Králové silnici. Kniha, která vás zavede do času, kdy se začala psát moderní historie běhu

Králové silnici. Kniha, která vás zavede do času, kdy se začala psát moderní historie běhu

Králové silnic je kniha, která mě dostala víc než Born to run, Běž a jez, či Běhej, nebo zemři. Proč? Protože to není příběh jednotlivce, ale příběh toho, co všichni (a já obzvlášť) tak milujeme, čemu jsme bezvýhradně propadli – příběh BĚHU!

Upřímně, kdo z vás zná jména Frank Shorter, Bill Rodgers, Alberto Salazar? Nejspíš jen ti, kteří se trošku více zajímají o historii běhu, ale většině těch, co dnes běhají, ta jména moc neřeknou. A přece hlavně tito tři stáli (no v jejich případě použít slovo stáli je hodně nepatřičné, protože oni tři doslova rozběhali Ameriku) u zrodu toho, čeho jsou ti, co dnes běhají, součástí. U běžeckého boomu.

Pravda je, že v roce 1972, kam je datován začátek běžeckého boomu v USA, u nás shodou okolností začínal být běh také velmi populární, když za jeho boomem byla Liga 100, která měla v každém kraji své vedení, jež se podílelo na organizování mnoha a mnoha běžeckých závodů. V časopise „Maraton“, který až do své smrti vydával Ivo Domanský, pak přinášel prakticky kompletní výsledky ze všech běžeckých závodů a časem i něco navíc z běžeckého světa.

Ale zpět ke knize Králové silnice. Čím mě tak moc oslovila, že jsem ji v úvodu tak vynesl do nebes? 

Hledání a nalézání vlastních cest

To bylo to první, co mě zaujalo. Protože Frank Shorter, Bill Rodgers i Alberto Salazar byli hledači vlastních cest, což mně osobně je velmi sympatické, protože jsem to měl a dosud v životě mám (hlavně co se běhu týče) stejně. Navíc jsem přesvědčený, že i když čerpáme základy z prověřených zdrojů, tak šampióny od průměrných běžců či běžkyň odlišuje to, že se vydávají za hranice poznaného a obecně uznávaného. Že jsou to svým způsobem „zlobivé děti“, chcete-li osobnosti, které nejsou ochotné být křečkem v kleci, ale hledají své pole, na němž by byli králi a královnami.

Běžecké hvězdy jsou sice hlavními lákadly, ale prachy se točí jinde

Mnozí z nás berou běh jako miminko, které je čisté a nezkažené, sající mateřské mléko z prsu matky a nemající potřebu starat se o to, kdo ho nasytí, kdo ho oblékne, umyje, zahřeje, takže pokud zrovna neřve, tak se blaženě usmívá na celý svět. Prostě: běž a usmívej se :).

No ale protože světu od nepaměti vládnou peníze, tak by bylo divné, kdyby ty neovládly i svět běhu. Bohužel, pokud jde o běh, sehrála v něm velmi negativní roli snaha zastánců „čistého“ sportu, rozuměj zastánců amatérismu, kterou v socialistickém bloku krásně obešli tím, že běžci byli vojáci, tudíž státní zaměstnanci, takže běhání měli v popisu práce. Ve zbytku světa pak špičkoví běžci běhali za polívku, a to někdy doslova. V tomto ohledu byli Frank Shorter, Bill Rodgers a Alberto Salazar bojovníky za spravedlivé a čisté odměňování pro špičkové běžce.

Rizika běhu

Kdo mě zná trošku víc, ví, že jsem běžecký „bezpečák“. Řekl bych, že to je moje největší know how, snad proto, že mou specializací je odhalování a eliminace pracovních rizik :). Běžecká zranění jsou velmi specifické následky běhu, které pohříchu nejsou způsobeny nezodpovědnými výrobci běžeckých bot, ale hlavně špatným běžeckým stylem, přeceňováním svých fyzických schopností, netrpělivostí, podceňováním regenerace a spánku, a v neposlední řadě nechutí se protahovat a posilovat.

Na knize Králové silnic velmi oceňuji, že se zde čtenář setká snad se všemi běžeckými zraněními, která běžce postihují, a že to, jak vznikají, co je vyvolává, i jejich možné následky je zasazeno vždy do příběhu, což čtenáři (pokud je vnímavý) umožní dát si pět a pět dohromady.

Dvě ukázky z knihy Králové silnice

 „Závod není pro rychlé. Je pro odhodlané a neúprosné, nezlomné, neochvějné a oddané. Chvilku upalovat po silnici a svalit se na zem, to dovede každý trouba. Ale pokračovat, když každý nerv v těle křičí, že toho má dost, překonat únavu, vyčerpání a zoufalství, ignorovat zdravý rozum a jít přímo proti němu; v tom spočívá opravdová velikost. To je známka šampiona“.

