Člověk nemění jen prapůvodní význam slov, mění vše okolo sebe, jako by byl spasitelem, přitom je jen a jen hospodářem.

Písečná poušť

Písečná poušť, příklad toho, co může vzniknout, když se člověk cítí být zeměvládcem.

Většina pouští bývala velmi, velmi, velmi dávno územím, na němž kypěl život, co se stalo s tím vším, co zde rostlo a poskytovalo ochranu a život veškerému životu široko daleko? Kam se poděl ten pozemský ráj na pohled i na dotek? Jak se stalo, že řeky, které jej napájely, vyschly? Jak se stalo, že veškerou tu krásu postupně zavál písek a uložil ji k věčnému spánku, odsoudil ji k věčnému klidu, který my zde nyní místo ní tak opěvujeme?

Jak se pozemský ráj mohl stát pouští?

Celkem snadno. Stačilo, že člověk zlenivěl, přestal pracovat, přestal dělat to, co po staletí dělal, a sice zušlechťoval a staral se, aby územím proudila životodárná tekutina – voda. S vodou pak odešel veškerý život. Člověk se pak sebral a šel „zušlechťovat“ jinam. 

Stejné to bylo s africkou pouští, stejné to bylo a s pouštěmi v Jižní Americe a stejné je to nyní s člověkem, který se pomalu, ale jistě stává též pouští.

Jak se stane člověk pouští

Celkem snadno, přestane se hýbat. Jakmile se přestane hýbat, jeho řečiště – cévy, cévky se začnou zanášet, přestane jimi protékat životodárná tekutina – krev a s člověkem se stane to samé, co se stalo s pozemským rájem – přemění se v poušť. Život jím přestane proudit a to bez ohledu na to, kolik kilogramů léků do něj lékaři ve spolupráci s chemickými inženýry naperou. 

Pohyb, chůze, běh – léky na zdravý, plnohodnotný žívot

Dá se tenhle vývoj zastavit a obrátit? Jistě dá, ale člověk se musí začít zase hýbat. Nejlepším pohybem, který člověku pomůže obrátit chod jeho života, od směřování k postupné smrti k životu, jsou chůze a běh. Indiánská chůze, indiánský běh, pomalý běh, přesně v tomto pořadí.

Indiánská chůze

Indiánská chůze je střídání vycházkové chůze s chůzí rychlou

Indiánský běh

Indiánský běh je střídání chůze (může být vycházková, stejně jako rychlá) s pomalým během

Pomalý běh

Pomalý běh je skutečně velmi pomalý. Je to běh, který většině lidí přijde v počátku spíš jako chůze, zejména když jeho rychlost budou porovnávat s rychlostí černých chlapíků, které jim nabízí na obrazovkách televize při přenosech z běžeckých závodů.

Kdyby se stejná televize zaměřila ve svém sledování na běh účastníků, končících na chvostu startovního pole, snadno byste zjistili, co míním pojmem – pomalý běh.

Ale nač čekat, až tyto lidi televize zabere, dojděte se podívat na nějaký běžecký závod sami a zaměřte svůj pohled na ty muže a ženy, kteří budou dobíhat mezi posledními.

To jsou vaše vzory. Skutečné vzory, protože oni překonali ostych a prostě se vydali na dlouhou cestu za zdravím.

A kupodivu zjistíte, že tihle muži a ženy nejsou ostatními vysmíváni, ale právě naopak, jsou oslavováni více než vítězové.

To proto, že většina účastníků běžeckých závodů ví, čím si museli projít, neboť i oni učinili tuto zkušenost na vlastní kůži. 

Když začnete s indiánskou chůzí, pak indiánským během a posléze pomalým během, stane se to, že se postupně pročistí a obnoví vaše krevní řečiště.

Krev začne transportovat do svalů, šlach a úponů, kostí, kloubů, vnitřních orgánů krev a s ní energii, kyslík, stavební kameny. Vaše tělo se z umírající pouště znovu postupně promění v pozemský ráj.

Vy se začnete cítit zdravě, postupně přestanete brát léky – už nebudete tyhle berličky potřebovat, postupně odhodíte berle a hole, zlepší se vám jak zdraví fyzické, tak psychické a vy zjistíte, že nejste ještě tak staří, abyste pomýšleli na smrt, ale naopak, že máte ještě spoustu času život si aktivně užívat.

Je vám čtyřicet, jste s rodinou na horách a před vámi kopec. Nějak ho vysupíte, a když se pak večer při čištění zubů podíváte do zrcadla, objevíte důvod. “Sakra, nějak jsem za posledních pár let celý otekl!”.

