Témata | Běžecká škola Miloše Škorpila

Deset rad Alberta Salazara, trojnásobného vítěze maratonu v New Yorku, začínajícím běžcům

autor: Miloš Škorpil | Úno 9, 2024 | Témata, Trénink

Příprava na uběhnutí dobrého maratonu zabere mnoho času. Pokud se člověk chystá na svůj první maraton a týdně běhá v průměru 40 km, potřebuje na přípravu nejméně šest měsíců. Rychlejší postup by mohl vést ke zranění, jež by devalvovalo celý závod a mohlo zničit všechny dobré vzpomínky na něj.

2. Najděte si místní běžecký klub nebo nějakou skupinku běžců. Jejich zkušenosti mohou pomoci více než jakkoli detailně připravený tréninkový plán. Snažte si v klubu najít někoho, kdo bude dohlížet na váš trénink. Najděte další běžce, jejichž přítomnost vám hodně pomůže při nabíhání běhů o delších vzdálenostech.

3. Běhejte intervaly a v terénu místo toho, abyste pouze zvyšovali kilometráž. Je pravdou, že je potřeba přidávat kilometry, ale jen to nestačí, běžecký trénink musí být pestrý (intervaly, terén, posilování, protahování), to vám pomůže víc než jen prosté zvyšování objemu. Příliš vysoká kilometráž často s sebou nese vyšší riziko zranění.

4. Dlouhé běhy neznamenají nutně co nejdelší vzdálenost. Rozhodující je spíše čas. To, co se snažíte naučit své tělo, je vydržet náročný výkon po delší a delší dobu. Já sám jsem v tréninku nikdy maraton neběžel, maximálně jsem se dostal k dvouhodinovému běhu. Odborníci se shodují na tom, že horní hranicí jsou tři hodiny, pokud chcete naběhat více km, rozdělte si dávku na dvě denní fáze.

5. Veďte si tréninkový deník. Umožní vám to uvědomovat si, co máte v sobě (na co máte natrénováno), navíc záznamy v něm uložené vám poskytnou zpětnou vazbu (lépe si uvědomíte, proč zrovna v daný čas trénujete to, co zrovna trénujete). Když přijde čas závodu, čtení v něm vám dodá sebevědomí, když si uvědomíte, kolik práce jste odvedli.

6. Zaexperimentujte si s výživou a pitím, ale jen v tréninku, při vlastním závodě již experimenty žádné! Zvládnutá výživa během závodu může váš výkon velmi zlepšit, nezvládnutá naopak velmi zhoršit. Důležité je najít si takové, které vám chutnají a nedráždí žaludek. Já osobně jsem doplňoval energii a tekutiny každých 20-30 minut běhu. Jídlo a pití můžete mít u sebe nebo je nechat podél trasy. V den závodu se domluvte s přáteli, kteří budou připraveni vám je podat. Nezapomeňte pít. Dehydratace je největším nepřítelem vytrvalce.

7. Posilujte, včetně zvedání závaží. Silový trénink vám pomůže hodně zlepšit výkon. Klíčem k úspěchu je mnoho opakování s nižší zátěží. Já se při posilování věnuji jak vršku, tak spodku těla, pomáhá mi to se vyhnout zraněním a disbalancím.

8. Sledujte svoji životosprávu. Jezte co nejzdravěji. Já se snažím „jíst hlavou“, přemýšlet nad tím, co jím a jak, přitom sleduji, zda sytím své tělo dostatečně všemi potřebnými živinami a látkami.

9. Svůj trénink vždy začínejte tím, že prvních 10-15 minut se zaměříte na zahřátí a prokysličení svalů, kloubů, ale i metabolických systémů. Je to koneckonců nejsnazší cesta, jak se vyhnout bolestivým poraněním. Jde i o snadnou cestu, jak zlepšit svůj výkon. Nepodvádějte se při tom – dejte tomu čas. Na konci tréninku se lehce protáhněte a mobilizujte klouby, můžete to však udělat až doma, abyste případně neprochladli.

10. Běhejte na co nejměkčím povrchu. Předtím, než jsem zaběhl v New Yorku světový rekord (2:08:13), jsem hodně kilometrů naběhal na lesním okruhu. Měl jen 8 km, takže jsem ho často běhal i čtyřikrát. Pravda, byla to trošku nuda, ale věřím, že jsem se tím vyhnul mnohým poraněním. Navíc méně otřesů a zatížení znamenalo, že se mé svaly tolik neunavily.

