechce prostě hýbat. Takže rodič sedne, napíše omluvenku a má klid. Chraň tě Pán Bůh, kdyby učitel omluvenky nedbal, nebo kdyby na tom „chudáčkovi“, když je náhodou zdravý a omluvenku nepřinese, chtěl nějaký výkon, to pak rodič volá do školy a stěžuje si rovnou u ředitele a hrozí ministerskou komisí.

Přitom děti už od nejútlejšího věku vyjadřují své pocity pohybem. Kojenci buď radostí, nebo při vyjádření nespokojenosti třepou ručičkama, dupou nohama, vzpouzejí se celým tělem. Větší děti zdůrazňují svou radost, nespokojenost či hněv zrovna tak. Prostě pohyb k člověku patří od nepaměti a jeho usměrňování či „dušení“ v dětském věku způsobuje jen jedno, a sice že děti jsou čím dál tím více vznětlivé, méně ovladatelné a nedokáží si užívat prosté radosti života, jako je chůze, běh, hra.

Pohyb není nemoc, pohyb je dar

Když dnes rodič nemůže své dítě zvládnout, jde s ním k lékaři – k psychologovi, který dojde ve většině případů k jednoznačné diagnóze: „Hyperaktivní“. Dítě dostane léky na zklidnění, ale co to, ono s tím frackem není stejně k vydržení, pořád si něco vymýšlí, pořád je nespokojený, pořád něco chce, nic ho nebaví, u ničeho nevydrží. Jak by taky ano? Energie chce prostě ven, a nejlepší způsob, jak ji ventilovat, je pohyb. Podle jedné německé studie dnešní děti stráví pohybem hodinu denně, přičemž až devět hodin prosedí ve škole, nebo doma před počítačem či televizí. 

Pohyb formuje osobnost dítěte

Přece jenom mi to nedá, abych nezabrousil do historie. V minulosti bylo zcela běžné, že dítě trávilo celé hodiny venku (ještě si to pamatuji a nejen u sebe, ale i u svých synů), honili se, lezli po stromech, hráli na vojáky či jiné bojovky. Rozbitá kolena a hlavy, odřené lokty, roztrhané oblečení k tomu jaksi patřilo. Během těch her se už projevovala osobnost jednoho každého dítěte, jejich zaujetí pro věc. Někdo byl spíš taktik a vyčkával, jiný analytik – vše rozebíral, jiný přirozený vůdce. 

Fyzická, psychická, zdravotní stránka věci

Kdo měl či má děti, tak ví své o období jejich puberty, obecně považovaném za období největšího vzdoru. To, že zrovna tyhle roky jsou u dětí vzhledem k „ovládání“ nejhorší, je celkem přirozené, neboť v tomto věku se odehrávají v jejich těle největší růstové a vývojové změny ve svalech, kostech, nervovém systému, které jsou doprovázeny i enormním přílivem respektive výdejem energie. 

V tomto věku by měl mít člověk minimálně 3 hodiny spontánního pohybu denně. Když bude řízený, taky dobře, mnohem lepší je však spontánní, neboť při něm se zase mnohem více může formovat osobnost jedince po stránce fyzické i psychické. Výsledkem nedostatečného pohybu u dětí a mládeže je obezita, vysoký krevní tlak, neurologické problémy a poruchy koncentrace. 

Proč se děti, čím dál tím méně hýbou

Hlavním důvodem jsou rodiče, kteří mají strach o zdraví a život svých ratolestí. Bojí se je pouštět samotné ven, ale sami při tom nemají čas s dětmi ven vyrazit. Jindy je to přehnaná opatrnost a strach z potencionálního úrazu. Na druhou stranu, jak už bylo výše řečeno, podkopávají tím jejich sebevědomí a samostatnost. 

Sebevědomí, samostatnost, psychická odolnost člověka, tím spíš dítěte, které se hledá, pramení z vědomí zdraví a fyzické kondice!

Recept na změnu – rodinné prázdniny

Na začátku tohoto článku jsem se zmínil, že téma „sportování dětí“ je nyní o prázdninách vcelku dost frekventované. Většina autorů se shoduje v tom, že je to na rodičích, že rodiče by měli vzít děti za ruku a vyrazit s nimi se hýbat. Mají pravdu, tohle je dobré řešení, má to však dva háčky. Prvním je náplň a druhým je čas. 

Náplň společných hodin rodičů a dětí venku, v pohybu

Když začnete uvažovat o náplni, můžete se samozřejmě demokraticky zeptat dětí, co by chtěly podnikat, ale já bych to nedělal. Spíš bych šel svou pamětí zpět a chtěl si vzpomenout, co mě bavilo, co jsem uměl, čeho jsem ještě nějak schopen a tím bych začal. Dítě, nemaje vlastní zkušenost, vás usadí hned na začátku, když vám odpoví: „A nezůstaneme radši doma a nezahrajeme si společně nějakou hru na počítači?“. Až získá zkušenost, začne si samo hledat, co by jej bavilo, pak bude čas začít plnit jeho přání, nejdříve se prostě změňte v diktátora, někdo přece vládnout musí. 