Když z nějakého důvodu otečete, tak většinou za pár dní otok splaskne a je po problému. Tohoto otoku, co jste právě zaregistrovali, toho se bohužel hned tak nezbavíte, ten vás bude stát hodně potu, ale hlavně vystoupení z komfortní zóny, v níž se vám tak zalíbilo, že jste se přestali hýbat, a kam to jen šlo jste si něčím dojeli. Bohužel „to něco“ nebylo na lidský pohon.

Mými nejčastějšími klienty jsou lidé po čtyřicítce. A protože ve většině případů se nám společnými silami podaří je přeprogramovat k pravidelnému pohybu, stávají se mými přáteli, takže mám informace o tom, jak to s nimi vypadá i pár let poté, co změnili způsob života.

Proto také vím, že když se v jejich životě vyskytne problém, ať osobní nebo pracovní, který je na nějaký čas posadí, protože nemají na pohyb čas, na zadek, tak je pro ně těžké vrátit se opět k pravidelnému pohybu.

Protože však nepracuji jen se 40+ a staršími, ale i mladšími, tak vím, že čím dříve se člověk začne o sebe starat, tím silnější návyky si vybuduje, a tím lépe, pokud nastane z jakéhokoliv důvodů výpadek, se dokáže zase nastartovat.

Takže nečekejte, až vám bude čtyřicet, a začněte se pravidelně hýbat jako mladí, i když pořád máte dost sil na to, vysupět pořádný kopec a nevypustit při tom duši.

Genetika může za to, jak vypadají, za jejich problémy se zdravím… A ano, mají pravdu, lidské tělo není stavěné na současný životní styl, který většina lidí vede, není stavěné na to, jak a co většina lidí jí. Takže opravdu za to může genetika, ale úplně jinak, než jí to ti postižení přičítají. 

Nebo si snad někdo myslí, že se někdy v sedmdesátých letech minulého století něco v lidském genomu celosvětově zvrhlo, a to má za příčinu všechny ty současné zdravotní problémy člověka, přestože zdravotnictví a farmacie za ty roky tolik pokročily?

Prdlajs, za všechno si může člověk sám, jen to málokdo chce slyšet a vidět, a hlavně – ti, kteří na tom vydělávají, dělají všechno pro to, aby člověk věřil tomu, co jim nabulíkují.

Pro hodně lidí se už stalo běhání pevnou součástí životního stylu. Mnozí z vás už si nepamatují den, kdy to vše začalo a den bez běhu je pro ně černou můrou. Teď trošku „nelogicky“ půjdu proti sobě, když řeknu: „Běh a běhání je činnost, při níž se cítím naprosto svobodný a svůj, jediná činnost, při níž cítím, že se vznáším v oblacích a při tom jdu po pevné zemi. Proč „nelogicky“, prostě proto, že i když běhání nejlépe charakterizuje to, co jsem, tedy BĚŽEC, není to jediná sportovní činnost, kterou bychom měli v životě provozovat, neboť pestrost je v životě to oč běží! 

Věnujte se v rámci zušlechťování svého těla i jiným sportům. Vynikající je určitě cyklistika, plavání, bruslení (ať v letní či zimní formě), běžkování, turistika, jóga, spinning či cokoliv jiného, co vás oslovuje či někdy dříve oslovovalo. Chci tím říci, že jedině pestrost v pohybu, tak jako v našem osobním životě, je zárukou toho, že se nám nikdy neomrzí a bude nám stálým přítelem a kamarádem, k němuž se s důvěrou budeme obracet ve chvílích, kdy se nedaří nebo nás postihne splín.

Ty úvodní odstavce byly určeny těm, kteří už jsou chyceni, následující hlavně těm, kteří hledají.

Proč by měl člověk běhat nebo se jinak starat o svou fyzickou kondici?

Třeba proto, abyste mohli kdykoliv doběhnout to, budete potřebovat – autobus, vlak, trolejbus, tramvaj nebo prchajícího zloděje. Fyzička se vždycky hodí. Navíc se vzrůstající fyzičkou roste člověku sebevědomí a to se zase hodí v jakékoliv formě našeho podnikání. Jedno jestli se ucházíme o lukrativní místo, nebo chceme zapůsobit na nějakou ženu či muže. 

Jakýkoliv sport, jímž se budete aktivně zabývat, vám přinese do života něco nového. Nové podněty, nové poznání, nové přátele, nové dovednosti, a to se hodí vždycky. 

Běh a běhání vám však přinese kromě výše uvedeného i ještě něco, co žádný jiný sport ne. 

Co to je?
Co to jenom může být?
Co může člověku dát běh a jiné sporty ne?
Napadá vás něco?
Ne?
Pokud by náš časopis vycházel jako týdeník, tak bych tady skončil a nechal vás o tom týden přemýšlet, protože ale na další si budete muset nějakou dobu počkat, nejspíš by se vám už tahle otázka vykouřila z hlavy a tak odpovím rovnou. 

