Probuďte svou nohu (své chodidlo), probudíte tím nejen celé tělo, ale i svou mysl. Z reflexní terapie je známo, že na lidském chodidle jsou reflexní body, které jsou spojeny se všemi orgány lidského těla. Které když jsou aktivovány, pozitivně působí na jejich chod.

 Tyto body můžete aktivovat jak tlakem (palce), tak i chůzí na boso či v bosobotach.

No a léto je ideální čas probudit své nohy a tím i celého sebe sama k životu. O tom jak to smysluplně udělat pojednává kniha Bosé běhání.

 Bosé běhání překvapivě nezavrhuje běhání a chození v botách, spíše varuje před tím, začít chodit a běhat bosí bez postupného přizpůsobování, tak jak mnozí často činí. Když se začtete do popisu Michaelova stylu běhu důkladněji, zjistíte, že je to obdobné, vlastně stejné, jako u Přirozeného běhu, tedy, že člověk má našlapovat na přední část chodidla.

Co je pata je zcela jasné (nachází se na druhé straně chodidla než prsty) a když na ní došlápnete bosí, zakřičíte ouvej a hned při následujícím došlapu budete koukat, abyste už tak blbě nedošlápli. Nášlap na špičku prochází vývojem, neboť bříško se nalézá v přední části chodidla, nelze tedy napsat: „Našlapujte na střed chodidla“, to by byla hloupost, tak se napíše špička, aby se zdůraznila přední část chodidla, ale na špičce chodidla jsou prsty a zkuste běžet pár kilometrů po prstech, taky budete za chvíli křičet „Ouvej, ouvej“ a sklopíte to na bříška.

Něco jiného je ale chůze, v poslední době jsem zachytil takové absurdity, že i při chůzi by měl člověk došlapovat na přední část chodidla. To je naprostá hloupost, a kdo to chvíli zkouší aplikovat, uvědomí si jak až veliká.

Proč je běhání, ale i chození naboso nebo v bosobotách pro nohy, vlastně pro celý pohybový aparát zdravé

Běhání naboso je zdravé, protože při něm, počínaje chodidlem, pracuje zcela přirozeně (zapojují se při něm postupně všechny úpony, svaly, klouby, jak mají) celá noha. A nejenom svaly, šlachy, úpony, klouby nohy, potažmo dolních končetin, ale přes svaly středu těla (core) se přičiní o váš běh (o váš let) celý vršek. 

Bez dlouhého studování prostě běžte ven, zujte boty a zkuste pár minut běžet, jsem si jistý, že během těch pár minut zjistíte, jak je běhání naboso pro celé tělo osvobozující, zkuste to však raději na trávě než na jakékoliv cestě. A možná bych vám doporučil i než to vyzkoušíte naboso, vyzkoušet to v bosobotách, a přímo vám řeknu v Bosoboty Leguáno, protože ty z mé vlastní zkušenosti nejlépe zprostředkují noze stejné pocity, jako když půjdete nebo poběžíte bosí. Na rozdíl však od chůze či běhu naboso, se budete cítit bezpečnější a tím pádem budete i uvolněnnější.

Ale bacha, protože jste až dosud běhali obutí, většinou v botách neumožňující noze přirozenou práci, tak to s tím běháním naboso nepřežeňte a začněte se na něj připravovat cvičením. V knize najdete množství vhodných cviků jak na posílení, tak na protažení všeho – všech svalů, úponů, šlach, které při běhání a chození v botách nemohly nebo nemusely pracovat, a tak vám lehce zakrněly. 

Kniha Bosé běhání je velkou studnicí dalších užitečných informací, rad, poznání, které byste měli do svého života přenášet postupně, na základě vlastní prožité zkušenosti. Pak pro vás bude za čas běhání a chození naboso radost, která vám pomůže uvolnit se, nebrat se tolik vážně, vrátit do dětství nejen vašeho osobního, ale i dětství člověka (doby, kdy se začal stavět na nohy), do doby, kdy chodil a běhal bos.

Běhat a chodit bos je naprosto osvobozující pocit, ale bohužel, i když vám chodidla a všechno v těle zpevní natolik, že se bude cítit bosí nejen svobodně, ale i bezpečně, tak člověk nesvázal jen své nohy pomocí bot, ale „oblékl“ do krunýře i většinu cest, takže se bot úplně nezbavíte, v tom případě pak však boty, které obujete, nechte vybrat vaše nohy a vybírejte takové, které mají co nejpružnější podrážku a mezipodrážku, a také mají široký svršek, aby v nich mohly vaše chodidla co nejaktivněji pracovat.

