Témata | Běžecká škola Miloše Škorpila

Nebýt věčný osel, to je to oč běží

autor: Miloš Škorpil | Pro 12, 2023 | Blog

Příběh o dvou oslech, je příběhem o tom, jak se mnohdy chováme, aniž bychom si uvědomili, že v něm hrajeme hlavní roli – osla královského 🙂

Udělejte si pohodlí, uvolněte se a přeneste se o pár tisíc kilometrů dál do Himalájí, ale možná, že nemusíte ani tak daleko, tenhle příběh se mohl odehrát kdekoliv blízko vás, možná trochu jinak, ale podstata byla určitě stejná.

Voda v horském potoce je ledová, divoce zurčí a prodírá si cestu mezi kameny směrem do údolí. Právě se přes tento potok přebrodil poutník na své cestě po Himalájích. Vydal se vzhůru po klikaté kamenité cestě do pěkně prudkého svahu. Je to pořádný stoupák! Cesta kopíruje vysoký hřeben, za kterým následuje další údolí, v němž se rozkládá vesnice, kterou obývají pastevci. Tahle vesnice je bohatá, proto přitahuje mnoho obchodníků a navíc se zde v tyto dny chystá velká oslava. Poutník sem byl pozván právě na tuto oslavu.

Sluníčko krásně hřeje a ozařuje nádherné štíty hor, prostě den nabitý radostí a kouzlem. Poutník si vesele vykračuje do strmého svahu a zdolávání kopce mu nečiní žádné problémy, když tu náhle zaslechne nějaké lamentování a nadávky. Zpozorní a zaostří zrak do míst, odkud se nadávky ozývají. Před sebou vidí zajímavé divadlo. Opodál na cestě stojí osel a kolem něj poskakuje maličký človíček, takový „prcek“.

Poutník přidá do kroku a se zájmem se chystá vyřešit situaci, která ucpala tuto důležitou „silnici“. Jak se ukáže, je náš maličký človíček obchodníkem se suknem. Jeho oslík se prohýbá pod těžkým nákladem, zatím co on nad ním stojí a vydatně ho zasypává kletbami a nadávkami. Oslík se nechce pohnout ani jedním směrem. Prostě se zasekl tak, jak to umí jen oslové. Maličký obchodník je vzteky celý rudý, potí se, protože má na hlavě kožešinovou čepici, tak typickou pro obyvatele Tibetu. Čepice to není obyčejná, je bohatě zdobená a vyšívaná – upozorňuje na to, že jí nosí hlava zámožného člověka. Když se však osel nechce hnout z místa, pak ani ten nejzámožnější majitel čepice nemůže udělat vůbec nic!

Poutník přistoupí k obchodníkovi a ptá se: „Co se děje? Proč tvůj osel stávkuje? Mohu ti nějak pomoci?“

Obchodník zakoulí očima a říká: „Jak by mi mohl někdo pomoci? Už jsem na osla zkoušel všechno, mlátil ho, skoro jsem o něj zlomil bičík, prosil jsem ho, sliboval mu oslici, hladil ho, i na kolenou před ním klečel, ale to hloupé zvíře se ne a ne hnout! Kdo by mi mohl pomoci? Už tady stojím skoro půl dne, utíkají mi obchody, co se mnou bude?“

Poutník pokývá soucitně hlavou a pozorně obhlíží osla ze všech stran, dokonce si pod něj i vleze. Malý obchodník poskakuje kolem, pak se nechápavě zarazí a jen se dívá.

Poutník se zvedne a říká: „No, byla by tady jedna možnost, jak ho přimět k pohybu.“

Obchodník vyvalí oči a netrpělivě se zeptá: „Jaká možnost? Prosím řekni mi to, pomoz mi, bohatě ti zaplatím!“

Poutník jenom mávne rukou: „Musíme najít příčinu toho, proč se tvůj osel zastavil a odmítá jít dál. Tu nalezneme jenom tak, že sami začneme uvažovat jako on – jako osel!“

Obchodník se ironicky zašklebí a odsekne: „Co? Osel myslí? Je to jen hloupé, sprosté zvíře, to přece nemůžete myslet vážně?“

Poutník se důrazně zeptá: „Chceš, abych ti pomohl, anebo nechceš?“

Obchodník se zalekne. Pochopí, že před ním stojí autorita a silná osobnost, i když neví, o koho jde. Řekne si pro sebe: „V Tibetu si nemůžete být nikým jisti. Všude jsou samí učenci a světci, a když je neposlechnete, lidé si to o vás řeknou. Ode mne pak už nikdo nekoupí ani metr sukna!“

Tak usuzuje a pak řekne poutníkovi: „Potřebuji pomoc a ty jsi jistě moudrý. Já sám jsem v koncích, nevím co dělat, nechám si od tebe poradit.“

