Měl bys běžet, jestli to chceš stihnout

Měl bys běžet, jestli to chceš stihnout

Název knížky vyvolává pocit, že jde o pokyn někomu, komu ujíždí vlak. A ve své podstatě tomu tak skutečně je, neboť celou knihou se táhne jako nit myšlenka: Člověče, hýbej se, jez normálně – neskákej na špek novodobým spasitelům lidstva (strůjcům a tvůrcům zaručených diet), užívej si život a vše bude O.K.

Knihu vydalo nakladatelství VERBUM, a jejím autorem je Aleš Dvořák, jehož první kniha se jmenuje Z hospody na maraton. Já jsem ji měl v ruce už v létě, v knihkupectví, ale protože jsem v té době byl zaujat boji ve staré Anglii, řekl jsem si: Na tebe je holka ještě čas. Pak mě Aleš oslovil, zda bych se nestal jejím kmotrem (křest proběhne v lednu v knihkupectví Dobrovský na Václavském náměstí), tak jsem se do ní začetl a jsem nadšený.

Mohlo by se tedy zdát, že kniha je hlavně o běhání, o běžcích, ale to ani náhodou. Aleš v ní velmi vtipným způsobem popisuje, to, co já se kostrbatě snažím vysvětlovat svým Pappenheimským od chvíle, kdy píšu o běhání a zdravém životním stylu. 

Dokáže vysvětlit, jak fungují základní metabolické a životní pochody v buňce, jak se nadřou orgány těla, když jim příliš nakládáme, jak na talíři, tak v tréninku. Proč je dobré po těžkém tréninku zařadit pauzu nebo lehký běh. Prostě proto, aby tělu zbyla energie a prostředky na stavbu, protože, když běžíte furt na plno, tak veškerou přijatou energii spálíte výkonem.

Aleš vysvětluje vztahy mezi civilizačními nemocemi a přílišným příjmem energie, respektive jejím nedostatečným výdejem, prostě tím, že člověk moc žere a málo se pere (hýbe). Což dělal, když se musel o svůj život prát od doby kamenné až do doby nedávno minulé, aby urval kus žvance, nebo aby se sám nestal žvancem.

Aleš populárně naučné části doprovází, nebo uvádí, svými běžeckými a turistickými zkušenostmi, v nichž vršil chybu na chybu, aby pak vysvětlil, co udělal špatně a jak z toho vybruslil.

Pokud vás zajímá, jak se to má opravdu s různými dietami, co za nimi je, kdy je dobré je dodržovat, ale proč to nikdy nebudou univerzální návody na stravování, tak i to se v této knize dozvíte. A vězte, že RNDr. Aleš Dvořák, Ph.D., ty tituly před a za jménem nemá jen na okrasu, ale fakt ví, o čem mluví, tedy píše.

V závěru knihy se nalézají i hlášky, které se do knihy nevešly, z nichž jsem si pro vás vybral pro pobavení a pro dokreslení toho, že fakt nekecám, že Aleš dokáže i v odborných částech bavit, tuto:

„Co ty nový bavlněný kapesníky, jsou dobrý?“
„Já nevím, mně se v půlce hrozně začalo chtít na záchod!“
„Co to znamená?“
„Že jsem si s ním utřel zadek. Ale neškrábalo to, tak jsou asi dobrý!“

DexShell Ultra thin socks

DexShell Ultra thin socks

Hrozný název, co? Když to člověk čte, tak nemá vůbec chuť to ani vzít na nohy, natož v tom běžet 45 kilometrů. 

Tyhle speciální nepromokavé třívrstvé ponožky s membránou objevila Dana v nabídce naBOSo, a mě napadlo, že by to mohla být skvělá alternativa bot, co se tváří, že když je obujete a vyběhnete do deště, proběhnete mokrou loukou, kalužemi, potoky vody, tak budete mít pořád nohy v suchu.

Ty boty vám bohužel v takovýchto podmínkách nohy v suchu neudrží, stačí proběhnout hlubší kaluží, nebo se strhne prudší liják a už vám v botách čvachtá voda, bez ohledu na to, zda jsou vodu propustné či nikoliv.

DexShell Ultra thin socks jsem s sebou na různé akce tahal celé jaro a léto, ale furt bylo sucho, takže nebylo možné je vyzkoušet ve vhodných, tedy spíše nevhodných, podmínkách.