Barclayův tréninkový plán z nejstarší knihy o běhání, sepsané v roce 1813 Walterem Thomem:

Závodník by měl vstát v pět hodin ráno a pak:

  1. Běžet půl míle do kopce, co nejrychleji.
  2. Ujít šest mil středním tempem.
  3. V sedm hodin posnídat (krvavé bifteky a skopové kotlety s okoralým chlebem a zvětralým pivem).
  4. Ujít šest mil středním tempem.
  5. Půl hodiny ležet svlečený v posteli.
  6. Ujít čtyři míle.
  7. Ve čtyři hodiny odpoledne povečeřet (bifteky, skopové kotlety s chlebem a pivem jako ke snídani).
  8. Ihned po večeři uběhnout půl míle, co nejrychleji.
  9. Ujít šest mil středním tempem.
  10. Odebrat se do postele v osm hodin a nazítří vše opakovat.

Knihu jsem zhltnul za dva dny a rozhodně bych si dal nášup!

Králové silnice, napsal Cameron Stracher, vydalo  a zakoupit jí můžete v nakladatelství Mladá fronta, za cenu 239,- Kč.

Jak si vybrat tu svou, o čem a pro koho jsou určeny mé knihy o běhání a zdravém životním stylu

Jak si vybrat tu svou, o čem a pro koho jsou určeny mé knihy o běhání a zdravém životním stylu

V současné době si můžete vybrat v našem e-shopu nebo v knihkupectví ze sedmi knih (osmá vyjde v listopadu), které jsem napsal, nebo na nichž jsem se autorsky podílel. Pět zbývajících už si můžete půjčit toliko v knihovně.

Může být vůbec tolik knih o běhání něčím novým zajímavých, výjimečných a stojí za to si je přečíst. Na první dvě otázky odpovídám: může, odpověď na tu poslední nechám na vás, až si je prolistujete, případně přečtete.

Než jsme se s Milošem Čermákem domluvili, že pro Lidové noviny budeme každý týden, po dobu 4 měsíců připravovat články a tréninkové plány na zvládnutí maratonu, zaletěl jsem si do NY na maraton a při té příležitosti strávil několik hodin v různých knihkupectví a probíral se mnoha a mnoha tituly knih o běhání. A to se psal rok 2002, a na jaře toho roku mě vyšla první kniha 7 + 1 krok k manažerské kondici.

Všimněte si, už moje první kniha byla spíše o zdravém životním stylu, o zdravotních aspektech hýbání se pro zdraví, tedy o tom, co po osmnácti letech začal svět objevovat jako nástroj k záchraně člověka před civilizačními nemocemi a podobnými průšvihy jako je koronavirus.

Holt jsem trošku předběhl dobu, co ale čekat jiného od člověka, pro nějž je pohyb stejně důležitý jako jídlo, voda, spánek či láska. Všimněte si, že v mém výčtu chybí běh, ale to jen proto, že ten je součástí pohybu a pohyb je mnohem, mnohem víc.

Pohyb je životní nutnost. Běhat každý den nemusím, ale hýbat ano. Toto sdělení najdete ve všech mých knihách a také to, že i když budete v běhu usilovat o co nejlepší výkony, tak byste měli vždy myslet na své zdraví a naslouchat svému tělu, ne jít – běžet, přes mrtvoly!

Bohužel moderní člověk víc naslouchá všemu okolo sebe, podléhá nabídce, co všechno musí v životě mít, čeho musí v životě dosáhnout, aby byl spokojený, aby byl šťastný, a zapomíná na to, že bez svého těla ničeho z toho nedosáhne. Pak není divu, že když se má postarat o potřeby svého těla, tak je mu líto času a peněz. Přitom, ty peníze by bez svého těla, bez toho, že je zdravý a v dobré fyzické kondici, nikdy nebyl schopný vydělat.

Takže hamty, hamty, ať mám víc než tamty a najednou stojí, sotva popadá dech a říká: tělo moje milované, co mě to děláš?

A tělo na to lakonicky: jen ti vracím, cos takovou dobu dělal mě! Tedy já ti to nevracím, neboť nejsem pomstichtivé, ale prostě mi došli baterky, došel mi dech, došel mi kyslík, takže teď si sedni a přemýšlej o tom, co teď uděláš pro mě, abych bylo zase fit. A hele, žádný výmluvy a zkratky, jako že mi něco koupíš a napereš to do mě. NE! Ty se hezky sebereš, začneš se hýbat, začneš rozumně jíst, začneš rozumně odpočívat, a pokud to vydržíš dost dlouho, tak spolu zase začneme vycházet jako kámoši. Takže v mých knihách najdete i způsob a motivaci jak vrátit svému tělu – sobě, když už ne mládí, tak sílu k životu.

