Čím má člověk lepší stabilitu, tím lepší má předpoklady k tomu, být dobrým běžcem. Běh vyžaduje vynikající stabilitu, nicméně takto běžci a běžkyně většinou neuvažují, i to je jedním z důvodů, proč hodně běžců a běžkyň zanedbává stabilizační cvičení – cvičení na posílení středu těla (core).

Cvičení na posílení středu těla, ale posilování obecně vůbec, jsou společně s běžeckou abecedou, základními pilíři nácviku přirozeného běhu.

Kdo jednou zkusil běžet, určitě zjistil, že samotné chodidlo mnoho stability neposkytuje. Dá se říci, že toho dlouho využívali výrobci bot, kteří se snažili běžecké boty „naučit“, aby byly schopné poskytnout běžci pro běh co největší stabilitu.

Byl to od nich jistě velmi chvályhodný počin, a netřeba jim zde podsouvat žádné nekalé úmysly, jak se to stalo po vydání knihy Born To Run, ale všeobecně to vedlo k tomu, že čím byly běžecké boty po této stránce dokonalejší, tím větší devastaci způsobovaly na pohybovém aparátu běžce. Tělo běžce nemělo tím pádem potřebu pracovat na stabilitě a tudíž svaly středu těla, které tvoří jakousi centrálu svalové soustavy, chřadly a chřadly. 

Návrat ke kořenům

Návrat ke kořenům v běhu znamená pochopení toho, že při běhu celé tělo pracuje jako celek. Teď nemluvím o tom, že mozek a centrální nervová soustava vše řídí a jednotlivé svaly, úpony, šlachy, klouby se postupně, tak jak je třeba, do příslušného pohybu zapojují. Teď mluvím o tom, že každý sval v lidském těle má při běhu svůj úkol a to, jak dobře jej provede, je závislé na tom, jak člověk dokáže do běžeckého pohybu (ale i do chůze, skoku, hodu, šplhu) zapojit střed těla (core). Návrat ke kořenům v případě běhu pak znamená návrat do doby, kdy člověk slezl ze stromu a kdy mu nečinilo žádný problém chodit, skákat, lézt po čtyřech, šplhat…, tak také návrat do doby, kdy jako batole začal lézt a pak běhat. 

Jak už bylo výše napsáno, samotné chodidlo mnoho stability neposkytuje, neboť ve svislé poloze nás drží postoj a rovnováha. Když uprostřed kroku spočíváte jednou nohou na zemi, v podstatě balancujete na malé trojnožce, jejímiž opěrnými body (nohama) jsou vnější a vnitřní okraj bříška a pata. Při vytrvalostním (přirozeném) běhu s dopadem na střed chodidla jsou všechny tři opěrné body současně v kontaktu se zemí jen krátce. Tak krátce, že to většinou pouhým okem není člověk schopný zaznamenat. Abyste v tomto zlomku vteřiny udrželi rovnováhu, je třeba koordinovaným úsilím zapojit stovky svalů vašeho těla. Tu koordinaci obstarávají svaly středu těla. Není divu, že když svaly středu těla jsou slabé, či tím, že se při běhu předkloníte či si do toho „sednete“, je „odpojíte“, tak veškerá svalová koordinace je v tahu a s ní i stabilita. 

Na druhou stranu, čím lépe dokáže nervová soustava zapojovat svaly efektivně, tím méně úsilí nás to při běhu stojí. Máte-li špatnou rovnováhu, špatnou koordinaci pohybů, vyplýtváte zbůhdarma spoustu energie na pohyby do stran, pohyby, které naprosto nemají pro váš běh – posun dopředu – žádný účel, a ani si to neuvědomíte. Zatímco když poběžíte přirozeně (technicky správně), poběžíte dál a rychleji.

Nejlépe vylepšíte svou rovnováhu tím, že budete provádět různá balanční cvičení. Třeba se postavte na jednu nohu, druhou mírně pokrčte v koleni a v tomto postavení si házejte s někým míčkem. Snažte se míček přehodit co nejvícekrát a přitom se zvednutou nohou nedotknout země. Cvičení si můžete ještě ztížit tím, že se postavíte na nějaký nestabilní předmět (měkkou gumovou podložku třeba BOSU.