Poutník se chápavě usměje a řekne: „Musíš se stát oslem!“

„Cože?“ lekne se obchodník. Slyšel již dříve o kouzelnících a jejich kouscích, které jsou v Tibetu velmi časté, a už se viděl, jak ho neznámý pocestný proměňuje v osla! Začne lamentovat, klekne na kolena a žadoní: „Milost, milost! Neproměňuj mne v osla, kouzelníku!“

Poutník ho chytí za límec, postaví ho, opráší kolena a řekne: „Co blázníš? My musíme najít příčinu, proč ten osel nechce jít dál! Ty budeš dělat osla „jako“! Pojď, odstrojíme ho. Sneseme všechen náklad dolů k potoku, odkud jste přišli. Já ti pomohu. Ty budeš dělat osla, poneseš náklad, zatímco já budu dělat všechno jako ty, budu tebou, obchodníkem, a to by bylo, abychom se nedopátrali příčiny, proč tvůj osel stávkuje!“

Obchodníkovi se uleví. Tahle varianta se mu líbí více, než proměna v osla. Radostně kývne hlavou a oba začínají osla osvobozovat od naloženého zboží, výstroje, zásob a čutory s vodou.

Cesta ze svahu není jednoduchá a lehká, zboží se spíše samo chce koulet dolů, obchodník je malý, moc toho nepobere, a tak náš poutník snáší téměř všechen náklad k potoku sám a ještě musí svého nového přítele podpírat, aby se také neskutálel do vody.

Když je všechno u horského potůčku, oba si trochu odpočinou a po chvíli poutník praví: „Teď tě ustrojím jako osla, na záda ti naložím všechen náklad a půjdeme zpátky nahoru, až k místu, kde stojí tvůj osel. Ty mi ale musíš přesně popsat, co jsi dělal, jak jsi ho popoháněl, co jsi u toho říkal. To bude teď můj úkol, napodobovat tě až do posledního puntíku…“.

Poutník vezme s hlavy obchodníka jeho drahocennou čepici, nasadí si ji na hlavu a vystrouhá ostrý obličej. Obchodník mu podává ještě bičík, naplní čutoru čerstvou vodou a říká: „Osla jsem popoháněl bičíkem a nadával jsem mu: Ty línej dobytku, hloupej osle, hni sebou, ty darmožroute, smradlavče, lenochu…“

Poutník obchodníka ustrojí, na záda mu přiváže veškerý náklad, zboží i zásoby. Potom ho švihne bičíkem a řekne: „Tak, ty línej dobytku, hloupej osle, hni sebou!“

Obchodník vyvalí oči a pomyslí si:“ Na co jsem se to dal!“

Ale už nemůže nic dělat, vše bylo ujednáno. Musí na všechny čtyři, svah je příliš strmý a náklad těžký. Poutník ho poctivě popohání a peskuje jeho vlastními slovy. Za chvíli z nového osla lije jako z konve, je celý upocený a žízeň na sebe nenechala dlouho čekat. Prosí o vodu. Poutník se provokativně napije z čutory jako správný obchodník a zeptá se: „Dal jsi snad svému oslovi napít ze své čutory?“

Obchodník odpovídá: „Jasně, že ne, pil jsem jenom já. Ale teď je to jiné…“

Poutník se zamračí a praví: „Proč jiné? Ty jsi teď osel! A hni sebou, ty línej dobytku, darmožroute smradlavá, hloupej osle!“

Švihne ho bičíkem silně po zadku. Obchodník se vzteká, prosí, slibuje, ale poutník ho dál popohání a zasypává nadávkami. Takto naše dvojice stoupá výš a výš po příkré kamenité cestě.

Obchodník už nemůže, sotva leze po čtyřech. Teď už ani neprosí, ale přímo vyhrožuje, nadává a začíná ho naplňovat vztek.

„Jestli mi nedáš ihned napít, tak uvidíš!“ vyhrožuje. „Opravdu se už nehnu a nepůjdu dál, zastavíme se a budu stát tak dlouho, až dostanu napít!“

Pak se opravdu zastaví a ani si nepovšimne, že stojí právě vedle svého osla. V zápalu svého hněvu viděl jen poutníka. Teď však uslyšel svá slova a podívá se vpravo, vidí tam svého osla. Ten se na něj podívá a zahýkal „IAAAA“. Zní to jako smích.

Maličký obchodník se chytí za hlavu a pochopí. Ihned vytrhne poutníkovi čutoru s vodou, nalije jí do misky a podá oslíkovi. Ten pije jak divý. Obchodník se s ním mazlí jako s dítětem, dokonce zapomíná i na svou vlastní žízeň.

