Běh do nitra sebe sama

autor: Miloš Škorpil | Zář 21, 2025 | Blog, Témata

Když přijíždím na západ v době ranních mlh a rostoucích hub, dýchne na mě něco velmi křehkého, subtilního, vonícího sladce i hořce zároveň, co má v sobě světlo slunce prorážejícího studené mraky, barvy podzimního listí, barvy krvavých jeřabin a schnoucí trávy, černou barvu kontur kmenů a větví stromů, dýchne na mě v celé své ryzosti vůně ZEMĚ.

Země, kterou nadevšechno miluju…, při tom si vzpomenu na její duši a uvědomím si, že ať jsem na té naší zemičce kdekoliv, je mi tam dobře, protože s ní mohu mluvit. Rozmlouváme spolu pomocí kroků, kterými já do ní vydupávám svá slova, své myšlenky, své pocity, které jí chci sdělit, kterými jí říkám, že ji mám rád, že je mi vším, protože nám všem dává své požehnání, abychom mohli žít skrze plody, které nám poskytuje k našemu životu. Ona mi pak skrze světlo a stíny, skrze vánek, dešťové kapky, hromy a blesky, sněhové vločky či kroupy sděluje, jak se cítí, zda je vše v pořádku, nebo zda bych měl něco změnit, nad něčím se zamyslet, něco učinit…

Je to zvláštní rozhovor, protože k němu nepotřebujeme slova, slova, jimž dal člověk kdysi v pradávnu nějaký význam a nyní se je snaží stejně jako ZEMI znásilňovat a říká, že ten význam je úplně jiný, stejně jako říká – svými činy, že ZEMI vlastně k ničemu nepotřebuje, protože je schopen si vše vyrobit v chemických laboratořích a továrnách a když bude nejhůř, odstěhovat se třeba na Měsíc či na Mars. V duchu si tak říkám: „Už aby tam tihle všichni, kteří takto smýšlejí, byli…“

Tak tohle na mě vždy dýchne, když se blížím k Hůrce, k jedné z nejmladších sopek ve střední Evropě, k místu, kde mi je moc dobře, protože když se tady podívám z okna anebo když vyběhnu, hned slyším, jak na mě ZEMĚ volá a volně navazuje v našem nikdy nekončícím rozhovoru tam, kde jsme naposledy skončili, takže zeptáte-li se mě, co dělám, na co myslím, když si běžím své nekonečné kilometry, tak odpověď je nasnadě: „Vedu se Zemí nikdy nekončící dialog beze slov“.

Když se blížím ku Praze, dýchne na mě syrovost vody, dýchne na mě syrovost historie. Ta syrovost mě pohltí i ve chvíli, kdy vyběhnu na svůj běh po stezkách vedoucími kolem Vltavy, paprskovitě se rozbíhajícími od Vltavy vzhůru do všech stran. Při výbězích v Praze, běžím-li sám, někde uvnitř cítím a znovu prožívám spousty příběhů, které se udály lidem, kteří kolem Vltavy po staletí žijí, lidí, kteří proměňovali své vize ve skutečnost, až dali vzniknout dnešní podobě matky měst. Při bězích v Praze a jejím okolí vnímám tep doby, tep doby minulé, současné, ale i budoucí. Tohle vše dokáže s člověkem běh, vede-li běžec se Zemí dialog beze slov.

Když se blížím ke své milované Šumavě, cítím, jak se celý halím do závoje utkaného z lásky. Nikdy nezapomenu, jak jsem prvně vstoupil na její, pro mě posvátnou, půdu. Jak jsem poprvé ulehl pod její širou oblohou ke spánku, jak jsem si ji užíval, když jsem jí poprvé přecházel z Lipna do Sušice, jak jsem se poprvé nořil do neskutečně studené vody Vydry, obdivoval život bující si zcela svobodně v Boubínském pralese, když jsem se po ní poprvé rozeběhl. Je to všechno už velmi dávno, ta láska trvá už 45 let, přesto si pamatuji, jak už při těch prvních krocích po půdě Šumavy jsem začal vést se Zemí svůj nikdy nekončící dialog.

Možná se ptáte, proč vám tohle vše povídám, jak to souvisí s během, s běháním, co vám to může dát pro váš běh, jak to může váš běh zlepšit? Popravdě nevím, jak to může zlepšit váš běh, jaký prospěch z toho můžete mít, pokud nejste schopni se při běhu ponořit hluboko do sebe a začít vnímat, jak doslova splýváte se vším, co vás v tu dobu obklopuje, jak se s tím stáváte jedním.

Pro lidi s citlivou duší to bude snadné, pro materialisty to bude nejspíš dosti těžké, ale znám jich spoustu, kteří se celý život honili za…, prostě za čímkoliv, co se jim zdálo odpovídající jejich postavení, jejich věhlasu, kteří nechápali, co můžu mít z toho, že si prostě běžím krajinou beze slov. Bez toho, že bych vytvářel nějaké hodnoty, které bych mohl proměnit tu ve stejk, tu v telku, tu v mercedes, tu… Nechápali, ale přesto jim to nedalo, aby jednou neokusili, a najednou pochopili, že život není o tom, kolik snědí za život stejků, jestli mají v obýváku tu největší a nejmodernější televizi, v jakém bouráku jezdí, kolik žen na to ulovili, že tohle všechno jim nikdy neposkytlo tolik vzrušení, tolik svobody, tolik opojení ze života, jako běh tichou krajinou beze slov.

Běh do vlastního nitra umožní člověku najít nový rozměr běhu, ale i nový rozměr života. Jak pro jeho běh, tak pro jeho život to bude znamenat ztišení a zpomalení, což, jak brzy zjistí, neznamená nutně méně zážitků, méně kilometrů. Ba právě naopak, člověk, který dokáže svůj běh, svůj život zpomalit, brzy pozná, že je schopen běžet déle a uběhnout více kilometrů, dokonce i rychleji, než kdy před tím. V životě pak bude schopný dosáhnout větší hloubky ve všem, co činí, přestane klouzat po povrchu věcí a naučí se poznávat, oč má smysl usilovat a co je jen vějičkou na ukojení jeho ctižádosti.

V čase přelomu roku, který právě nastává, v čase, kdy starý končí a nový nastává, má člověk tendence hodnotit minulé a upírat svůj zrak k budoucnosti. Zkuste tedy v tomto čase něco jiného než obvykle, a sice sednout si kdesi v přítmí domova a za zvuku zklidňující hudby a dýmu z vonných tyčinek hledat odpovědi na to, co bylo, proč bylo, co dál… Obujte se, oblékněte se na pomalý běh a vydejte se na svůj první běh, při němž nepůjde o to, běžet rychleji a více, ale v němž půjde o jediné – najít sama sebe tam kdesi hluboko uvnitř sebe, tam kdesi vysoko nad sebou samým. Vyběhněte, zapomeňte na celý svět, tempo svého běhu přizpůsobte tlukotu svého srdce, svému dechu, přivřete oči, zvedněte hlavu, dívejte se kolem sebe, ale spíše než to, že se k vám blíží strom, že se blížíte k řece, ke skále, vnímejte odlesk světla ve vodě, paprsek světla lomící se v kapse rosy, vnímejte atmosféru místa a času, poddejte se tomu a jen běžte a jen buďte.

Na svůj běh si neberte ani mobil, ani sporttester, prostě nic z těch moderních vymožeností, které běžně při svém běhání používáte a které vás odvádějí od prapodstaty běhu a sice, splynutí s okolním světem, splynutím se sebou samým. Staňte se Běžcem – bytostí z pradávných dob, kterou bylo možno zahlednout spíše jako běžící stín v ranním oparu či při západu slunce Africe, v Himálaji, v Americe, v Evropě, Asii, Austrálii, Arktidě či Antarktidě, než jako člověka z masa a krve, neboť Běžec – bytost, je více tím stínem než materií.