Skvěle nevhodné podmínky pro jejich vyzkoušení nastaly v sobotu, kdy jsme s Pepou běželi v rámci obkroužení Karlovarského kraje etapu ze Skalné do Potůčků. Na dvacátém ze sedmdesáti kilometrů trasy začalo lejt jak z konve. V tu chvíli už se vám lézt do batohu, vyndávat a navlíkat ponožky nechce, v botách už stejně rybník, takže proč?

Do Potůčků dorazíme v 10 večer, topení moc netopí, takže v osm ráno druhého dne boty stejně mokrý, jako když jsme doběhli. Určitě každý zná ten pocit, když leze ráno do mokrých bot. Brrrr!

Teď přichází ta pravá chvíle navléknout na nohy DexShell Ultra thin socks.

Navleču je, vklouznu do bot – a paráda, ten nepříjemný pocit: brrr!, se nedostavil. A nedostavil se ani během dne, kdy nás párkrát skropil poměrně slušný liják.

Nohy byly po celou dobu v suchu. Takže za mě bez jakýchkoliv pochybností DexShell Ultra thin socks obstály v těch nejtvrdších podmínkách a mohu je doporučit všem, kdo běhají a chodí venku i tehdy,  když je počasí, že by psa nevyhnal.

Na závěr ještě jedna poznámka. Možná vám přijdou, když je vezmete do ruky, trošku tužší, ne moc příjemné (měkkoučké či heboučké) na nohu. Mohu vás však i v tomto uklidnit, i nohy si v nich chrochtaly!

Nohy v suchu i ve dnech kdy leje a sněží vám zajistí jen DexShell Ultra thin socks.

Králové silnici. Kniha, která vás zavede do času, kdy se začala psát moderní historie běhu

Králové silnici. Kniha, která vás zavede do času, kdy se začala psát moderní historie běhu

Králové silnic je kniha, která mě dostala víc než Born to run, Běž a jez, či Běhej, nebo zemři. Proč? Protože to není příběh jednotlivce, ale příběh toho, co všichni (a já obzvlášť) tak milujeme, čemu jsme bezvýhradně propadli – příběh BĚHU!

Upřímně, kdo z vás zná jména Frank Shorter, Bill Rodgers, Alberto Salazar? Nejspíš jen ti, kteří se trošku více zajímají o historii běhu, ale většině těch, co dnes běhají, ta jména moc neřeknou. A přece hlavně tito tři stáli (no v jejich případě použít slovo stáli je hodně nepatřičné, protože oni tři doslova rozběhali Ameriku) u zrodu toho, čeho jsou ti, co dnes běhají, součástí. U běžeckého boomu.

Pravda je, že v roce 1972, kam je datován začátek běžeckého boomu v USA, u nás shodou okolností začínal být běh také velmi populární, když za jeho boomem byla Liga 100, která měla v každém kraji své vedení, jež se podílelo na organizování mnoha a mnoha běžeckých závodů. V časopise „Maraton“, který až do své smrti vydával Ivo Domanský, pak přinášel prakticky kompletní výsledky ze všech běžeckých závodů a časem i něco navíc z běžeckého světa.

Ale zpět ke knize Králové silnice. Čím mě tak moc oslovila, že jsem ji v úvodu tak vynesl do nebes? 

Hledání a nalézání vlastních cest

To bylo to první, co mě zaujalo. Protože Frank Shorter, Bill Rodgers i Alberto Salazar byli hledači vlastních cest, což mně osobně je velmi sympatické, protože jsem to měl a dosud v životě mám (hlavně co se běhu týče) stejně. Navíc jsem přesvědčený, že i když čerpáme základy z prověřených zdrojů, tak šampióny od průměrných běžců či běžkyň odlišuje to, že se vydávají za hranice poznaného a obecně uznávaného. Že jsou to svým způsobem „zlobivé děti“, chcete-li osobnosti, které nejsou ochotné být křečkem v kleci, ale hledají své pole, na němž by byli králi a královnami.

Běžecké hvězdy jsou sice hlavními lákadly, ale prachy se točí jinde

Mnozí z nás berou běh jako miminko, které je čisté a nezkažené, sající mateřské mléko z prsu matky a nemající potřebu starat se o to, kdo ho nasytí, kdo ho oblékne, umyje, zahřeje, takže pokud zrovna neřve, tak se blaženě usmívá na celý svět. Prostě: běž a usmívej se :).