Úrazy stehna. Jak jim předcházet a jak je léčit

autor: Miloš Škorpil | Úno 8, 2024 | Témata, Zdravý životní styl

Úrazy stehna jsou časté hlavně v kontaktních sportech, kde jde hlavně o nakopnutí či uhození. Častá jsou svalová poranění i v atletice a lyžování. Zvláštní a složitou kapitolou jsou tzv. bolestivá třísla, která na dlouhou dobu vyřazují z tréninku jak fotbalisty, tak hokejisty, ale i atlety a gymnasty.

V seriálu o příčinách zranění, který byl odstartován článkem Úrazy bérce, úrazy kotníku, úrazy kolene, vás seznamujeme s tím, jak je možné těmto zraněním předcházet, a jak postupovat, když už se vám přihodí.

Anatomie stehna

Kostním skeletem stehna je stejnojmenná kost (femur), který proximálně (částí blíže k tělu) tvoří hlavici kyčelního kloubu a na vzdálenějším konci (distálně) končí v oblasti kolenního kloubu. Funkcí svalů na stehně probíhajících je pohybovat těmito klouby. Na přední straně jde hlavně o čtyřhlavý sval stehenní (m. quadriceps femoris), jehož přímá část (m. rectus femoris) se podílí na ohybu stehna vpřed (ventrální flexe). Společně s ostatními částmi přechází ve šlachu, do které je zavzata čéška (patela) a upíná se na kost holenní. Ta pak napíná v kolenním kloubu (extenze kolene) svaly zadní skupiny (dorsální), kde nejvýznamnější je dvojhlavý sval stehenní (m. biceps femoris). Začíná na hrbolu sedací kosti a upíná se pod kolenem na hlavičku kosti lýtkové. Natahují stehno (extenze stehna) a zároveň ohýbají (flektují) v kolenním kloubu. V nejhornější části stehna se upínají svaly hýžďové (m. glutei), jejichž funkcí je stejně jako u skupiny předchozí natahování v kloubu kyčelním a navíc odtahování (abdukce) stehna. Na vnitřní straně pak probíhají svaly, které přitahují stehno (m. adductores femoris). Tyto začínají na kosti stydké (os pubis) v oblasti třísla a upínají se na vnitřní straně kolenního kloubu. Jak je patrné, svaly stehna mají svoji funkci jak při pohybech v kyčelním tak i v kolenním kloubu.

Trhliny svalů stehna

U fotbalistů, atletů, basketbalistů i jiných kolektivních sportů dochází při intenzivní zátěži k prudké bolesti ve svalech stehna zejména při nekoordinovaném pohybu. Za nekoordinovaný pohyb u běžců lze považovat i nedokonalý běžecký styl.

První stádium – distenze svalu

Při distenzi svalu vznikají drobné – mikroskopické trhlinky svalů, není porušena jeho celistvost a minimálně jeho funkce.

Příznaky: bolestivost v místě poškození svalu. Dále je bolestivé ohýbání či natahování v kyčelním kloubu. U tohoto stádia není patrný otok ani krevní výron.

Léčba: ukončení činnosti, ledovat, snížení vzniku otoku a krevního výronu elastickou bandáží a umístěním končetiny ve zvýšené poloze. Dále po lékařském vyšetření je možné použít magnetoterapii čí terapii ultrazvukem. Již od 2. dne je vhodné lehké izometrické cvičení do nástupu bolesti v malém rozsahu. Vhodná je lokální aplikace gelů a později nesteroidních antirevmatik či lokálně užívaných léků k regeneraci. S aktivním sportem je možné začít asi týden po odeznění bolestí.

Druhé stádium – částečné přetržení svalu

Příznaky: stejné jako u prvního stadia, jen se navíc vytváří otok a hematom v místě trhliny, který se rozvíjí velice rychle. Dále je výrazná bolestivost při pohybu v kyčelním a častěji kolenním kloubu.

Léčba: ošetření je stejné jako u prvního stadia, a dále je nutná fixace sádrou nebo ortézou. Ta se osvědčuje v doléčovací fázi, kdy je možné nastavit limitovaný pohyb. Také tento úraz je třeba doléčit, neboť sportování, když není svalová trhlina zhojena, vede často k nové trhlině a léčba začíná od začátku. Sval se považuje za uzdravený, jestliže sportovec při maximální kontrakci nepociťuje bolest. Teprve tehdy je možné začít s postupným řízeným zatěžováním.