A ptáte-li se ještě stále, co vám běh do nitra přinese, k čemu vám může být dobrý, tak vězte, že právě to, že se stanete tím běžícím stínem, neboť, jak známo, stín je nepolapitelný, takže zrovna tak už ani vás v životě nic nepolapí, pokud se sami nerozhodnete být lapeni.

Podzimní běžecký relax je skvělé využít ke zdokonalení běžeckého stylu

autor: Miloš Škorpil | Zář 20, 2025 | Témata, Zdravý životní styl

Podzim, je obecně obdobím, kdy se v tréninku zaměřujeme zejména na rozvoj obecné vytrvalosti, posouvání hranice anaerobně aerobního prahu výše. K tomu se přímo nabízí, abychom se nikam nehonili, zapracovat na svém běžeckém stylu, na přirozeném a funkčním posílení těla, naučili se správně běžeckou abecedu, naučili se správně dýchat.

Zdokonalování běžeckého stylu

Běhání na úrovni obecné vytrvalosti je ideálním časem pro pilování běžeckého stylu. Nemusíte myslet na vteřiny, na minuty a tak máte možnost sledovat, jak pokládáte nohy, máte možnost si doslova s každým krokem, každým pohybem nohy či ruky pohrát. Máte čas vnímat jejich vzájemnou symbiózu a když poběžíte zcela oproštěni od dalších myšlenek, najednou se vám bude zdát, že neběžíte, že se vznášíte, že tančíte a to by mělo být a také je smyslem toho, jak se naučit přirozenému běžeckému stylu.

Naučení se přirozenému běžeckému stylu je jako naučit se třeba hrát na housle, kytaru, klavír či jakýkoliv jiný hudební nástroj. Když sledujete prsty hudebního virtuóza nebo sledujete nohy, ruce, tělo běžeckého génia, máte pocit, že to vlastně nic není, že v tom není žádné úsilí, žádná křeč – on si prostě jen tak hraje nebo jen tak běží, jako by to bylo naprosto přirozené, jako by se s tím narodil. A ONO JO – jen jsme to, jako mnoho jiných věcí v našem životě, během svého života, zapomněli.

PŘIROZENÝ BĚŽECKÝ STYL SE DOKÁŽE NAUČIT KAŽDÝ a je pro běžce a běžkyně, co jich po světě běhá nebo jogguje, jednoznačně nejšetrnější a vypadá takto: noha při dopadu na podložku je mírně, ale opravdu mírně – skoro to okem nepostřehnete – vykloněna na vnější hranu boty, pak se po podložce odvaluje a přitom dělá kolíbku. Kolíbka vypadá tak, že noha se z vnější hrany pomalu přetáčí na hranu vnitřní, tento pohyb je ukončen cca na úrovni palce. Jakmile noha dosáhne palcové hrany, začne se zase vytáčet směrem ven, takže výsledný odraz pak je veden z palce, prsteníku a prostředníku odrazové nohy. Tento pohyb si můžete snadno demonstrovat tak, že dlaň jedné ruky přiložíte na dlaň ruky druhé a opíšete pohyb, jako byste horní dlaní plavali po dlani spodní.

Pokud jde o přirozený běžecký styl, tak věřte, že naučit se ho rozhodně stojí zato. Umožní vám zlepšit vaše časy o vteřiny až minuty a navíc, což je nejdůležitější, maximální měrou snížíte možnost, že si při běhání způsobíte nějaké zranění!

Ohebnost a pružnost to je to oč také běží

Další důležitá kapitola z běžecké kuchařky. Tak, jak je důležité pro běžce naučit se přirozený běžecký styl, je pro něj důležité, aby jeho tělo bylo pružné a uvolněné. Podzim je pak nejvhodnějším časem, kdy bychom se měli naučit správně a pravidelně provádět strečinková – protahovací cvičení. I proto, že hodně času strávíme v zařízeních, kde najdeme odborníky, kteří nám ukáží, jak je správně provádět. Knížky, časopisy, videa jsou určitě vhodnými pomocníky, ale osobní příklad a vedení jsou v tomto případě nezastupitelné. Pokud provádíte strečink – protahování sami, zapamatujte si, že byste je měli vždy provádět po tréninku. Výdrž v jednotlivých pozicích by měla trvat maximálně do 30 vteřin. Pokud jste ale absolvovali intenzivní trénink, počkejte se strečinkem – protažením, až se vám svaly uklidní, až trošku klesne jejich vnitřní tonus (napětí).

Běžecká abeceda

Skipink, liftink a další cvičení běžecké abecedy jsou výbornou průpravou k tomu, abyste se naučili své tělo správně ovládat v těch nejroztodivnějších běžeckých pozicích a abyste také naučili své tělo (svaly, úpony, klouby, kosti) správně se poskládat ve chvíli, kdy je na ně vytvářen tlak – síla. Běžeckou abecedu bych jednoznačně doporučil učit se s člověkem, který ji dobře ovládá a který vám ihned dokáže demonstrovat chyby, jichž se při jednotlivých cvicích dopouštíte. Jednak se cviky rychleji naučíte a za druhé omezíte možnost vzniku případných zranění při vlastním nácviku na minimum.

Rozvoj síly celého těla

Běžci jsou takový dost zvláštní druh lidí, rádi běhají, ale už méně rádi posilují. On je to ale obecný rys většiny lidí, že se věnují většinou jen tomu, co je nejvíce baví a zapomínají na to, že nejdůležitější je v přírodě – v životě – rovnováha. V tomto případě rovnovážné posilování celého těla. Tělo totiž funguje tak, že jeden sval je v tahu (flexor – ohybač) – ne že by byl někde mimo, ale táhne, přitahuje (při tom se smršťuje, dochází ke kontrakci) a druhý (extenzor – natahovač) se natahuje. Posilování a protahování flexorů a extenzorů nám umožňuje, že síly jsou vyrovnány a náš pohyb je pak ladný a lehký právě jako u výše zmíněného hudebního virtuóza nebo běžeckého génia. I běžecká abeceda, zejména pak liftink, skipink, vysoká kolena, když jsou prováděna správně, je svým způsobem kombinací posilování a zároveň protahování svalů dolních končetin.

Správně a efektivně dýchat je další krok k běžecké dokonalosti

Zní to velmi jednoduše, ale v praxi se ukazuje, že většina lidí neumí správně dýchat. Je to jako se vším, co považujeme ve svém životě za zcela běžnou záležitost. Stejné je to s chozením – 90 % světové populace má nějakou dysbalanci nohy – chodidla, která dosti často vznikla tím, že jejich styl chůze má daleko k tomu, jak to má vypadat. Proč by se ale měl někdo naučit správně chodit? Když přeci chodí od té doby, co se postavil na nohy, tudíž dělá to bez pár měsíců celý život. Tak co mu tady budete vykládat o tom, že to dělá špatně! Stejné je to s dýcháním – ostatně to děláme ještě déle, než to chození – taky lidem nevysvětlíte, že to dělají většinou blbě! Přitom to není nic složitého. Prostě se postavte, vdechujte nosem a myslete na to, aby vzduch, který vdechujete, proudil do břicha. Že to děláte dobře, poznáte podle toho, že se vám vaše břicho začne nafukovat. Pokud to budete dělat špatně, bude se vám nafukovat hrudník.

Naučte se nejdříve správně dýchat v klidu a pak teprve to začněte zkoušet při běhu, nebo ještě lépe nejdřív při chůzi a pak za běhu. Nedělejte to jako já, když za mnou přišel ve čtrnácti můj trenér a říkal mi: „Měl by ses naučit při běhu dýchat nosem!“ Já na to: „Tak fajn, budu tedy dýchat při běhu nosem,“ a vyrazil jsem, jak jsem byl zvyklý. Po čtyřech stech metrech jsem celý brunátný přešel na dýchání ústy. Zkusil jsem to pak ještě asi třikrát, se stejným výsledkem, a tím pro mě tehdy učení se dýchat nosem skončilo. Až někdy před deseti lety jsem se dočetl, kde že byl ten zakopaný pes. Ten byl v tom, že jsem se snažil nosem hned na začátku udýchat tempo, kterým jsem byl zvyklý běhat. To ale nejde. Když se budete učit dýchat nosem, musíte tempo přizpůsobit tomu, co jste schopni nosem udýchat. Zhruba po třech týdnech až měsíci budete schopni i nosem udýchat tempo, jímž běháte dnes. Ale od té chvíle zjistíte, že i ta malá drobnost – dýchání nosem – vám najednou umožnila dosahovat při stejné intenzitě (stejné tepové frekvenci) lepších výsledků. Tak co, nestojí to za to, naučit se dýchat nosem?