Modrá knížka o běhání a o životě, Běž a nepřestávej aneb evangelium pohybu, Běhání pro všechny

Tyhle tři knížky, (první dvě jsem napsal s Pavlem Kosorinem) které jsem napsal pro nakladatelství Euromedia lze vnímat jako tři sudičky, z nichž každá vám do života přičaruje jeden kamínek s konkrétním čarem. Modrá knížka o běhání a o životě, vás pomůže namotivovat k hýbání se. Běž a nepřestávej aneb evangelium pohybu, vám vysvětlí, nejen proč je důležité se hýbat, ale najdete v ní i recepty jak hýbat začít, abyste si pohyb oblíbili a stal se nedílnou součástí vašeho života, třeba jako vaše auto. Běhání pro všechny, je pak volným pokračováním prvních dvou s tím, že vám pomůže objevit krásy běhu a provede vás prvními běžeckými krůčky a taky vás naučí milovat běh, stejně jako evangelium pohybu vás očarovalo pohybem.

Škorpilova škola běhu, Běžecká bible Miloše Škorpila

Jaký je mezi nimi rozdíl a proč byly napsány? Škorpilova škola běhu byla moje první knížka o běhání, v níž je vše důležité, co by měl člověk, který běhá vědět a umět. Vzhledem k tomu, že šlo o naší první společnou knihu s Mladou frontou, tak přeci jenom jsme nevěděli, jak jí čtenáři přijmou, takže v ní není úplně všechno, co bych si představoval. 20 000 prodaných výtisků Školy však otevřelo dveře tomu, aby vznikla Bible, kde je už, až na malé výjimky, které najdete v ostatních mých knihách, všechno, co jsem kdy chtěl vědět o běhání já, když jsem běhat začínal, když jsem začínal trénovat jiné a nasával informace ze všech možných zdrojů, jak houba.

Jak uběhnout maraton za 100 dní

Tohle je ikonická knížka, kterou jsme nakonec napsali s Milošem Čermákem a do níž jsme použily články, a daly jim knižní podobu, které jsme vycházeli v letech 2002 – 2005 v Lidových novinách. Ty články a tahle kniha stojí za běžeckým boomem v České republice a na Slovensku. Stále si jí kupují nový a nový běžci a běžkyně, které okouzlil maraton, aby se podle ní připravili na ten svůj první. Každý rok, mi přijde několik emajlů, kdy mi lidé sdělují, že trénovali podle ní, maraton v pohodě zvládli a co víc, díky ní se do běhání zamilovali.

Šťastný života běh

Tahle knížka, je asi nejkontraverznější z těch, které jsem napsal. Skládá se ze dvou částí, je v ní částečně můj životní příběh (rozhovor s novinářem Jiřím Ransdorfem) a pak popis závodů a akcí (ne všech), které jsem absolvoval. Ano, přiznávám, že jsem zde držel své emoce možná víc na uzdě, než jsem měl, ale šlo mě spíš o popis událostí, než o senzaci. Takže je to nejspíš málo Americké :).

Fit i bez fitka

Tato kniha, kterou jsme napsali společně s Danou v průběhu první vlny Coronaviru vám může pomoci dostat se do kondice, aniž byste potřebovali navštěvovat zafuněnou posilovnu. Snažili jsme se pro vás ve spolupráci připravit srozumitelný návod na zlepšení fyzičky a budování síly v domácích podmínkách.

Při správné aplikaci návododů uvedených v knize, věříme, že si budete schopni správně rozvrhnout trénink a vyzrát na regeneraci. Uvědomíte si co všechno můžete ke cvičení v domácích podmínkách použít. Jak zlepšit svou běžeckou techniku. A s racionálním přístupem k pohybu nakopnete svoje výkony a vaše tělo omládne o celé roky!

 

Proč se narodila a pro koho byla napsána Škorpilova škola běhu

Proč se narodila a pro koho byla napsána Škorpilova škola běhu

Někdy si říkám, jestli jsem nezačal běhat dřív než brát rozum. Určitě to muselo být právě tak, protože mám pocit, že všechno, co o běhu života vím, jsem poznal při běhu. Běh je ta nejpřirozenější věc, kterou člověk kdy dělal, dělá a dělat bude. Nepamatuju si týden, kdy bych se nešel proběhnout, nevzpomínám, že bych kdy běh nenáviděl, i když to bylo občas hodně těžký.