Pak společně s poutníkem rozvibrují svoje bránice srdečným smíchem. Protože už se začíná stmívat, naloží náklad zpět na oslíka a všichni tři vyrazí do vesnice.

Jak vidíte, někdy se zdá naše cesta poznání strmá a klikatá. Stačí však, abychom se jenom na chvíli stali oslem a pochopíme…

Co mi tento příběh pomohl pochopit

Pomohl mi pochopit, že se často divíme, proč nás naše tělo nechce poslouchat, proč se brání tím, že je náchylné k různým nemocem a zraněním, přitom stačí velmi málo. Stačí tělu naslouchat a dopřát mu, co je třeba dělat, aby nestrádalo.

Ať už se jedná o dostatek odpočinku po velké zátěži, nebo o přísun tekutin, živin, minerálů, vitamínů a dalších potřebných látek, které potřebuje ke svému růstu nebo prosté obnově.

Poskytl mi zrcadlo. Zrcadlo, jehož odražený obraz se mi sice moc nezamlouvá, ale musím uznat, že jsem v životě pochybil vícekrát, než je zdrávo, už jenom třeba tím, když jsem kritizoval věci, o nichž jsem měl jen matné tušení a myslel si, že jsou naprosto jednoduché, ale jelikož jsem je nemusel nikdy řešit, tak jsem neměl žádnou představu, co to vlastně obnáší. To je ale také otázka zkušeností, které přijdou a nemusí to být vždy jen s věkem, stačí se jen zapojit a přiložit ruce k dílu.

Vše o běhání v zimě na jednom místě

autor: Miloš Škorpil | Pro 11, 2023 | Zdravý životní styl

Almanach běhání v zimě, aneb vše co by vám mělo při běhání v zimě pomoci, přežít zimu ve zdraví a v dobré fyzické kondici.

Možná v těch informacích, které najdete v tomto článku, v nichž je popsáno, jak byste se měli v zimě oblékat, obouvat, jak byste se měli stravovat, jak pít, jak trénovat, nenajdete úplně všechny odpovědi na vaše otázky spojené se zimním běháním. Rozhodně jich tam ale najdete tolik, aby vaše zimní běhání mělo ten efekt, že na jaře se budete stavět na starty běžeckých závodů v plné síle a dobré formě.

Tento článek berte tedy jako základní vhled do dané problematiky, postupně v dalších dnech a dalších článcích se vám pokusíme chybějící informace doplnit. Takže, když zavítáte na Běžeckou školu každý den, do čtrnácti dnů budete plně v obraze a na jaře a v létě ve formě.

Rizika a záludnosti běhání v zimě, jak se před nimi ochránit

Někdo má v zimě největší strach ze zimy, jiný z toho, že to klouže, jiný z nachlazení… Každý to máme trošku jinak, ale když si to pak mezi sebou probereme, tak zjistíme, že to máme stejně, jen něčemu přisuzujeme větší míru důležitosti a něčemu menší. Zkušenosti nás pak poučí, jestli jsme na to pohlíželi okem zkušeným či zmučeným, optimisty či pesimisty.

Jak se v zimě obléknout na běh

Pokud jde o oblečení, tak se oblečte stejně jako jindy, tedy tak, že při vyběhnutí budete pociťovat mírný chlad, ale po pár minutách již příjemné teplo. Prakticky to vidím tak, že bych si vzal:

triko s dlouhým rukávem
mikinu
běžeckou bundu
já tříčtvrteční, ale vy spíše dlouhé elasťáky
crossové boty, pokud to klouže tak nesmeky nebo boty s hřeby
na hlavu čepici, čelenku nebo tunel

Hlavně bych si dal ve dnech, kdy nás navštíví první sníh, pozor na uklouznutí. To znamená – snažil bych se běžet uvolněně, neboť čím člověk běží „připosraněji“, tím více mu hrozí, že sebou praští, neboť váhu nepřenáší tak rovnoměrně, jak by měl.
Každopádně pokud nevlastníte dobré boty na běh do sněhu, tím nyní myslím spíše podrážky než svršky, i když nepromokavý svršek – ať už opatřený Goretexem či nanotechnologií se určitě pro běhání ve sněhu vyplatí, tak velmi dobrým pomocníkem jsou nesmeky.