Běhání vám umožní jít stále dopředu.

Zdá se vám, že jsem vás podvedl?
Tak to zkuste, pokud už jste tak neučinili dříve, a vytrvejte.
A zkuste si na tuhle otázku odpovědět třeba na konci prázdnin.

Do té doby je ale dlouhá doba, tak co byste řekli tomu, věnovat ten čas praktické aplikaci běhu?

Jak? 

Třeba podle následujícího scénáře, tedy tréninkového plánu:

Po volno – to nám půjde určitě nejlíp
Út – 1 hod lehkého běhu
St – 1 hod plavání; 2 hod na kole; 1 hod aerobiku; 1 hod spinning
Čt – 1 hod lehkého běhu
Pá – volno
So – celodenní akce (pěšky – můžete i běžet, na kole, horská turistika, práce na chalupě) cokoli je libo a cokoli vás naplňuje
Ne – 1 hod lehkého běhu 

Podobně koncipované tréninky, jako je ten výše, pro lidi, kteří se právě začínají hýbat, ale i pro ty, co už se hýbou nějaký čas a chtějí se zlepšovat, ale nechtějí se orientovat jen na jeden druh sportu najdete v knize: Běž a nepřestávej! Evangelium pohybu.

Samozřejmě pokud se chystáte v létě, na podzim, nebo příští rok na nějakou zajímavou turistickou dovolenou, při níž budete muset dnes a denně zapínat své svaly, tahat na vlastních zádech kilogramy nákladu nebo své tělo vystavovat jiným příjemnostem, tím lépe. Každopádně, pokud ale před tím budete aktivně, tím myslím sportovně, žít, určitě vše, co vás na takové atraktivní dovolené potká, zvládnete mnohem lépe.

Když nás bolí holeně, vlastně tím říkají, že jsme je přetížili a že už toho mají dost!

Kdy nám holeně hlásí, že je něco špatně

• při zánětu šlach peroneálních svalů zevně od holenní kosti
• při zánětu šlachy zadního holeňového svalu před vnitřním kotníkem
• při přetížení holenních svalů uvnitř od holenní kosti
• při zánětech okostice holenní kosti
• stresové zlomeniny holenní kosti
• kompartment syndromu – bolest z otoku a zbytnění svalu v uzavřeném prostoru svalových povázek bérce dráždící nervy a měnící prokrvení v tomto prostoru
• při zánětu a dráždění zadního holeňového nervu za vnitřním kotníkem

Příčinou však může být i trombosa či ischémie (nedokrvení), v těchto případech je nutné okamžitě vyhledat lékaře. Průvodním jevem trombosy či ischémie bývá bolest, někdy otok a barevné změny končetiny, takže pokud tohle na své holeni uvidíte, neváhejte a nezkoušejte žádné „zaručené“ způsoby, jež vám někdo poradí a navštivíte lékaře pokud možno ihned. 

Příčiny zranění holení

Příčin je několik, ale všechny se v podstatě dají vecpat do jedné a tou je přetížení. 

Přetížení může být způsobeno buď:

• špatně zvoleným tréninkem 
• pronací
• špatným běžeckým stylem 
• nevhodnou běžeckou obuví 
• opotřebovanou běžeckou obuví

Při špatně zvoleném tréninku nejspíše porušujete následující pravidla:

Postupné zvyšování tréninkových dávek

Postupné zvyšování tréninkových dávek znamená, že vzhledem ke své trénovanosti – fyzické kondici budeme postupně prodlužovat naběhanou (nachozenou) vzdálenost. Znamená to ale také, že nebudeme míchat jablka s hruškami či dokonce se švestkami či jinými ovocnými druhy. Tím myslím, že trénink bude ctít zásadu, že v jedné tréninkové jednotce budeme rozvíjet vytrvalost, v další rychlost, v jiné zase sílu a v jiné techniku. Přičemž bychom měli ctít zásadu, že po intenzivní fázi musí následovat vždy fáze regenerační či rehabilitační. Pokud nemáte jako vrcholoví sportovci k dispozici na trénink celý den, kde byste mohli toto vhodně skloubit, zapomeňte na to, že budete trénovat např. takto: po. – rychlost; út. síla; st. tempo; čt. volno; pá. rozcvičení; so. závod; ne. vyklusání.

Pokud se ptáte: „Proč néééééééééééé?“ Tak si představte, že vaše svaly, úpony, šlachy jsou pružinami, pokud pružinu budete neustále natahovat, aniž byste jí před tím povolili, tak pružina jednoho krásného dne praskne. Obdobné je to i s kostí, pak se nelze divit únavovým zlomeninám, tak častým právě u vrcholových sportovců a všech, kteří se je snaží napodobovat!

