Život je běh na dlouhou trať, tak poběž

Život je běh na dlouhou trať, tak poběž

Život je běh na dlouhou trať, tak proč si nekoupíte maratonky a prostě nevyběhnete?

Běh na dlouhou trať, běh na dlouhou trať? Co to je? To už jsem někde slyšel.

To je jako že někdo běží a ostatní jej sledují dlouhým pohledem, dokud jim nezmizí kdesi v nedohlednu?  

Myslím si, že tohle přesně napadne většinu lidí, kteří si přečtou nebo uslyší: život je běh na dlouhou trať.

Děje se tak i z toho důvodu, že většině lidí se nechce na výsledek dlouho čekat. A běhat? Tak to už vůbec ne.

Proč věci odkládat, když je možné mít je vyřešené hned. Proč bych měl někam běhat, potit se, když mi stačí sníst zázračnou pilulku, která ten tuk, co jsem si v těle dokázal za léta života nastřádat, slupne a ani se neolízne. A co víc, já se při tom ani nezadýchám. Tak kam bych se hnal. 

Bohužel. Tak jako nefungují zázračné pilulky, když k nim člověk nepřipojí pohyb a s ním spojené dýchání až zadýchání se, tak také většinou v životě nefungují řešení, kdy člověk nepřiloží ruku k dílu.

Jak se říká: „Něco za něco“. Když nic nevložíš – nic nedostaneš. I ta výhra ve sportce je závislá na tom, že si člověk vsadí – vyplní tiket, ten podá a zaplatí.

Takže minimálně musí učinit tři úkony.

ŽIVOT NÁM PROSTĚ NIC ZADARMO NEDÁ! A proč by taky měl? Vždyť my mu zadarmo taky nic nedáváme!

Takže nazujte maratonky a vyběhněte (vyznavači bosých nohou to mají jednodušší, těm stačí dát jen pokyn: vyběhněte) – život je totiž běh na dlouhou trať, takže rozhodně stojí za to se naučit běhat.

Nevíte kde? V Běžecké škole vás to naučíme.

Když do konce roku objednáš, příští rok jako když najdeš!

Když do konce roku objednáš, příští rok jako když najdeš!

Když jsem začal před šedesáti roky běhat, tak výbava běžce obsahovala: boty, v nichž se dá chodit i běhat, v létě červené trenky a tílko, v zimě tepláky, kulich a rukavice. Když byla velká zima, tak pod bundu na prsa igelit. To samé pod tepláky na kolena. 

Čas oponou trhnul a dnešní běžeckou výbavu už tak snadno nepořídíte, přitom běh je stále o tom, odlepit se od země a letět. A tady nastává problém, neboť při letu jsou hlava, krk, ramena stále vepředu, za nimi letí trup, a nohy se to vše snaží dohnat.

Na první pohled, viz video

je to snadné. Horší už je to s realizací, což mi potvrzují jak absolventi našich běžeckých campů, tak každoročních projektů, kde na správné technice pracujeme kolektivně, tak i ti, kteří absolvují individuální tréninky.

Od založení Běžecké školy v roce 2009 držíme cenu individuálního tréninku na 3500,- Kč, a to přesto, že se za těch 15 let ceny všeho posunuly nahoru, někdy i násobně. To i nás nakonec přinutilo zdražit, a sice na 3900,- Kč.

Takže cena od 1.1.2025 bude o 400,- Kč vyšší. Je nám jasné, že na konci roku jste již finančně vyčerpáni, proto ti, kteří si trénink objednají do 31.1.2025, jej budou mít ještě za současnou cenu.

Sportovní camp na Pasečné

Pokud si do 31.12.2024 objednáte účast na našem sportovním campu, tak také dosti ušetříte.

Rok běhání s Milošem Škorpilem, přihlásit se můžete do 17.1.2025, tedy do prvního společného tréninku v Praze, který se uskuteční 18.1.2025. Musím říci, že ti, co už se přihlásili, na sobě hezky makají, ale nemusíte mít strach, že je nedoženete, neboť každý přihlášený má svůj individuální tréninkový plán zaměřený na jím vybrané závody nebo cíle. Cena zůstává až do 17.1. stávající.