Ve stoji na jedné noze nebo nestabilní podložce můžete i cvičit s lehkým závažím. Cvičením na rovnováhu je dobré se věnovat hlavně na začátku přípravného období, a potom – byť méně často – i v ostatních obdobích přípravy. 

Zlepšit stabilitu vém pomůže běhání v botách, které umožní vaší noze pracovat

Když jsem výše řekl k běžeckým botám A, a sice že přílišná soustředěnost na co největší zajištění stability běžeckého pohybu botou, vedla k tomu, že to mělo negativní vliv na střed těla běžce, musím říci i B.

To B je, co s tím?

Po vydání knihy Born To Run, doplatilo mnoho běžců a běžkyň na příliš rychlý odklon od klasických technických běžeckých bot k běhání v minimalistických botách, v pětiprstkách či dokonce naboso. Neuvědomili si, že jejich nohy na to nejsou připravené, že jejich střed těla na to není připravený, což u velké většiny z nich vyvolalo zdravotní problémy. 

Naštěstí tenhle zběsilý úprk od technické boty k botě minimalistické je již za námi, dnes se dokonce objevují boty maximalistické, to je mimo jiné stejná zhovadilost, jakou bylo ve své době pohřbení technické boty. Žádná bota vás od běžeckých zranění neuchrání, pokud budete běhat technicky nesprávně a pokud budete nesprávně trénovat a tím pádem ani vaše forma či fyzická kondice nebudou vykazovat stabilitu či dokonce růst..

Běh je jednou z nejoblíbenějších a nejpřístupnějších forem cvičení a aktivního odpočinku. Různé odhady říkají, že běhá 30–42 % Čechů. Díky běhu mají lidé dobrou fyzickou i psychickou formu, udržují si přiměřenou váhu a také zlepšují svou kardiovaskulární kondici. Někdy ale běhání může způsobit i problémy.

Sabina Bergmanová, PR manager, RHA Communications, s.r.o. 

„Jak stárneme, klouby se postupně opotřebovávají, a zejména běžci ve středním a vyšším věku jsou náchylní k obtížím a zraněním v oblasti kolenních a kyčelních kloubů, které jsou jako nosné klouby při běhu zatěžovány nejvíce,“ vysvětluje MUDr. Jiří Janďourek, ortopedický lékař z rehabilitačního centra Sarema Liberec. Bolest kolene je jedním z nejčastějších problémů u běžců a může být způsobena a ovlivněna řadou faktorů včetně přetěžování, špatného stylu běhu či špatně zvolenou obuví. Především starší sportovci pak mohou mít bolesti kolen komplikované ještě gonartrózou, tedy degenerativním onemocněním kolenního kloubu.

Nepřepálit začátek

Teplé letní měsíce lákají k běhu i úplné nováčky. Jak upozorňuje fyzioterapeutka Bc. Zuzana Sladká z rehabilitačního centra Sarema Liberec, nejčastější chybou u začínajících běžců je přepálený začátek: „To znamená, že bez rozcvičení chtějí běhat rychle a hodně kilometrů. Také dělají některé typické chyby, například běhají po tvrdém asfaltu typu cyklostezka. Zapomínají na kompenzaci zatížení, na protažení. Chybí u nich posilování středu těla, nemají správné držení těla, dýchání, leckdy bývá špatná technika běhu a podobně.“ 

Nejčastější běžecké potíže

„K nejčastějším obtížím s kolenními klouby u běžců patří patellofemorální bolestivý syndrom, označovaný zkratkou PFPS, kterému se lidově říká běžecké koleno. Projevuje se bolestí přední části kolenního kloubu v okolí čéšky a může vést sportovce k omezení nebo přerušení vykonávané činnosti na poměrně dlouhou dobu,“ vysvětluje ortoped Janďourek. Hodně často se lékaři u běžců setkávají také s iliotibiálním čili ITB syndromem. Je způsobený zejména nepřiměřenou zátěží a přetrénováním, ale také nesprávnou technikou běhu či nošením nevhodné obuvi. ITB syndrom je podle doktora Janďourka charakterizován bolestí a otokem na vnější straně kolene, někdy se šířící po zevní straně do stehna nebo do oblasti hýždí. Obtíže mohou být tak intenzivní, že často vyřadí sportovce z tréninku i na několik týdnů či měsíců. „V našem centru mnohdy řešíme také poranění menisků kolenních kloubů nebo osteoartrózu kolenních kloubů,“ dodává ortoped.