V knize není moc věcí, s kterými bych s Michaelem polemizoval. Knihu doporučím s nejlepším svědomím mladým stejně jako dříve narozeným. Těm možná obzvlášť, neboť často vyvrací mýty lékařů, kteří jim nedoporučují chůzi a běh poté, co si způsobili zdravotní problémy tím, že se léta nehýbali pohybu, seděli na zadku a rostli do šířky. 

Bosé běhání doporučuji pozornosti úplně každému, protože zcela určitě pomůže zlepšit každému jeho běh a běh života vůbec!

Chce-li si člověk běh zamilovat, nesmí se ho snažit ovládnout. Ovládnout ve smyslu mít nad ním nadvládu. Protože vše co toužíme ovládnout se brání, i proto, ti co to tak dělají, nemohou nad během vyhrát a běh se jim stále vzpouzí.

Název knížky vyvolává pocit, že jde o pokyn někomu, komu ujíždí vlak. A ve své podstatě tomu tak skutečně je, neboť celou knihou se táhne jako nit myšlenka: Člověče, hýbej se, jez normálně – neskákej na špek novodobým spasitelům lidstva (strůjcům a tvůrcům zaručených diet), užívej si život a vše bude O.K.

Knihu vydalo nakladatelství VERBUM, a jejím autorem je Aleš Dvořák, jehož první kniha se jmenuje Z hospody na maraton. Já jsem ji měl v ruce už v létě, v knihkupectví, ale protože jsem v té době byl zaujat boji ve staré Anglii, řekl jsem si: Na tebe je holka ještě čas. Pak mě Aleš oslovil, zda bych se nestal jejím kmotrem (křest proběhne v lednu v knihkupectví Dobrovský na Václavském náměstí), tak jsem se do ní začetl a jsem nadšený.

Mohlo by se tedy zdát, že kniha je hlavně o běhání, o běžcích, ale to ani náhodou. Aleš v ní velmi vtipným způsobem popisuje, to, co já se kostrbatě snažím vysvětlovat svým Pappenheimským od chvíle, kdy píšu o běhání a zdravém životním stylu. 

Dokáže vysvětlit, jak fungují základní metabolické a životní pochody v buňce, jak se nadřou orgány těla, když jim příliš nakládáme, jak na talíři, tak v tréninku. Proč je dobré po těžkém tréninku zařadit pauzu nebo lehký běh. Prostě proto, aby tělu zbyla energie a prostředky na stavbu, protože, když běžíte furt na plno, tak veškerou přijatou energii spálíte výkonem.

Aleš vysvětluje vztahy mezi civilizačními nemocemi a přílišným příjmem energie, respektive jejím nedostatečným výdejem, prostě tím, že člověk moc žere a málo se pere (hýbe). Což dělal, když se musel o svůj život prát od doby kamenné až do doby nedávno minulé, aby urval kus žvance, nebo aby se sám nestal žvancem.

Aleš populárně naučné části doprovází, nebo uvádí, svými běžeckými a turistickými zkušenostmi, v nichž vršil chybu na chybu, aby pak vysvětlil, co udělal špatně a jak z toho vybruslil.

Pokud vás zajímá, jak se to má opravdu s různými dietami, co za nimi je, kdy je dobré je dodržovat, ale proč to nikdy nebudou univerzální návody na stravování, tak i to se v této knize dozvíte. A vězte, že RNDr. Aleš Dvořák, Ph.D., ty tituly před a za jménem nemá jen na okrasu, ale fakt ví, o čem mluví, tedy píše.

V závěru knihy se nalézají i hlášky, které se do knihy nevešly, z nichž jsem si pro vás vybral pro pobavení a pro dokreslení toho, že fakt nekecám, že Aleš dokáže i v odborných částech bavit, tuto:

„Co ty nový bavlněný kapesníky, jsou dobrý?“
„Já nevím, mně se v půlce hrozně začalo chtít na záchod!“
„Co to znamená?“
„Že jsem si s ním utřel zadek. Ale neškrábalo to, tak jsou asi dobrý!“