Žere běh svaly?

Žere běh svaly?

 

S názorem, že běh požírá svaly, se setkávám celkem pravidelně. Nepřestávám stále žasnout, jak může odborník – může jít o lékaře, a je jedno zda o dietologa, praktického, nebo nějak jinak „odborného“ výživového poradce – toto vůbec vypustit z úst. 

 

O čem to svědčí? Svědčí to o jediném, že tito odborníci buď na přednáškách spali, nebo jim nikdo nikdy nepřednášel o fyziologii, tedy o tom, jak se jednotlivé funkce našeho těla vzájemně prolínají a na sebe navazují, nebo prošli nějakým rychlokurzem.

Přišel mi dotaz

 „Hezký den, díky vám jsem se dala na běhání, tak se teď na Vás obracím s prosbou o radu. Přibližně od začátku léta pravidelně sportuji (kolo, hodinový pomalý běh, brusle). Výsledkem toho je, ze jsem zhubla cca 6 kilogramů. Což je v pořádku, s nynější vahou jsem spokojena a přála bych si ji udržet. ALE, absolvovala jsem vyšetření složení těla, a ukázalo se, že to není tak dobře, jak jsem si myslela. Mám příliš málo svalů (14,8 %) a příliš tuku (25 %). Znamená to tedy, že jsem sportem přišla spiše o svaly, než o tuk? Co dělám špatně? Může byt chyba v příliš vysoké intenzitě sportování? Nebo v tom, že přijímám velmi málo kJ (cca 5500 denně, po vyšetření doporučují cca 7000)? Jim málo bílkovin? Mam teď obavy, že když začnu více jist, jak mi radí, tak přiberu zhubnuté kilogramy zpět. Nevadí mi přibrat svaly, ale nechci přibrat tuk. Jak se ale nabírají svaly? V samotném vyšetření mi doporučují přibrat 4,3 kg svaloviny.

Pestrá strava, to je to oč běží

Krásný dotaz, že? Vyšetření na složení těla je dobrá věc. Předpokládal bych ale fundovanější doporučení toho, co má dotyčný, pokud toto vyšetření absolvuje, a je jedno jaké jsou výsledky, protože ty ve většině případů budou z nějakého důvodu říkat, že něco je v nerovnováze, dělat.

Tedy potud, pokud člověk nezná, jak jednotlivé procesy v těle fungují a na základě toho, chce-li být fit, chce-li být zdravý, vitální a mít dobrou figuru, tomu jednotlivé své kroky podřizuje.

Tedy nejedná zbrkle – teď se budu věnovat jednomu, až toho dosáhnu, začnu se věnovat druhému, pak třetímu, čtvrtému…

Moje zkušenost

Již čtvrtý rok se v prvních měsících roku snažím posilovat. Nemůžu říci, že bych byl v předchozích letech s výsledky nespokojený, ale letos se mi zdají nejlepší. Přemýšlel jsem o tom, proč tomu tak je, a uvědomil jsem si, že letos jsem šel na to jinak, ne plánovaně, prostě se to tak seběhlo.

V předchozích letech, jsem k běhání přidal posilování, dokonce mě Dana po tréninku dávala pít protein. Na celkové postavě se to ale příliš neprojevilo, navíc mě pořád zůstávaly špeky na bocích (madla lásky).

Letos jsme nějak neměl ze začátku roku chuť moc běhat, tak jsem jen chodil, byť na dlouhé procházky se smečkou a k tomu 3x týdně s Danou cvičit do našeho garážového fitka.

V únoru jsme si začal na začátku tréninku (opět neplánovaně, ale prostě se mi chtělo), zařazovat 2 – 6 km na veslařském trenažéru Concept2.

V posledním týdnu v únoru jsem pak přidal běh, takže můj trénink vypadal a vlastně do dnes vypadá takto: pondělí běh, úterý fitko, středa běh, čtvrtek fitko, pátek běh, sobota fitko a neděle buď běh, nebo volno.

No a nakonec mě napadlo si naordinovat suchý duben.

A co se nestalo? Madla lásky pomalu a jistě mizí, bříško, které jsem měl na konci roku je pryč, dokonce se mi začínají objevovat břišní svaly :). Naposledy jsem takhle vypadal a cítil se někdy ve čtyřiceti.