Recept na běhání do vysokého věku

Výčet obtíží, které běžce mohou potkat, rozhodně neznamená, že by s pohybem měli přestat. Při správné prevenci a léčbě je možné tyto stavy dobře zvládnout a pokračovat v běhání bezpečně a bezbolestně. Klíčová je prevence, zejména udržení přiměřené hmotnosti, používání správné formy a techniky běhu, pravidelný strečink a postupné navyšování intenzity zátěže a uběhnutých kilometrů, zdůrazňuje doktor Janďourek. „Pokud se i přes veškerou snahu a prevenci u vás poškození kolenního kloubu objeví, vyhledání lékařské pomoci a dodržování doporučeného léčebného plánu za účasti lékaře a fyzioterapeuta může pomoci minimalizovat bolest a zabránit dalšímu poškození kolenního kloubu,“ vysvětluje doktor Janďourek. Možnosti léčby se podle něj pohybují od nefarmakologických metod, jako jsou fyzikální terapie a cvičební programy, až po medikaci a v nejtěžších případech operační léčbu. „Při dodržení principů prevence a časné léčby lze ale tento krásný sport provozovat bez větších zdravotních obtíží až do vysokého věku,“ povzbuzuje doktor Janďourek.

Miloš Škorpil má kolena pořád svoje

To potvrzuje i náš nejznámější běžec a trenér Miloš Škorpil, kterému je 68 let, z nichž se 55 aktivně věnuje běhu. „Za život jsem uběhl více než 240 000 tisíc kilometrů, při tom jsem třikrát oběhl Českou republiku, běžel z Prahy do Vídně, z Drážďan do Prahy, z Prahy na Sněžku. Také jsem vyběhl a seběhl v jednom tahu 43 500 schodů nahoru a dolů, to abych zdolal 8848 metrů, což je výška nejvyšší hory světa Everestu. To všechno mám za sebou a pořád mám kolena i kyčle svoje a nikdy jsem s nimi neměl potíže,“ říká sportovec a dodává: „Takže můj tip na zdravá kolena je, hýbejte se. Hýbejte se rozumně a uvidíte, že i ty problémy s pohybovým aparátem, které dnes možná máte, postupně odeznějí a vy se budete cítit, jako kdyby vám bylo 20, no dobrá, jako kdyby vám bylo 30.“

 Centrum Sarema Liberec, s.r.o., poskytuje vysoce specializované neurorehabilitační a rehabilitační služby. Bylo založeno roku 1995. Sídlí v Liberci a působí také v Brně a ve Zlíně a připravuje se otevření nové pobočky v Praze od září. Kromě zdravotní péče centrum nabízí i sociální rehabilitaci a služby fundraisingu. Více informací najdete na stránce www.sarema.cz

Nezáleží na tom, jaké karty od života dostanete, důležitější je, co s nimi dokážete zahrát.

Když jsem se narodil, tak nejspíš už byly všechny trumfy rozdány, bohužel těm, co se narodili přede mnou. Na mě zbyly jen plívy. Když se vám tohle stane, tak máte dvě možnosti, buď to zabalit, nebo zvolit hru, kde se dá hrát i s plívami, a když máte kliku, tak posbírat soupeřům i trumfy.

Jednou z takových her je Zelená louka.

Začal jsem tedy hrát Zelenou louku a pomalu a jistě začal sbírat trumfy. Pravda, šel jsem na to po svém. Třeba v šesti letech jsem vylezl na malý skokanský můstek a sjel ho. To, že jsem se dole rozplácl jak žába, asi nebude pro nikoho překvapením, zvlášť když jsem na nohou měl normální zimní boty a lyžařské vázání byla taková ta bačkora, co jste do ní botami zapluli a boty pak přepásali koženým řemínkem.

