Okořenit si život na Běhej lesy Brdy přijelo necelých 1 500 běžců

Okořenit si život na Běhej lesy Brdy přijelo necelých 1 500 běžců

V sobotu 16. července se v brdských lesích poblíž obce Skořice odehrála pátá zastávka běžeckého seriálu Běhej lesy. Ideálních podmínek a krásných tras si užilo 1468 závodníků.

Richard Valoušek Communications Director Raul s.r.o.

Bývalý vojenský újezd v Brdech přivítal přátele lesního běhání velmi příjemným počasím. Ve vsi Skořice bylo od rána polojasno s teplotou kolem 20 °C ve stínu, závodníkům tak vyšlo prakticky ideální běžecké počasí.

Na startovní čáře se sešlo 196 šnečků, veverčat, zajíčků, lišek, vlčáků a kolouchů. Krom šnečků (ti si zaběhli pouze na konec koridoru a zpět) čekalo na všechny asi 500metrové kolečko poblíž startovního areálu. Starší kategorie si ho střihly dvakrát.

Hlavní závod na 22 kilometrů ovládl mezi muži Petr Pechek, jenž podal opravdu skvělý sportovní výkon. Borec z Úpice triumfoval za hodinu a 18 minut. Tomáši Eisnerovi a Martinovi Frelichovi nadělil přes tři minuty.

I ženské startovní pole brdské hvozdy pořádně nasekaly. Barbora Langer svou konkurenci předčila o osm minut. Stříbrnou ekologickou medaili si odváží Michaela Luňáčková a bronz Ester Šlechtová. „Běžela jsem tu naposledy před covidem v roce 2019 a překvapil mě ten kopeček na závěr. Ráda běhám v přírodě, a tak myslím, že ten mix šotoliny a terénu tady byl ideální,“ hodnotila vítězka dlouhé trasy.

Kratší distanci na 12 kilometrů vyhrál Filip Vabroušek, který o svém jasném triumfu rozhodl už v první polovině závodu. „Byla to úplná nádhera. Střídala se scenérie a trať byla velmi pestrá. Užil jsem si to od začátku do cíle. Do třetího kilometru jsem běžel v čelní skupině, poté jsem nastoupil a náskok jsem si udržel až do cíle,“ uvedl vítěz trasy, kterou organizátoři kvůli blátivé cestě museli upravit.

V ženské kategorii nebrala ohled na soupeřky závodnice s příznačným příjmením Jana Vojáková, kterou na stupně vítězů doprovodily druhá Johanka Šafránková a třetí Anežka Kopecká. „Radši se při závodě neotáčím. Trať se mi líbila až na závěrečný kopec, který pro mě byl už trochu přes čáru,“ řekla unavená vítězka.

Součástí seriálu je i charitativní PVZP FénixRun, v němž běžci svou účastí pomáhají charitativním organizacím. V Brdech se běželo na podporu Pink Bubble, která pomáhá mladým lidem s rakovinou, a rodiny Terezky postižené vzácným genetickým onemocněním. V Brdech trasa měřila 4 kilometry a přišlo na ní 195 dobrých duší, dalších 121 se přidalo virtuálně.

Další zastávkou bude specifický závod v beskydské Bílé. Účastníky dopraví na start lanovka, a poté se klesavým profilem s několika výstupy vydají nádhernou přírodou do cíle. Díky poloze je to skvělá příležitost pro setkání se slovenskými přáteli, kteří běhají v bratrském seriálu. Na tento souboj českých a slovenských běžců vyrážíme už v sobotu 6. srpna.

Běžecké workshopy Běžecké školy s Bosoboty Leguano

Běžecké workshopy Běžecké školy s Bosoboty Leguano

Jeden z nejčastějších dotazů, které dostáváme, je poptávka, zda bychom tu či onde neuspořádali běžecký workshop. Konečně pro vás máme dobrou zprávu, od října je budeme pořádat společně s Bosoboty Leguano a vy můžete pomoci s tím, kde proběhnou.