A ještě jednu nepodstatnou věc jsem zaznamenal. Pokles klidové tepové frekvence. V předcházejících měsících se pohybovala okolo 55 tepů za minutu, nyní se pohybuje okolo 50 tepů za minutu.

Přátelé, je mě to blbý, ale ten pokles klidové tepové frekvence, má jednoznačně na svědomí to, že teď nepiji alkohol. Důvod je vcelku prostý a mohou za to játra, která i normálně spotřebují nejvíce pro svou činnost, nejvíce energie – mnohem více než srdce. No, a když musí odbourávat alkohol, spotřebují energie víc. Tím pádem naše tělo potřebuje i V KLIDU víc kyslíku.

Souboj svaly – tuky

Pokud pak půjde o souboj svaly versus tuky, svaly budou nabývat na síle a tuky postupně ubývat. 

Nejlepším spalovačem tuků jsou totiž svaly. Nejlépe spálíte přebytečné tuky tak, že budete ráno běhat nalačno. Tím vyčerpáte svalový glykogen – energetické akumulátory uvnitř svalů. Ty se pak během dne dobijí tím, že v době, kdy budete odpočívat, se tuk z podkoží použije na doplnění vyčerpaného svalového glykogenu. Začnou vám mizet pneumatiky na břiše, faldíky na bocích, vypouklá bříška. Tuk se bude uvolňovat, aby mohl být za pomoci metabolických procesů přetaven ve svalový glykogen – dobity svalové elektrárny. 

Crosstraining

Když si pak během dne nebo večer zacvičíte, stačí za pomoci vlastního těla – pár dřepů, kliků, sklapovaček, dojdete na aerobic, zacvičíte s T-bow, zajezdíte na veslařském trenažéru, rozštípete pár špalků, vytřete podlahu, pohrajete s dětmi, či prožijete svižnou hodinku v rytmu Nordic Walking, trošku se protáhnete, tak po pár týdnech zjistíte, že vás přestává všechno bolet – protože váš svalový korzet bude pružný, váha vašeho těla bude rovnoměrně rozložena na všechny partie a vybudujete si perfektní pec na spalování tuků. 

Pokud jde o otázky ohledně příjmu bílkovin, tuků a cukrů resp. sacharidů, tak tyto otázky stojí 

spíše:

  • kdy 
  • co
  • a kolik toho 

Souvisí také s tím, jaké jsme metabolické typy, máme-li spalování:

  • rychlé
  • střední
  • pomalé

Příjem také souvisí s výdejem, nejen s tím, který vydáme při nějaké tělesné aktivitě, ale s celkovým výdejem během dne, to znamená, pokud už se tím chce člověk opravdu odpovědně zabývat, je nutné spočítat i energetický výdej během doby, kdy vykonáváme svou práci a k tomu je třeba připočíst takzvaný basální metabolismus, což je energie, kterou vydáme během doby, kdy nic neděláme a ve spánku. 

Řeknu vám ale jediné. Pokud je člověk relativně zdravý (říkám relativně, protože dnešní doba na člověka z hlediska životního stylu vyvíjí takové nároky, že chcete-li je přežít, musíte být silné osobnosti), jednoho krásného dne si řekne: „DOST – PRDÍM NA TO – ZA TOHLE MI TO OPRAVDU NESTOJÍ!“ Začne o životě přemýšlet a začne žít. 

To vás přivede k běhu a máte vyhráno, protože při běhu na všechny ty tlaky zapomenete. Pokud k běhu přidáte i plavání, cvičení – jak výše naznačeno, vaše tělo se zharmonizuje, řekne vám na co má chuť, toho si dáte v míře rozumné (neskončíte s jídlem až ve chvíli, kdy vám bude špatně a těžko), budete dodržovat pitný režim, tak přestanete řešit: „Co mám jíst, kolik toho mám sníst, kdy mám jíst,“ tělo vám to vždy v pravou chvíli řekne a když se mu naučíte naslouchat, nebude vše přednější, tak jako dosud, pak nebudete mít žádné zdravotní problémy, budete mít váhu, která odpovídá vaší tělesné konstituci, a budete se cítit skvěle, protože budete vypadat skvěle. Budete mít energii a ta bude prýštit každou buňkou vašeho těla.