Kde najít čas na společné hrátky s dětmi

Tak jednak je tu dovolená, za druhé dny jsou dlouhé, takže i když býváte dlouho v práci, ještě pořád je šance, pokud se sami trošku posnažíte, přijít domů za světla a s dětmi někam vyrazit, ostatně společné noční dobrodružství vaše vztahy taky posílí a vyplavený adrenalin zajistí vám i dětem, že budete potřebovat další dávku, abyste ho spálili. Pokud to jde, dělejte vše společně s dětmi i se svými partnery, vzájemně se při tom všichni respektujte. Pamatujte, že děti máte, abyste se od nich něco naučili, stále si ještě pamatují věci, které vy jste životem ze své paměti zcela vytlačili, takže jim dopřejte sluchu. 

Nastartujete-li společný proces hýbání se nyní o prázdninách, tak věřte, že po nich už se věci začnou samy řešit, dětem i vám se bude po společně strávených chvílích stýskat, ale i vaše tělo a vaše mysl bude toužit být v pohybu, takže najdete společně způsoby, jak vše řešit, aniž byste volili to nejjednodušší řešení – pohyb ze svého života vytěsnit. 

Buďte v létě v pohybu a mějte všichni vespolek šťastný života běh!

 

Co jsme na Běžecké škole pro pohyb dětí zatím uvařili

Musíš být vítěz, zabíjí naší dětskou duši.

Jak dýchat při běhu

Jak dýchat při běhu

Vhodnější je nadechování nosem, neboť přirozeně zajišťuje rovnováhu bránicového a hrudního dýchání, bez vědomé kontroly a úsilí.

Při sportovním výkonu se používají dva základní typy dýchání:

  • Bránicové (diafragmatické)
  • Hrudní a klavikulární

Bránicové dýchání

Bránicové dýchání je ze všech způsobů dýchání nejúčinnější. Bránice je plochý sval pod plícemi. Při nádechu se stahuje a do plic vniká vzduch. Tento proces je velmi důležitý, neboť při něm proudí vzduch nejprve do spodních laloků. Přísun krve do nich je ovlivněn gravitací, takže při našem vzpřímeném postoji může krev vstřebávat nejvíce kyslíku právě v dolní části plic. Proto je bránicové dýchání základním prvkem optimální respirace při běhu. Ostatně tuto výhodu, z níž pramení i vytrvalost, jsme získali tím, že jsme se před milióny let postavili na zadní. 

Když se při nádechu bránice stahuje a zplošťuje, dolní část hrudního koše se rozšiřuje a břicho vystupuje dopředu. Při výdechu se bránice vrací do původní vyklenuté polohy. 

Hrudní a klavikulární dýchání

Většina z nás používá většinou hrudní dýchání. Dýchání se děje rozšiřováním hrudního koše, které obstarávají mezižeberní svaly. Ve stavu extrémního nedostatku vzduchu se nadzvedávají i klíční kosti, aby se kapacita hrudi ještě zvýšila. Hrudní dýchání je proto mnohem náročnější než bránicové dýchání. A vyžaduje také rychlejší práci srdce. 

Při hrudním dýchání proudí vzduch hlavně do střední a horní části plic, méně již do dolních laloků, v nichž lze okysličovat nejvíce krve. Náročná fyzická aktivita vyžaduje velké množství kyslíku. Proto se musí zrychlit dýchání i tep.

U obou druhů dýchání je výdech důsledkem pružného stahu plic. Vnitřní napětí vyklene bránici a z těla uniká CO2 a další plyny. Aby z dolních laloků unikl všechen CO2, musí se zapojit břišní svaly. Vyzkoušejte si to hned teď. Při normálním dýchání musíte poslední zbytky vzduchu z plic vytlačit lehkým stahem břišních svalů. 

Správné nadechování nosem přirozeně zajišťuje rovnováhu bránicového a hrudního dýchání, bez vědomé kontroly a úsilí. 

Hyperventilace

Hyperventilace se objevuje při rychlém dýchání ústy. Kyslík není dostatečně rychle vyměňován za CO2. V krvi je tak velmi mnoho kyslíku – hyperoxygenace – což vede k závratím a mdlobám. K tomu může dojít při dýchání ústy, při dýchání nosem je téměř vyloučeno, aby k tomu došlo. Nosem prostě do plic tolik kyslíku nevpravíte. Když vzduch vstupuje do těla nosem, činí tak v pročištěném a řídkém proudu, který se velmi liší od velkého kvanta procházejícího ústy. 