No ale protože světu od nepaměti vládnou peníze, tak by bylo divné, kdyby ty neovládly i svět běhu. Bohužel, pokud jde o běh, sehrála v něm velmi negativní roli snaha zastánců „čistého“ sportu, rozuměj zastánců amatérismu, kterou v socialistickém bloku krásně obešli tím, že běžci byli vojáci, tudíž státní zaměstnanci, takže běhání měli v popisu práce. Ve zbytku světa pak špičkoví běžci běhali za polívku, a to někdy doslova. V tomto ohledu byli Frank Shorter, Bill Rodgers a Alberto Salazar bojovníky za spravedlivé a čisté odměňování pro špičkové běžce.

Rizika běhu

Kdo mě zná trošku víc, ví, že jsem běžecký „bezpečák“. Řekl bych, že to je moje největší know how, snad proto, že mou specializací je odhalování a eliminace pracovních rizik :). Běžecká zranění jsou velmi specifické následky běhu, které pohříchu nejsou způsobeny nezodpovědnými výrobci běžeckých bot, ale hlavně špatným běžeckým stylem, přeceňováním svých fyzických schopností, netrpělivostí, podceňováním regenerace a spánku, a v neposlední řadě nechutí se protahovat a posilovat.

Na knize Králové silnic velmi oceňuji, že se zde čtenář setká snad se všemi běžeckými zraněními, která běžce postihují, a že to, jak vznikají, co je vyvolává, i jejich možné následky je zasazeno vždy do příběhu, což čtenáři (pokud je vnímavý) umožní dát si pět a pět dohromady.

Dvě ukázky z knihy Králové silnice

 „Závod není pro rychlé. Je pro odhodlané a neúprosné, nezlomné, neochvějné a oddané. Chvilku upalovat po silnici a svalit se na zem, to dovede každý trouba. Ale pokračovat, když každý nerv v těle křičí, že toho má dost, překonat únavu, vyčerpání a zoufalství, ignorovat zdravý rozum a jít přímo proti němu; v tom spočívá opravdová velikost. To je známka šampiona“.

Barclayův tréninkový plán z nejstarší knihy o běhání, sepsané v roce 1813 Walterem Thomem:

Závodník by měl vstát v pět hodin ráno a pak:

  1. Běžet půl míle do kopce, co nejrychleji.
  2. Ujít šest mil středním tempem.
  3. V sedm hodin posnídat (krvavé bifteky a skopové kotlety s okoralým chlebem a zvětralým pivem).
  4. Ujít šest mil středním tempem.
  5. Půl hodiny ležet svlečený v posteli.
  6. Ujít čtyři míle.
  7. Ve čtyři hodiny odpoledne povečeřet (bifteky, skopové kotlety s chlebem a pivem jako ke snídani).
  8. Ihned po večeři uběhnout půl míle, co nejrychleji.
  9. Ujít šest mil středním tempem.
  10. Odebrat se do postele v osm hodin a nazítří vše opakovat.

Knihu jsem zhltnul za dva dny a rozhodně bych si dal nášup!

Králové silnice, napsal Cameron Stracher, vydalo  a zakoupit jí můžete v nakladatelství Mladá fronta, za cenu 239,- Kč.

adidas 4DFWD, boty, které překvapí nejen vzhledem

adidas 4DFWD, boty, které překvapí nejen vzhledem

 

Když jsem viděl poprvé tenhle nový model adidasek za výlohou Running Mall, musel jsem si ho vzít do ruky a prohlédnout zblízka. Něco tak extravagantního, a to už jsem toho viděl hodně, jsem dosud neviděl.

 

První myšlenka byla: ti už se fakt zbláznili, to snad nemyslí vážně, v tom se dá fakt běhat?

Pak mi přistály doma, otevřel jsem krabici a obul je, přičemž ta prvotní myšlenka se opět ozvala.

Vzal jsem je nejdříve opatrně na procházku a překvapivě, i když jsou moje nohy za poslední půlrok, kdy běhám spíše v minimalistických botách, zvyklé na něco jiného, chodit v nich šlo.

Tak jsem jim dal šanci a trošku jsem se i proběhl.

Nakonec jsem se rozhodl, že je tedy vyzkouším při opravdovém běhu, a vzal jsem je do Alp.