Jo a ještě jedna věc k dýchání nosem, pokud se vám pak stane, že něco nosem neudýcháte, třeba když poběžíte, polezete do nějakého krpálu nebo budete běhat na úrovni svého tepového maxima, nic se neděje. Prostě na chvíli otevřete pusu, pořádně se nadýcháte a až to zase půjde, tak ji zavřete a zase budete dýchat nosem.

Dýchání nosem má i své zdravotní důvody, obzvláště nyní na podzim a v zimě, kdy bývá chladnější vzduch a navíc v něm kdovíco všechno lítá (bacily, baktérie, mikroby). Ve vašem nose jsou chloupky, ty vás asi nejvíc rozčilují, když vám lezou z nosu, nebo vás nutí kýchat. Ale to je dobře, tedy to nucení ke kýchání, to se totiž na těch chloupcích usadily ty nepatřičné potvory nebo prach, který bychom při dýchání ústy vdechli rovnou do průdušek a do plic. Navíc průchodem nosu se vdechovaný vzduch alespoň trošku ohřeje, což také snižuje možnost nachlazení.

Správnou techniku se můžete začít učit na sportovním campu na Pasečné na Šumavě, který proběhne od 16. do 19. řijna nebo na individuálním tréninku se mnou. Nebo od listopadu v dalším roce běhání s Milošem, který bude vyhlášen během 14 dnů.

Základem výživy je pestrost, to platí pro běžce, chodce, či ty, co jen sedí a do ledničky hledí

autor: Miloš Škorpil | Zář 19, 2025 | Témata, Výživa

Pozor, běžče či běžkyně, sportovní výživa je speciální odvětví výživy, které je v mnoha ohledech od běžné výživy na hony vzdálené. Sportovní výživa má svá specifika, ale zase tak moc se od běžné výživy neliší, stále jde jen o to, poskytnout tělu dostatek energie a tekutin k tomu, aby jí mělo dostatek pro svou běžnou činnost a pro to, aby „přežilo“ vše, co na něj člověk nakládá.

Každý začátek je těžký, v případě sportovní výživy to platí dvojnásob. O to víc, že v případě sportovní výživy nám nestačí jenom vědět, jak správně namíchat svou denní dávku jídla (potravinovou pyramidu), ale být též obeznámen s fungováním fyziologických pochodů v našem těle a to jak obecně, tak při sportovním výkonu.

Rizika běžecké výživy

Mezi běžnou populací se traduje, že běhání není nic zdravého, že od určitého věku už je dokonce pro člověka nebezpečné. Nejlépe to dokumentuje jeden dotaz, který mi před pár roky přišel: „Je mi padesát let, chtěl jsem začít běhat, abych snížil svou hmotnost a zlepšil svoji fyzickou kondici. Zašel jsem za svým lékařem, sdělil mu své rozhodnutí a jeho reakce mne naprosto zdrtila, neboť jeho odpověď zněla, člověče začít běhat v padesáti letech? Chcete spáchat sebevraždu? Mohl byste mi prosím tedy napsat, zda je běhání pro mne opravdu tak nebezpečné?“

Je běhání opravdu nebezpečné?

Tak jako vše v našem životě je to vždy o tom, nalézt správnou míru. Začíná-li běhat člověk, který léta nic nedělal, je třeba ho přesvědčit o tom, že každý krok, který od nynějška udělá navíc, mu jenom prospěje, přičemž nejde o to, jak rychlý ten krok bude. Stejné je to v případě, že se jiný rozhodne pracovat na své fyzické kondici ve fitcentru pomocí posilovacích strojů nebo s využitím různých aerobních trenažérů.

Obdobné je to i s výživou. To znamená, že člověk, který se začne věnovat jakékoliv sportovní aktivitě, by si měl uvědomit, že tělo musí dostat svou porci energie, vitamínů, minerálů a dalších doplňků stravy, aby bylo schopné v pohodě fungovat. Doplňky stravy nemusí být nutně ty, které nabízejí v lékárnách, různých specializovaných prodejnách výživy či fitcentrech. Doplňky výživy obsahují především běžné potraviny. Důležité je, naučit se orientovat ve všech těch nabídkách a reklamách, které na vás denně útočí ze všech stran. Nejjednodušší je pak kupovat to, co kde vyroste, ne to, co někdo vyrobí.

Ke sportovní výživě se obracejí jak výkonnostní běžci, hobíci, tak ti, kteří pomocí běhu chtějí řešit svou váhu. Zde je třeba zdůraznit, že sportovní výživa není žádná dieta, která by vám měla umožnit zapracovat na vaší váze, ale je to ryze specializovaná součást výživy, při níž je třeba přihlédnout k tomu, že kromě energie pro výkon musíte dodat tělu energii pro život. Nedostatek energie pro život (bazální energie) pak může způsobit i vážné poruchy metabolismu, včetně vstřebávání a ukládání minerálů, stopových prvků a tvorby životně důležitých komponentů, jako jsou třeba hormony a enzymy.

Základem zdraví a fyzické kondice je pestrost

Seznam položek potravin, vhodných pro běhajícího člověka, je stejně široký jako seznam pro člověka, který se o své zdraví vůbec nestará, rozdíl je jen v množství a v době, kdy tu kterou potravinu konzumuje. Vždyť právě pestrost je základem života, a ne stereotyp. Ten vede jak v běžném životě, tak při běhání k takovým úchylkám jako jsou:

návyk – když se např. v nápojích omezíme jen na kávu, Colu, džusy, iontové nápoje apod.,
nerovnováha – když se např. ve zdrojích energie omezíme jen na „rychlé“ sacharidové palivo z ovoce, které nám vydrží jen po krátkou dobu.

Existují i jiné plnohodnotné zdroje živin, tj. sacharidů, bílkovin, tuků a vody, mikroživin, tj. vitamínů, vitagenů, minerálních látek a stopových prvků, které potřebujeme k optimálnímu výkonu i zdraví. Některé z nich nás svým nečekaným zařazením mezi vhodné a zdravé potraviny mohou svými účinky dokonce překvapit či nadchnout jako například čokoláda, hovězí steak či červená paprika.

Co byste neměli, pokud sportujete, ve výživě opominout

Každý sportující člověk musí zvýšit příjem:

energie ze všech jejích zdrojů – sacharidů, bílkovin, tuků
vitamínů a minerálů s antioxidačními účinky, které pomáhají při regeneraci (selen, zinek, vitaminy skupiny B aj.), podílet se na rozvodu kyslíku v těle (železo) a na stavbě namáhaných tkání (vápník),
bílkovin k regeneraci unavených svalů.

Všechny tyto důležité látky objevíte v těch nejneočekávanějších potravinách. Následující potraviny vám poskytnou energii, zmíněné stavební a regenerační látky pro sportovní aktivity zaměřené na sílu, dynamiku či vytrvalost, kratší obnovu sil (regeneraci) a trvalý pocit vitality a zdraví. Důležité je, že vám dodají i něco navíc, bez čeho by jídlo nebylo jídlem, tedy chuť a požitek! Výživa pro sportujícího člověka může být velmi chutná, ať už miluje mandle, lososa nebo těstoviny.

Složky výživy aktivně žijícího člověka podrobněji

Vápník a mléko

Vápník je pro sportujícího člověka jednou z nejdůležitějších mikroživin, zodpovědných za výstavbu kostní tkáně, kontrakci svalů a nervový přenos. Přijímání dostatečného množství vysoce vstřebatelného vápníku napomáhá k předcházení zlomeninám a svalovým křečím. Mléko, kromě toho, že napomáhá vstřebávání vápníku, je také výborným prostředkem k obnově sil po běhu, protože je zdrojem rychle vstřebatelných sacharidů (laktóza) a bílkovin (albumin aj.).

