Běžecká obuv vhodná pro ty, co začínají běhat

Běžecká obuv vhodná pro ty, co začínají běhat

Základní pravidlo pro výběr běžecké obuvi: Kupte si takovou běžeckou obuv, kterou jste schopni udýchat, a která vás neposadí na zadek. Jen v takové botě si užijete svůj běh a nehrozí vám zranění ani uštvání!

Běžecké boty pro ty, co začínají běhat

První, co začínající běžec či běžkyně řeší, pokud jde o vybavení, je běžecká obuv. Zamíří tedy do specializované prodejny, kde předpokládá, že mu nejlépe pomůžou s výběrem. Nejčastější odpovědi, které se dočká, je: Začínáte běhat? V tom případě je pro vás nejlepší bota, která umí všechno. 

Problémem je, že tou botou je míněna bota, která – vybavena nejmodernějšími prvky ochrany (stabilní, tlumící, odvalující) – dělá většinu práce za chodidlo. Potud se to zdá v pořádku, kdyby to neznamenalo, že tím prakticky chodidlu znemožňuje dělat práci, kterou by dělalo, kdyby nebylo obuté a tím přirozeně přispívalo k posilování nohy (udržení klenby, posilování kotníku), potažmo pohybového aparátu.

Technické boty ženou člověka vpřed, otázkou je zda na to má fyzicky

Technické boty jsou konstruovány tak, aby člověku pomohly běhat co nejrychleji. To má však velký háček, a to ten, že na to musíte mít fyzicky! Což samozřejmě většina začínajících běžců a běžkyň nemá, neboť většina lidí začíná běhat tehdy, když jejich fyzická kondice se rovná téměř nule, a ty zpropadené boty je ještě honí, aby běželi co nejrychleji, protože ony běhat pomalu neumí.

CO UDĚLÁ ČLOVĚK, KTERÝ SI KOUPÍ SUPER BĚŽECKOU BOTU, KTERÝ NEMÁ FYZICKOU KONDICI, KDYŽ JE TA BOTA NA NĚJ MOC RYCHLÁ? SEDNE SI DO TOHO A TÍM ZPOMALÍ, neboť v tu chvíli eliminoval jednu ze super vlastností této boty, a to odvalení (kopnutí dopředu). 

Otázka tedy zní: Má si začínající běžec či běžkyně kupovat, když s během teprve začíná, super běžecké boty? Jasně že nemá. Nemá, protože jemu fakticky nepřinesou žádný užitek, kromě toho, že v nich dobře vypadá. Super běžecké boty však není třeba zatracovat, jen je potřeba do nich dorůst, ale je docela možné, že až do nich dorostete po fyzické i technické stránce (naučíte se běhat stylově), tak zjistíte, že už je vlastně nepotřebujete, neboť už jste natolik silní, že to, co nabízejí jako bonus, zvládnete hravě i bez nich.

Závodní běžecká obuv a běžecká obuv na intervalový trénink

Pokud bych si dneska kupoval technické boty, tak jedině ty, které jsou označeny jako závodní, neboť ty mi umožní, za předpokladu, že zvládám přirozený běžecký styl a fyzicky na to mám, běhat intervaly, respektive v závodě, rychleji. 

Jak postupovat, čím se měl řídit, začínající běžec či běžkyně, při výběru běžeckých bot

Když pominu klasické poučky, že si má člověk kupovat běžecké boty (i když nejen ty, ale boty obecně) spíš odpoledne, když už má nohy lehce unavené, že si má běžecké boty kupovat o číslo větší, než jsou ty, co v nich do obchodu přišel, že má nechat vybírat své nohy, protože ty budou muset v těch botách běhat, tak to nejdůležitější, co byste měli vědět a naučit se, je, že máte cítit došlap. 

Jak se naučíte cítit došlap

Jednoduše. Zujte se, postavte se, ohněte jednu nohu v koleni a teď ji zase položte na zem. Nesnažte se jí nijak vědomě manipulovat, prostě ji ohněte v koleni a zase položte na zem. Noha se poprvé setká s povrchem, na němž stojíte, v oblasti bříšek. Při došlápnutí, pokud budete pozorní, ucítíte, že bříško zafungovalo jako přirozený tlumič. Přesně tohle byste měli cítit i tehdy, uděláte-li to v botě. Podrážka a mezipodrážka boty by měla být natolik měkká, respektive pružná, aby vám tento vjem umožnila. Ale, aby nedošlo k mýlce, i technické běžecké boty chodidlu dovolí pracovat, jak má. Nikdy nezapomenu na skutečný zážitek, když jsem před jedenácti roky obul a pak běhal v adidas SNova Glide2, a to byla technická běžecká bota jak poleno. Vývoj přinesl technologii boost, a s ní bohužel pro mne přišel i konec běhání v adidaskách. 