První nezdar mě neodradil. Vydrápal jsem se na můstek znovu a opakoval to až do chvíle, než se mi dole podařilo přistát alespoň na všechny čtyři.

Podobné to bylo ten samý rok v létě.

Maminka nás vzala se sestrou do Bojnic, do ZOO a na koupálko, na němž byla desetimetrová skokanská věž.

V nestřeženém okamžiku jsem vylezl nahoru na věž a skočil, teprve pod vodou mi došlo, že neumím plavat. Jakmile jsem se však dostal nad hladinu, začal jsem instinktivně hrabat čubičku a dohrabal se ke břehu. No mamku chvilku omývali, ale já byl na sebe patřičně hrdý.

No a tahle nějak mě to provází mým celým životem.

Mí andělé strážní se asi občas nadřou, ale zatím to dávají skvěle.

Každopádně to mám v životě srovnané od dětství tak, že nemá cenu brečet nad rozlitým mlékem, že je lepší ho dát slízat kočce a nalít si další hrnek.

Trumfy, které jsem si vybojoval

V atletice

800 m 2:01
1500 m 4:05
3000 m 8:51
5000 m 15:36
10000 m 32:51

maraton 2:33:18
100 km 8:12
24 hodin 230 km

48hodin 314 km

Dál

• 3x oběhnout Českou republiku (2000, 2006 a 2010)
• zaběhnout si z Prahy do Vídně za tři dny (2000)
• přeběhnout Českou republiku napříč z Hodonína do Aše za 76 hodin (2002)
• doběhnout si na Sněžku z Prahy za 22 hodin a 40 min (2003)
• přeběhnout z Pece pod Čerchovem do Pece pod Sněžkou – přes Sněžku za 4 dny (2007)
• proběhnout se z Drážďan do Prahy (2008)
• stát se dvojnásobným mistrem České republiky v běhu na 24 hodin (1991, 1999)
• obsadit 4. místo na Mistrovství světa v běhu na 24 hodin – 1992 Basilej
• být členem stříbrného družstva z ME v běhu na 24 hodin – 1993 Basileji
• absolvovat Spartathlon (246 km z Atén do Sparty) za 32 hod 48 min (limit je 36 hodin), doběhlo pouze 89 z 240 startujících závodníků (2002)
• ujet 100 km na veslařském trenažéru typ Concept 2 za 8:49:40 (7.6.2002)
• ujet za 12 hodin na veslařském trenažéru typ Concept 2 – 125,728 km (13.6.2003)
• ujet maraton na veslařském trenažéru typ Concept 2 za 3:12:47 (20.9.2003)
• absolvovat 3 x 75 km na trenažérech, tedy celkem 225 km za 22 hod 25 minut 44 vteřin (běžecký pás – 9 hod 6 min 7 s; veslařský trenažér Concept 2 – 8 hod 20 min 33 s; rotoped – 4 hod 44 min 41 s. (18. – 19.11.2004)
• vyběhnout a seběhnout za 12 hodin po schodech pelhřimovské věže sv. Bartoloměje – 237x nahoru a dolů po 148 schodech. Celkem 35076 schodů a výškové převýšení 7110 m. (6. – 7.6.2006)
• vystoupat po schodech pelhřimovského kostela sv. Bartoloměje až do výšky 8850 m, tedy o 2 metry výše, než se skví vrchol nejvyšší hory světa Mount Everestu. To se zadařilo 31.5. – 1.6.2012, když jsem na to  potřeboval 22.21:34 hodiny, přičemž nahoru vyběhl 295x, což představovalo 43660 schodů nahoru a tu samou porci schodů i dolů.

Poznej místo kde žiješ, vnes do svého běhu, svého života nové impulzy, vyjdi (vyběhni) silnější než kdy dřív

Běhat s bříškem, tedy neustále ve dvou, je určitě krásný pocit. Má však svá specifika, která je dobré mít vždy na zřeteli. Ve své podstatě jsou podobná těm, které je třeba dodržovat i když neběháme s „outěžkem“, ale v tomto stavu nejde jen o nás, ale i o další život.

 Mnohé těhotné ženy si v souvislosti s běháním pokládají nejčastěji tyto otázky: „Jak, rychle, jak často, jak dlouho, neublíží běh mému děťátku?