Běžecké workshopy Běžecké školy s Bosoboty Leguano

Stačí, když z obchodů, respektive měst, kde se Leguány prodávají, vyberete to, kde byste se zúčastnili, a napíšete to do komentáře pod článkem. Ve městech, kde bude největší zájem, je uspořádáme.

Program workshopu

  • jak napravit nesprávné nebo neefektivní pohybové vzorce, které mohou vést k předčasné únavě, bolesti či zranění
  • správný běžecký styl, a to jak v barefoot, tak i v „klasické obuvi“
  • jak efektivně posilovat a protahovat
  • nácvik malé běžecké abecedy. 

Cena 

400,- Kč 

Doba trvání 

2 hodiny

Již jisté termíny worksopů

8.10.2022 – Děčín, prodejna v ulici Bočná 952/1, začátek 10:00

5.11.2022 – Kolín, prodejna v ulici Antonína Dvořáka 1101, začátek v 10:00

12.11.2022 – Hradec Králové v ulici Vrchlického 1230, začátek v 10:00

26:11.2022 – Lysá nad Labem v ulici Masarykova 2062, začátek v 10:00

3.12.2022 – naBoso, Poděbradská 1020/30, začátek v 10:00

Poznej Českou republiku po svých křížem krážem

Poznej Českou republiku po svých křížem krážem

V současné době se stalo velmi populárním obcházení České republiky po Severní a Jižní stezce, případně ji přejít či přeběhnout od severu na jih, či obráceně.

Přiznám se, ten nápad mě taky napadl. Na druhou stranu už máme s Pomalým Pepou rok v plánu oběhnout po obvodu Karlovarský kraj, a tento plán dostal přednost.

A protože část trasy vede i po hranicích Česka s Německem, a pak po místech, kde hraničí s Plzeňským a Ústeckým krajem, napadlo mě, že postupně bychom mohli oběhnout všechny kraje republiky – a tím vlastně oběhnout i celou republiku.

Ty úseky, které proběhneme již při obíhání předchozích krajů, už obíhat nebudeme, takže třeba Středočeský kraj oběhneme při obíhání Ústeckého, Libereckého, Královehradeckého, Pardubického, Vysočiny, Jihočeského a Plzeňského kraje.

Co si od toho slibuji? 

Je mi jasné, že je to plán na několik let, takže minimálně po tu dobu se budu muset udržet v takové formě, abych to byl schopen absolvovat.

Za druhé poznáme život v těchto krajích lépe, než když je člověk projíždí autem, i když třeba podle údržby silnic v zimě, aniž byste viděli cedule na pomezí krajů, poznáte, v kterém kraji se zrovna nacházíte.

A třeba se k nám tu a tam nějaký běžec či běžkyně přidají, takže poznáme nejen nové zvyky, ale i nové přátele.

A protože mě při tom pobíhání doběhne spousta myšlenek, tak je budu průběžně zapisovat, a když bude zájem, kdo ví, možná z toho bude i knížka: Jak jsme s Pomalým Pepou běhali po všech čertech.

Velký letní výprodej běžecké knihovny

Velký letní výprodej běžecké knihovny

Při letmém pohledu na knihovnu našeho eshopu jsme zjistili, že stále máme skladem několik inspirativních titulů. Jsou sice již staršího data, ale nic neztratily na své zajímavosti. A doufáme, že nové prodejní ceny je pro vás udělají znovu atraktivními – tak do toho, sleva je 50%!

Všechny nabízené tituly najdete hezky pohromadě zde, jinak samozřejmě v sekci Knihy našeho e-shopu.

Dvěstěpadesátka

Dvěstěpadesátka

Lidé, běžte! U příležitosti oslavy dvěstěpadesátých narozenin našeho vůdce Miloše Zátopokorpila vydává vláda toto prohlášení: Lidé, běžte! Rozeběhněte se do všech krajů a zákoutí a zvěstujte dobré zprávy. Zprávy o tom, že povětří, povodí i polesí přeje běžcům po celý rok. Zprávy o tom, že lid v běhu je si blíž, než lid dlící na stolici či stolci. Zprávy o tom, že běh je nositelem zdraví a dobré mysli. Zprávy o tom, že náš milovaný guru se těší pevnému zdraví a obíhá zrovna třetí planetu naší sluneční soustavy.