Šest nejdůležitějších zásad, které byste měli při běhání dodržet

Zásada první – odpovídajícím způsobem se obléknout (čili, obléknout se podle aktuálního počasí a podle druhu tréninku, na nějž se chystáte vyběhnout)
Zásada druhá – čím rychleji se chystáte běžet, tím méně na sebe
Zásada třetí – absolvujete-li v zimě venku intenzivní trénink, naplánujte si jej jen na tak dlouho, abyste byli schopní být po celou dobu v pohybu. V zimě zapomeňte při běhu na přestávky, kdy neběžíte a jen se vydýcháváte, místo toho zařazujte meziklus
Zásada čtvrtá – běháte-li intervalový trénink v zimě venku, snažte se jej odběhat co nejblíže bydlišti či místu, z něhož vybíháte a do nějž se vracíte osprchovat a převléknout. V zimě vás neohrožuje ani tak mráz, jako to, že vám daleko od domova dojdou síly a vy se budete muset domů vracet „indiánem“ nebo pěšky
Zásada pátá – na delší trénink teplé pití s sebou. Při zimních výbězích jak běžci, tak i lyžaři zapomínají pít. Mají za to, že když se nepotí, pít nepotřebují. I když se pocitově nepotíte, tak vodu ztrácíte, stačí když se podíváte na ty obláčky, co vám jdou od úst, nebo na ty zmrazky kolem očí a úst, které z vlhkosti obsažené ve vašem dechu kouzlí mistr mráz. Takže si opatřete malou termosku na čaj nebo jakýkoliv teplý nápoj, který, i když to láká, by měl zůstat bez alkoholu, protože ten roztahuje póry a zrychluje únik tepla z těla a s ním i tekutin, takže pak je snad lepší s sebou nic netahat a nepít.
Zásada šestá – po běhu rychle do sprchy a do suchého
Pro běhání v zimě platí ještě více než na podzim či na jaře, že hned po běhu byste měli okamžitě zamířit do sprchy a po ní se hned převléknout do suchého.

Pamatujte si: čerstvý vzduch posiluje obranyschopnost těla

Máte dojem, že v zimě máte předem naprogramováno, že se musíte nachladit? Tak to rozhodně není! Pravidelný pohyb na čerstvém vzduchu posiluje imunitní systém. V zimním období je vhodnější běhat kratší trasy, ale zato častěji. Dobré je, když se pohybem zahřejete ještě před tím, než vyběhnete. Zkuste si párkrát poskočit do výšky sounož, a pak po jedné a druhé noze. Astmatici by při velmi studeném a suchém vzduchu neměli raději běhat venku vůbec.

Nadechujte se nosem, vydechujte ústy

Kdo se nadechuje studeného vzduchu ústy, pak u něj hrozí podráždění a zachlazení průdušek. Lehká šála, šátek nebo rolák ochrání váš krk, a vás následně před bolestí v krku.

Budiž světlo

V zimě se stmívá velmi záhy, proto je vhodné běhat v dobře viditelném, nejlépe reflexním oblečení. Vylepšit to můžete blikačkou a čelovkou. A ještě jeden trik. Máte-li zrovna náladu pod psa, zvednout si ji můžete nasazením sportovních brýlí s oranžovými nebo růžovými (průhlednými) skly.

Žít na pomezí, či být schovaný v houfu

autor: Miloš Škorpil | Pro 10, 2023 | Blog, Témata

Lidi neblbněte a místo přetlačování a přetahování si radši podejte ruce. Protože, víte co? Rozpory v lidské společnosti byly a budou. Vždy tu bude nějaký Kain či Ábel a ti, co stojí za nimi. A jestli jde někomu o to, aby nebyl ovcí, tak by bylo dobré si uvědomit, tak jí stejně je, protože člověk je stádní tvor, ať se mu to líbí, či ne.

Člověk je tvor žijící od nepaměti na pomezích. Na pomezí touhy být součástí celku a touhou být tvůrcem. Být součástí stáda a zároveň být sám sebou (sám za sebe).

Když se nad výše uvedeným zamyslíme, nutně nás musí napadnout: co se má člověk ve svém životě naučit?

Není to TOLERANCE? – Tolerance jednoho k druhému, tolerance k veškerému životu na Zemi, tolerance k sobě samému?

Není to SPOLUPRÁCE? – Spolupráce s ostatními formami života na Zemi i ve Vesmíru? Spolupráce jednoho s druhým?

Není to SEBEOBĚTOVÁNÍ? – Obětování se pro něco, pro někoho?

Není to SEBEDÁVÁNÍ? – Dání sebe sama druhému – druhým?

Není to POCHOPENÍ a z něj pramenící MOUDROST? – Pochopení veškerého dění kolem nás?

Možná vás napadne ještě POROZUMĚNÍ.

Ano, porozumění se určitě také musíme naučit, ale to už je skryto v pochopení, přičemž pochopit lze i bez zapojení rozumu, proto mu dávám přednost a stavím jej výše.

Odpovídat na výše položené otázky nebudu, ostatně je advent – čas, který chtě – nechtě vede člověka k tomu, usebrat se do sebe, přemýšlet o dění kolem sebe, o dění ve světě trošku jinak než v čase, kdy kolem něj život letí jako splašený kůň. Takže je to velmi vhodný čas, odpovědět si na tyto otázky každý sám za sebe a pro sebe.