Běh je sice ta nejpřirozenější věc na světě, ale když se dívám na mnoho běžců a běžkyň, získávám spíš dojem, že je to největší utrpení, jehož jediným smyslem je výkon. Na vině je většinou stres. Do činnosti, kde by měla vládnout lehkost bytí, vnesl stres zarputilost a orientaci na výsledek. Místo ladného pohybu krajinou pak vidíme, jak se kolem nás ženou lidé se strhanými výrazy ve tváři, křečovitě zaťatí a na pokraji kolapsu.

Než jsem se před lety rozhodl založit Běžeckou školu, odpovídal jsem téměř denně na desítky dotazů, které se týkaly nejrůznějších problémů spjatých s během. Jak se běžecká komunita rozrůstala, narůstal i počet otázek a potřeba po orientaci v základních pojmech a problémech, které nás běžce mohou trápit. Už nebylo možné, abych odpovídal každému jednotlivě, a proto jsem se rozhodl poskytnout začínajícím i zkušenějším běžcům rady v podobě ucelených textů na sociálních sítích. Nečekal jsem ovšem, že si je bude číst dvacet – padesát, ale mnohdy i více, tisíc lidí a že se texty setkají s tak pozitivní odezvou.

A pak jsme se seznámili s Tomášem Dimterem z nakladatelství Mladá fronta, který mě oslovil (díky, Tomáši) s nabídkou vydat texty knižně. Zprvu jsem váhal, protože každý, kdo si nějaký můj text přečetl, ví, jak píšu. K odbornému stylu to má daleko, a přestože neustále sleduju nejnovější trendy v technice běhu, výživě, regeneraci, vybavení…, snažím se o nich mluvit co nejpřirozeněji a nejjednodušeji. Běhání přece není žádná věda. Nicméně nevzdoroval jsem dlouho… Výsledkem našeho společného úsilí je kniha neskromně nazvaná Škorpilova škola běhu.

Co v ní naleznete? Především musím zdůraznit, že se v ní nezaměřuji pouze na výkonnostní sportovce, i když i ti si zde mohou zopakovat pár zapomenutých tipů na lepší běhání a život, ale hlavní cílovou skupinou jsou ti, kteří to chtějí zkusit – a já doufám, že běhu také propadnou –, a ti, které baví běhat a rádi by si ujasnili „pár“ detailů.

Čtenáři zde objeví i tipy nejen na lepší zážitek z pohybu, ale také dostatek rad, jak běhat technicky správně, aby se z běhu nestalo utrpení, čeho se vyvarovat, když se chcete zlepšovat, na co si dávat pozor při stravování i plánování tréninku, jak se připravit na první, druhý… tisící závod, jak překonat sami sebe.

Mou snahou zkrátka bylo, aby každý nalezl odpověď na to, co ho trápí a zajímá, ale jsem si moc dobře vědom, že není v mých silách uspokojit úplně všechny. Pokud se to nepovede tentokrát, snad příště…

Na závěr bych rád poděkoval svým přátelům a spolupracovníkům na předchozích knihách, ať už Miloši Čermákovi, se kterým jsme díky seriálu v Lidových novinách přivedli k maratonu stovky začínajících běžců, nebo Michalovi VítůPetrovi Slezákovi, s nimiž jsme před lety vydali dnes již beznadějně rozebranou Běžeckou čítanku, přičemž novinový seriál i Běžecká čítanka přirozeně vplynuly do této knihy. Mimořádný dík patří vám, kteří jste se rozhodli běhat, žít volně a radovat se z každého dne. Děkuju všem svým bývalým i současným svěřencům, účastníkům desítek běžeckých kempů i soustředění, děkuju přátelům na sociálních sítích i z hostinců, kteří mě svým nadšením a všetečnými dotazy donutili uvažovat o tom, jak by měl člověk běhat, aby se tento pohyb stal přirozenou součástí každého z nás až do konce našich dní.

Přátelé, kamarádi, díky. Tahle kniha vznikla díky vám. Doufám, že se vám všem, když si osvojíte to, o čem píšu v této knize, bude běhat (a snad i žít) o trochu lépe.

Knihu věnuji Daně, manželce a rádkyni, která mě provází během života. Bez ní by se běželo mnohem hůř. Děkuju ti.

Šťastný života běh vám všem přeje Miloš Škorpil

Jak uběhnout maraton za 100 dní – Kompletní průvodce přípravou a tréninkem od Milošů Škorpila a Čermáka

Jak uběhnout maraton za 100 dní – Kompletní průvodce přípravou a tréninkem od Milošů Škorpila a Čermáka

Začalo to nevinně, čtyřměsíčním seriálem v Lidových novinách v roce 2002. V roce 2007 pokračovalo prvním vydáním knihy. V roce 2017 druhým vydáním knihy. Takže letos je to již dvacet let, co tréninky této, dnes již ikonické knihy, pomáhají lidem se zvednout z gauče, rozeběhnout se a absolvovat maraton a že jich bylo za těch 2é let pěkných pár tisíc.