Lidé běžte! Předběhněte se! Vyběhnete spolu! Vyběhněte se sebou! Běžte, abyste nikdy nedoběhli jiné, prostě, běžte a buďte.

Ve chvíli, kdy jsem obdržel od svého přítele tuto oslavnou ódu, jsem zprvu nevěděl, jestli už by mě nejraději neviděl lítat v povětří a kontrolovat to všechno společně s Emilem Zátopkem z nadpozemských výšin, nebo se mu jen prostě v mysli vypotila poetická slina.

No raději po tom nebudu pátrat, navíc se mi to moc líbí, a když se člověku něco líbí, neměl by pátrat po důvodu daru, ale měl by si ten dar pořádně užít. Takže milý příteli, který tak rád běháš po všech čertech, děkuji ti za to vyznání.

Ápropos ta dvěstěpadesátka se mi také líbí, je velmi blízká mé duši, vždyť je to cifra, která se skoro navlas podobá jinému krásnému číslu „246“, což – jak všichni zasvěcení dobře vědí – je počet kilometrů dělících od sebe Athény a Spartu, kam bych se rád určitě ještě, než opravdu usednu na nebeský obláček, rád vrátil a skropil jí svým potem.

Běhejte pro radost a s radostí

Nejspíše se ještě dlouho nedočkáme nového Emila Zátopka, ale jsem si jistý, že někdo podobný už po našich cestách necestách běhá, jen to bude chvilku trvat, než se více vyběhá, aby mohl stejně jako Emil dobývat pro Českou republiku slávu. I když upřímně běh a běhání jen o té slávě není, je to spíš o parádních pocitech, které běžící člověk zažívá ve chvíli, kdy se rozeběhne – rozletí, neb alespoň v běhu člověk, byť jen na zlomky vteřiny, zažívá pocit beztížnosti – pocit, že má křídla. 

Salming Recoil Prime, boty co kopou

Salming Recoil Prime, boty co kopou

Když chcete, aby kůň dobře běhal, musíte jít ke kováři, aby mu na kopyta přikoval podkovy. No a můj první dojem i první dojem Radka Lišky byl “kopyta”. Člověk by však neměl dát na první dojem, a o Salming Recoil Prime to platí zcela určitě. Takže čtěte dál.

Salming Recoil Prime objemová bota pro nabíhání kilometrů v tempu

Když jsem se vzpamatoval ze svého prvního úžasu, neřkuli zklamání, že Salming podlehl komerci, odklonil se od svého záměru vyrábět boty, co naučí lidi běhat a vyrobí přesný opak, odhodlal se je obout.

Šlo to velmi, velmi těžko, povedlo se až s pomocí obouváku. Další mínus.

“No ale co už, jsi obutej, tak běž!”

K vrátkům jsem došel chůzí houpavou, a to doslova. Tlumení je po celé délce podrážky perfektní, při chůzi se v nich člověk cítí jak na chůdách. “Ach jo, než doběhnu, tak budu vyklepanej jak cígo, co někdo zapomněl týden v kapse”, pomyslím si.

Vyběhnu. “Ale jo, docela fajn.” S prvními běžeckými kroky se můj pohled začíná otáčet o 360 stupňů. Pravda, nejsou to moje milované enRouty, v nichž si moje nohy lebedily poslední dva roky, ale něco, a to hodně, do sebe mají.

Uběhnu prvních šest kilometrů a uděluji jim milost.

Ale, aby to neměly tak jednoduché, vymyslím si na ně speciální test, a sice absolvovat v nich v jednom dní dvě běžecké akce: Poutní maraton a Sokolovský 1/4 & 1/2 maraton. “Jestli z toho vyjdu se zdravýma nohama, tak dostanou jedničku s hvězdičkou”.