Třetí stádium – úplné přetržení svalu

Při úplném přetržení svalu pozbývá sval svoji funkci.

Příznaky: jsou stejné jako u předchozích stadií, ale je navíc omezena funkce, kterou daný sval vykonává, a je zastupován svaly s podobnou funkcí.

Léčba: je při prvním ošetření stejná jako u předchozích stadií, často (jde-li o aktivního závodníka) je vhodná operační léčba. Následně je fixace ortézou na dobu 4-5 týdnů s rehabilitací jako u stadií předchozích.

Prevence: je stejná jako u všech ostatních svalových zranění: před sportovní činností je nejprve třeba svaly zahřát, čímž se zvýší jejich prokrvení, a následně je nutné svaly protáhnout.

Zhmoždění svalů

V mnoha sportech dochází ke kontaktu s protihráčem, soupeřem nebo s terénní překážkou, při které se zhmoždí svalovina stehna. Dochází k poškození svalových vláken a vzniku krevního výronu do svalu, mohou být i poškozeny vazivové blány svalu (svalové fascie).

Příznaky: bolestivost v místě kontaktu, která postupně narůstá v závislosti na vzniku otoku a krevního výronu. Pohyby, při kterých je zapínán poškozený sval, jsou bolestivé.

Léčba: klidový režim po dobu bolesti, ledovat, elastická bandáž. Jako podpůrná terapie je možná střídavá aplikace studené a teplé vody například při sprchování, magnetoterapie či terapie laserem. Z léků je dobré místně aplikovat od 3. dne masti či spreje obsahující nesteroidní antirevmatika či pomáhající regeneraci svalu.

Bolesti třísel (bolesti úponů přitahovačů stehna)

Bolestivá třísla jsou problémem běžců a běžkyň, hráčů kopané, hokejistů, házenkářů, inlinistů. Jak bylo napsáno v odstavci věnovaném anatomii, v oblasti třísel se upínají přitahovače stehen (adduktory), které se při prudkém odtažení stehna či při jeho přitažení proti odporu mohou „natáhnout“. Jde o vznik drobných trhlinek svalových vláken v místě úponu ke stydké kosti, které se projeví bolestivostí. Problémy s třísly mají mnohokrát příčinu ve správné technice pohybu, při níž „odpojeno“ centrum – střed těla (core). Proto je důležité věnovat posilování core a jeho zapojování do běžeckého pohybu (základ pohybu i u ostatních sportů) takovou pozornost, a ne jen běhat, kopat, házet, jezdit.

Příznaky: bolestivost v oblasti třísla při pohmatu či přitahování stehna ke střední linii proti odporu. Může se vytvořit i otok. Typicky je to u fotbalistů při kopu „placírkou“.

Léčba: klidový režim do odeznění bolestí a následné postupné zatěžování s omezením vyvolávajících pohybů. Ledování a pak použití sprejů, gelů a mastí je velmi dobrou doplňkovou léčbou urychlující ústup otoku, bolesti a hojení. Nedoléčené zranění se opět často obnovuje a vede k přechodu do chronického stadia, které nereaguje na klasickou terapii a je velmi složité, komplikované a často neúspěšné další léčení. Mnohdy to vede k ukončení sportovní činnosti.

Seriál byl napsán pro časopis Běžecký svět, který jsem vydával společně s Janem Šourkem v letech 2002 – 2004, a byl mým prvním pokusem, jak hobby a výkonnostním běžcům přinést informace z oblasti běhu, které jinde nenajdou. Autorem textu je MUDr. Jaroslav Pilný.

Běžecká zranění. Jak jim předcházet a jak je léčit

Úrazy bérce. Jak jim předcházet a jak je léčit

Úrazy kotníku. Jak jim předcházet a jak je léčit

Úrazy kolene. Jak jim předcházet a jak je léčit

P.S. na úvodní fotografii, je moje stehno, před dvanácti lety. Úraz jsem si způsobil tím, že jsem při seběhu kopce zakopl o kořen a pak se snažil zabránit pádu. Za tři týdny jsem absolvoval Zermatt ultramaraton.

Závod, vrchol běžecké přípravy. Co a jak udělat před a při závodě, aby to klaplo

autor: Miloš Škorpil | Úno 7, 2024 | Témata, Trénink

Běžecká sezóna se začíná rozebíhat naplno. Závod bude stíhat závod a tak nezaškodí si říci pár rad, co a jak dělat, nebo naopak, čeho se nedopouštět, abyste nezmařili měsíce tréninkové dřiny.