Pokud ji ještě nemáte a obstaráte si ji, pak se v úvodu dočtete: Držíte v rukou nové vydání knihy Jak uběhnout maraton za 100 dní. Řada lidí si řekne: Co je to za nesmysl? Uběhnout maraton po 100 dnech tréninku nejde, vždyť je to neskutečná dálka. Ale věřte nám, jde to. Tato kniha vás na tento cíl nejen připraví, dokonce vám pomůže maraton absolvovat ve zdraví a některým i ve vynikajícím čase.

Absolvování maratonu o nás říká nejen to, že jsme schopni absolvovat fascinující vzdálenost 42195 metrů, ale říká o nás také, že jsme schopni podstoupit vnitřní bitvu sami se sebou, se svou pohodlností, leností, se všemi svými pochybami i vytáčkami.

Že jsme schopni prostě vstát, obléknout se a obout do běžeckého a vyrazit na trénink bez ohledu na počasí, únavu a kdoví co ještě, abychom urazili další kousek na cestě ke zdolání maratonu.

Slovo maraton – stejně jako číslovka 100 – mají magickou povahu. Sto dní je také přesně ta doba, kterou jsme schopni „obětovat“ i sebešílenějším nápadům, protože víme, že to není celý život. I když my doufáme, že běhání vás chytí na celý život.

Tato příručka obsahuje mimo jiné i čtyři typy tréninkových plánů: pro ženu od plotny, notorického začátečníka, víkenďáka a sporťáka.

Proč právě pro tyhle skupiny? Upřímně řečeno nevíme, ale pravdou je, že jsme chtěli, aby vážený čtenář či čtenářka i z názvů těchto skupin získali dojem, že maraton je vlastně sranda. Sranda, která však, jako v životě všechno důležité, něco stojí.

Na druhou stranu však to, co jí „obětujete“, získáte mnoha způsoby zpět.

Běhání vám čas, který mu obětujete, mnohonásobně vrátí. Vrátí vám jej v podobě lepší nálady, lepší fyzické kondice, lepšího zdraví, poznání sebe sama, ale třeba i tím, že si během něj vyřešíte řadu problémů, řadu úkolů, s nimiž jste si již dlouho lámali hlavu.

Buď tím, že usoudíte, že jste jim připisovali příliš velkou váhu a že vlastně nejsou až tak důležité, nebo tím,

že vám mimoděk naskočí jejich řešení.

Pokud si nejste jistí, měli byste zkusit zvednout se ze židle, ze sedadla auta nebo z fotelu, protože ten, kdo to nezkusí, nikdy nepozná odpověď…

Tak poběžte s námi a zkuste, co jste schopni za 100 dní dokázat. Nic neriskujete, přinejhorším zjistíte, že jste v životě ztratili už mnohem víc, ale pořád jste tady.

Maraton za 100 dní si můžete objednat s mým osobním věnováním a podpisem na e-shopu Běžecké školy, nebo si jej koupit na jiném knižním e-shopu či v kamenném knihkupectví.

Jak uběhnout maraton za 100 dní má 224 stran, barevné fotografie, flexo šitá vazba, formátu 130×185 mm vám umožní ji tahat všude sebou. Cena 249 Kč.

Bosé běhání

Bosé běhání

Probuďte svou nohu (své chodidlo), probudíte tím nejen celé tělo, ale i svou mysl. Z reflexní terapie je známo, že na lidském chodidle jsou reflexní body, které jsou spojeny se všemi orgány lidského těla. Které když jsou aktivovány, pozitivně působí na jejich chod.

 Tyto body můžete aktivovat jak tlakem (palce), tak i chůzí na boso či v bosobotach.

No a léto je ideální čas probudit své nohy a tím i celého sebe sama k životu. O tom jak to smysluplně udělat pojednává kniha Bosé běhání.

 Bosé běhání překvapivě nezavrhuje běhání a chození v botách, spíše varuje před tím, začít chodit a běhat bosí bez postupného přizpůsobování, tak jak mnozí často činí. Když se začtete do popisu Michaelova stylu běhu důkladněji, zjistíte, že je to obdobné, vlastně stejné, jako u Přirozeného běhu, tedy, že člověk má našlapovat na přední část chodidla.

Co je pata je zcela jasné (nachází se na druhé straně chodidla než prsty) a když na ní došlápnete bosí, zakřičíte ouvej a hned při následujícím došlapu budete koukat, abyste už tak blbě nedošlápli. Nášlap na špičku prochází vývojem, neboť bříško se nalézá v přední části chodidla, nelze tedy napsat: „Našlapujte na střed chodidla“, to by byla hloupost, tak se napíše špička, aby se zdůraznila přední část chodidla, ale na špičce chodidla jsou prsty a zkuste běžet pár kilometrů po prstech, taky budete za chvíli křičet „Ouvej, ouvej“ a sklopíte to na bříška.