Ale protože nejsem žádný kamikadze, odběhal jsem v nich ještě při třech individuálních trénincích s klienty cca 25 km. 

Poutní maraton

Trasa Poutního maratonu vede po silnici, zpevněných cestách i v terénu, tedy ideální na to poznat, jak se chovají na různých površích.

Vybíháme, běží se mi lehce, křepce. Mám pocit, že mě ty boty před sebou tlačí. Po třech kilometrech říkám Kubovi (Jakub Jaksch) “Asi bychom měli zvolnit”. Běžíme 5:40 na kilometr. Na pátém Kuba hlásí: “5:05”. A sakra, zvolnění vypadá jinak. Naštěstí k Loretě se to lehce zvedá, tak zpomalujeme.

Slunce začíná pomalu připalovat, přesto do Waldsassenu nám to ještě hezky upaluje. Kontrolují podrážky, jestli tam není nějaký motůrek, ale fakt nic. Jsem z toho docela jelen, ale ty boty běží samy.

Za Kappelem se dostáváme víc do lesa, teploměr už se vyšplhal ke 30 a přesto, že já obecně teplo, natož vedro, nesnáším, tak to prostě běží.

Silnice, nesilnice, lesem, nelesem, polem, nepolem, furt to spolu se Salming Recoil Prime valíme dopředu až do samého cíle.

Sokolovský 1/4 &1/2 maraton

Doma jsem si dal polévku, půl hodinky schrupnul, hodil na sebe suché svršky, na záda připevnil vodičskou plachtu a vyrazil na druhou část testu.

V Sokolově mám za úkol doprovázet posledního účastníka, o tom víc zde.

Pokud jde o Salming Recoil Prime, tak i na rozpálené silnici a při velmi pomalém tempu se chovaly skvěle. Pravda, je to hodně o tom, jak se umíte k běhu postavit (a to doslova), ale i to dokládá, že Salming od své filozofie vyrábět boty, co vás naučí běhat stylově správně, neustoupil.

Přednosti Salming Recoil Prime

Skvělá pružnost

Stabilita, ale taková měkká, která nechá pracovat kotníky

Skvěle odvalují a tlačí vás dopředu, čímž šetří vaši energii

Zápory Salming Recoil Prime

Pro ty, co řeší každé deko  – váha, ale díky polstrování sedí bota na noze jak ulitá, což sice dělá trošku problém při nazouvání, ale  doma se obouvák vždycky najde.

Takže za mě celkově super. Doporučím je na dlouhé tempové běhy, na závody do 100 kilometrů. Na regenerační běhy a třeba šestidenní obuju raději enRouty.

Jak vidí Salming Recoil Prime, Dana, Radek Švajcr, Radek Liška, Petr Veverka a Milan Šumný?

Asi takhle:

Radek Švajcr

Vzal jsem je nejprve na silnici a dal 4 kilometry v tempu 4:30, klusík a ještě 2 tempové kilometry. Načež jsem odbočil do lesa na šestikilometrový trail (klacky, kořeny, blátíčko, nestabilní povrch). První dojem a pocit: „stabilita!”

Podle mě mají trošku vyšší boční mantinely a noha se v nich ani nehne. 

Když člověk na silnici trefí došlap, člověka to “hezky” kopne zpátky, takže to chce šlapat hezky pod sebe, pak kopou dopředu – a to chceme.

V lese se neviklají kotníky a došlap je i na nerovném terénu stabilní.

Za mě skvělá bota na long runy, regenerační běhy a díky vzorku na podrážce se neztratí ani v terénu. Není to ale bota na urvání osobáčku na 5 na dráze.

Radek Liška

Když jsem je vyndal z krabice, tak si říkám: “Co to je za botu?”. Přišlo mi to trochu jako sálová tuhá a těžká bota. Takové trošku kopyto.