Hyperventilace je též často spojena s rozčilením a se strachem. Mnoho studií dokládá, že chronická respirace ústy a hrudním košem ve skutečnosti podporuje obranné reflexy, které jsou vyvolány strachem a rozčilením. Naproti tomu při dýchání nosem dochází k uvolnění těla i mysli.

Při sportu je běžné, že kromě CO2 musí být vydechován i přebytečný kyslík. Pokud si vzpomenete na své pocity za cílovou páskou, tak si jistě docela jistě vybavíte, jak doslova lapáte po dechu. V té chvíli se zbavuje tělo přebytečného CO2 a snaží se přijmout co nejvíce kyslíku. 

Jedním ze stěžejních problémů tréninku na hranici našich schopností je skutečnost, že se stupňující se zátěží se zrychluje i tep a krevní oběh, a proto mají plíce méně času na okysličení krve. I když tedy při dýchání ústy a hrudí přichází do střední a horní části plic více kyslíku, zrychlení tepu zkracuje čas na jeho výměnu. Nedokonalost takovéhoto dýchání je potom pádným argumentem pro podporu dýchání nosem a bránicí, při němž se do procesu zapojí dolní část plic a sníží se namáhání srdce.

Pokud ještě pochybujete o výhodách dýchání nosem, tak přikládám výsledek jedné studie, která se zabývala dechovou frekvencí při šlapání na rotopedu. Při této studii bylo zjištěno, že při dýchání ústy vedlo zvyšování zátěže ke zrychlení dechu až na konečných 47 nadechnutí za minutu. Za této situace všichni, kdož tento pokus absolvovali, lapali po dechu a pohybovali se na hranici svých možností.

Titíž jedinci byli o dva dny později podrobeni stejnému testu. Tentokrát však dýchali nosem a používali výše uvedené techniky. Po celou dobu neměli problémy s dechem a nadechovali se maximálně 14x za minutu. Výsledek byl o to překvapivější, že průměrně se člověk nadechne 18krát za minutu. 

Je třeba ovšem říci, že všichni zúčastnění se již 12 týdnů před testem řídili zásadami programu „nepřemožitelný sportovec“.

Pravidelný běh člověka srovná do jakési vyrovnané pohody a vykouzlí mu lehký úsměv na rtech

Pravidelný běh člověka srovná do jakési vyrovnané pohody a vykouzlí mu lehký úsměv na rtech

Osm měsíců, s cílem postavit se na start maratonu mne přinutilo běhat pravidelně, až jsem si na to zvykl. A to považuji za největší výhru, kterou jsem našel v cíli maratonu. Za to jsem vděčný, jak mému usměvavému běžeckému guru Milošovi Škorpilovi, tak televizním tvůrcům Party maratonJosef Formánek

Při běhu jsem objevil krásná zákoutí okolo naší chalupy, nasytil mne klid tichého lesa v různých ročních obdobích, zjistil jsem – že to se mnou po fyzické stránce není tak špatné, jak jsem si myslel, shodil jsem pár kilo, takže se cítím líp. 

V neposlední řadě – jsem se začal v životě obecně více usmívat, což nepřikládám prchavým endorfinům, jejichž nával v podobě čiré radosti při delším běhu a po doběhu okusí asi každý běžec, ale tomu že pravidelný běh každého srovná do jakési vyrovnané pohody, lehkého úsměvu na rtech. 

Jsem též rád, že jsem mohl získat díky naprosto rozdílným spoluběžcům nové pohledy na život a snad i nové přátele. Uvědomil jsem si, že nejtěžší na celém běhání je přesvědčit se jít běhat, zlomit tu prvotní nechuť, ale že jak člověk vyběhne, uběhne skoro cokoliv, když poslouchá signály svého těla, nikam se nežene, nesleduje hodinky a prostě si užívá jen tu volnost. Ticho, radost, pohyb, který nebolí, ale naopak uspokojuje… 

Běhám dál pravidelně, třikrát až čtyřikrát týdně, mezi 5 až 12 kilometry, jen tak pro radost. Užívám si lesního ticha, vnitřního pocitu klidu a lehkou euforii při doběhu, která mne vždy příjemně nastartuje do celého dne. 

Na závodění moc nejsem, ale chystám se teď s kamarády z Party maraton na ústecký půlmaraton a potom v květnu na maratonskou štafetu. Ale mojí doménou zůstane les, ticho v něm, jako podstata bytí. 

Miluji to, ať už je ta přírodní katedrála pod sněhem či krvácí červenožlutě na podzim sama sebou či voní čerstvě rašícími pupenci stromů nebo letní bouřkou. Uvědomuji si, jak je vše, včetně mne, prchavé a zároveň v té změně věčné a to mi dodává klid, mír a pokoru. A tak až tohle dopíšu, tak se jdu převléct do běžeckého a jdu si při běhu s láskou užít život, svůj zrychlený dech a bušící srdce, prostě jak říká Miloš: vběhnout do života.