Něco jiného je ale chůze, v poslední době jsem zachytil takové absurdity, že i při chůzi by měl člověk došlapovat na přední část chodidla. To je naprostá hloupost, a kdo to chvíli zkouší aplikovat, uvědomí si jak až veliká.

 

Proč je běhání, ale i chození naboso nebo v bosobotách pro nohy, vlastně pro celý pohybový aparát zdravé

Běhání naboso je zdravé, protože při něm, počínaje chodidlem, pracuje zcela přirozeně (zapojují se při něm postupně všechny úpony, svaly, klouby, jak mají) celá noha. A nejenom svaly, šlachy, úpony, klouby nohy, potažmo dolních končetin, ale přes svaly středu těla (core) se přičiní o váš běh (o váš let) celý vršek. 

Bez dlouhého studování prostě běžte ven, zujte boty a zkuste pár minut běžet, jsem si jistý, že během těch pár minut zjistíte, jak je běhání naboso pro celé tělo osvobozující, zkuste to však raději na trávě než na jakékoliv cestě. A možná bych vám doporučil i než to vyzkoušíte naboso, vyzkoušet to v bosobotách, a přímo vám řeknu v Bosoboty Leguáno, protože ty z mé vlastní zkušenosti nejlépe zprostředkují noze stejné pocity, jako když půjdete nebo poběžíte bosí. Na rozdíl však od chůze či běhu naboso, se budete cítit bezpečnější a tím pádem budete i uvolněnnější.

Ale bacha, protože jste až dosud běhali obutí, většinou v botách neumožňující noze přirozenou práci, tak to s tím běháním naboso nepřežeňte a začněte se na něj připravovat cvičením. V knize najdete množství vhodných cviků jak na posílení, tak na protažení všeho – všech svalů, úponů, šlach, které při běhání a chození v botách nemohly nebo nemusely pracovat, a tak vám lehce zakrněly. 

Kniha Bosé běhání je velkou studnicí dalších užitečných informací, rad, poznání, které byste měli do svého života přenášet postupně, na základě vlastní prožité zkušenosti. Pak pro vás bude za čas běhání a chození naboso radost, která vám pomůže uvolnit se, nebrat se tolik vážně, vrátit do dětství nejen vašeho osobního, ale i dětství člověka (doby, kdy se začal stavět na nohy), do doby, kdy chodil a běhal bos.

Běhat a chodit bos je naprosto osvobozující pocit, ale bohužel, i když vám chodidla a všechno v těle zpevní natolik, že se bude cítit bosí nejen svobodně, ale i bezpečně, tak člověk nesvázal jen své nohy pomocí bot, ale „oblékl“ do krunýře i většinu cest, takže se bot úplně nezbavíte, v tom případě pak však boty, které obujete, nechte vybrat vaše nohy a vybírejte takové, které mají co nejpružnější podrážku a mezipodrážku, a také mají široký svršek, aby v nich mohly vaše chodidla co nejaktivněji pracovat.

V knize není moc věcí, s kterými bych s Michaelem polemizoval. Knihu doporučím s nejlepším svědomím mladým stejně jako dříve narozeným. Těm možná obzvlášť, neboť často vyvrací mýty lékařů, kteří jim nedoporučují chůzi a běh poté, co si způsobili zdravotní problémy tím, že se léta nehýbali pohybu, seděli na zadku a rostli do šířky. 

Bosé běhání doporučuji pozornosti úplně každému, protože zcela určitě pomůže zlepšit každému jeho běh a běh života vůbec!

A všechny ty rady jsou v podstatě za babku, třeba na e-shopu nakladatelství Mladá Fronta je můžete mít za 272,- Kč, a když si k tomu vyberete i nějakou další knihu z edice knih o běhání či jiných druzích pohybu, které Mladé Frontě závidí mnoho zavedenějších knižních vydavatelství ve světě, budete mít i poštovné zdarma. Namátkou třeba uvedu: Cesta běžce, Základy ultramaratonského tréninku, Jak utéct času, Ultra a dál, Život bez hranic, Hledání ultra, Moje cesta do Sparty, Běžecká bible Miloše Škorpila, Škorpilova škola běhu či Šťastný života běh.

Born to run, kniha, která zatřásla světem běhu

Born to run, kniha, která zatřásla světem běhu

O téhle knížce jsem slyšel vyprávět neskutečné zkazky. Je to kniha, která doslova a do písmene způsobila revoluci ohledně toho v čem běhat (minimalismus versus maximalismus běžeckých bot), jak běhat, přes špičku či přes patu… Jestli máte rádi běh a ještě jste jí nečetli, tak velmi doporučuji, i když osobně k ní mám mnoho výhrad, ale příběh je to přímo úžasný.