Je běhání v průběhu těhotenství zdravé?

Jestliže žena běhala již před začátkem těhotenství, není žádný důvod, aby v těhotenství neběhala. Běh jí pomůže, aby se cítila dobře a měla dobrou náladu. Pro podporu běhání žen v těhotenství se vyjadřují i závěry mnoha studií, které říkají, že prostřednictvím běhání se může snížit riziko těhotenské cukrovky. Na druhou stranu se však nedoporučuje v době těhotenství s běháním začínat.

Do kterého týdne těhotenství je zdravé běhat a v jakých objemech?

V době těhotenství byste neměly pomýšlet na nějaké vrcholové sportovní výkony. Také byste již neměly běžet maraton. Pokud běháte již dlouho, tak můžete běhat prakticky každý den, váš trénink by však neměl trvat o moc déle než hodinu.

Na začátku těhotenství, cca do 18. týdne, by týdenní objem v žádném případě neměl překročit 7 hodin běhu, neboť při vyšším zatížení stoupá riziko potratu! Mnohé ženy se domnívají, že na začátku těhotenství mohou ještě běhat naplno, ale to je naprosto špatně.

Kdykoliv během těhotenství platí, že jakmile vás někde něco začne tlačit, měly byste zpomalit nebo úplně zastavit. Prostě břicho řídí váš běh!

V žádném případě byste neměly přeslechnout signály svého těla, v době těhotenství je to obzvláště důležité, neboť tyto signály nemusí vždy vysílat jen vaše tělo, ale i tělíčko vašeho dítěte. S tímto mají největší problém výkonnostní běžkyně, které jsou zvyklé v zájmu dosažení co nejlepších výsledků překračovat své hranice.

A co intenzita tréninku?

Většina studií uvádí, že v době těhotenství by vaše tepová frekvence neměla dlouhodobě překračovat při běhu 140 tepů za minutu. Angličtí odborníci před krátkým časem zveřejnili nová doporučení ohledně tepů vztažených k věku těhotných žen. Doporučují:

• pro ženy do 20 let maximální tepovou frekvenci 155 tepů za minutu
• pro ženy do 29 let maximální tepovou frekvenci mezi 135 – 150 tepy za minutu
• pro ženy do 39 let maximální tepovou frekvenci mezi 130 -145 tepy za minutu
• pro ženy přes 40 let maximální tepovou frekvenci mezi 125 -140 tepy za minutu

V každém případě jsou chodecké pauzy dobrým nástrojem k tomu, jak dostat tepovou frekvenci dolů.

Má z matčina běhání něco i dítě, které nosí?

Ne přímo, avšak tím, jak při běhu stoupá tepová frekvence matky, stoupá i tepová frekvence dítěte, takže vlastně trénují spolu.

Může mít běhání matky vliv na to, že její dítě bude špičkovým běžcem či běžkyní?

No, zatím byla na toto téma provedena jenom jedna studie, která prokázala, že u dětí matek, které byly v těhotenství hodně aktivní, byly daleko více vyvinuty nervové spoje než u těch, jejichž matky byly v době těhotenství pasivní.

Bohužel tato studie se prováděla zatím jenom na myších. Na druhé straně, dotazy u matek, které porodily více potomků, bylo zjištěno, že děti, které porodily poté, co v době těhotenství sportovaly, se vyvíjely rozdílně podle toho, jak ony byly v těhotenství sportovně aktivní. Takže je docela možné, že si nějakého nového Emila Zátopka svým běháním v těhotenství vyběháte.

Je třeba si brát v době těhotenství na běhání pití?

Přestože jsme výše uvedli, že celkový objem by neměl přesáhnout cca 7 hodin týdně, což by mohlo mnohé nastávající maminky vést k tomu, že na tak krátkou dobu není třeba si brát na běhání vodu, přesto by si ji brát měly. A to z toho důvodu, že těhotné ženy se dostávají rychleji do problémů s krevním oběhem. Snažte se tedy vyvarovat pocitu žízně, ten totiž už signalizuje nedostatek vody v těle. 