Já jen předestřu, že osobně to nazírám tak, že celý náš život směřuje k tomu, abychom skrze toleranci, spolupráci, sebeobětování a sebedávání, dospěli k pochopení a moudrosti…

A ještě se vrátím k životu na pomezí, kterému vděčím za mnohé, možná za vše, neboť život na pomezí mě naučil dívat se na život ze všech možných úhlů a také mě naučil, že nikdy se nedá zvítězit takovým bojem, kdy oba soupeři se snaží uštědřit si silnější ránu.

Ptáte se, od kdy žiji na pomezí? Odjakživa! A moc si to užívám, neboť mi to umožňuje mít oči všude – pravda, taky občas šlápnout do lejna:).

Tak krásnou druhou neděli adventní a až budete zapalovat druhou svíčku na adventním věnci, zkuste si něco přát, možná se vám to splní, možná ne, ale to také patří k životu, že občas nám nadělí, občas ostrouháme, ale zlobit se na to na život nemá cenu, protože, k tomu, aby se přání splnilo, to chce splnit jednu podmínku a tou je víra. Víra v to, že to, co si přeji se splní!

Úspěch se nerodí z chaosu, ale vyžaduje dobrý plán a jeho naplnění

autor: Miloš Škorpil | Pro 9, 2023 | Témata, Trénink

Když sezóna končí, není od věci si zhodnotit, co se nám povedlo, co nepovedlo a proč. To už má „snad“ většina za sebou. Stejně tak dobré je si vzít z provedeného hodnocení ponaučení – jinak by přeci nemělo smysl jej vůbec dělat, a naplánovat si nový běžecký rok lépe a radostněji. Tak, aby nám vše do sebe zapadalo: trénink, rodina, zaměstnání, koníčky…

10 kroků pro klidnou a úspěšnou přípravu

První krok – objektivní analýza

Upřímnost k sobě je základním pilířem k tomu, abyste neopakovali chyby minulosti a mohli popoběhnout ke splnění nových cílů. Máte-li se poučit z minulých chyb, musíte si je nejdříve přiznat a pak je poznat, jen tak se jich můžete napříště vyvarovat. Takže je třeba si položit spoustu otázek, a být při jejich pokládání, ale hlavně zodpovídání, k sobě naprosto upřímní.

Ty otázky mohou například znít:

Nebyly cíle, které jsem si stanovil v loňském roce, příliš ambiciózní nebo naprosto nereálné?
Jaká byla moje tréninková disciplína – jak jsem plnil, co jsem si stanovil?
Jak mé výsledky ovlivnila situace v rodině, v zaměstnání – měl jsem vůbec dostatečný prostor své plány splnit?

Odpovědi na tyto a další otázky byste měli použít jako základ pro naplánování si nové – úspěšnější sezóny. Přičemž pojem úspěšnější nemusí nutně znamenat jen lepší časy, delší uběhnutou vzdálenost, ale i lepší pocit z prožitého. Záleží na tom, co je hlavním smyslem vašeho běhání.

Druhý krok – mentální příprava a dobře zvolená motivace

Často podceňujeme základní předpoklad jakékoliv sportovní, ale i nesportovní činnosti – vaše vnitřní nastavení (váš postoj). Tím je myšleno to, že když opravdu něco chceme, musíme tomu dát prostor a čas:

na trénink
jít na závod
dojít si na masáž nebo k fyzioterapeutovi
…

Ale také se nebát námahy a sebeobětování se pro věc – prostě méně večírků, tlachání, hledání důvodů, proč to nejde…

Když se chystáte na maratonský debut, tak holt vám nebude stačit běhat v tréninku jen 10 kilometrů, ale budete si muset udělat čas na dlouhé, až 32 kilometrové či 3 – 4 hodinové výběhy či intervalový trénink. Zrovna tak ani 10 kilometrů nezaběhnete lépe, když zůstanete u toho, co jste běhali doposud.

Třetí krok – stanovit si reálné a dosažitelné cíle

Jednou z nejčastějších chyb je stanovení si příliš vysokých cílů. Ale ani stanovení si nízkých cílů není výhra. Je naprostá hloupost stanovit si, že chci uběhnout maraton, když jsem před tím absolvoval jen závod na 10 kilometrů. Stejně praštěné je si stanovit za cíl uběhnutí desítky za 50 minut, když můj nejlepší výkon je 58 minut. Pokud jste úspěšně zvládli 10 kilometrů, stanovte si jako další cíl ½maraton, pokud jste uběhli 10 kilometrů nejlépe za 58 minut, dejte si za cíl 55 minut, ale s tím, že se k tomuto času propracujete během celého roku, ne že jej zaběhnete při prvním závodě.