P.S. Tato recenze vznikla v době, kdy kniha vyšla česky a vyšla na veřejnosti již nepřístupné první verzi stránek Běžecké školy. Za tu dobu se běh, vybavení na běh, posunul, existuje mnoho verzí minimalistických bot, ale i mnoho verzí až ultramaximalistických běžeckých bot, takže souboj, kdo z koho stále pokračuje a stojí za to si přečíst, jak a čím to začalo.

Psát nějakou dlouhou recenzi nemá cenu, celá kniha, ať čtete téměř kteroukoliv její stránku, je o prožívání radosti, radosti a uvolnění, přesně o tom, co dává člověku to, když se rozeběhne vstříc neznámu.

Ještě než dám slovo ostatním, které jsem požádal o to, aby se podělili s námi o to, proč právě tahle knížka oslovila je, co v ní nalezli, tak musím říci, že skrze ni jsem si uvědomil opět jedno: když jdu do závodu, že si jej užiju, tak většinou dosáhnu velmi dobrého výsledku. Když jdu do závodu s cílem zase jednou si pořádně zazávodit, tak většinou už kousek po startu ztuhnu! Je to prosté, jakmile neběžím jen pro sám běh, tak se ve mně všechno stáhne, když běžím jen pro sám běh – vše ve mně zpívá. A přesně o tom je knížka Born to Run. 

A tady jsou ani ne tak odpovědi na mou otázku, jako spíše prožitky těch, co už knížku četli ještě dříve než byla přeložena do češtiny.

Petr Švanda

Knížka Born to Run od Christophera McDougalla se mi dostala do rukou v angličtině. Musím říci, že to bylo ze začátku dost těžké čtení, ale po několika stránkách mě knížka zaujala. Zprvu mi to všechno přišlo jako pohádkové vyprávění pro běžce, kde se autor snaží přijít na to, proč v dnešní době tolik běžců trpí na různá zranění. Líbilo se mi, jak autor zasadil do příběhu o indiánském kmeni Tarahumara spoustu vědeckých poznatků o tom, jak a co má vliv na běžecká zranění se zaměřením na moderní běžeckou obuv, ale musel jsem se docela usmát, když v kapitole 23 a 24 zmínil Vibram Five fingers :o) Že by malá americká reklama? :o))) I když jsou pro mě výkony běžců – ultramaratonců, které autor v knize zmiňuje, za hranicí mého chápání (ne v nějakém negativním smyslu, protože jejich výkony opravdu obdivuji), mě přečtení této knížky utvrdilo v přesvědčení, že pohyb – a to nemluvím jen o běhu – je lidskému tělu prospěšný a jak výkony na hranici lidských možností, tak výkony, kterými pouze překonáme vlastní lenost, přinášejí radost – radost z běhu, radost z pohybu a obecně i radost ze života. A o tom pro mě osobně tato kniha je – o hledání radosti v pohybu, v tomto případě z běhu (a že by nejlépe na boso? :o) Už se těším, až si knížku přečtu v českém jazyce – mám ji slíbenou k svátku :o)

Richard Machálek

K přečtení této knihy jsem se dostal na doporučení kyslíkového mága 12HonzaDe a bylo to výborné doporučení! Knihu napsal takový americký Miloš Čermák – novinář zapálený pro běh Christopher McDougall a popisuje v ní začátky ultraběhů v Americe.
Páteří knihy je časová osa od počátků ultra až dodnes. Zaujalo mě, že jeden z ultrazávodů se vyvinul z původně koňského závodu na 50 mil, kdy jednomu z jezdců onemocněl kůň, ale závodu se nechtěl vzdát. Z toho vznikl takzvaný „horseless horse race“, tj. koňský závod bez koně (to mi přijde něco jako pít čaj s rumem bez čaje). Přes popis závodů jako Leadville nebo Badwater, o kterém si i díky skvělému Danovi Orálkovi spousta českých běžců ráda přečte, se postupně dostáváme k jádru knihy – ke skrytému kmenu mexických indiánů Tarahumara (čte se bez „h“). Ti jsou přirozenými vytrvalostními běžci a za nimi se autor knihy vydává, aby jejich způsob života a běhání studoval.
Kořením knihy je několik závodů, kde se setkávají mexičtí běžci s americkou špičkou, tady ale víc prozrazovat nebudu, protože je to vepřová panenka celé knihy a takovou lahůdku vám sežrat nemůžu;-). Další pro mě silnou a inspirující pasáží je popis vytrvaleckých schopností člověka. Ten 50-ti mílový běh, kde teď startují koně i běžci zároveň, dnes kůň vyhraje spíš výjimečně! A od té doby, co jsem si přečetl o tom, že „to“ jde, vyrážím na dlouhé běhy zásadně s cílem „uštvat antilopu“ :-).
Člověk nemusí být hned vrah, aby četl detektivky a stejně tak nemusí být bosoběžec nebo ultras, aby četl Born to Run. Pro mě je to neskutečně pozitivní kniha a ručím vám za to, že vaše běžecké kroky nabije tou správnou energií.

