Jak běžet a jak natrénovat na Velkou Kunratickou

Jak běžet a jak natrénovat na Velkou Kunratickou

Velká Kunratická je od svého počátku takový zvláštní fenomén. Moc si na ní nezaběháte, ale ať se snažíte běžet volně, nebo do toho dát všechno, vždycky budete v cíli lapat po dechu. A to přesto, že nějakých posledních 700 m běžíte většinou z kopce. Jak se na ni připravit je stejná alchymie jako na Běchovice, snad proto se oba tyto běžecké závody, byť tak rozdílné, těší stále velké popularitě a běžet Velkou Kunratickou je prostě IN.

Ne nadarmo na ní drží z roku 1979, a zřejmě až do skonání světa držet bude, traťový rekord 10:58,9 min Vlastimil Zwiefelhofer. Vlasta byl už od žákovských let vynikajícím běžcem a jeho tréninkové metody by málokdo vůbec podstoupil, natož vydržel. Považte, že běhal třeba v hluboké rozbahněné oranici. Jeho metody v mnohém připomínají metody Emila Zátopka, a stejně jako u Emila s nimi slavil úspěchy. Při bězích v hluboké oranici získával ohromnou sílu a odolnost. Když pak vyběhl na hladké cesty, byl k nedostižení.

Takže chcete-li dobře natrénovat na Velkou Kunratickou – vyrazte do právě zoraných polí. Ne, probůh, to nedělejte! Ne, že by vám to nepomohlo, to určitě ano, ale v těch zbývajících týdnech, co zbývají do jejího startu, byste se nejspíš totálně zavařili. Pokud vás tento způsob tréninku oslovil, nechte si to na jaro, až budete mít v rozpise tréninku nabírání běžecké síly, tam vám to prospěje. Stejně jako vybíhání sjezdovek. Prostě běh v těžkém terénu je ideální přípravou pro Velkou Kunratickou, ale i pro Běchovice.

Trénink na Velkou Kunratickou

Nyní, protože jak už jsem uvedl vám zbývá jen pár týdnů, bych zvolil následující přípravu. Když pominu ten běh v hluboké oranici, o němž jsem psal na začátku, tak bych vám doporučil zařadit do vašich tréninkových plánů 2x týdně speciální fartlek, v jehož rámci vyběhnete 3x delší kopec, a to tak, že první na 75 %, druhý na 95 %, třetí na 80 % a pak si dáte 1000 – 1500 m rovinku. Tréninky mezi tím běhejte jen volně na 65 – 80 %. 

Jak běžet Velkou Kunratickou

Jedna věc je na velkou Kunratickou natrénovat, a druhá ji odběhnout tak, abyste udělali dobrý čas. Zaběhnout na VK dobrý čas vůbec nesouvisí s tím, zda se vydáte ze všech sil, nebo zda to odfláknete. Jak už jsem napsal v úvodu, v cíli toho budete mít tak či tak plný kecky. 

Jak tedy Velkou Kunratickou běžet?

Hlavně je důležité se dobře rozcvičit, je to důležitější než při jiných závodech, protože VK prověří vašeho celého člověka. Extrémně dostane zabrat pohybový aparát, plíce, srdce a na své si přijdou i ruce – hlavně když se budete šplhat na Hrádek, pak jej sbíhat a ani ve třetím kopci nepřijdou zkrátka. Takže ještě jednou zdůrazňuji, důležité je se pořádně rozcvičit!

První potok a první kopec

Zhruba 250 m po startu vás čeká překonání prvního potoka, záleží na vás a na tom, jak bude před VK pršet, ale tenhle potok se většinou skáče. Pak následuje první kopec, ten běžte jen na 80 %. Nebojte se, že tím ztratíte drahocenné vteřiny. Naopak, čím vyběhnete tenhle kopec volněji, tím rychleji jej seběhnete, nohy se vám nebudou tolik klepat a hlavně, uchováte si síly na to, co vás na trati ještě čeká a to je pověstný HRÁDEK. Před ním ale ještě budete muset překonat druhý potok. Nepřemýšlejte nad tím, zda ho přeskočit nebo ho přeběhnout – běžte do něj a prostě jej přeběhněte. Tu vodu v botách nebudete vůbec cítit. 