Běžte, užívejte si sváteční chvíle a volte vždy správnou cestu

Běžte, užívejte si sváteční chvíle a volte vždy správnou cestu

V životě snad neexistuje chvíle, kdy bychom nemuseli mezi něčím volit. Dost často jde při tomto volení o to, zda jít starou vyšlapanou – známou cestou, která nás zcela dozajista dovede znovu do stejného cíle, nebo zda nezvolit cestu novou, což zní lákavě, hlavně pro toho, kdo rád objevuje, má to však jeden háček, a sice že po ní nemusí nikam dojít.

To váhání, vážení, se může jevit komické pro člověka, který se na vše dívá zpovzdálí a který zná dobře povahy váhajících. Většinou už je nám rozhodnutí dáno do vínku, to podle toho, jestli jsme Střelci či Panny, tedy jestli máme rádi tah na branku, nové – neprozkoumané cesty, nebo jsme konzervy, které raději půjdou po tisíckrát stejné cestě, hlavně však po té, která je již tisíckrát dovedla šťastně do cíle.

Jak by bylo snadné znát cíl – výsledek.

Ano, jak by to bylo snadné. Snad proto, že to tak snadné není, je naším cílem cesta, po níž životem jdeme či běžíme a ne konečný cíl! Ono jde skutečně o tu cestu, protože i ta váhající konzerva, chce-li poznat, zda jde po správné cestě, musí tuto cestu opustit, aby získala jistotu, že ta prvotní cesta je správná a žádná jiná.

❤️🙏

Že to je prostě její úkol, ať s tím zrovna v danou chvíli souhlasí nebo se v ní proti ní všechno bouří.

V tom spočívá kouzlo života, že prostě nikdy NEVÍTE, a že POZNÁTE, zda jste šli po správné cestě až ve chvíli, kdy se rozhodnete na jedné křižovatce opustit hlavní silnici a vydat se po vedlejší cestě.

Prostě ať jste Střelec nebo Panna, musíte to občas zkusit jinak, jinak si nikdy nebudete jisti správností své cesty.

Tak važte a važte dobře a s nadhledem, jako ty sněhové vločky, co nám v zimě tancují nad hlavami svůj tanec lásky, aby pak přikryly zemi pod bílou načechranou peřinou. 

A protože dnes je třetí adventní neděle a za týden už oslavíme Štědrý den, tak užívejte pohodu, klid, mír a lásku, abyste si to vše náramně užili.

Běžte, jako byste měli křídla

Běžte, jako byste měli křídla

Pravý čas, kdy by měl člověk začít běhat, neexistuje. Tedy ne v tom smyslu, že: začnu běhat až na to bude vhodná chvíle, budu mít na to čas, budu mít veškeré vybavení na běhání pohromadě, shodím xx kilogramů. PRAVÝ ČAS VYBĚHNOUT JE PRÁVĚ TEĎ!, bez toho všeho, čím si omlouváme, že ještě začít běhat nemůžeme.

Většina z nás nějak vnitřně cítí, že čas, který právě nastává, bude jiný. Je to dáno tím, co všechno se děje a také tím, že se vše nějak až neskutečně zrychluje. To vše na většinu lidí působí tak, že se začínají čím dál tím více zavírat do sebe, začínají se stahovat do své ochranné ulity, aby se stali „nezranitelnými“. Přitom jedinou ochranou a záchranou je otevření se. Stát se vnímavější ke všemu, co se nám děje, co se děje kolem nás. 

Ten důvod je zcela prostý. Stáhne-li se člověk do sebe, uzavře-li se před světem, svět na něj stejně nepřestane působit, jen neustálým stahováním se víc a víc do sebe zmenší plochu, na níž okolí působí, to pak bude mít za následek, že na stále menší plochu budou působit stále větší síly, až jednou křach!!!, skořápka praskne a človíček schovaný v této skořápce bude zcela rozdrcen.