Upozornění: antilopa není součástí balení.

Eduar Kunce

Po přečtení anglického originálu Born To Run jsem hned věděl, že se mi dostalo do ruky něco výjimečného. Nejen, že kniha je napsána velmi poutavou formou a vtáhne člověka do děje, ale také mi přinesla mnoho nových nápadů k zamyšlení a realizaci. Ač jsem již před tím přečetl několik knih o živočišném druhu zvaném „homo sapiens“ (knihy Desmonda Morrise jsou v tomto ohledu velmi inspirativní), myšlenka, že člověk měl během milionů let vývoje evoluční výhodu díky běhu mne překvapila svoji jednoduchostí a utvrdila v tom, že každý se může naučit běhat.
Pod vlivem této knížky jsem i já začal znovu a jinak … z běžeckých bot tlumících každý dopad či nerovnost jsem přešel na jednoduché modely (Five Fingers a bosá noha) a objevil běžcův poklad – již téměř zapomenutou pravdu, že člověk je zrozen k běhu …. každý…. bez výjimky…i vy!

Dana Škorpilová

V sobotu se mi konečně dostala do rukou kniha Zrozeni k běhu od Christophera McDougalla. A já se začetla. A náramně jsem se bavila! Smála jsem se, pak zas pouštěla slzy dojetí, žasla jsem… ale rozhodně jsem se u jejího čtení nenudila. Já vážně nejsem žádný velký běžec, ale po přečtení téhle knížky jsem si uvědomila, že má každoroční jarní touha „jít se proběhnout“ je vlastně ta nejpřirozenější a nejzákladnější lidská potřeba, potřeba pohybu, potřeba tepla, potřeba dohonit i potřeba utéct, výtrysky bujarého veselí, nadpozemská lehkost, tlukot srdce, klokot horké krve, pot, sladká únava – čistá RADOST!
A tak jsem do toho zase šla… Bez ohledu na výsledky, bez měření časů, bez měření kilometrů, bez měření tepové frekvence. Jen tak. Co na tom, že chvíli jdu a chvíli běžím, co na tom, že když běžím, funím jako lokomotiva, co na tom, že ze mě už „závodní kůň“ asi nikdy nebude. Když se podíváte při běhu na ty „obyčejné“ koníky, ucítíte z nich možná větší radost, než z těch závodních. A o tom to je. Alespoň tedy pro mě.

Jan Hanousek

Na tuhle knížku jsem natrefil úplnou náhodou, když jsem našel jeden zajímavý běžecký citát a hledal jsem, odkud pochází a ejhle – vyskočila mi hromada odkazů vedoucích k jedinému zdroji, který mě nadchnul.
Samozřejmě ta kniha má nejen strhující děj, ale přináší řadu zajímavostí z historie (ultra)dlouhých běhů, příběhy velkých závodů a běžců. Nás Čechy může jen potěšit, že celá kapitola je věnována Emilu Zátopkovi, ale já jsem tuto knihu vnímal primárně jinak. Především jako neuvěřitelný zdroj pozitivní energie, inspirace k běhu a dlouhým běhům.
Paměten dobrých mravů, neprozradím zápletku příběhu, místo toho nabízím můj oblíbený citát z této knížky: „You don’t stop running because you get old, you get old because you stop running!“… Tedy „Nepřestáváš běhat, protože jsi starý… Jsi starý, protože jsi přestal běhat!“

Born to Run od Bruce Springsteena

Všechno už tu jednou bylo

I to, že indiáni kmene Tarahumara jsou vynikající běžci, o čemž se psalo v našem tisku už v době olympiády v Mexiku. Taky se však psalo, že když by měli běžet jen kvůli nějakému času, tak si raději lehnou do stínu Yuky a budou žvýkat cocu. Prostě, že v životě dělají jen to, co je potřeba, co je baví, co jim přináší radost a že volnost je pro ně nadevše. Takže i to je odkaz této vynikající knihy.

Knihu vydalo nakladatelství Mladá Fronta a do vyprodání zásob jí můžete mít za 339,- Kč. Objednat si můžete hned teď, ZDE.

A moc neotálejte, vzhledem k současné situaci ve vydávání nových knih, se může stát, že dotisk se již nevyplatí a nové vydání může stát až dvojnásobek současné ceny.