Hrádek

Hrádek s člověkem zacloumá, prostě jej musíte nějak vylézt, ale snažte se ho vylézt hlavou, nervěte se s ním, běžte klidně na čtyři a pomozte si rukama, není to žádná ostuda. Čím víc se s Hrádkem budete prát, čím víc se budete snažit ho vyběhnout, tím hůř pro vás v další části trati.

Seběh Hrádku

Tady je to hlavně o přežití, já vždycky říkám, že zabít se můžu i jinak, ale jsou tací, co to pustí dolů hlava nehlava, už jsem viděl řadu nehezkých pádů. Ale pokud máte ještě silné nohy, tak seběhnout se to dá. Po seběhu Hrádku následuje přeskočení dalšího – už třetího a posledního potoka, taky radím spíše přebrodit, než se snažit mermomocí přeskočit. Potom to bude kousek po asfaltové rovné cestě dolů z kopce. Běžte to rychle, ale uvolněně – nesnažte se honit čas. Čas na to naběhnout vteřiny ještě přijde, až se vydrápete na třetí kopec, který následuje hned po té klidnější části po asfaltce. 

Třetí kopec

I v třetím kopci radím nejít nadoraz. Je lepší stále si ještě zachovat chladnou hlavu, i když čas běží. Teprve na vrcholu třetího kopce začíná čas, kdy je potřeba to rozeběhnout, čas, kde se nabíhají nejen vteřiny, ale někdy dokonce celé minuty. Čeká vás skoro kilometr, kdy je do toho potřeba dát všechny síly. Tady už není na co čekat. Kdo až sem dorazí s tím, že není totálně zakyselený, je vítěz a čeká ho v cíli dobrý čas. 

Podzim začíná, což dát si takhle očistnou túru

Podzim začíná, což dát si takhle očistnou túru

Ne, nepopletl jsem si písmenka a nechtěl napsat očistnou kúru, anýbrž očistnou túru. Že jste o tom ještě nikdy neslyšeli? A co má být? Já taky ne. Ale úplná hloupost to určitě není, vždyť očistnou túrou může být klidně i očistná kúra, záleží na tom, jak ji celou pojmeme.

Na tenhle geniální nápad mě asi nějak navedl první Ústecký půlmaraton, při němž jsme proběhli dokonalou očistou shůry a vůbec k tomu nepotřebovali atombordel, ba právě naopak, kdo na sobě neměl jakoukoli pláštěnku, očistil každý milimetr své kůže. Také jsme si v cíli libovali, že jsme se skvěle osprchovali a dokonce zadarmo. Je fakt, že když jsem na parkovišti ve Foru ždímal ponožky, tekla z nich ještě teplá voda. 

Tuhle očistu jsem ale až tak na mysli neměl, i když vlastně ano, při očistě túrou jde o to, dokonale si vymýt hlavu od všeho, co vám v ní straší, a to se myslím mnohým povedlo i v tom Ústí. Minimálně z hlavy vymyli myšlenky na to, zda to dají či ne, a jak se po tom budou cítit, a jestli budou moci pak vůbec chodit – o běhání už ani nemluvě. A vidíte, dali to a chodí, a hlavu mají v oblacích, neboť když člověk dokáže nemožné, má pocit, že může lítat a cítí se tak nějak lehčeji a radostněji a to jsou stejné účinky, jež jsou vlastní jak očistné túře, tak očistné kúře – cítit se jak znovuzrozený a vnitřně čistý, neboť ničím nezasviněný.

Očistnou kúru jsem si dal v životě mockrát, očistných túr však mnohem víc. Pravdou ale je, že když jsem si dával očistnou túru se záměrem očistit se, uvolnit se, vyprázdnit se, spojil jsem povětšinou i s očistnou kúrou. Prostě ráno jsem se jen napil a vyběhl, a sebou si nesl jen čistou vodu, aby energie v mém těle mohla proudit a vše, co mě má opustit, tak učinilo. 