Trénink týden před závodem

Váš trénink před závodem by se měl lišit podle toho, jestli závod berete skutečně jako závod (půjde vám o co nejlepší výkon), nebo jej berete jako součást přípravy na jiný závod (jako trénink, či jako test formy).

Jak trénovat týden před závodem, na němž vám velmi záleží

Týden před závodem, v němž vám půjde o nejlepší výkon, byste měli co nejvíce šetřit síly, to znamená už jen lehce běhat, maximálně na začátku týdne si vyzkoušet na kratší vzdálenosti tempo. Váš trénink by měl vypadat zhruba takto:

volno
út. 10 – 15 min volně (65 – 70TF max%); abeceda, protažení; 4 – 6 rovinek (80 – 100 metrů stupňovaný běh); 3 – 5 km v tempu závodu, který o víkendu poběžíte; 5 min volně
30 – 45 min lehký běh (65 – 75% TF max)
čt. volno
pá. rozcvičení před závodem nebo lehký běh do 30 minut (podle toho zda závod běžíte v sobotu nebo v neděli)
závod nebo rozcvičení před závodem
závod nebo lehký výběh po závodě

Jak trénovat týden před závodem, který poběžíte v rámci přípravy či jako test

V případě, že závod pojímáte jako součást tréninku (jako zpestření tréninkového drilu), či jako test výkonnosti, trénujte podle předem připraveného tréninkového plánu, který určitě už s tímto počítá.

Psychika a adrenalin

Přesto, že jste zvládli odtrénovat vše, co jste měli v tréninku předepsáno, tak závod je úplně něco jiného. Hlavně je třeba si uvědomit, že začnou nepříjemně pracovat vaše nervy, vyplaví se vám adrenalin a vy se nebudete stačit divit, co to vyvádíte. Od startu vyrazíte jak splašený kůň, přesto, že jste si stokrát říkali, že už v životě takovou blbost neuděláte a vyběhnete pěkně rozvážně tak na tři čtvrtě plynu.

Před závodem strčte hlavu do ledové vody

Co s tím, abyste tuhle chybu neudělali? Těžká rada. Snad jen si uvázat kolem pasu pneumatiku od traktoru, aby vás trochu zbrzdila. Problémem je, že i když si naprogramujete sporttester, tak vám to moc nepomůže, protože tepy před závodem budete mít vyšší než obvykle, takže pokud chcete využít jeho služeb, nastavte si na něm tak o tak 8 – 10 víc než máte nastaveno v tréninku. Dobře funguje, když si vyhlédnete ve startovním poli někoho, o němž víte, že není „pošuk“, o němž víte, že zvládá své emoce a vybíhá vždy od startu rozvážně a vaším tempem, a toho se první kilometry držte. Jakmile budete rozdýchaní a vaše svaly budou mít správnou teplotu, tak pak už můžete prásknout do koní a jít podle svého. Výborně pomáhá, když si uvědomíte, ale hlavně dokážete se tím řídit: že NENÍ DŮLEŽITÉ BÝT PRVNÍ PO STARTU, ALE V CÍLI!

Je běžnou praxí, že na závod přijíždějí skupiny běžců a běžkyň, které trénují spolu, takže se i společně před závodem rozcvičují a štengrují. U zkušených běžců je to jistě pozitivní, člověk je správně nažhavený a start nevypustí. U nováčků to však má spíše efekt přežhavení a přepálení. Takže následná rada platí spíš pro ty, co skupinu vedou: ZKUŠENÉ BĚŽCE A BĚŽKYNĚ SPRÁVNĚ NAŽHAVTE, ALE NOVÁČKY SE SNAŽTE SPÍŠ UKLIDNIT!

Oblečení před, při a po závodě

Večer si do závodní tašky sbalte aspoň dvoje boty, i na silnici to může klouzat (hlavně v tomto předjarním období). Navíc je dobré mít na vyklusání v případě, že při závodě bude pršet, suché boty a suché ponožky. Takže ponožky prosím také dvoje. To zdvojení platí prakticky pro veškeré oblečení. Jednak proto, že nevíte, jak bude před závodem, tak abyste měli možnost se na rozcvičení obléknout přiměřeně, podle aktuálního počasí, případně po závodě se na vyklusání převléci do suchého. Pokud udržíte hlavu po startu v klidu, tak na vlastní závod se oblečte tak, jako se běžně oblékáte na trénink, tedy tak, abyste před startem pociťovali mírný chlad a to i přesto, že jste už zahřátí rozcvičkou. Mírný chlad pocítíte proto, že před startem ze sebe shodíte jednu vrstvu (jestli větrovku nebo mikinu se rozhodněte sami podle toho, jestli bude foukat vítr (v tom případě si necháte spíše větrovku), nebo bude opravdu zima (v tom případě si necháte na sobě spíše tu mikinu).