Když víte CO, snáze se dopracujete k tomu, JAK! Příliš vysoké cíle ničí vaší motivaci, příliš nízké cíle vás neuspokojí.

Krok čtvrtý – stanovte si vrchol (vrcholy) sezóny

Nelze si myslet, že každý závod, který absolvujete, bude vrcholem sezóny. Třebaže v každém závodě si zaběhnete osobní rekord. Tím dosáhnete jediného – vyčerpání, zranění, frustrace. Plán by měl být postaven tak, že v něm budete mít cíle – závody, v nichž budete třeba plnit taktické úkoly (například, že i když vás bude předbíhat Lojza či Máňa, tak si dál poběžíte předem stanoveným tempem).

V plánu si naplánujte vrcholy (maximálně 3 – 4), na něž se budete připravovat v tréninku a ostatních závodech. Na vrchol musí být člověk připraven po všech stránkách (fyzicky, psychicky, takticky). Když tyto zdroje vyčerpáte v každém závodě, vrcholu nikdy nedosáhnete. Když se horolezci vydají zdolat osmitisícovku, také budují postupné tábory, než zaútočí na vrchol. U běžců by to nemělo být jinak.

Krok pátý – tréninkový plán

Už jste dospěli k tomu, že máte stanoven reálný cíl nebo cíle. Nyní je čas připravit si tréninkový plán k jejich splnění. V tréninkovém plánu je třeba zohlednit:

termíny vrcholových závodů
časové možnosti, které budou respektovat i váš čas na rodinu a na práci (dny v týdnu či o víkendu, kdy se můžete a jak dlouho tréninku věnovat)
vaši současnou výkonnost

Tréninkový plán si můžete sestavit sami, ale pokud nemáte s jeho sestavováním zkušenosti, doporučili bychom vám si jej nechat, minimálně napoprvé, sestavit někým, kdo ví, jak všechny výše uvedené aspekty skloubit, abyste byli na konci sezóny spokojení. Rozhodně není ani od věci, když před sezónou či na jejím začátku absolvujete zátěžový test, abyste získali objektivní ukazatele své trénovanosti, s nimiž pak můžete vy nebo váš trenér pracovat, abyste dospěli ke kýženým metám.

Krok šestý – rodinné (sociální) zázemí

Veškeré plány vám budou k ničemu, když vám nebudou souznít s tím, co po vás bude vyžadovat rodina a práce. I sebelépe nastavený tréninkový plán, pokud nezohlední právě ony požadavky, které na vás klade plnění rodinných, společenských a pracovních úkolů, z vás neudělá vítěze. Jen ke stresům v rodině, v zaměstnání přidá i stres z toho, co jste si naplánovali a výsledkem bude to, že nebudete vědět, kam dřív skočit, co ošidit. Zkrátka dostanete se do situace, kdy nebudete spokojeni NIKDE.

Krok sedmý – absolvujte sportovně preventivní zdravotní prohlídku či zátěžový test

Nejenom začátečníci, lidé s nadváhou, ti, co mají vrozené zdravotní problémy, ale i dle svého soudu „zdraví a silní“ by neměli podceňovat – mnohdy spíše přeceňovat – své zdraví a svou kondici. Zvláště pokud si stanoví nějaký ambiciózní sportovní cíl, tak by měli absolvovat jak sportovně preventivní zdravotní prohlídku či alespoň zátěžový test. Sportovně preventivní zdravotní prohlídka jim řekne, jak na tom po zdravotní stránce jsou. Zátěžový test jim zase umožní optimalizovat trénink. Obé jim pak pomůže po psychické stránce ve chvílích, kdy si začnou říkat:

Nepřeháním to náhodou?
Mám na to?
Vydržím to?

Krok osmý – zkontrolujte botník, šatník, běžecké doplňky

Se stanovením cílů souvisí i inventura našeho běžeckého vybavení, tedy všeho, co k tréninku potřebujeme nebo budeme nově potřebovat. Proto byste si měli probrat svůj běžecký šatník, botník, udělat si přehled ve svém dalším běžeckém vybavení (ledvinka, camelback, čelovka, sportovní hodinky). S novými cíli třeba zjistíte, že:

nemáte boty na běhání v terénu
nemáte čelovku, protože jste dosud běhali jen za světla a tak jste ji nepotřebovali
zjistíte, že je dobré, abyste si alespoň občas změřili, na jakých tepech běháte – a nemáte žádný sporttester
chcete absolvovat nějaký ultramaraton, při němž nelze počítat s klasickými občerstvovačkami, a tak se bude nutné naučit běhat s camelbackem
zjistíte, že už vám nebude stačit k doplňování energie, minerálů, vitamínů, stopových prvků běžná strava, takže bude potřeba i v tréninku se naučit používat energetické gely, sportovní iontové nápoje a další doplňky stravy. Rozhodně toto není dobré nechat až na závod, protože ne všechny (nevyzkoušené) doplňky je naše tělo ochotno přijmout a pojmout.