Mléko se dá pít samotné, ale také ve formě ovocných koktejlů nebo se jím dají zalévat cereálie.

Omezení: konzumaci mléka se však vyhněte před sportovním výkonem, protože pak může způsobit píchání v boku, a omezte pití mléka při chřipce, rýmě a nachlazení, protože zvyšuje zahlenění. Pokud jste alergičtí na mléčný cukr laktózu (tzv. laktózová intolerance), konzumujte mléko se sníženým obsahem laktózy či mléko se živými kulturami, nebo je úplně vylučte z jídelníčku a nahraďte, je-li to možné, jogurtem.

Olivový olej

Běžci by měli přijmout 25 – 33 % energie z tuku. Ve srovnání s jinými rostlinnými tuky má olivový olej nejnižší obsah nasyceného tuku zanášejícího cévy (ateroskleróza) a nejvyšší podíl tzv. mononenasyceného tuku, který snižuje riziko cévních onemocnění. Olivový olej je také bohatší na omega-3 mastné kyseliny, které se nacházejí hlavně v rybách a jejichž konzumace prospívá v boji s onemocněními srdce. Bohužel jsme se ještě nenaučili ryby konzumovat v dostatečné míře, takže je nutné se poohlédnout po jiných zdrojích.

Nejlepší je olivový olej extra virgin (panenský), nejlépe je používat ho za studena do salátů, není příliš vhodný na smažení.

Lněný olej

Lněný olej obsahuje vysoké množství omega-3 nenasycených mastných kyselin. Je to „zdravý“ druh tuku, který posiluje imunitu, krevní tok a také výdrž. Lněný olej zabraňuje shlukování krevních destiček a vytváření nebezpečných krevních sraženin (trombů či vmetků). Lněný olej je vhodné přidávat do těsta při pečení, lze doporučit i cereálie, které obsahují lněné semínko, nebo vmíchat lněný olej do salátových zálivek. Lněný olej je třeba vždy skladovat v lednici, aby nežluknul.

Těstoviny

Těstoviny jsou známé jako důležitý zdroj pomalejších sacharidů. Optimální jsou celozrnné. Můžete je použít k přípravě těstovinových salátů, k nimž lze přidávat další, pro jídelníček sportujícího člověka vhodné potraviny jako např. rajčata, tofu, tuňáka a drůbeží maso. Před výkonem je dobré dát přednost těstovinám politým omáčkou s rajčaty, která obsahuje trochu cukru a antioxidant lykopen z rajčat.

Hnědá rýže (natural)

Oproti ostatním typům rýže, které obsahují stejně jako hnědá velké množství škrobových sacharidů, obsahuje hnědá rýže větší množství antioxidantů (zinek, vitamíny B2, B6) a vlákniny. Tyto složky podporují srdce, krevní oběh a omezují svalovou bolest. Naproti tomu bílá a předvařená rýže má menší obsah vlákniny a živin než hnědá rýže. Nevýhodou přípravy hnědé rýže je její delší doba vaření až 45 min, proto uvařte vždy větší množství a to zmrazte. Při rozmrazování přidejte 2 lžíce tekutiny na každou porci, nechejte rozmrazit a ohřejte.

Ovesné vločky

Miska ovesných vloček obsahuje pomalé i rychlejší sacharidy, vitamíny skupiny B a železo a představuje vlastně multivitamin-multiminerál, ale s mnohem vyšším obsahem vlákniny než běžné suplementy. Jsou plné tzv. rozpustné vlákniny, která snižuje LDL-cholesterol a tím redukuje riziko kardiovaskulárních obtíží, a hořčíku, který uvolňuje svaly a stimuluje uvolňování energie v organismu. Dobré je však vyhnout se tzv. instantním ovesným vločkám, z nichž se uvolňují cukry mnohem rychleji než z technologicky neupravených vloček. Ovesné vločky lze přidávat do polévek, jogurtů, pečiva, nebo si z nich uvařte kaši.

Banány

Banány patří ke „hvězdám“ sportovních jídelníčků díky jejich vysokému obsahu sacharidů a lehké stravitelnosti. Obsahují hodně draslíku, důležitého minerálu, který napomáhá regulovat krevní tlak a zavodňovat vnitřní buněčné prostředí. Banány jsou zdrojem vitamínu B6, který podporuje vitalitu, a aminokyselin (tryptofan) podporujících regeneraci. Rozhodně je však vhodné se vyhnout před a při výkonu konzumaci nahnědlých kusů nebo sušených banánů. Vynikající je naopak koktejl z banánového pyré umixovaného s mlékem.

Losos

Losos a jiné druhy tučných ryb (makrela, treska) obsahují omega-3 mastné kyseliny, které posilují imunitní systém, prospívají srdci, krevnímu oběhu, pleti a regulují cholesterol v krvi. Vědci tvrdí, že konzumací těchto ryb můžeme předcházet mrtvici, infarktu, astmatu, demenci, rakovině prostaty, lupénce (psoriáze) i předčasnému porodu. Někdo nesnáší příliš tučné porce typické pro tzv. farmované lososy, chované v sádkách. Méně tuční jsou volně žijící lososi, tzv. keta lososi, kteří jsou poněkud menší.

Chřest

Patří mezi potraviny už přes 2000 let a odjakživa byl považován za zeleninu s léčivými účinky. Není pouze bohatým zdrojem kyseliny listové a karotenoidů, ale obsahuje také saponiny, které působí proti rakovině. Ke konzumaci jsou vhodné jarní chřestové výhonky, které se podávají uvařené v páře a polité máslem nebo různými omáčkami.

Červená paprika

Tato křupavá a barevná zelenina obsahuje více vitamínu C, který posiluje imunitu organismu, než například pomeranče. Je také „nabita“ karotenem – rostlinným barvivem, které pomáhá v boji proti onemocněním srdce. Paprika se hodí jako barevný doplněk do těstovin a salátů nebo jako zeleninová příloha k jídlu.

Pomeranč

Je výborným zdrojem sacharidů a imunitu posilujícího vitamínu C. Tento účinný antioxidant napomáhá svalům po námaze lépe regenerovat a posiluje imunitní systém. Pomeranče jsou také zdrojem listové kyseliny, která napomáhá udržovat optimální hladinu hemoglobinu v červených krvinkách, které jsou nositeli kyslíku, a podporuje regeneraci. Bílá dužina pomeranče obsahuje antioxidační flavonoidy, které udržují LDL-cholesterol pod kontrolou.

Kiwi

Toto příjemně nakyslé a chutné ovoce je bohatým zdrojem vitamínu C. Má vysoký podíl draslíku, který napomáhá snižovat krevní tlak a udržuje vodu uvnitř buněk. Šťavnaté kiwi je skvělou svačinkou po dlouhém zatížení za horkého dne. Jednoduše kiwi oloupeme a zkonzumujeme samotné. Dá se také vmíchat do ovocných salátů.

Brokolice

Brokolice je skvělým zdrojem vitamínu C, který snižuje riziko poškození svalů při výkonu. Je bohatým zdrojem listové kyseliny, vápníku a vitamínu K. Brokolice

je známa svým antikarcenogenním (protirakovinným) účinkem jako další druhy tzv. růžičkové zeleniny. Obzvláště bohaté na zdravotně účinné fytochemikálie jsou mladé výhonky brokolice, které obsahují významné množství tzv. sulforafanu (zkratka GS resp. SGS). Tato látka působí detoxikačně a zastavuje růst zhoubných nádorů. Výborná je brokolice napařená, osolená a pokapaná citrónem.

Cibule

Její všechny barevné odrůdy (červená, oranžová, bílá, hnědá a žlutá) obsahují dialylsulfid, což je fytochemikálie působící preventivně proti rakovině žaludku. Žlutá a červená cibule obsahují kvercetin, který brzdí oxidaci LDL-cholesterolu na nerozpustný arteriosklerotický plak, usazující se uvnitř cév. O kvercetinu je též známo, že zastavuje růst a metastázy zhoubných nádorů. Cibule patří do polévek, salátů a hodí se na všechny úpravy masa.