Rozcvičení před závodem

Pokud při běžném tréninku nepokládáte rozběhání a rozcvičení za důležité a rovnou do toho vletíte, tak před závodem byste měli na tuto svou praxi zapomenout a důkladně se rozběhat cca 2 – 4 km, podle toho, jak dlouho vám trvá rozehřátí a prokysličení svalů. Dát si pár písmenek atletické abecedy, 4 – 5 rovinek (100 m úseků v tempu 18 – 25 vt. – podle výkonnosti) a nakonec lehce vyběhnout 300 – 400 m. Rozcvičením nejenže správně nahřejete své svaly, rozdýcháte plíce, ale také nastartujete svůj metabolismus, abyste pak měli po celý závod dostatek energie a nehroutili se již několik kilometrů před cílem.

Typy rozcvičení před během na běžeckém pásu, před různými druhy tréninků.

Vyběhání po závodě

Pokud si myslíte, že běhat ještě po závodě je holá šílenost, tak neběhejte. Pak se ale nachystejte na to, že druhý den, hlavně po tom v sezóně prvním, vám najednou bude připadat, že máte nohy jak z olova. To proto, že vám na nohou všechny svaly pěkně zatuhnou. Překonejte raději svou přirozenou touhu si co nejdříve s kamarády sednout a probrat při žejdlíku dojmy ze závodu a vydejte se ještě velmi pomalým klusem na 1 – 2 kilometry nebo 5 – 10 minut výklusu. Tímto jednoduchým způsobem se nastartují ve vašem těle regenerační procesy a ty pak vesele pojedou dál i ve chvíli, kdy už skutečně budete s kamarády někde v teple šenku rozebírat, jak vám to dneska skvěle běželo. Jo a ještě jednu nepříjemnou radu nakonec. Než si dáte první pivo, vypijte něco vody, nejlépe lehce oražené a s citronem. Neocení to jen vaše ledviny, ale celé vaše vyprahlé tělo.

Únor bílý, těla sílí, březen za kamna vlezem, duben ještě tam budem a v květnu se vyvalíme jak sudy

autor: Miloš Škorpil | Úno 6, 2024 | Blog, Témata

Běh života člověk nezastaví, byť by se snažil sebevíc, tak proč nevzít běh věcí do svých rukou, do svých nohou? Prostě vyběhnout a nechat na sebe působit chladivé dotyky přírody v podobě ranního vzduchu, zářících paprsků poledního slunce, uklidňujícího soumraku nebo sypajících se sněhových vloček.

Běh je již dlouhý čas celosvětovým fenoménem, mnozí se ptají: Čím si to zasloužil, vždyť před pár desítkami let byl jen pouhou „Popelkou“? No čím si to zasloužil? Zasloužil si to tím, že k tomu, abyste jej mohli provozovat, nepotřebujete skoro nic – jen boty, něco na sebe a času jen tolik, kolik si jej dovolíte mu věnovat.

Nepotřebujete shánět žádné parťáky (i když ve dvou či ve skupině má běh také své kouzlo), nikam dojíždět, zjišťovat zda je volno – příroda má neomezenou otevírací dobu. Zkrátka je to jen na vás a o vás.

Běh je dar, který byl člověku dán, aby žil. Při běhu a při chůzi je člověk naprosto svobodný a otevře-li se, dokáže se jejich prostřednictvím zbavit veškerého napětí a balastu, které v něm přebývá a uvolněné místo zaplnit klidem, mírem a radostí z toho že je, že žije, že je součástí něčeho většího, než je on sám, že je součástí ohromného dobrodružství, že je součástí ŽIVOTA.

Rozebíháte-li se na cestu dobrodružství, na němž vám bude průvodcem běh a nemáte zatím, s touto cestou žádnou zkušenost, nebo si jen pamatujete to, co vám říkali, že je běh ve škole, tak vězte, že to co si pamatujete, není běh, ale úprk.