Začal jsem nejdříve krátkým 3 kilometrovým během po silnici, druhý a třetí den už jsem jim naordinoval 5 a 6 kilometrů po silnici a horských stezkách, abych je čtvrtý den vytáhl na 10 kilometrový horský běh.

A přesto, že jsem byl vůči nim tak skeptický, musím uznat, že nejen že se v nich dá běhat, ale dá se v nich běhat i dobře.

Tady musím vyšvihnout poklonu nejdříve designerovi za jeho představivost, ale hlavně technologovi, který té extravaganci dal funkčnost.

Takže pokud běháte v technických botách, tak nedejte jen na vzhled a klidně je vyzkoušejte, v těhle botách se běhá fakt dobře. 

Pokud chcete vědět víc o technických parametrech, tak si klikněte na běžecké boty.

Jak si vybrat tu svou, o čem a pro koho jsou určeny mé knihy o běhání a zdravém životním stylu

Jak si vybrat tu svou, o čem a pro koho jsou určeny mé knihy o běhání a zdravém životním stylu

V současné době si můžete vybrat v našem e-shopu nebo v knihkupectví ze sedmi knih (osmá vyjde v listopadu), které jsem napsal, nebo na nichž jsem se autorsky podílel. Pět zbývajících už si můžete půjčit toliko v knihovně.

Může být vůbec tolik knih o běhání něčím novým zajímavých, výjimečných a stojí za to si je přečíst. Na první dvě otázky odpovídám: může, odpověď na tu poslední nechám na vás, až si je prolistujete, případně přečtete.

Než jsme se s Milošem Čermákem domluvili, že pro Lidové noviny budeme každý týden, po dobu 4 měsíců připravovat články a tréninkové plány na zvládnutí maratonu, zaletěl jsem si do NY na maraton a při té příležitosti strávil několik hodin v různých knihkupectví a probíral se mnoha a mnoha tituly knih o běhání. A to se psal rok 2002, a na jaře toho roku mě vyšla první kniha 7 + 1 krok k manažerské kondici.

Všimněte si, už moje první kniha byla spíše o zdravém životním stylu, o zdravotních aspektech hýbání se pro zdraví, tedy o tom, co po osmnácti letech začal svět objevovat jako nástroj k záchraně člověka před civilizačními nemocemi a podobnými průšvihy jako je koronavirus.

Holt jsem trošku předběhl dobu, co ale čekat jiného od člověka, pro nějž je pohyb stejně důležitý jako jídlo, voda, spánek či láska. Všimněte si, že v mém výčtu chybí běh, ale to jen proto, že ten je součástí pohybu a pohyb je mnohem, mnohem víc.

Pohyb je životní nutnost. Běhat každý den nemusím, ale hýbat ano. Toto sdělení najdete ve všech mých knihách a také to, že i když budete v běhu usilovat o co nejlepší výkony, tak byste měli vždy myslet na své zdraví a naslouchat svému tělu, ne jít – běžet, přes mrtvoly!

Bohužel moderní člověk víc naslouchá všemu okolo sebe, podléhá nabídce, co všechno musí v životě mít, čeho musí v životě dosáhnout, aby byl spokojený, aby byl šťastný, a zapomíná na to, že bez svého těla ničeho z toho nedosáhne. Pak není divu, že když se má postarat o potřeby svého těla, tak je mu líto času a peněz. Přitom, ty peníze by bez svého těla, bez toho, že je zdravý a v dobré fyzické kondici, nikdy nebyl schopný vydělat.

Takže hamty, hamty, ať mám víc než tamty a najednou stojí, sotva popadá dech a říká: tělo moje milované, co mě to děláš?

A tělo na to lakonicky: jen ti vracím, cos takovou dobu dělal mě! Tedy já ti to nevracím, neboť nejsem pomstichtivé, ale prostě mi došli baterky, došel mi dech, došel mi kyslík, takže teď si sedni a přemýšlej o tom, co teď uděláš pro mě, abych bylo zase fit. A hele, žádný výmluvy a zkratky, jako že mi něco koupíš a napereš to do mě. NE! Ty se hezky sebereš, začneš se hýbat, začneš rozumně jíst, začneš rozumně odpočívat, a pokud to vydržíš dost dlouho, tak spolu zase začneme vycházet jako kámoši. Takže v mých knihách najdete i způsob a motivaci jak vrátit svému tělu – sobě, když už ne mládí, tak sílu k životu.