Možná vám pomůže jeden osobní příběh těhotné maminky, která uvádí, že v době těhotenství ve zvláště horkých letních dnech místo běhání zařadila do svého tréninku aqua jogging. O svých pocitech při něm pak říká: „Bylo to pro mě velmi příjemné, voda mě ochlazovala a bříško jsem při něm nepociťovala jako těžké.“ 

Během těhotenství výrazně stoupá váha, to přináší vyšší zatížení kloubů, měly by proto těhotné ženy spíše běhat na měkkém povrchu?

Měkký podklad je sice dobrý pro klouby, ale současně také stoupá riziko zvrtnutí nohy, protože úpony a vazy jsou vzhledem k vyšší váze přednatažené. To samé pak platí i po porodu, neboť při porodu tělo vylučuje hormon relaxin, který činí svaly a šlachy uvolněné (aby se mohly více natáhnout), aby vám ulehčil vlastní porod. Při běhání pak uvolněné vazy zvyšují riziko poranění. 

Je třeba to však vyzkoušet, a pokud budete běhat na měkkém povrchu, tak dbejte na to, aby byl maximálně rovný a neskrýval žádné nerovnosti (třeba zakryté listím). 

Vyšší váha po porodu, vytahané bříško „nutí“ ženy začít sportovat co nejdříve. Jak by měl trénink vypadat?

Mnoho žen chce po porodu co nejdříve vystartovat, aby shodily pár kil, která jim po porodu ještě zůstala, a chce vypadat co nejdříve šik. To je zcela pochopitelné. Přesto radíme k obezřetnosti, začínat pomalu a zvolna a spíše než s běháním začít třeba s chůzí, Nordic Walkingem, cvičením ve vodě, jízdou na kole nebo rotopedu. To má navíc tu výhodu, že při tom nedochází k otřesům a je méně zatěžováno pánevní dno.

Jak dlouho po porodu je vhodné začít běhat?

Optimální doba, kdy je zdravé po porodu začít s běháním, je 6 týdnů. Dobře trénované běžkyně mohou začít s lehčím běžeckým tréninkem již po 4 týdnech. Kdo začne běhat příliš brzy, riskuje, že svaly pánevního dna se ještě nestačily dostatečně zpevnit, což může vést i k inkontinenci a to dokonce ještě i po mnoha letech po porodu. Rovněž vám to může způsobovat problémy v oblasti kyčlí, rozhodit váš krok a následně způsobit další problémy s tím spojené. 

Kdy začít s běháním po císařském řezu?

Z toho důvodu též doporučujeme zařadit do svého tréninku cvičení na posílení svalů pánevního dna. Rádi bychom zde vyvrátili i jeden mýtus, týkající se porodu císařským řezem. Mnoho žen se domnívá, že po takovémto porodu mohou začít trénovat dříve, protože svaly pánevního dna byly při porodu „císařem“ méně zatíženy. To však není tak docela pravda, protože tyto svaly nejsou zatěžovány jen při porodu, ale i celých 40 týdnů těhotenství. Navíc se musí zcela zahojit jizva.

Šest týdnů po porodu je minimální pauza, není dobré ji zkracovat!

Výkonnostní běžkyně mívají pocit, že by mohly začít s běžeckým tréninkem dříve než po šestinedělí. Přinášíme vám zkušenosti jedné z nich, která to zkusila po 5 týdnech. Hned při prvním běhu zjistila, že svaly pánevního dna jsou ještě uvolněné a že běh jí nepůsobí tu radost, co by měl. Takže nejdříve začala indiánským během, kdy střídala 1 minutu chůze s 1 minutou běhu, další týden pak již střídala 2 minuty chůze s 2 minutami běhu a za 14 dní již v pohodě a s radostí uběhla v kuse 10 kilometrů.

Jak běhat s kočárkem

Novopečení rodiče často řeší, jak plnit úlohu matky a otce a při tom nepřijít o zážitek z běhání. Už nemusí, stačí se do toho opřít a můžete vyběhnout. Jak, ta to se podívejte zde.

Běháte-li jen sami pro sebe, pro dobrý pocit, tak tenhle článek můžete klidně přeskočit a vybrat si na Běžecké škole nějaký jiný. Ale upřímně – kdo, když jednou začne běhat, nezatouží zjistit, na co má, nezatouží zjistit, jaké má pro běh předpoklady?