Dysbalance nohy a nevhodná obuv na běh, chůzi, turistiku či jiné sporty

Všechny problémy s pohybovým (dolní končetiny – kotník, achilovka, klouby, apod.) a opěrným aparátem – páteř, začínají od nohy (chodidla). Úplně stačí, když budete mít špatně postavený malíček na jedné noze a celé vás to rozhodí. Je úplně jedno, zda běháte, chodíte či děláte jakýkoliv jiný sport – pro všechny z nás platí jedno: od nohy (chodidla) se odvíjejí všechny naše problémy.

Špatný běžecký styl

Pokud jde o špatný běžecký styl, ale i špatný styl chůze, protože od toho se to vše odvíjí, tak tady můžete využít buď možnost přijet na některý z běžeckých campů pořádaných Běžeckou školou, domluvit si individuální trénink nebo se zúčastnit některé z dalších akcí které pořádáme.

Jak raději předcházet a když už, tak jak léčit problémy holení

Léčba

• protizánětlivé léky 
• ledování
• tejpování
• balanční cvičení 
• fyzioterapie
• změna běžecké obuvi
• nákup nové běžecké obuvi
• změnit styl chůze či běhu

Prevence

• ortopedické stélky 
• protahování lýtkových svalů
• posilování lýtkových svalů
• vhodná obuv 
• naučit se správně chodit a běhat

Jak vidíte, ono se řekne jen chodit nebo běhat a přestože to patří k těm nejzákladnějším pohybovým aktivitám člověka, které provádí od chvíle, kdy slezl ze stromu, je s podivem kolik lidí to dodnes neumí. Možná i proto, že když se řekne chodit natož běhat, představí si pod tím většina z vás něco nepříjemného z dětství.

Věřte ale, že chodit a běhat NEMUSÍTE jen usilovně. Zdravé chození a běhání je zejména o pohodě, a pokud v tom naleznete ještě zalíbení, přestanete navíc řešit: „Kde mám na to vzít čas!“

Atleti tvrdí, že běh začíná až od rychlosti, jíž jste schopni urazit za hodinu po svých 10 kilometrů. Atleti též tvrdí, že maratoncem je ten, který uběhne maraton pod 3 hodiny. Také v tom cítíte rozpor? Když jste schopni běžet a za hodinu uběhnout deset kilometrů, jste běžec (běžkyně). Když jste schopni uběhnout maraton za 4 hodiny či pod 4 hodiny, tedy být schopni běžet celých 42, 195 km rychlostí 10,5 km za hodinu, tak jste sice běžec, ale maratonec ani náhodou.

Mají to ti atleti tedy dost svérázně nastavené! No nic, to je jejich problém, my ostatní víme, že jde o to absolvovat maraton za čas, který na to máme stanoven pořadatelem a atleti, ať si běhají své maratony pod 3 hodiny, když je to tak bere.

Otázkou, uvedenou v názvu, začíná mnoho dotazů těch, kteří touží prožívat stejnou radost z běhání, o níž čtou na Běžecké škole, ale zatím se bojí, aby je běh nezklamal. 

Myslíte si, že je to otázka postrádající logiku? Myslíte si, že uběhnout 5, 10, 15 kilometrů, půlmaraton nebo maraton může každý, nebo je to jen výsada vyvolených?

Běžec, který prošel drilem atletického tréninku od žáčků či dorostenců, který byl vychován v tom, že každý kdo neuběhne za hodinu alespoň 10 km je chodec, vám odpoví, že je to výsada vyvolených. Člověk nezatížený běžeckou minulostí vám řekne: „Jsi zdravý? Pak běž do toho. Já, přestože jsem zatížen běžeckou minulostí, vám odpovím také: „Jsi zdravý? Běž do toho. Každý může zaběhnout 5, 10, 15 kilometrů, půlmaraton, maraton, či dokonce ultramaraton. Chce to jen jedno! Začít s tréninkem a to s tréninkem přiměřeným současné fyzické kondici nového adepta běhání. Chce to taky spoustu trpělivosti, ale výsledek stojí za to.

Před lety uspořádal časopis Runner´s World anketu o běhu v USA, kde mimo jiné zprůměroval výkony mužů na závodech uspořádaných v USA na tratích 5 km, 10 km, půlmaratonu a maratonu. Tady jsou výsledky, ke kterým dospěli:

Průměrný výkon běžců/běžkyň, kteří proběhli cílem:

Až se budete sami sebe ptát: „Jsem schopný uběhnout pět, deset, patnáct kilometrů, půlmaraton, maraton?“, nemějte před očima časy, které běhají „Afričani“, dokonce nemějte před očima časy, jimiž běhají vítězové na závodech v České nebo Slovenské republice. Promítněte si před očima výše uvedené průměrné časy Američanů a Američanek, a s klidným svědomím začněte běhat, protože na tyhle časy většina z vás má.