Rajčata

Jsou bohatá na lykopen, beta-karoten a vitamin C. Fytochemikálie lykopen je jako antioxidant dvakrát účinnější než beta-karoten. Funguje jako dobrý „lapač“ volných radikálů vznikajících v organismu jako vedlejší produkty metabolismu. Lykopen působí jako lék proti rakovině, je-li podáván nejméně v 10 dávkách rajčat nebo jiných na lykopen bohatých zelenin týdně. Doporučuje se pít alespoň 5 šálků tomatové šťávy. I když rajčatová šťáva je jedním z nejvydatnějších zdrojů lykopenu, ještě vydatnějším zdrojem jsou rajčata za tepla upravená na troše tuku.

Mrkev

I když proti mrkvi může mít někdo námitky, že obsahuje cukry s vyšším glykemickým indexem (rychlé), těžko by se hledal mezi ostatními druhy zeleniny levnější, chutnější a všestrannější zdroj beta-karotenu – účinného „lapače“ volných radikálů. Mrkev má nízký obsah sacharidů, tuků a energie. Když uvaříme jednu větší mrkev, poskytne nám karotenu dvakrát více, než činí jeho denní potřeba. Nejlépe se beta-karoten vstřebává z vařené mrkve, nakrájené na malé kousky. Malé syrové kostičky přidáváme do salátů, vařenou rozmačkanou mrkev (pyré) do omelet nebo bramborové kaše.

Jahody

Jsou naplněny spoustou fytochemikálií, působících proti zhoubnému bujení, jako je vitamin C, kvercetin a kyselina elagová. Také obsahují antocyanin, který blokuje oxidaci LDL-cholesterolu a tak působí preventivně proti srdečně cévním onemocněním. Od jara do podzimu je nakoupíme čerstvé, v zimě zmražené nebo v kompotu. Přidáváme je do cereálních snídaňových směsí, k proteinovým koktejlům, ovesným vločkám nebo do ovocných salátů.

Ořechy a semena

Sice neposkytují komplexní proteiny, jejich největší předností je však obsah nenasycených omega-3 mastných kyselin, s nimiž jsme se už seznámili u lososího masa. V literatuře se uvádí, že kombinace bílkovin pocházejících z ořechů a ryb je pravděpodobně mnohem zdravější než jiné zdroje bílkovin, doprovázené nasycenými tuky.

Mandle

Mandle jsou přímo nabité antioxidantem – vitamínem E, proto pomáhají snižovat riziko svalového poškození a oddalují nemoci spojené se stárnutím. Najdeme v nich také důležité minerály, jako jsou hořčík, železo, vápník a draslík. Obsahují nemalé množství tuku, ale většinou tzv. mononenasyceného, který prospívá srdci a krevnému oběhu. Je dobré se však vyhýbat slaným praženým a uzeným mandlím! Má-li člověk chuť na nějakou mňamku, určitě ho uspokojí, když smíchá mandle, semínka a sušené ovoce nebo si jenom mandle lehce upraví na nepřilnavé pánvi, nebo je prostě sní samotné.

Vlašské ořechy

Po staletí se ořechy považovaly za potravu pro mozek a nervy. I nyní existují názory, že pojídání vlašských ořechů podporuje duševní činnost a inteligenci. Jsou bohaté na alfa-linolovou kyselinu, která je prekurzorem (předchůdcem) kyseliny eikosapentaenové (EPA) a dokosahexaenové (DHA), obsažených také v rybím tuku. Tyto kyseliny působí preventivně proti onemocněním srdce a cév, snižují srážlivost krve a podporují celkovou imunitu. Díky nesprávným stravovacím návykům roste v běžné stravě podíl omega-6 mastných kyselin a obsah omega-3 kyselin se snižuje. Vlašské ořechy pomáhají tuto nerovnováhu vyrovnat. Doporučuje se denně sníst jednu hrst (tj. asi 55 g) vlašských ořechů, které snižují riziko rakoviny střev a divertikulózy.

Lněné semínko neloupané

Semínko je bohaté na omega-3 mastné kyseliny a nerozpustnou vlákninu, tzv. lignany. Tyto složky posilují imunitu, snižují LDL-cholesterol, zvyšují prospěšný HDL-cholesterol a omezují riziko rakoviny spojené např. se zvýšenou tvorbou ženských hormonů – estrogenů. Lignany pomáhají ženám regulovat hladinu estrogenů v těle. Po přechodu jejich význam roste, protože vlastně nahrazují chybějící estrogeny a zabraňují tak vzniku osteoporózy. Lignany bobtnají v trávicím traktu, jako kartáč jej čistí a zabraňují tak vzniku vychlípenin (divertiklů) a rakoviny střev. Semínko přidáváme po lžičkách do jogurtů a do snídaňových cereálních směsí. Je důležité je dobře rozkousat, protože jinak vámi projdou jenom jako čistidlo:-).

Fazole

Zatímco dnes by zdravotníci nejradši viděli fazole i jiné luštěniny na stole dvakrát týdně, sv. Jeroným je zakazoval podávat v ženských klášterech, neboť prý „…působí lechtání v rozkroku“. Mluvil nejspíš z vlastní zkušenosti, žil dlouho jako poustevník a bojoval s tělesným pokušením. Ctihodný světec se možná ani moc nemýlil. Fazole obsahují velké množství zinku a ten je, jak známo, nezbytný pro správný vývoj rozmnožovacího ústrojí v dospívání, v letech pozdějších pak i pro tvorbu spermií. Jeho nedostatek může vést až k neplodnosti a impotenci.

Fazole mají i další, tentokrát zdraví prospěšný benefit. Dobře se totiž osvědčují také při snižování tělesné hmotnosti. Jsou zdrojem vlákniny, jíž u nich příroda skutečně nešetřila. Jeden šálek vařených bílých fazolí jí obsahuje 19 gramů. A co to znamená pro redukční dietu? Vláknina naplní žaludek, takže člověku rychle dodá pocit sytosti. Fazole mají jen minimum tuku, složeného hlavně z nenasycených mastných kyselin. Lze z nich bez tuku načerpat i dostatek bílkovin.

Je ale třeba pamatovat, že na rozdíl od hrášku, na jehož syrových semenech i nezralých luscích si lidé rádi pochutnají, fazole se v této podobě jíst nedají. Obsahují jedovatý phasin, jenž může citlivějším lidem způsobit střevní problémy, či dokonce těžkou otravu. To platí také o fazolích nedovařených. Důkladnou tepelnou úpravou se však toxická bílkovina zlikviduje.

Fazole, tak jako další luštěniny, jsou příkladem komplexní potraviny, která poměrem nutričních látek patří mezi nejzdravější. Škoda tedy, že se u nás ročně konzumují na osobu jen dva kilogramy, i když bychom jich měli podle zdravotních doporučení sníst dvacet.

Čočka

Fazole i čočka jsou dobrým komplementárním (doplňujícím) zdrojem bílkovin, který doplňuje aminokyselinové spektrum z celozrnných výrobků. K dispozici jsou zelené, červené i jiné barevné druhy luštěnin. Pokud jste vegetarián, představují pro vás černé fazole, čočka, cizrna a další luštěniny ty nejlepší zdroje bílkovin, železa i rozpustné vlákniny. Mají vysoký obsah sacharidů, ale jsou také skvělým zdrojem listové kyseliny, která pomáhá zefektivnit regeneraci, dále pomáhá ženám v produktivním věku předcházet riziku poškození plodu před narozením a onemocněním srdce. V dnešní uspěchané době je možné koupit si luštěniny v plechovce, scedit, propláchnout a přidat k jídlu. Nebo je můžete hodit do mixéru, přidat koření a připravit si chutnou pomazánku. Fazole se hodí i do polévek a salátů.