Co se však stane, když se člověk otevře? Stane se pravý opak. Otevřením se zvětší plocha působení. Čím více se člověk bude otevírat, tím i tato plocha bude větší a vlivy na ni působící se budou muset rozptýlit a tím se sníží schopnost jejich působení.

Běh – nejlepší, nejsnadnější, nejrychlejší způsob, jak se otevřít

Jogíni možná namítnou, že nejlepší je začít s jógou, ale tady budu velmi nesouhlasit, protože jóga znamená soustředění se do jednoho bodu, tím sice posiluji tento bod, ale také, neumím-li s tím moc dobře pracovat, to na člověka může mít obdobný vliv, jako když se do sebe uzavírá. Zatímco běh je jedině a pouze o uvolnění se, vypuštění páry, vymazání všech myšlenek, splynutí se vším. Aby nedošlo k mýlce, mluvím zde o běhu jako elementární činnosti, ne o závodění a soupeření.

Aby však běh působil jako prostředek uvolnění, musí se běžet s radostí, nedávat si žádné vyšší cíle, které by člověka stresovaly. Prostě běžet tak, aby se člověk moc nezadýchal, běžet s otevřenou myslí a otevřenou duší. Běžet a vnímat svět kolem sebe. Když vám nejde běžet tak, abyste se nezadýchali, přejděte do chůze, nadechujte se pokud možno nosem. Když to nejde nosem, tak klidně ústy, ale v tom případě se snažte dýchat hóóódně zhluboka. Možná vás pak to dýchání „zadýchá“, prostě budete mít pocit, že nestačíte udýchat tempo, jímž běžíte, jímž jdete. Nic se neděje, zpomalte na tempo, které budete schopni udýchat. Jde o to, že pohyb a probublání kyslíku celým naším tělem od srdce až po nejzazší krevní vlásečnici vám způsobí až závrať, kterou člověk pociťuje jen při návalu největšího štěstí. 

V tu chvíli už vám nebude vůbec záležet na tempu, jímž se pohybujete, budete šťastní a o to přeci v životě jde, a nejlepší na tom je, že to štěstí si nadělíte vy sami tím, že poběžíte či půjdete.

Běhání na dráze

Běhání na dráze

Běžecká dráha je asi ten nejlepší možný tréninkový terén na získání a kontrolu rychlosti, a to bez ohledu na to, jestli jste profík nebo hobík.

Má běhání na dráze význam pro začátečníky či hobby běžce a když ano, k čemu je běhání na dráze dobré?

Tři největší přednosti běhání na dráze

  1. Skvělá kontrola – nikde se nedá lépe kontrolovat tempo, kterým běžíte, než na dráze, a to i tehdy, když nemáte sporttester s GPSkou. Ovál je 400 m dlouhý a každých 100 m má nepřehlédnutelnou značku.
  2. Ideální podmínky – dráha je rovná, plochá a dobře odpružená. Jestliže potřebujete motivaci, skoro vždycky se najde někdo, kdo si s vámi dá závod.
  3. Dobré zázemí – tam, kde je dráha, je většinou i dobrá možnost parkování, převlečení a osprchování, a bývá tam i dobré dopravní spojení veřejnou dopravou, nejedete-li autem.

Máte-li dráhu někde ve své blízkosti, můžete ji samozřejmě využívat k běhání „jen tak“, tedy bez starostí o měření vzdálenosti, budete tam mít společnost, bezpečí, pohodlí, nebudou tam jezdit auta, běhat psi.  

Ideální předpoklady na ní můžete využít i k tomu, k čemu ji využívají profíci – k intervalovému tréninku. 

Intervalový trénink je nejefektivnější formu tréninku vůbec. Hlavní důvod je to, že při něm vaše tělo díky rychlým pasážím a krátkým pauzám mezi nimi nemá čas, aby doplnilo energetické zásoby a je nuceno tyto dále vyčerpávat.

Tento stav nouze má později ten pozitivní efekt, že čím více energie je vyčerpáno, tím větší je schopnost zásobáren energii tuto doplnit.

Tím pádem se postupně zvětšují zásoby energie, čímž dochází k tomu, že při dalším zatížení se dostavuje únava později. Z tohoto můžou samozřejmě profitovat běžci všech výkonnostních úrovní, tedy profíci i hobíci.