Jaké máte předpoklady pro běh

Jak na tom jste ve srovnání s ostatními

Začněte tím, že si přidělíte známku od 1 do 5, jak na tom podle vás (ale nešvindlujte) jste ve srovnání s ostatními. Máte to? Fajn, teď si vás trošku rozebereme, abychom zjistili, jak jste schopní být k sobě objektivní.

Vrozené předpoklady

Vaše předpoklady pro běh – hodnocení

V každé skupině (síla, rychlost, vytrvalost) si spočítejte počet kladných odpovědí a hned budete objektivně vědět, na jaký typ běhání máte předpoklady a v kterých běžeckých disciplínách se budete nejspíše vždy trápit.

Výsledek testu však neberte jako dogma, když budete trénovat své silné stránky a posilovat slabé, i ve svých slabých běžeckých disciplínách můžete být lepší než mnozí vaši vrstevníci. Talent totiž vždy neznamená, že budete za outsidery nebo předem vítězi. U mě to bylo tak, že na dráze jsem měl nejraději 800 a 1500 metrů, a nejlepších výsledků jsem dosáhl v ultramaratonu.

Zapamatujte si

Za úspěchem v kterémkoliv sportu, v běhu nevyjímaje, stojí správná kombinace:

• vytrvalosti – schopnosti odolávat únavě
• síly – schopnosti vyvinout svalovou sílu
• rychlosti – schopností těla pohybovat se rychle a efektivně

Vytrvalci nemusejí disponovat velkou silou, každopádně se však neobejdou bez rychlosti a výborné vytrvalosti. Proto je v běžeckém tréninku věnována taková pozornost obecné vytrvalosti, ale i speciálnímu tempu. Chcete-li se však věnovat čím dál tím oblíbenějším trailovým běhům (přespolákům), bez ohledu na jejich délku, je třeba, abyste se v tréninku zaměřili i na sílu, tempo a rychlost. Rychlost vám ušetří energii v závodním tempu. Tato specifická kombinace je jedním z důvodů, proč je běžecký trénink (jde-li člověku o výkonnost – o časy) tak náročný. Na druhou stranu jej však činí pestrým a hravým. 

Výše uvedený profil přirozených předpokladů, pokud si jej vyplníte, vám řekne, jak na tom jste. Dosáhnete-li u některé schopnosti 4 – 5 bodů, pak věřte, že je to vaše silná stránka. Pokud dosáhnete 4 – 5 bodů ve všech třech schopnostech, pak vám gratuluji – jste univerzální běžec, respektive běžkyně. O tom, jestli však budete úspěšní, nerozhoduje jen fyzická stránka věci, ale mnohem častěji psychika – vaše hlava, na to se podíváme příští týden.

Tak tuhle větu jsem slyšela a mohla si přečíst ve výrazu M. mnohokrát. A bohužel – jako obvykle – měl vždycky pravdu. Maminka a trenér mají totiž vždycky pravdu:-).

Když jsem jednu neděli, před patnácti roky běžela svůj long jog, dala jsem 15 km a mohla jsem prasknout, jak jsem se dmula pýchou. Již druhý den mě ale M. vrátil na zem, když objel naše delší trasy znovu na kole a lehce poupravil kilometráž. Jak se dalo očekávat – směrem dolů, takže z nedělní patnáctky se rázem stalo 14100 m a já trošku zvadla. Ovšem dneska jsem zvadla ještě víc.

Celý týden jsem se sportovně činila. V pondělí i úterý jsem byla běhat, ve středu jsem byla po roce v sokolovské v posilovně (dialog s obsluhou: On: máte tady permici? Já: to asi ne, já tady dlouho nebyla…. On: no, já tady pracuju UŽ DVA MĚSÍCE a ještě jsem vás tady neviděl!:-)), ve čtvrtek jsem dala spinning. V pátek jsem byla na radu obsluhy z fitka objevovat nové obzory – šla jsem se proběhnout na novou cyklostezku ze Sokolova směrem na Kynšperk a byla jsem nadšená! 