Rozinky

Tato oblíbená svačinka obsahuje velké množství sacharidů a jen malé množství tuku. Doplňuje do vašeho organismu též draslík a železo. Stejně tak jako vinné hrozny, i rozinky obsahují hojné množství fytochemikálií, které jsou zdravé na srdce a prohlubují regeneraci. Hrozinky můžeme přidat do ranní porce cereálií, přidat je do jogurtu místo cukru, nebo je použít jako formu sportovní výživy k doplnění energie při závodě nebo náročném a déle trvajícím sportovním výkonu.

Čokoláda

Čokoláda skvěle chutná a kromě rostlinného tuku obsahuje podobné fytochemikálie jako třeba červené víno. Napomáhají v boji proti onemocněním srdce a podporují sexuální libido. Studie antioxidačních účinků ukázaly, že kakao a čokoláda povzbuzují podobně jako čaj nebo káva. Když si chceme osladit život čokoládou, tak je dobré dát přednost tmavé, hořké čokoládě, která obsahuje více fytochemikálií než mléčná či bílá, která neobsahuje téměř žádné. Úplně nejlepší je využít zdravých látek z kakaa i čokoládu v raw (syrové) podobě, kde není nic z jejich účinků zničeno teplem.

Kořen zázvoru

Toto koření, které se nabízí v regálech supermarketů jako zelenina, uklidňuje podrážděný žaludek, má protizánětlivé účinky a redukuje bolesti ve svalech. Ředí krev, která je zejména ve větších vedrech a silném pocení vystavena většímu riziku zahuštění. Při nákupu se zaměřte na silné kořeny. Přidávejte je nastrouhané do zeleninových pokrmů nebo přidávejte plátky do studených salátů. V chladných měsících a při nachlazení zahřívá a pomáhá.

Datle

Stejně jako fíky mají i datle svůj původ v Přední Asii v Mezopotámské nížině a píše se o nich v Bibli a Koránu jako o pokrmu moudrých a svatých. Historie datlí však sahá ještě dál. Pěstují se již přes 5 tisíc let. Jsou známé jako zásobárna energie, proto byly odnepaměti hlavní potravinou pro beduíny a pouštní karavany. Zároveň byly ceněny pro své afrodiziakální účinky. Muslimové dokonce datlovou palmu považují za strom života. Datle mohou být oranžové, hnědé i černé, dužnina je bělavá. V českých obchodech většinou narazíme na sušené datle, které můžeme v suchém prostředí skladovat dlouhé měsíce. V uzavřené vzduchotěsné nádobě vydrží kvalitní datle až rok. Čerstvým datlím svědčí nejlépe chladné prostředí, v němž vydrží několik týdnů.

Datle v čerstvém stavu obsahují asi 30% vody a 50% cukrů. Sušené bobule mají méně než 10 % vody a poměr cukru přesahuje 60%. Jsou i zdrojem bílkovin, vitamínu B5, železa, draslíku, vápníku a dalších látek. Sušené datle jsou navíc koncentrovaným zdrojem niacinu, mědi, hořčíku a železa než čerstvé datle.

Energetická hodnota téměř 300 kcal ve 100 g sušených plodů napovídá, že na běžné mlsání se příliš nehodí, ale jako zdroj energie je můžeme velmi úspěšně použít, podobně jako rozinky, při závodech a náročných sportovních výkonech.

První běžecká pojišťovna

autor: Miloš Škorpil | Zář 18, 2025 | Témata, Zdravý životní styl

Napadlo vás někdy se zamyslet nad tím, proč má většina lidí takový problém se svým životem, když existuje tolik „moudrých“ knih, tolik návodů, jak se svým životem naložit, aby byl veselý a hravý?

A v tom je nejspíš ten problém. Bez návodu se už nedokážeme, citlivější prominou, ani uprdnout! Čím více naše životy řídí stroje, teď mám na mysli i ty vyfešákované manažery či manažerky s perfektně padnoucími obleky, s ostrými rysy a compy v ruce, kteří mají vše zmáknuté, nesmyslné zákony, nařízení a návody, tím více se stávají z lidí trosky a tím více lidskému druhu hrozí vyhynutí.

Chce se mi zvolat: „Veškeré návody jsou na h…, když to, k čemu vás „navádějí“, nevychází z nás!“ Tím nechci říci nic prostšího, než že by se měl člověk vrátit ke své intuici, která mu našeptává, co má dělat. Bohužel jsme se intuici odnaučili používat, neboť si nevěříme. A proč si nevěříme? Protože když si přečteme ty návody na šťastný život, tak dojdeme často k závěru, že na to nemáme a pak je lepší si pustit televizi, kde naši oblíbení hrdinové ve většině seriálů řeší stejné problémy jako my, a světe div se, taky jsou z toho celý divoký, protože když už, už to vypadá, že to půjde, že to poběží jak má, tak se to někde zasekne, někde podělá… Taky o čem by pak ten seriál dál byl, že?

Náš život ale není seriál. V reálném životě není třeba, abyste se točili pořád v kruhu. Aby se vám to však povedlo, musíte z toho kruhu vystoupit – raději vyběhnout, protože čím vyšší rychlost vyvinete při přetrhávání starých pout, tím máte větší šanci, že z toho kruhu skutečně vyskočíte.

DÁVEJ POZOR NA CESTU, AŤ SE NEPŘERAZÍŠ – 1. BĚŽECKÁ POJIŠŤOVNA

Nakazil jsem vás alespoň trošku, začínáte alespoň uvažovat o tom, že byste se vyflákli na všechny zaručené návody na štěstí a vzali svůj život do svých rukou, na svá bedra a postavili se pevně na své nohy? Tak skvělé. V tom případě jste konečně vyrazili po té správné cestě – cestě k sobě. Nebude to cesta po umetených cestičkách, spíše budete muset dávat pozor pod nohy, zda se tam neválí nějaký klacek, slupka od banánu, kámen, bludný kořen, nebo díra na osla (mnozí vás za něj začnou považovat)… život, tím spíš lidé mají bujnou fantazii, když pojmou úmysl vás zachránit před sebou samými.

PROTI VŠEM TĚMTO RIZIKŮM VÁS POJISTÍME V 1. BĚŽECKÉ POJIŠŤOVNĚ.

Pakliže si myslíte, že to zvládnete sami, i bez toho, že byste se pojistili proti všemožným rizikům běhu životem, tak fajn. My si počkáme, až vám dojde. Dojde dech, dojde síla, dojde, že je lépe být pojištěn, než pak splakat nad výdělkem – tedy spíše prodělkem.

Co získáte tím, že se u nás pojistíte

Nenabízíme vám vůbec nic! To čučíte, jak jsme upřímní, co? Ale co byste chtěli, když jste se rozhodli, že už si do svého života nenecháte od nikoho kecat a budete jej žít podle sebe. Že se vrátíte ke starým dobrým instinktům, k intuici, k empatii, k selskému rozumu a dáte vale všem našeptávačům, kteří vám našeptávají, co máte dělat hlavně proto, aby z vás něco měli. Když nic jiného tak alespoň prču, že jste jim zase skočili na špek.

Nebo už se vám snad někdy stalo, že vám dal život něco zadarmo?!

Na život se totiž pojistit nejde. Respektive jde, ale rizika života jsou tak variabilní, jako je variabilní život sám. Kdo vám zaručí, že nepotkáte nějakého grázla, který vás zničí, protože jste zapomněli na své dobré předsevzetí, že už si nenecháte od nikoho nic nakukat? A my bychom to měli zaplatit? Jste spadli z višně, ne?

Na co byste chtěli, abychom vás pojistili

„No proč? Protože být pojištěný je přeci v kurzu a, když nic jiného, tak to člověku skýtá alespoň nějakou jistotu, kdyby se s ním něco stalo!“

A je tu zase ta mrcha – jistota. Chcete mít jistotu? Co vám kdy v životě dalo jistotu? Jediná jistota, kterou člověk v životě má, je, že zrovna v tuhle vteřinu se ve vašem životě odehrává ten děj, co se odehrává. Co bude v následující vteřině, už nikdo z nás neví, ale můžeme to hodně ovlivnit, ale jedině aktivním zapojením se do svého života. Pokud necháte svůj život řídit někým jiným, byť mu přenecháte jen procento pravomocí do něj zasahovat, už to v rukou nemáte.