Když vyrazíte na očistnou túru, měli byste ctít zásadu pomalého tempa, aby se vaše tělo, vaše mysl, celý člověk, mohli koupat v kyslíkové lázni a také proto, abyste na ní vydrželi co nejdéle. Při pomalém tempu je tělo schopné při dostatečném přísunu vody, i přesto, že vám notně kručí v žaludku, vydržet celý den. Postupně si bere energii z vašich tukových zásob, když už cukr došel. Pokud ale vyrazíte v kvapíkovém tempu, vyčerpáte cukry a tělo není schopné přejít na tuky, a z očistné túry se stane prachobyčejný trénink. 

Proč je podzim vhodným obdobím na očistné túry

Jednoduše proto, že teplota vzduchu bývá optimální (ani horko, ani zima), optimální je i vlhkost vzduchu, takže se tolik nepotíte a tím pádem můžete i s poměrně malým množstvím vody urazit dlouhé vzdálenosti a kdyby vám náhodou došlo, tak si do kapsy vezměte pár datlí, stejně jako si je brali beduíni na své výpravy napříč pouštěmi.

Zákon času a odstupu

Zákon času a odstupu

S vírou, láskou a trpělivostí dokáže člověk zvrátit čas! „Zákon času a odstupu“, jak bych to pojmenoval, funguje.

Funguje, bohužel však jeho účinnost má své hranice, ty hranice jsou dány tím, jestli věříme či ne.

Věří-li člověk, že dělá dobrou věc, nenechá se zviklat zdánlivými nezdary, třeba když se snaží zhubnout, uzdravit se, vybudovat si dávno ztracenou fyzickou kondici, neboť výsledky jsou patrné až s odstupem času, takže je potřeba notná dávka trpělivosti.

Pokud nebude trpělivý a nebudete věřit, že to, co děláte, vám přinese „za čas“ kýžený výsledek, tak je skoro lepší ani nezačínat.

Vím, říká se: „Je lepší dělat něco než nic“, i já to říkám, ale bez víry to fakt nemá smysl.

A tak začněte nejdříve ze všeho pracovat na své víře. Vaše víra může mít tisíce podob, klidně to může být: zhubnu, uzdravím se, vybuduji si dobrou fyzickou kondici…

Víte, proč to takto a jedině takto funguje?

Je to jednoduché, funguje to takto proto, neboť víra představuje z hlediska času – nekonečno. I proto je tak těžké mnohdy uvěřit, neboť nikdy nedohlédneme konce svého snažení, na druhou stranu to znamená, že máme práci na celý život.

Zákon času a odstupu funguje ve všech sférách lidského konání, včetně politiky. Takže kdo čeká, že švihnutím kouzelného proutku bude všechno růžové a éňo ňůňo, tak radši ať vyleze zpět na višeň, z níž spadl.

Specifika podzimu v běhu

Specifika podzimu v běhu

Podzim, někteří jej milují, některým moc nevoní, zkrátka je to jako se vším, někdo má rád holky, jiný zase vdolky. Každopádně běžecký podzim není až tak obdobím sklizně, jako obdobím odpočinku, regenerace a nabírání energie na rok příští.

Specifika podzimního běhání

  1. rozmary počasí – ráno mlha a rosa – v poledne pohoda – večer kosa – k tomu připočítejte časté dešťové přeháňky, vítr všech stupňů a bláto
  2. denní světlo – ráno tma – přes den vidím – po šesté to chce čelovku – ženám bych pak doporučoval buď jako doprovod statného Bivoje nebo strach nahánějícího českého fouska
  3. překonávání podzimních depek a únav – je těžké vyprovokovat tělo k jakékoliv činnosti, když jedinou jeho touhou je zalézt do brlohu a zahájit zimní spánek :). 
  4. rozvoj všeobecné vytrvalosti
  5. zdokonalování běžeckého stylu
  6. zapracování na ohebnosti a pružnosti těla – protahování a strečink
  7. rozvoj síly – celého těla – v běhu sice nejvíce zapojujeme nohy, ale i ruce, trup, záda a břicho je třeba posilovat
  8. zapracování na správném dýchání – naučte se dýchat bránicí – nafukujte bříško
  9. nezapomeňte se hýčkat – wellness, balneo, zábaly, horké kameny, teplé ruce maséra či masérky – rozeženou vaše chmury a vyženou z vašeho těla podzimní chlad a ztuhlost – nevíte-li kam zajet tak zkuste třeba hotel Lanterna či Horal v resortu Valachy.