Teď se jen modlím, aby tvůrci Salmingů, v nichž běhám dnes, a které mě doslova očarovaly, když jsem je prvně obul, nešly při vývoji cestou ostatních značek a nesnažily se vylepšit dokonalé. To bych fakt pak asi už musel začít běhat bos.

Začátek běhání v Česku

Začátek běhání v Česku

Píše se rok 1888 a v Praze v Jezuitské zahradě na Malé Straně (Strakova akademie, místo, kde dnes sídlí vláda) se pořádají 5. května I. atletické závody, které vzbudily takový zájem veřejnosti, že rok nato 1. září 1889 jsou tu II. atletické závody, jejichž hlavním programem bylo I. mistrovství Čech ve čtyřhodinovém běhu, které vyhrál Karel Reisner z Prahy. Třetí díl tohoto klání se uskutečnil 10. srpna 1889 a nesl název III. mezinárodní atletické závody. Jejich hlavním bodem programu je kromě závodů v chůzi a skoku II. mistrovství Čech v čtyřhodinovém běhu, který pro sebe opět získává Karel Reisner. Jistě není bez zajímavosti, že tyto první ročníky atletických závodů pořádají vlastně cyklisté, respektive velocipedisté, jak se jim tehdy říkalo.

Že běh a atletika není jen běhání po dráze, silnici, lese či parku, dokládají další stránky kroniky AC Praha 1890, prvního atletického oddílu na území Republiky Československé, kde se mimo jiné píše, že toto místo na závodišti stalo se od těch dob prvým shromaždištěm pražských atletů. Členové mladého kroužku se ale nescházeli jen na atletické dráze, ale v neděli také v místnosti bývalé kavárny „Staré Slávie“, kde pročítáním různých sportovních časopisů poznávali, jak moc se v jiných zemích, zejména pak v Anglii a Americe, pěstuje atletika. Společné setkávání na hřišti, v kavárně ale i při jiných sportech vedlo k založení prvního atletického klubu, který od té doby nese název Athletic Club Praha 1890. Jedním z členů předsednictva tohoto klubu nebyl nikdo jiný než vítěz prvních dvou mistrovství Čech v běhu čtyřhodinovém Karel Reisner.

Dnes, když se řekne běh či běžecký závod, valná většina lidí v České republice (a nemusí jít vždy jen o vyznavače sportu) bude vědět, že se pořádá Mezinárodní pražský maraton, zasvěcenější pak si vzpomenou, že jsou tu ještě nějaké Běchovice, ale kdo ví, že první závody na silnici se běhají od roku 1893 na trati mezi Prahou a Brandýsem nad Labem? Přesto je tomu tak. Historie nejstaršího silničního závodu v České republice se píše od 23. dubna 1893, kdy ve 2 hodiny odpoledne na silnici z Karlína do Brandýsa nad Labem byla vytýčena závodní dráha o délce 19,8 km. Propozice na tento závod byly poslány všem známým sportovním klubům, jakož i bližším jednotám sokolským.

Startovní listina nese jména následujících účastníků:

Alois Píša – Sokol Menší Město III.
František Hron – Sokol Karlín
J. A. Smitt – Foot ball cl. Pilsen
Adolf Písaříček – Athletic Club Praha
A. Procházka – Sokol Libeň
A. Čížek – Sokol Vršovice
Fr. Malý – Athletic Club Praha
K. Švejda – Athletic Club Praha 

Závody zahájeny o 2. hodině odpolední startem u remise tramvaje v Karlíně za příznivého počasí a měly velice zajímavý průběh. Závodníci provázeni byli soudci v povozech a četnými cyklisty. Silnice pak vedoucí přes Vysočany, Kbely a Vinoř, ku Brandýsu byla toho dne obecenstvem četně navštívena. Vůbec celý arangement, jakož i první naše samostatné vystoupení navenek bylo našeho klubu zcela důstojné. Ač po stránce morální, tj. pro naše závodníky a obhájce klubového jména, nedopadly závody tak, jak se očekávalo. Jedině K. Švejda dobytím třetí ceny hájil poněkud náš klub. První cenu, tedy přebor odnesl s převahou Fr. Hron, druhou pak J. A. Smitt. Po závodech uspořádán večírek v klubových místnostech „u Tesaře“ jakož i rozdílení cen, při četné návštěvě zejména dam.