Já vím, je to děsivé, ale je to tak. Na druhou stranu je to adrenalin jako sviňa – nevědět ni dne, ni hodiny, ni vteřiny, co bude dál. Nikdo, ani ten, co by nejraději prodal správu věcí svých jiným, aby se o jeho život kompletně postarali, to nikdy neudělá. Protože chce mít otěže svého života ve svých rukách. Bohužel ŽIVOT není z těch, kteří uzavírají kompromisy. ŽIVOT s námi uzavírá tři smlouvy: smlouvu na život, smlouvu na přežívání, smlouvu na smrt.

Smlouva na ŽIVOT nabízí – řídit se vlastním úsudkem, vlastní intuicí, činit vlastní rozhodnutí s plným vědomím toho, že za ně nesu plnou odpovědnost.

Smlouva na PŘEŽÍVÁNÍ nabízí – řídit se tím, co nám nařídí či doporučí jiní, bez toho, abychom se aktivně zapojili, abychom se minimálně zeptali, proč. PROČ to mám dělat či nedělat a dostanu-li neuspokojivou odpověď, tak to nepřijmout za své a neřídím se tím.

Smlouva na SMRT nabízí čekání. ČEKÁNÍ na spásu, na spasitele, na dobrodince, na prince, na princeznu, prostě na někoho, kdo rozhodne za nás. Že benefit je velmi podobný tomu, co nabízí smlouva na PŘEŽÍVANÍ? Máte pravdu, je to velmi podobné, proto většina lidí, kteří s životem uzavřou smlouvu na přežívání, na jeho sklonku zjistí, že vlastně vůbec nežili, že to vlastně bylo v jejich podání čekání na smrt.

Na to byste chtěli, abychom vás pojistili?

Pokud bychom k tomu přikročili, tak bychom dopadli jak státní rozpočet, kde většina financí, kromě těch, co se rozkradou, jde do plnění snů těch, co uzavřeli se životem buď smlouvu na přežívání nebo na smrt. Každopádně s těmi, kteří se vzdali rozhodování o svém životě, ale kteří by rádi řídili a ovlivňovali životy těch, co uzavřeli s životem smlouvu na ŽIVOT.

Běžecká pojišťovna vám tedy nenabídne nic z toho, co byste nebyli ochotni udělat sami a tvrdě to zaplatit smysluplným životem. Pokud ale vezmete svůj život pevně do svých rukou, tak vám nabízí CELÝ SVĚT a třeba i modré z nebe, protože v tom případě učiníte svůj život nebem na zemi.

Chcete to písemně? Tak si tenhle článek přečtěte ještě jednou, nebo třeba stokrát, prostě tolikrát, kolikrát budete potřebovat, abyste prohlédli a dohlédli kousek dál než na špičku svého nosu.

1. BĚŽECKÁ POJIŠŤOVNA JE TU PRO VÁS A MÁ OTEVŘENO 24 HODIN DENNĚ! PŘIJĎTE/PŘIBĚHNĚTE, NAUČÍME VÁS, JAK SE O SEBE POSTARAT, ABY SE O VÁS NEMUSELI STARAT DRUZÍ.

PŘIJĎTE K NÁM, MY S VÁMI VYBĚHNEME!

Běhání ve tmě. Snažte se vidět, neoslňovat a být vidět

autor: Miloš Škorpil | Zář 17, 2025 | Témata, Vybavení

Na silnici běhejte za tmy vždy proti směru dopravy. Počítejte s tím, že vás řidiči mohou přehlédnout. Proto si pro tyto případy oblékejte oblečení s převažující reflexní plochou, tady se určitě šetřit nevyplatí, protože tady jde skutečně o život. Pokud běháte za tmy po silnici pravidelně, věřte, že čelovka a blikačka to nespraví, přesto vám pomohou, hlavně když při nočním běhu narazíte na neosvětleného cyklistu nebo inlainistu.

Běhání ve tmě za krále klacka

Osobně jsem se častokrát přesvědčil, že s čelovkou či blikačkou si nevystačím. Asi nejintenzivnější zážitky z běhání potmě jsem prožíval, ještě když jsem před vojnou běhal ráno, než jsem šel do práce. Šichta začínala v 6 hodin. Běhal jsem tak 2 – 3x týdně z Horních Počernic do Dolních Počernic, a odtud pak po „Kolínské“ do Běchovic, pak na Xaverov a domů. Byla to taková příjemná desítka. Vybíhal jsem ve 4 ráno, až do Dolních Počernic pohoda, ale po té státovce to bylo fakt o život. Moc toho tehdy nejezdilo, ale pár tiráků vždycky ano. Když mě málem párkrát nasály pod sebe, tak jsem pak raději ještě před tím, než mě minul, volil zbabělý útěk do příkopu. V té době – psaly se roky 1972-73 – ještě čelovky a blikačky nebyly, ale jak jsem zjistil později, ani ty by mi nepomohly.

V roce 2002 už čelovky a blikačky byly. Běžel jsem závěrečnou část svého přeběhu České republiky z Hodonína do Aše. Na cestě mě doprovázel Roman Psůtka, který nosí brýle. Byli jsme už doslova kousek od cíle (cca 60 km), byly 4 hodiny ráno, pršelo a byli jsme na hodně frekventované silnici. Osobáků moc nejezdilo, ale „tiráci“ jeden za druhým. Byli jsme ověšený blikačkama jak vánoční stromečky, na hlavě čelovky, ale stejně jsme byli furt v příkopu.

Běháte-li ve tmě na frekventovaných cestách, pořiďte si reflexní, nejlépe celoplošné oblečení

Dnes už bych se na silnici ve tmě, zvláště je-li mokrá silnice, nevydal bez oblečení, které mi zaručí, že se budou spíš řidiči bát mě, než já jich.

Mít čelovku je základ

Čelovku oceníte tam, kde potřebujete vidět zejména vy a pak tam, kde jezdí neosvětlení cyklisté, což bývají hlavně cyklostezky. Takže víte-li, že poběžíte za tmy místy, která nejsou osvětlena nebo po cyklostezce, tak si vezměte kromě reflexního oblečení i čelovku, protože před nesvítícím cyklistou vás reflexní oblečení neochrání – není-li světlo, nemají reflexní plochy co odrážet! Běžíte-li však se svítící čelovkou, tak vás zaregistruje i cyklista jedoucí za vámi, přibližující i když svítící od něj kužel světla mu o vás řekne.

Při běhání ve tmě buďte uvolnění, zmírní to následky možného pádu

Cvičení (protahování, posilování), ale hlavně rozehřátí na počátku tréninku je pevnou součástí běžeckého tréninku, proto nezapomínejte na to, na začátku tréninku se zahřát pomalým během.

Protažení nechte až budete zahřátí, nikdy se neprotahujte ani neposilujte, když je vaše tělo ještě chladné a ztuhlé! Pokud běháte ráno, rozhodně „neskočte“ rovnou z postele do běžeckých bot a nevyběhněte v tempu na trať, jednak to není zdravé (jak uvedeno výše), ale ani rozumné vzhledem k tomu, že váš den teprve začíná. Běhat ráno je nesmírně fajn, protože běh vás dokonale probudí a zvládnete-li běžet jen na půl plynu (do 70% vaší TF max), tak tělo perfektně prokrvíte, prokysličíte a nastartujete metabolismus. Doma se pak osprchujete, nasnídáte a máte před sebou den jak malovaný. Pokud ranní běh pojmete v intenzivním tempu, tak si můžete způsobit nějaké zranění, přinejlepším pak po dvou hodinách v práci usnete, nebo abyste neusnuli, začnete do sebe nalívat kafe a shánět se po něčem sladkém, co by dobilo vaše baterky a to přesto, že v těle máte (ve svých tukových zásobárnách) energie na rozdávání. Tělo však nemůže ty vaše tukové elektrárny spustit, protože mu chybí kyslík, ten mu dodáte právě a jen pomalým během.