Co na sebe obléknout ráno a co večer

Ráno a večer bych se oblékl trošku víc už vzhledem k tomu, že lze očekávat větší vlhkost vzduchu, která zalézá pěkně pod kůži, je tma a tak by běh měl být spíše pomalejší, tudíž se méně zahřejete. Doporučil bych tedy:

  1. na tělo funkční triko (zda s krátkým či dlouhým rukávem záleží na tom, jak jste zimomřiví či horkokrevní)
  2. na něj lehčí mikinu z funkčního materiálu (toto je opět individuální a u každého jiné)
  3. pokud bude chladněji nebo pršet, ještě běžeckou větrovku nebo nepromokavou bundu
  4. na hlavu (na čelo) čelenku nebo šátek
  5. na nohy elasťáky (podle teploty tříčtvrteční či dlouhé) – je dobré mít kolena a všechny svaly v teple, v případě deště možné vzít nepromokavé běžecké kalhoty

Co si obout

  1. pokud je sucho a poběžíte po silnici, stačí normální silniční běžecké boty, v nichž jste běhali v létě
  2. pokud vyběhnete do terénu, doporučil bych trailovou běžeckou botu, umožní vám lepší odraz a vůbec vás lépe ochrání před možnými riziky (podvrtnutí, napíchnutí na větev, sklouznutí po kamenech apod.) a což není zanedbatelné, i svršek má odolnější než silniční boty
  3. pokud vybíháte do deště, nebo je obloha těhotná deštěm – jen jen spustit – vezměte si obuv s GoreTexem nebo na níž byla použita Nano technologie, která vodu odpuzuje
  4. ponožky – ať je léto, podzim, zima funkční ponožka je prima 

Během dne platí v podstatě totéž, co pro ráno či večer. Dá se však očekávat, že bude tepleji, tak můžete nechat doma mikinu – záleží na teplotě – i na podzim může být přes den pěkná zima, pak bych si uvázal mikinu kolem pasu a v případě potřeby jí na sebe navlékl.

Po doběhnutí rychle do suchého

Když doběhnete, lehce se projděte tak 5 minut a pak se co nejdříve převlékněte do suchého – nemáte-li možnost se hned osprchovat. Rozhodně nechoďte do sprchy nebo nesedejte do auta ještě celí rozhicovaní, tady i když jsme zdraví jako buci, může vlivem prudkého stažení – ve sprše či vaně roztažení – vašich tepen a žil dojít k problémům se srdcem respektive ke kardiovaskulárním příhodám!

To rychlé převléknutí do suchého vás ochrání, kromě otužování, případně vitamínu C a česneku, proti možnému nachlazení!

Běh je láska, která otevírá brány ráje

Běh je láska, která otevírá brány ráje

Běžíce přes kořeny, zakopáváme, nadáváme na ně, zlobíme se na stromy, že nám je staví do cesty, při první příležitosti je odsekáme, zalijeme do asfaltu či do betonu a libujeme si, jak jsme na ně vyzráli.

Za čas se na místo své pomsty vrátíme a zjistíme, že ty kořeny jsou tu zase. Ty kořeny tu budou stále, budou tady stále, aby nám připomněly a připomínaly, že nic se nedá obcházet – přecházet.

Každý ten kořen představuje něco, co se máme v životě naučit. Ve chvíli, kdy se všechno naučíme, přestanou nám ty kořeny vadit – stanou se naší součástí, protože jsme je přijali za své.

Stejné je to se vším, co se děje v životě člověka, v celém světě. Dokud s problémy bojujete, místo abyste se snažili pochopit, proč tu jsou, abyste se je snažili přijmout, budou tu stále a budou stále větší.

Ve chvíli, od kdy začneme jako lidé k problémům přistupovat tak, že bude navýsost zřejmé, že se je nesnažíme přečůrat, ale chceme je skutečně pochopit a tím vyřešit, začneme se jako lidstvo vracet do časů, kdy byl na světě ráj …, vrátíme se ke kořenům!