Na stezku jsem se napojila na Starém náměstí, kde jsem nechala na odstavném parkovišti u kláštera auto, a strávila jsem na ní 50 příjemných minut. Je vyasfalt ovaná a vede přírodou, žádná silnice poblíž, jen tráva, stromy, dřevěná odpočívadla, řeka…. Občas cyklisté a občas inlinisté, klid, ticho, čisto. Velká spokojenost! 

Ovšem už když jsem to M. hned začerstva ještě trošku udýchaně vykládala, zpražil mě poznámkou na téma, jak je zvědavý na to, jak mi to v neděli na té dlouhé půjde. A ačkoli se mnou v sobotu šili zase všichni čerti:-), měla jsem přísný zákaz cokoli sportovního podnikat s tím, že si musím alespoň jeden den v týdnu odpočinout.

No a v neděli ráno jsme se probudili v 8.45, sluníčko už vysoko na obloze a já se ještě chtěla před během trošku najíst. Záhy se ukázalo, že to nebyl nejlepší nápad, zrovna tak jako celotýdenní tréninkové úsilí. Celotýdenní tréninkové úsilí mi způsobilo slabost nohou a vůle:-), ovocná ovesná kaše pak následně slabost ve střevech:-)). 

Hned na začátku jsem to přepálila, protože s námi kousek běžel i Vládík, náš kamarád a bytný. No a mně docela dlouho nedocházelo, že když poběžím jejich tempem, budu si s nimi sice chvíli povídat, ale pak už toho moc nenaběhám. Když mi to došlo, nechala jsem Vládíka utéci a M. se se mnou milosrdně plazil po pěkném, běhavém, který se letos už kupodivu stal mým kamarádem. Pak jsem si někde na  7. odskočila do křoví, a s neustálou starostí KAM (zapadnout v případě nouze:-)) jsem odtrpěla ještě několik km, ale na nějaké překonávání rekordů to teda dneska v žádném případě nevypadalo.

Po nějakých 11 -12 km jsem to zapíchla. Připadala jsem si vymáčknutá jako citron a to jsem se ještě musela z Frantovek vrátit k nám na Hůru. To byly obličeje! (Já jsem ti to říkal!)

Když jsem se bránila, že to i tak byl docela slušnej trénink, zvláště pak po tom sportovně náročném týdnu, dostalo se mi poučení, že jsem dnes měla ale naplánovaných 15 a takhle se teda na ten půlmaraton nepřipravím. A že musíme udělat plán, abych v týdnu měla 2 dny odpočinku. A že buď nedělám nic nebo moc. A vůbec – já jsem ti to říkal! 🙂 Ach jo… A mně se přitom v celém týdnu tak krásně běhalo, cvičilo, jezdilo na kole… Už mám zase trochu rozpor v tom, co vlastně chci: chtěla bych být sportovně co nejvšestrannější, nechci se věnovat jenom běhání. Ale jakmile začnu s jinými aktivitami k běhání, jsem logicky unavenější a nemám dost sil na svůj long jog. Mně osobně by běh dlouhý přes 10 km docela stačil:-), ale M. má pravdu, že chci-li natrénovat na půlmaraton, s desítkou si jaksi nevystačím… Ovšem vybalancovat tu správnou rovnováhu mezi tím, co je málo a co už je moc, bude asi docela oříšek, ba i ořech!

A jak to máte vy?

Co na to všechno říkal M

Já ti to říkal :), je s podivem, jak jste schopný všechno krásně okecávat a stejně si to pak udělat po svém, takže nám nakonec nic jiného ani nezbude než: JÁ TI TO ŘÍKAL :), ostatně takové věci se mi stávají pořád. A ještě k tomu přeměření. To bylo tak, D si prodloužila trasu, kdy se musí před během rozejít, až na 500 m, a to dá přeci rozum, že když to jde, tak jí to nemůžu počítat jako běh, obzvlášť, když čas si měří až poté, co vyběhne! A to ještě pomíjím fakt, že potom jak minulý týden doběhla svých 14120 m mi povídá, že by jí zajímalo, co by dokázala, kdyby si jí někdo vzal pořádně do parády. Tak jsem zvedl rukavici 🙂.