Zásady rozehřátí, rozcvičení a protažení

Trpělivost. Výsledky pravidelného cvičení se nedostaví hned. Ale už po několika týdnech zaznamenáte významné zlepšení hybnosti kloubů a pružnosti svalů, na které se při protahování zaměříte.
Protahování (svalů) a mobilizaci (kloubů) provádějte celoročně, nejen v době intenzivního tréninku.
Před protahováním se vždy zahřejte, stačí pět minut velmi volného běhu. Zahřáté svaly se lépe napínají a tak zabráníte jejich poranění.
Po protažení se uvolněte, případně si na pár minut lehněte.
Při výběru cviků začínejte těmi jednoduššími. Když je zvládnete bez problémů, přejděte na obtížnější.
Jednotlivé svaly protahujte pomalu a maximálně s třicetivteřinovou výdrží (pokud s protahováním začínáte, úplně postačí, když v dané poloze vydržíte 10 vteřin) v poloze, která vám nepůsobí bolest ani není jinak nepříjemná. Pak sval na pár vteřin uvolněte a cvik zopakujte ještě jednou.
Cviky provádějte pomalu, nikoliv švihem nebo kmitem. Při druhém pokusu zkuste krajní polohu ještě o kousek „posunout“.
Při protahování dbejte na pomalé, pravidelné a kontrolované dýchání. Vydechujte v předklonu, při protažení dýchejte pomalu a pravidelně. Nezadržujte dech.
Zacvičte si před intervalovým tréninkem, ale i po něm. Protahováním svalů předcházíte jejich krácení a podporujete dobré prokrvení. Bezprostředně po tréninku protažení pomáhá zabránění ztvrdnutí svalů a pozdějším bolestem.
Být při běhu zahřátý a uvolněný, když běžíte v noci a ve tmě je obzvlášť důležité, neboť když sebou praštíte ve tmě o zem, když jste celý zatnutí a zatuhlí, tak si velmi snadno něco utrhnete nebo zlomíte.

Jak běžet a jak natrénovat na Velkou Kunratickou

autor: Miloš Škorpil | Zář 16, 2025 | Témata, Trénink

Velká Kunratická je od svého počátku takový zvláštní fenomén. Moc si na ní nezaběháte, ale ať se snažíte běžet volně, nebo do toho dát všechno, vždycky budete v cíli lapat po dechu. A to přesto, že nějakých posledních 700 m běžíte většinou z kopce. Jak se na ni připravit je stejná alchymie jako na Běchovice, snad proto se oba tyto běžecké závody, byť tak rozdílné, těší stále velké popularitě a běžet Velkou Kunratickou je prostě IN.

Ne nadarmo na ní drží z roku 1979, a zřejmě až do skonání světa držet bude, traťový rekord 10:58,9 min Vlastimil Zwiefelhofer. Vlasta byl už od žákovských let vynikajícím běžcem a jeho tréninkové metody by málokdo vůbec podstoupil, natož vydržel. Považte, že běhal třeba v hluboké rozbahněné oranici. Jeho metody v mnohém připomínají metody Emila Zátopka, a stejně jako u Emila s nimi slavil úspěchy. Při bězích v hluboké oranici získával ohromnou sílu a odolnost. Když pak vyběhl na hladké cesty, byl k nedostižení.

Takže chcete-li dobře natrénovat na Velkou Kunratickou – vyrazte do právě zoraných polí. Ne, probůh, to nedělejte! Ne, že by vám to nepomohlo, to určitě ano, ale v těch zbývajících týdnech, co zbývají do jejího startu, byste se nejspíš totálně zavařili. Pokud vás tento způsob tréninku oslovil, nechte si to na jaro, až budete mít v rozpise tréninku nabírání běžecké síly, tam vám to prospěje. Stejně jako vybíhání sjezdovek. Prostě běh v těžkém terénu je ideální přípravou pro Velkou Kunratickou, ale i pro Běchovice.

Trénink na Velkou Kunratickou

Nyní, protože jak už jsem uvedl vám zbývá jen pár týdnů, bych zvolil následující přípravu. Když pominu ten běh v hluboké oranici, o němž jsem psal na začátku, tak bych vám doporučil zařadit do vašich tréninkových plánů 2x týdně speciální fartlek, v jehož rámci vyběhnete 3x delší kopec, a to tak, že první na 75 %, druhý na 95 %, třetí na 80 % a pak si dáte 1000 – 1500 m rovinku. Tréninky mezi tím běhejte jen volně na 65 – 80 %.

Jak běžet Velkou Kunratickou

Jedna věc je na velkou Kunratickou natrénovat, a druhá ji odběhnout tak, abyste udělali dobrý čas. Zaběhnout na VK dobrý čas vůbec nesouvisí s tím, zda se vydáte ze všech sil, nebo zda to odfláknete. Jak už jsem napsal v úvodu, v cíli toho budete mít tak či tak plný kecky.

Jak tedy Velkou Kunratickou běžet?

Hlavně je důležité se dobře rozcvičit, je to důležitější než při jiných závodech, protože VK prověří vašeho celého člověka. Extrémně dostane zabrat pohybový aparát, plíce, srdce a na své si přijdou i ruce – hlavně když se budete šplhat na Hrádek, pak jej sbíhat a ani ve třetím kopci nepřijdou zkrátka. Takže ještě jednou zdůrazňuji, důležité je se pořádně rozcvičit!

První potok a první kopec

Zhruba 250 m po startu vás čeká překonání prvního potoka, záleží na vás a na tom, jak bude před VK pršet, ale tenhle potok se většinou skáče. Pak následuje první kopec, ten běžte jen na 80 %. Nebojte se, že tím ztratíte drahocenné vteřiny. Naopak, čím vyběhnete tenhle kopec volněji, tím rychleji jej seběhnete, nohy se vám nebudou tolik klepat a hlavně, uchováte si síly na to, co vás na trati ještě čeká a to je pověstný HRÁDEK. Před ním ale ještě budete muset překonat druhý potok. Nepřemýšlejte nad tím, zda ho přeskočit nebo ho přeběhnout – běžte do něj a prostě jej přeběhněte. Tu vodu v botách nebudete vůbec cítit.

Hrádek

Hrádek s člověkem zacloumá, prostě jej musíte nějak vylézt, ale snažte se ho vylézt hlavou, nervěte se s ním, běžte klidně na čtyři a pomozte si rukama, není to žádná ostuda. Čím víc se s Hrádkem budete prát, čím víc se budete snažit ho vyběhnout, tím hůř pro vás v další části trati.

Seběh Hrádku

Tady je to hlavně o přežití, já vždycky říkám, že zabít se můžu i jinak, ale jsou tací, co to pustí dolů hlava nehlava, už jsem viděl řadu nehezkých pádů. Ale pokud máte ještě silné nohy, tak seběhnout se to dá. Po seběhu Hrádku následuje přeskočení dalšího – už třetího a posledního potoka, taky radím spíše přebrodit, než se snažit mermomocí přeskočit. Potom to bude kousek po asfaltové rovné cestě dolů z kopce. Běžte to rychle, ale uvolněně – nesnažte se honit čas. Čas na to naběhnout vteřiny ještě přijde, až se vydrápete na třetí kopec, který následuje hned po té klidnější části po asfaltce.

Třetí kopec

I v třetím kopci radím nejít nadoraz. Je lepší stále si ještě zachovat chladnou hlavu, i když čas běží. Teprve na vrcholu třetího kopce začíná čas, kdy je potřeba to rozeběhnout, čas, kde se nabíhají nejen vteřiny, ale někdy dokonce celé minuty. Čeká vás skoro kilometr, kdy je do toho potřeba dát všechny síly. Tady už není na co čekat. Kdo až sem dorazí s tím, že není totálně zakyselený, je vítěz a čeká ho v cíli dobrý čas.

« Starší příspěvky

Další příspěvky »