Tolik tedy historie. Jak z této malé procházky můžete vidět, tradice běhání v českých zemích má velmi dlouhou tradici. Jak se ale v kronice dále dočteme, neměli to tehdejší sportsmani vůbec jednoduché. Sice na závody je přišlo povzbudit široce zastoupené publikum, ale při tréninku se na ně ostatní dívali jako na blázny, kteří by raději měli dělat něco pořádného, než otravovat slušného člověka tím, že se mu motají před automobilem či velocipédem. Tady si historie podává ruku se současností, pokud se rozhodnete vyznávat běh, tak počítejte s tím, že na silnici vám budou nadávat řidiči a v parcích pejskaři, a vy pak běžte třeba do háje a nebo na atletickou dráhu.

Ale nebojte, není to tak zlé. Běžců a zejména běžkyň stále přibývá a jediné, co jim stále schází, je vědět, jak to mají udělat, aby běhali správně, dobře se oblékli, měli dostatek energie, při běhu relaxovali a uvolnili se, a vůbec, aby jim běh přinášel uspokojení, radost a pohodu.

 Odpovědi na otázky spojené s běháním najdete v mých knihách.

Dýchání je jedním ze tří základních pilířů běhu

Dýchání je jedním ze tří základních pilířů běhu

Dýchání, společně se správnou běžeckou technikou a dobře postaveným, ale hlavně absolvovaným tréninkem, jsou tři základní pilíře běhání. Ostatně, dýchání – kyslík, je to, co nám v životě pomáhá být zdravý, silný, výkonný, fit. Bez kyslíku člověk nikam nedoběhne, nikam nedojde, nic neudělá. Už z tohoto výčtu je víc než zřejmé, jak je dýchání při běhu důležité.

Jak jsem se učil dýchat při běhu nosem

Když jsem běhal cca tři roky, tak trenér přišel s tím, že je dobré dýchat při běhání nosem. Řekl jsem fajn a vyběhl, po 400 metrech jsem musel zastavit, protože jsem se dusil. Příštích pár tréninků jsem to ještě vždy na začátku zkusil a výsledek byl stejný. Řekl jsem: trenére, je to možná fajn, ale asi je v tom nějaký fígl, který vám unikl, raději budu zase dýchat, jak jsem zvyklý, protože takhle bych brzo s běháním skončil.

V roce 1991 u nás vyšla kniha Tělo, mysl a sport, z níž jsem se dozvěděl ten fígl a sice, že NIKDY NEJSME SCHOPNI UDÝCHAT TEMPO, ŽE TEMPO MUSÍME PŘIZPŮSOBIT TOMU, CO JSME SCHOPNI UDÝCHAT! Platí to i u dýchání ústy, ale u dýchání nosem dvojnásob.

Je pravda, že když se člověk začne učit dýchat nosem, zpomalí, ale když to vydrží, tak výsledek se dostaví už zhruba za měsíc. Já to po té informaci zkusil znovu a za měsíc jsem uběhl 30 kilometrů, v pohodě dýchal nosem a při běhu do úrovně aerobního prahu jsem s tím neměl problém. A když si při větší rychlosti, nebo do kopce přidýchnete ústy, svět se nezboří a vaše výkonnost taky ne.

Neobávejte se dýchat nosem, benefity jsou jednoznačné

Jak trénuji dýchání nosem

Když vybíhám, tak první kilometry, než se zahřeji, což je tak 15 minut, soustředěně dýchám nosem, nebo při posilování ve fitku, při cvičení jednotlivých cviků se snažím též o nádech nosem. Vydechovat může člověk klidně ústy.

Klientům pak dělám takový test: zastavíme se a já je nechám nadechnout nosem. A pak ústy. A chci na nich, aby sami porovnali, co se jim zdálo lehčí. Vyhrává nádech nosem. Jde o to, že dýchací cesty jsou takto nastaveny – jsou vedeny přes nos. Když se nadechujeme ústy, tak musíme překonat určitý odpor, který způsobí v plicích stažení a my se nenadýchneme dostatečně zhluboka, nenaplníme celý obsah plic vzduchem, a následně se dostane do krve méně kyslíku. Tím pádem ze srdce putuje do těla méně okysličená krev, a když to valíme, tělo potřebuje kyslík pro mnoho funkcí, nejen pro svaly, ale třeba i pro metabolický systém. Tím pádem vyletí tepová frekvence, ale když v plicích není dostatek vzduchu, v krvi dostatek kyslíku, tak srdce se může zbláznit a víc kyslíku tělu nedodá.

Nejčastější chyby při snaze dýchat nosem

Svým klientům, aby se chybám vyhnuli, doporučuji, aby se alespoň prvních 10 minut běhu (nebo 2 kilometry) soustředili na dýchání, aby tělo dostatečně zásobili kyslíkem. Bohužel většina lidí vyběhne, jako když honí vlak, tedy co jim síly stačí, a tímhle způsobem se fakt dopředu nikdy neposunou. Je pravdou, že když lidé poslechnou, tak během krátké doby píší, že to fakt funguje a oni, přestože vyběhli pomaleji než kdy před tím, už při prvním tréninku doběhli dál, nebo byli na svém okruhu rychlejší než kdy předtím.