Nevzpomínám si na svůj první běh v životě, když si ho ale před očima představím, tak se vidím s rozpaženýma rukama běžet proti vycházejícímu slunci.

Na jaře je to veliká, jasná, červená koule – vzduch je ještě chladný, pod bosýma nohama mám mladou orosenou trávu; v létě je to pořád veliká koule, ale vlivem teplého vzduchu už není tak jasná, je spíše zlatá a pod nohama mám rozkvetlou horskou louku; na podzim ta velká koule přichází skrze mlhu, je trošku studená, ale na druhou stranu v sobě skrývá krásná tajemství, pod nohama mám listí hrající všemi barvami; v zimě je ta koule velká a rudá a pod nohama mi křupe zmrzlý sníh, který mi hází do očí prasátka.

Zkuste začínat každý svůj běh tím, že se na chvíli zastavíte, postavíte se směrem, jímž tušíte slunce, nechte se jím prostoupit, pak volně vyběhněte jemu v ústrety.

Když to budete opakovat, pomalu zjistíte, že běh není nic těžkého, naopak že je velmi lehký, prostoupí vás pocit sjednocení se svým tělem, svou myslí, celým světem, kořeny a problémy se začnou z vašeho života vytrácet, až jednou zjistíte, že nic není problém, že všechno má své řešení a že ani lidi nejsou tak zlí a sebestřední. A to všechno jen díky tomu, že přijmete sami sebe jací jste.

I nezkušenější potřebují občas zastavit, aby mohli běžet dál

I nezkušenější potřebují občas zastavit, aby mohli běžet dál

Podzimní sezóna se nám tedy pěkně rozeběhla. Ostřílení závodníci většinou nemají problém si po jednom závodě střihnout další. Ti méně zkušení pak poté, co se jim jejich první závod povede, se nadchnou a mají potřebu běžet další. Ať už jste ten/ta, nebo ten/ta, zachovejte se tak, jak vám radí vaše tělo.

Abych svá tvrzení podpořil, tak jsem zkusil zapátrat ve své knihovně, jestli bych zde nenašel něco inspirativního a ejhle, bylo to tam. Dokonce od nikoho menšího než od Billa Rodgerse, který na toto téma říká: „Dobře se znám, a když jsem unavený, když mám pocit, že na mne jde nějaká nemoc, nebo když mě jen začne bolet hlava, tak to v řeči mého těla znamená ZASTAV SE!“

A ať se jmenujete Honza, Luboš, Martin, Laďka nebo Bill Rodgers, platí pro nás všechny stejné přírodní zákony. Ti silní a slavní se poznají podle toho, že tyto zákony ctí, a nepodléhají klamnému dojmu, že na ně neplatí.

Nejen pro maratonce mám pak od Billa ještě další vzkaz, tentokrát se to týká občerstvování na trati. Když Bill vyhrál Bostonský maraton, na němž se při občerstvování 5x zastavil a přesto vytvořil traťový rekord, tak se ho novináři ptali, zda by nebylo lepší, kdyby pil za běhu, že by pak ten čas mohl být ještě lepší. Bill odpověděl: „Voda se rozlije, když s ní poběžím!“

Tahle věta říká mimo jiné i: „Pohár přeteče, když se nebudu řídit tím, co mi říká tělo!“

Řada velkých běžců se i nyní uchýlí k Rodgersovým zastávkám uprostřed vypjatého závodu, mají totiž na paměti, že jen blázen útočí, když všechna znamení říkají: „ZASTAV!“

Umět se zastavit znamená znát své limity, svůj strop, a to tělo dokáže vždy ocenit. Říkáte mu tím totiž: „Neboj, vše mám pod kontrolou a nenechám ti ublížit, protože ty jsi můj partner na cestě a bez tebe se dál nedostanu.“

Pauza před závodem, během tréninku, mezi tréninky, či po nějakém závodě neznamená vaši slabost, ale naopak vaši sílu. Jen ten, kdo si nevěří, si stále znovu a znovu musí dokazovat, že na to má.