Vy však nemáte důvod před ničím prchat, i když byste chtěl za pomoci běhu prchnout ze života všední reality do života kouzel, o němž jste slyšeli, že dokáže běh vykouzlit.

Vyběhněte pěkně zvolna. Vyběhněte nebo se jen ze začátku rozejděte. Běžte (jděte) tak, abyste mohli volně dýchat, neboť dech je to, co řídí vaše tempo a poslechnete-li jej, uvidíte, ucítíte velmi brzy blahodárné účinky běhu či chůze i na sobě.

Neuběhne ani měsíc a budete v běhu, v hýbání se až po uši a už nebudete chtít nikdy přestat, protože tu opojnou chvíli budete chtít prožívat znovu a znovu.

Tak pojďte, poběžte, ať vám nic z toho, co je výše popsáno neuteče. Odměnou vám bude veselá mysl a tak jak známo je půl zdraví, tu druhou půlku si věnujete pohybem.

Vápník, bez pohybu ho budete mít stálý nedostatek

autor: Miloš Škorpil | Úno 5, 2024 | Témata, Výživa

Mezi lidmi obecně převládá jeden mýtus – řídnou-li ti kosti, je to proto, že máš málo vápníku. Kdyby to bylo takto jednoduché, bylo by snadné se tohoto neduhu zbavit, stačilo by si zakoupit v lékárně vápník a ten si pravidelně přidávat do naší stravy.

Mnoho lidí to takto dělá a ono se nic neděje, tedy děje, ale ne tak, jak by si dotyční přáli. Děje se to, že jejich kosti si vesele řídnou dál, a přes veškerou snahu ho svému tělu dodávat, on někde mizí, jak voda v ponorné řece.

Proč nám vápník chybí

Protože:

se nehýbeme
chybí nám vitamín D
chybí nám vitamín C
chybí nám vitamín K
chybí nám bór
chybí nám přírodní rostlinné tuky
chybí nám lecitin
je v nás příliš fosforu

Chcete-li mít zdravou, pevnou kostru, musíte se hýbat!

Co to znamená? Znamená to to, že se můžete ládovat vápníkem jak chcete, ale pokud k tomu nepřidáte pohyb, je to stejné, jako když jste si nevzali nic. Tedy stejné to není, ale naopak nám to může velmi uškodit.

Každý krok, který uděláte, vyvolává na vaši kostru tlak. Pokud se snažíte šetřit každým krokem, protože vás bolí nohy – neděláte dobře. Nohy vás bolí hlavně proto – tedy pokud nejste vážně nemocní, že je nenecháte dělat jejich práci – chodit, běhat, skákat, plavat, prostě se hýbat. Stejné je to s ostatními částmi vašeho těla. Tak jako vaší nečinností atrofují – slábnou svaly, slábnou a měknou vaše kosti.

Pokud si už od mládí nechcete stěžovat, že vás vaše tělo neunese, že to máte geneticky dané – to se může samozřejmě taky stát, ale těch případů není zas tak moc, spíš je ta genetika v tom, že vaši rodiče se taky moc nehýbali a tak trpíte stejnými problémy jako oni – ne však vlivem genetiky, ale špatného životního stylu. Že jsem se do vás dnes obul? Máte pravdu, ale jak se říká na hrubý patel, hrubá záplata a na tvrdé a silné kosti jen pohyb!

Na to, aby se vaše kostra zdárně rozvíjela, nemusíte strávit tělesnými cvičeními hodiny, úplně postačí obden půlhodinka. Pokud to bude každý den a hodinka, tím lépe. Ale jak říkám, půlhodinka obden taky dobrá.

Nejlepší pro naše tělo je střídání pohybových aktivit, takže jeden den si zaběhejte nebo rychle projděte, druhý den zaplavte, třetí zacvičte s lehkými činkami, zacvičte aerobik, zajezděte na kole či na spinningu, zacvičte jógu či cokoliv jiného vás napadne nebo se vám líbí. Čtvrtý den si zase zaběhejte nebo dejte chůzi a tak pořád dokolečka dokola.

Že na to nemáte čas? Nebojte se, začněte s 20 minutami té které aktivity, vydržte to tři týdny a pak sami uvidíte, že vás to chytne a nalézt čas na prodloužení svých výletů do říše pohybu už pro vás nebude problém. Vaše kosti to také ocení a začnou sílit. To, že to poznáte i na postavě, že se přestanete zadýchávat do schodů, budete se méně potit, už budou jen další bonusy navíc.