Krok devátý – dostatečné doplňování energie

Jak už uvedeno v předcházejícím bodě, s novými cíli se budete muset vypořádat i s doplňováním energie, s úpravou jídelníčku a pitného režimu. Proto ještě jednou zdůrazňuji potřebu vše vyzkoušet i v tréninku. Není nic příjemného, když musíte najednou odbočit z cesty a hledat místo, kde odložíte to, s čím tělo nesouhlasí, že jste do něj vložili.

Krok desátý – alternativní trénink

Žádný tréninkový plán by neměl být sestaven tak, že nebude obsahovat nebo připouštět žádnou jinou alternativu tréninku. Tím rozumíme zařazení dalších pohybových aktivit. Může se vám snadno stát, že odjedete někam, kde nebudete moc běhat, zraníte se, či vám do toho vlezou jiné – neočekávané okolnosti. V tu chvíli se nebojte zařadit plavání, cyklistiku, posilování, prostě cokoliv je lepší než pasivní rezignace. Alternativa zahrnuje i masáž, saunu, fyzioterapii, ale i odpovídající spánek.

Technické a minimalistické boty mohou obouvat jedny nohy a mohou běhat po stejných cestách

autor: Miloš Škorpil | Pro 8, 2023 | Témata, Vybavení

Dostalo se ke mně, že jsem zběhl od Salmingu k leguanum. Tak to však vůbec není, jen jsem po letech nošení různých minimalistických bot padnul na ty pravé pro mé nohy, pro můj způsob běhu. Jako jsem před lety padl na Salming a zamiloval se do nich.

Do Salming jsem se zamiloval, protože když přišel s prvními modely, měly tyto nejblíže k minimalistickým botám. Tedy botám, které ve své konstrukci používaly velmi málo technických prvků.

Jak čas běžel, tak Salming boty začaly být více technické než na začátku, stále mi však mezi jeho modely nacházím ty, v nichž si moje nohy chrochtají a které nejvíce vyhovují mému stylu běhu a nehoní mě tak, že bych se v nich zadýchal natolik, aby mi došel dech.

V době, kdy Salming začaly být více technické, mi však osud přihrál do života leguany. Stalo se to tak, že před třemi roky jsem měl individuální trénink s Petrem Exnarem, který je tím, kdo do České republiky začal tuto značku před sedmi lety dovážet, a také v nich začal jako správný patriot všude chodit i běhat.

Během prvních čtyř let, co v nich všude chodil a běhal pochopil, že jako vás technické boty neochrání od běžeckých zranění, tak vás ani minimalistické boty, byť sebedokonalejší, nenaučí běhat technicky správně.

Prostě pochopil, že když si koupíte sebedokonalejší kolo, tak na něm nebudete jezdit jako Tadej Pogačar, když si koupíte nejšpičkovější běžky, nebude z vás Kateřina Neumannová či Lukáš Bauer, prostě v tom materiálu to není. Ale že to je o dokonalé technice, a taky dokonalé fyzické kondici a velkém srdci.

A tak se stalo, že se naše cesty setkaly.

Z toho tréninku jsem běžel hned k nim do obchodu v Dejvicích a zpět do Running Mall už jsem běžel v leguanech, dodnes v nich cvičím v našem garáž gymu. Cesta k tomu, abych začal v leguanech i běhat, byla poměrně dlouhá, trvalo mi to dva roky a popravdě, kdyby Petr Exnar nezorganizoval běh okolo Prahy 6, kde za každý kilometr, který v něm kdokoliv uběhl v minimalistických botách, poukázaly Bosoboty leguano na dobročinný účel 10,- Kč, tak v nich možná ještě neběhám. Tehdy jsem v nich uběhl 16 kilometrů a pak se velmi divil, proč jsem v závěru tohoto 46 kilometrového běhu tak unavený, když jsme to ani moc nevalili.

Pravidelně jsem v nich však začal běhat před rokem a půl, kdy si mi Petr postěžoval, že díky práci se nemůže pořád dokopat k tréninku. Tak jsem mu navrhl, že začneme běhat vždy v pondělí a ve středu ráno v sedm hodin, on vyběhne doma a já též, no a pak jsem si řekl, když už běhám s Petrem, co kdybych ty společné běhy běhal v leguanech.

A nestačil jsem se divit. Teprve od té doby vím, že běhat v minimalistických botách je mnohem náročnější, než když člověk běhá v technických botách. Že do každého odvalení musí člověk vložit více energie, na druhou stranu mu dělá menší problém zpomalit. A tak jsem objevil krásu běhání v minimalistických botách.