Modrá knížka o běhání a o životě, Běž a nepřestávej aneb evangelium pohybu, Běhání pro všechny

Tyhle tři knížky, (první dvě jsem napsal s Pavlem Kosorinem) které jsem napsal pro nakladatelství Euromedia lze vnímat jako tři sudičky, z nichž každá vám do života přičaruje jeden kamínek s konkrétním čarem. Modrá knížka o běhání a o životě, vás pomůže namotivovat k hýbání se. Běž a nepřestávej aneb evangelium pohybu, vám vysvětlí, nejen proč je důležité se hýbat, ale najdete v ní i recepty jak hýbat začít, abyste si pohyb oblíbili a stal se nedílnou součástí vašeho života, třeba jako vaše auto. Běhání pro všechny, je pak volným pokračováním prvních dvou s tím, že vám pomůže objevit krásy běhu a provede vás prvními běžeckými krůčky a taky vás naučí milovat běh, stejně jako evangelium pohybu vás očarovalo pohybem.

Škorpilova škola běhu, Běžecká bible Miloše Škorpila

Jaký je mezi nimi rozdíl a proč byly napsány? Škorpilova škola běhu byla moje první knížka o běhání, v níž je vše důležité, co by měl člověk, který běhá vědět a umět. Vzhledem k tomu, že šlo o naší první společnou knihu s Mladou frontou, tak přeci jenom jsme nevěděli, jak jí čtenáři přijmou, takže v ní není úplně všechno, co bych si představoval. 20 000 prodaných výtisků Školy však otevřelo dveře tomu, aby vznikla Bible, kde je už, až na malé výjimky, které najdete v ostatních mých knihách, všechno, co jsem kdy chtěl vědět o běhání já, když jsem běhat začínal, když jsem začínal trénovat jiné a nasával informace ze všech možných zdrojů, jak houba.

Jak uběhnout maraton za 100 dní

Tohle je ikonická knížka, kterou jsme nakonec napsali s Milošem Čermákem a do níž jsme použily články, a daly jim knižní podobu, které jsme vycházeli v letech 2002 – 2005 v Lidových novinách. Ty články a tahle kniha stojí za běžeckým boomem v České republice a na Slovensku. Stále si jí kupují nový a nový běžci a běžkyně, které okouzlil maraton, aby se podle ní připravili na ten svůj první. Každý rok, mi přijde několik emajlů, kdy mi lidé sdělují, že trénovali podle ní, maraton v pohodě zvládli a co víc, díky ní se do běhání zamilovali.

Šťastný života běh

Tahle knížka, je asi nejkontraverznější z těch, které jsem napsal. Skládá se ze dvou částí, je v ní částečně můj životní příběh (rozhovor s novinářem Jiřím Ransdorfem) a pak popis závodů a akcí (ne všech), které jsem absolvoval. Ano, přiznávám, že jsem zde držel své emoce možná víc na uzdě, než jsem měl, ale šlo mě spíš o popis událostí, než o senzaci. Takže je to nejspíš málo Americké :).

Fit i bez fitka

Tato kniha, kterou jsme napsali společně s Danou v průběhu první vlny Coronaviru vám může pomoci dostat se do kondice, aniž byste potřebovali navštěvovat zafuněnou posilovnu. Snažili jsme se pro vás ve spolupráci připravit srozumitelný návod na zlepšení fyzičky a budování síly v domácích podmínkách.

Při správné aplikaci návododů uvedených v knize, věříme, že si budete schopni správně rozvrhnout trénink a vyzrát na regeneraci. Uvědomíte si co všechno můžete ke cvičení v domácích podmínkách použít. Jak zlepšit svou běžeckou techniku. A s racionálním přístupem k pohybu nakopnete svoje výkony a vaše tělo omládne o celé roky!

 

Proč se narodila a pro koho byla napsána Škorpilova škola běhu

Proč se narodila a pro koho byla napsána Škorpilova škola běhu

Někdy si říkám, jestli jsem nezačal běhat dřív než brát rozum. Určitě to muselo být právě tak, protože mám pocit, že všechno, co o běhu života vím, jsem poznal při běhu. Běh je ta nejpřirozenější věc, kterou člověk kdy dělal, dělá a dělat bude. Nepamatuju si týden, kdy bych se nešel proběhnout, nevzpomínám, že bych kdy běh nenáviděl, i když to bylo občas hodně těžký.