Výzkumy ve světě prokázaly, že už pouhopouhé tříminutové cvičení výrazně oživí látkovou výměnu v kostech.

Menopauza a její důsledky na stav kostí. Může za to estrogen

Během menopauzy a po ní ztrácejí ženy stále více schopnost produkovat estrogen. Estrogen zabraňuje úbytku kostní hmoty a má vliv na zabudování vápníku do kostí. Estrogen je také hlídačem produkce dalšího hormonu – kalcitoninu, který se stará o to, aby v kostech neubýval vápník.

Po poslední menstruaci ztrácejí ženy s přibývajícím věkem při ranním močení stále více vápníku. Bohužel svými stravovacími návyky si většina z nich vše ještě zhoršuje. Úbytku kostní hmoty nepomůže ani to, když jej budou řešit jen doplňováním vápníku. Je běžné, že ženy ztratí po menopauze až polovinu své kostní hmoty – v tomto případě už mluví lékaři o ostereoporóze. Problém žen s kostmi po menopauze zvyšuje i to, že jejich organizmus tvoří v kožních buňkách méně vitamínu D. Tento problém se netýká jen žen, ale též mužů. Se zvyšujícím s věkem lidské tělo ztrácí schopnost přeměňovat vitamín D do jeho biologicky aktivní formy.

Po menopauze nepřestávají nadledvinky produkovat estrogen, potřebují však od žen, aby jim poskytly odpovídající výživu. Potřebují, abyste je dobře živily, abyste jim poskytly potraviny bohaté na přírodní rostlinné tuky, což splňují třeba celozrnné výrobky, semena, ořechy, avokádo nebo soja-lecithin.

Je možnost s tím něco dělat? Máme

první z šancí je jíst více ovoce bohatého na vitamín C. Vitamín C aktivuje schopnost pronikání vápníku do kostí.
druhou je BÓR – jeden z významných stopových prvků, který je obsažen v zelenině, ovoci a ořechách, ten brzdí vylučování vápníku do ranní moči.
třetí pak větší konzumace sýrů, mléka, jogurtů a tvarohu.
čtvrtou šancí je více pobytu na denním světle, protože naše tělo ve vyšším věku doslova lační po vitamínu D.
pátou šancí a rozhodně ne tou nejméně důležitou je cvičení a sport, když ho budete provádět na denním světle, zabijete tím dvě mouchy jednou ranou, navíc sobě, svému zdraví, své kondici nesmírně pomůžete!

Přírodní zdroje vápníku

1 š. – 1 šálek

Potravina	Množství	Vápník v (mg)
ovesná mouka	1 š.	19
čočka	1 š.	38
quinoa (druh merlíku)	1 š.	102
tuřín	1 š.	102
listy pampelišky	1 š.	147
listy hořčice	1 š.	152
pečené fazole	1 š.	154
sezamové semeno – suché	2 polévkové lžíce	176
třtinový cukr – melasa	1 polévková lžíce	176
kapusta	1 š.	179
listy tuřínu	1 š.	249
lískové ořechy – suché	1 š.	254
sojové boby zelené	1 š.	261
fíky – sušené	10 ks	269
plnotučné mléko	1 š.	290
semaena laskavce	1 š.	298
odstředěné mléko	1 š.	301
karobová moučka	1 š.	358
merlík bílý	1 š.	464

Pokud chcete vědět, jak v našem těle vápník funguje, co všechno ovlivňuje a co naopak ovlivňuje jeho množství a vstřebávání v našem těle, tak zůstaňte věrni Běžecké škole, kde vám to brzy prozradíme.

Posilování není pro běžce, běhání není pro kulturisty, mýty které je třeba vyvracet

autor: Miloš Škorpil | Úno 4, 2024 | Témata, Zdravý životní styl

Dana vyhrála svou kategorii 45 až smrt, jak s oblibou říkám, před osmi lety. Načež hledala motivaci k pokračování. Tak jsme se domluvili, že v dalším ročníku se přihlásíme do soutěže dvojic. Nemohli jsme, protože jako vítězka se v té době (jak jsme si přečetli v tehdy platících propozicích) nesměla zúčastnit v příštích pěti letech. Tak nic, řekli jsme si, a začali stejně chodit společně do fitka, jenom to nemělo žádný konkrétní cíl.

Regule se mezitím změnily, Dana se pak již do dalšího ročníku soutěže přihlásit mohla, jenže byla zrušena kategorie dvojic. No tak co už s tím, tak se přihlásíme každý sólo a já, protože běhám více než 50 let, se přihlásím do kategorie střízlík :).