To však neznamená, že bych zanevřel na Salmingy, a právě naopak, daleko více si v nich užívám tempové běhy a závody, a mými favority jsou v současné době z jejich nabídky modely Recoil Lyte a Recoil Prime.

No a u leguanů jednoznačně vyhrávají leguano spinwyn purple.

Pokud chcete v roce 2024 začít běhat jak se má, tedy aby vás běh bavil, nebolel a byli jste schopni běhat rychleji, uběhnout více, s tím, že se úplně nezboříte, tak přijďte na naše běžecké workshopy, rádi vám tam poradíme, jak na to!

Neděste se, když v zimě běháte při stejných tepech pomaleji, než jste byli zvyklí

autor: Miloš Škorpil | Pro 7, 2023 | Témata, Zdravý životní styl

S příchodem zimy, vždy přicházejí otázky: už jsem měl (měla) pocit, že mi už to běhá, a nyní, když začala zima, mám pocit, že jsem zase na začátku.

„Se sněhem a mrazem se mi hroutí svět. Už druhý den mi tělo neslouží. Nohy nemůžou a dech nestačí. Uběhnu 5 km, svůj základ, a umírám, hekám, dusím se. Přitom již 3 měsíce běhám denně 7 – 8, o víkendu pak 10 kilometrů. Pomalých, ale mých. Myslíte, že je to vážně jen mrazem, těžší cestou se sněhem? Jsem nešťastná, že už nikdy víc jak 5 km nedám!“

Se snižující se teplotou vzduchu, musí tělo víc makat

Pokud jste i vy zažili podobně nepříjemnou zkušenost, nepropadejte panice, je to naprosto normální, s klesající teplotou musí tělo vydávat více energie na to, aby se ohřálo na provozní teplotu, tím pádem mu schází energie na absolvování kilometrů, které jste již bez obtíží běhali.

V praxi se to projeví i tím, že na tempo, jež jste zvládali například při TF max 80 %, nyní běžíte třeba na 85 %.

Více vrstev oblečení vám sice pomůže udržet teplotu, ale zase budete muset překonávat větší odpor materiálů

Na první pohled by se mohlo zdát, že pomoc oproti unikající energii prostřednictvím vyššího výdeje energie na prostý ohřev je celkem snadná. Že se stačí jen více obléknout, a je to! Bohužel není. I zde je vysvětlení zcela prosté: každá vrstva oblečení, a může být co nejelastičtější, znamená omezení pohybu (překonávání odporu natahováním vláken látky, z níž je ušito). Takže ani zde si v tomto směru moc nepomůžete.

Tepovka vzrůstá, dech se zrychluje, tempo klesá

I to je naprosto běžný jev, kvůli kterému není třeba panikařit. Nebojte se, neznamená to, že za pouhé tři dny svátků vám odešla forma, na níž jste až do teď pracovali. Nic takového, vysvětlení se schovává v prvních dvou odstavcích tohoto článku. Takže zachovejte klid, jen nastalé situaci přizpůsobte svůj trénink a nesnažte se nic lámat přes koleno. Než mrazy pominou, respektive, než si vaše tělo na ně zvykne (je to stejné jako v létě, když přijdou vedra, také je třeba dát tělu určitý čas na aklimatizaci, trvá to 4 – 5 dní), tak vybíhejte na trénink s tím, že budete běhat obvyklou dobu, ale nebudete se vzrušovat tím, zda za tuto dobu uběhnete stejně kilometrů.

Běháte-li na tepovku, udržujte ji na stejné úrovni jako obvykle, tak docílíte toho, že váš trénink bude mít právě tu hodnotu, tu intenzitu, jakou měl mít. Budete-li se snažit běžet bez ohledu na podmínky stejnou vzdálenost, byť to bude znamenat běh na vyšší tepové frekvenci, tak buď vám dojde, nebo trénink absolvujete, ale můžete si být téměř jisti, že to poznáte na tom, že budete po tréninku daleko více unaveni.

Budete-li v obdobném duchu pokračovat i v dalších mrazivých dnech, téměř určitě, až nastanou zase příhodnější podmínky pro běžecký trénink, pokud tedy nebudete nemocní, budete vycucaní jak citron a budete rádi, že vůbec běháte. Opět nebudete moci dýchat a budete mít vyšší tepovou frekvenci, než jste při daném tempu zvyklí. Tentokrát už ale ne vinou nízkých či velmi nízkých teplot, respektive silnější vrstvy oblečení, ale protože budete přetrénovaní.

Takže nejen pro začátečníky platí: nechceš-li se zadusit, zpomal!

« Starší příspěvky

Další příspěvky »