Běh je sice ta nejpřirozenější věc na světě, ale když se dívám na mnoho běžců a běžkyň, získávám spíš dojem, že je to největší utrpení, jehož jediným smyslem je výkon. Na vině je většinou stres. Do činnosti, kde by měla vládnout lehkost bytí, vnesl stres zarputilost a orientaci na výsledek. Místo ladného pohybu krajinou pak vidíme, jak se kolem nás ženou lidé se strhanými výrazy ve tváři, křečovitě zaťatí a na pokraji kolapsu.

Než jsem se před lety rozhodl založit Běžeckou školu, odpovídal jsem téměř denně na desítky dotazů, které se týkaly nejrůznějších problémů spjatých s během. Jak se běžecká komunita rozrůstala, narůstal i počet otázek a potřeba po orientaci v základních pojmech a problémech, které nás běžce mohou trápit. Už nebylo možné, abych odpovídal každému jednotlivě, a proto jsem se rozhodl poskytnout začínajícím i zkušenějším běžcům rady v podobě ucelených textů na sociálních sítích. Nečekal jsem ovšem, že si je bude číst dvacet – padesát, ale mnohdy i více, tisíc lidí a že se texty setkají s tak pozitivní odezvou.

A pak jsme se seznámili s Tomášem Dimterem z nakladatelství Mladá fronta, který mě oslovil (díky, Tomáši) s nabídkou vydat texty knižně. Zprvu jsem váhal, protože každý, kdo si nějaký můj text přečetl, ví, jak píšu. K odbornému stylu to má daleko, a přestože neustále sleduju nejnovější trendy v technice běhu, výživě, regeneraci, vybavení…, snažím se o nich mluvit co nejpřirozeněji a nejjednodušeji. Běhání přece není žádná věda. Nicméně nevzdoroval jsem dlouho… Výsledkem našeho společného úsilí je kniha neskromně nazvaná Škorpilova škola běhu.

Co v ní naleznete? Především musím zdůraznit, že se v ní nezaměřuji pouze na výkonnostní sportovce, i když i ti si zde mohou zopakovat pár zapomenutých tipů na lepší běhání a život, ale hlavní cílovou skupinou jsou ti, kteří to chtějí zkusit – a já doufám, že běhu také propadnou –, a ti, které baví běhat a rádi by si ujasnili „pár“ detailů.

Čtenáři zde objeví i tipy nejen na lepší zážitek z pohybu, ale také dostatek rad, jak běhat technicky správně, aby se z běhu nestalo utrpení, čeho se vyvarovat, když se chcete zlepšovat, na co si dávat pozor při stravování i plánování tréninku, jak se připravit na první, druhý… tisící závod, jak překonat sami sebe.

Mou snahou zkrátka bylo, aby každý nalezl odpověď na to, co ho trápí a zajímá, ale jsem si moc dobře vědom, že není v mých silách uspokojit úplně všechny. Pokud se to nepovede tentokrát, snad příště…

Na závěr bych rád poděkoval svým přátelům a spolupracovníkům na předchozích knihách, ať už Miloši Čermákovi, se kterým jsme díky seriálu v Lidových novinách přivedli k maratonu stovky začínajících běžců, nebo Michalovi VítůPetrovi Slezákovi, s nimiž jsme před lety vydali dnes již beznadějně rozebranou Běžeckou čítanku, přičemž novinový seriál i Běžecká čítanka přirozeně vplynuly do této knihy. Mimořádný dík patří vám, kteří jste se rozhodli běhat, žít volně a radovat se z každého dne. Děkuju všem svým bývalým i současným svěřencům, účastníkům desítek běžeckých kempů i soustředění, děkuju přátelům na sociálních sítích i z hostinců, kteří mě svým nadšením a všetečnými dotazy donutili uvažovat o tom, jak by měl člověk běhat, aby se tento pohyb stal přirozenou součástí každého z nás až do konce našich dní.

Přátelé, kamarádi, díky. Tahle kniha vznikla díky vám. Doufám, že se vám všem, když si osvojíte to, o čem píšu v této knize, bude běhat (a snad i žít) o trochu lépe.

Knihu věnuji Daně, manželce a rádkyni, která mě provází během života. Bez ní by se běželo mnohem hůř. Děkuju ti.

Šťastný života běh vám všem přeje Miloš Škorpil