První obutí na nohy – ty jo, jsem nějaký vysoký a je to strašně měkký. Tak uvidíme při běhu. První kilometry jsme si na sebe zvykali, ale pak už super. Skvělá stabilita, podrážka super i v terénu a na mokru. Ani nejde na noze poznat, že je těžší, a úplně super na objemové běhy a viděl bych to i pro těžší běžce. A dokonce se v tom dá běhat rychle.

Petr Veverka

Salming Recoil Prime, máme spolu zatím 62 kilometrů. Láska na první obutí to úplně není, ale má počáteční rozpačitost se začíná proměňovat a čím dál tím více si jsem jist, že společnou řeč najdeme. 

Budu je používat na mé pomalé výklusy, kdy bota velice pěkně drží nohu a moc pěkně ji vede. Každý dopad je dost tlumený, a tak jsou pro odpočinek jako dělané. Zkoušel jsem je i na tempový běh, nicméně tam mi to tlumení vadí a zdá se mi, že pohlcuje dost energie, kterou do odrazu dávám. Ano, vím, že můj běžecký styl není vůbec ideální a závaží, které si nosím v oblasti břicha se na mém běhání taky dost podepisuje. Při lepším stylu a váze tak o 10 kg nižší bych v nich asi mohl běhat i tempové běhy, ale na ty si já nechám osvědčené enRoute 3.

Když to shrnu, tak si myslím, že Salming Recoil Prime jsou skvělé boty a už skoro počítám s tím, že letošních 100 mil kolem Západního Berlína poběžím v nich.

Dana 
Salming Recoil Prime, boty co kopou

Naprosto souhlasím s kluky ohledně prvního pocitu – tedy takové to „No co to je?“. Když jsem je viděla u Miloše, byla jsem z nich dost rozpačitá, a rozpačitost mě neopustila ani poté, co jsem obula na nohy ty své. Nechtěla jsem je ani zkoušet, připadaly mi hrozně vysoké a neohebné. Na noze jsem je nakonec jako neohebné necítila, ale přišla jsem si trošku jak na chůdách – vysoká a bohužel díky tomu i nestabilní. Boty samy o sobě samozřejmě nestabilní nejsou, ale já už poměrně dlouho chodím v barefoot botách, ve kterých cítím každý kamínek a jsem doslova pár milimetrů od země, takže pro mne velký nezvyk. Při samotném pomalém běhu mi přišly sice pořád vysoké, ale rozhodně nevadily. Horší to bylo při rychlých výbězích kopečka, které dělám v rámci intervalového tréninku. Měla jsem pocit, že šlapu na marshmallow, a jako bych se nebyla schopna dostat do odrazu, energie se ztratila v měkkém tlumení. Takže suma sumárum – tahle bota není pro mne, pořád mi super vyhovují enRouty a nevyměnila bych je. A pro koho tedy jsou? Podle mého názoru budou prima pro lidi, kteří upřednostňují měkké tlumení, kdy jakoby „plujete na obláčku“, je to pohodlná bota na delší výběhy. Ale ani můj běžecký styl není zrovna zn. Ideál, takže mé hodnocení berte prosím s rezervou!

Milan Šumný

Vzal jsem je na je ranních 12 km. Pocit v botách je super. Bota krásně drží nohu, ten pocit fixace kotníku je naprosto boží. Bota se stává součástí nohy. A k tomu dostává noha obrovský prostor v oblasti prstů. To mě vždy trošku trápilo, ale tady je neuvěřitelný prostor, který jen podtrhuje pocit komfortu. Co bych ještě vyzdvihl u tohoto modelu je tlumení. Upřímně jsem na takové tlumení u Salmingů nebyl zvyklý a myslím, že toto je cesta. 

Ke konci tréninku jsem si dal 5x 100 metrových sprintů a přišlo další překvapení. Ta bota umí být i rychlá! Jak mě vystřelovala do rychlosti, no paráda. Ukázka, že i bez karbonu se dá udělat super bota, s kterou můžeš jít i do pořádného tempa.