Vyfotili jsme se, změřili se, přihlásili se a začali 3x týdně chodit společně do Sportcentra Cheb, kde jsme se svěřili do péče Jany Stőckelové, která přivedla k vítězství Danu.

Moje začátky byly docela úsměvné, spoustu cviků jsem nebyl schopný prakticky udělat, takže Jana musela vymýšlet jiné. Holky z toho měly docela legraci, a já kupodivu taky. Poznával jsem z druhé strany to, co cítí moji svěřenci, když je učím běhat.

Postupně jsem se ale zapracoval a časem zvládl prakticky všechno, co jsem dostal uloženo a naloženo, dokonce některé cviky i s většími vahami než Dana :).

Mým hlavním cílem bylo ukázat běžcům, že se nemusí bát posilování

Mým cílem bylo dokázat běžcům, že se nemusí bát víc posilovat (vypadat jako chlapi) jenom kvůli tomu, že se bojí každého deka, aby je nezpomalovalo. A také jsem chtěl ukázat kulturistům, že se nemusí bát běhat, chodit, prostě dělat více kardia, protože pak jim neporostou svaly, tedy oni se spíš bojí, že o ty svoje přijdou.

No, během toho společného cvičení jsem zjistil, respektive jsme s Danou zjistili, že společně cvičit je skvělá věc, protože to můžeme dělat na jednom místě a ve stejném čase, můžeme si to společně užívat, společně se povzbuzovat, nebo i popichovat, zatímco běhat společně moc nejde, pokud oba partneři nemají podobnou výkonnost. Protože pak se buď jeden nudí, nebo ten druhý jede (tedy běhá) přes závit a tak ani jeden, ani druhý nemají šanci se zlepšovat a běh si užívat.

Co však bylo pro mě a pro Danu největší překvapení, bylo to, že jí začalo bavit běhat.

Po téhle zkušenosti tedy můžeme říci, že pokud chtějí partneři dělat věci spolu, neměli by se vzpírat vstoupit do světa toho druhého, ačkoli dosud k jeho činnosti neměli větší vztah a brání se jí, protože ji opravdu nepoznali – nepoznali její krásu.

Musím ještě napsat, že kromě výše uvedených cílů jsem si musel po dobu přípravy zachovat svou běžeckou výkonnost, protože připravuji více než padesát běžců a běžkyň na Pražský mezinárodní maraton s cílem, aby jej uběhli pod 4 hodiny, s tím, že jim začátkem května maraton na daný čas odtáhnu.

Jak se mi dařilo skloubit posilování a běhání

Popravdě, první půlku dost těžko, hlavně po posilování nohou jsem sice cítil v nohách dynamit (zvětšila se síla a rychlost), ale začal jsem mít problém s vytrvalostí, takže uběhnout v daném čase 20 a více kilometrů mi dělalo větší potíže, než bych předpokládal.

V druhé půlce přípravy jsem však (jak jsem měl v plánu) zařadil do přípravy i veslování, a najednou se začala vracet i vytrvalost. Uf!, hodně jsem si oddychl, protože cvičení byla a je pro mě zábava, ale moje běhání mě, Danu a její dceru Kristýnu živí.

Míry a váha na začátku a na konci

Posilování není pro běžce, běhání není pro kulturisty, mýty které je třeba vyvracet - míry a váhy na začátku a na konci

Během přípravy jsem strávil ve fitku 43 hodin (43 tréninků), naběhal 852 km, nachodil 592 km, navesloval 201 km. Kardio celkem 1645 km.

Osobně jsem s tím, co jsem během přípravy absolvoval a dokázal, víc než spokojený a všem zúčastněným, kteří vydrželi do konce, gratuluji a přeji, aby zvítězili nejlepší! Moje poděkování pak směřovalo i k Janě a Daně, že mi ukázaly krásu kultu těla a posilování!

Jo, a ještě jak jsem během těch třech měsíců jedl

Před začátkem programu jsem jedl 2 – 3x denně, během přípravy pak 3 – 4x denně a jedl jsem, jak jsem celý život zvyklý, a sice všechno, co mi chutná, ale s mírou. S jídlem to mám naštěstí jako s alkoholem, poznám, kdy mám dost, a kdybyste přede mě položili kdovíjakou pochoutku, tak si prostě víc nedám!

« Starší příspěvky

Další příspěvky »