Je pravda, že si lidé důležitost dýchání uvědomují, ale protože mají obdobnou zkušenost jako já, když jsem to zkoušel poprvé, a nedostane se jim ta informace, jak na to, tak stejně jako já před těmi 55 roky rezignují, což vy už nemusíte, protože víte jak na to.

Fit i bez fitka pro celou rodinu

Fit i bez fitka pro celou rodinu

Mám běhat, abych se cítil líp? Ty ses snad zbláznil! Tuhle odpověď jsem slýchal ještě před pár lety pokaždé, když jsem někomu nadšeně vyprávěl o tom, jak je běhání úžasné. Mám běhat a ještě cvičit? Slýchám dnes od těch, kteří přes prvotní odpor začali běhat a dnes si už neumí svůj život bez běhání představit, a ještě méně si dokáží představit, že by si z času na běhání měli ukrojit trošku času na cvičení.

Jo, milí zlatí, je to tak, pokud chcete, abyste si mohli svůj běh ještě více užívat, abyste se zrychlovali a vydrželi běžet déle, chce to kromě běhání i trošku cvičit. 

Ale nebojte se, připravil jsem si pro vás 20 cviků, které vás neokradou ani o vteřinu času, který jste si tvrdě vydobyli na běhání, ba právě naopak, mnoho z nich budete moci dělat v běžném životě, nebo už je dokonce i děláte a ani nevíte, že cvičíte. A pokud je budete provádět v kruhu rodinném, tak si jsem jistý, že vám mnohokrát pomohou rozptýlit nejednu rodinnou ponorku.

Regálová ptotahovačka

Fit i bez fitka pro celou rodinu - regálová protahovačka

Regálovou protahovačku oceníte hlavně při dlouhých víkendových nákupech v OC, kdy už vinou tvrdých povrchů nebudete cítit nohy. Teda cítit nohy mnohdy budete, ale už se na nich neudržíte. Ve chvíli, kdy vás to potká, vyhledejte nejbližší regál, opřete se o něj a obě nohy si protáhněte. Stejný cvik pak můžete dělat po každém tréninku, místo opření o regál se můžete opřít o spoluběžce či spoluběžkyni, zeď, zábradlí, strom…

 

Podlezem vlez

Fit i bez fitka pro celou rodinu - podlezem vlez

S tímto cvikem jsem měl nejdříve sám velký problém, neboť podlézání nenávidím, navíc jsem často slýchal: „Přelez, přeskoč, ale nepodlez!“. V poslední době se však stávají stále více populárními závody typu Spartan, horské traily, a to ještě nevíte, co se líhne v hlavě za nápad mně. Každopádně cvik Podlezem vlez patří do kategorie moderních forem funkčního tréninku, které vyznávají návrat ke kořenům a „dětským“ formám cvičení. Takže, pokud se vám od této chvíle naskytne jakákoliv příležitost něco podlézt, tak Podlezem vlez!

 

Podřep tlačmo

Fit i bez fitka pro celou rodinu - podřep tlačmo

Podřep tlačmo má mnoho variant a žádná není špatná, ostatně co vám budu povídat, když to na vás přijde v lese, to si ani jeden často nestačí přidřepnout a tlačí se to z něj nějak samo. Takže s tímhle cvikem a jeho uplatněním v praxi nebude mít určitě nikdo problém. 

 

Vzpor hačmo

Fit i bez fitka pro celou rodinu -vzpor hačmo

Vzpor hačmo je cvikem, k jehož provádění najdete ve svém životě zajisté nejvíce příležitostí, neboť Homo Sapiens se pomalu a jistě stává stále více Homo Hačiens, a i proto jsem již před lety vzal na svá bedra úkol bojovat s gaučovým démonem v jednom každém z nás, abych lidi zvednul ze židle, potažmo z gauče. Zatímco z gauče to jde ztuha (je měkký a ruce se do něj boří), ze židle to jde mnohem snáz, tedy v případě, že se „oběť“ uvolí (nebo je ještě schopná) sama sebe uzvednout. Vzpor hačmo doporučuji dělat pokaždé, když se najde vhodná příležitost, ideálně pokaždé, když vaše pozadí spočine na židli. Pro tu příležitost doporučuji si vytvořit „reflex židle“, který ve chvíli, kdy usednete, vám automaticky zavelí „Vzpor hačmo!“ Výsledkem pak bude, že si už raději nikde ani nesednete.

 

Zdvih rozpažmo

Fit i bez fitka pro celou rodinu - zdvih rozpažmo

V případě zdvihu rozpažmo doporučuji začít s lehčími břemeny, rozuměj s menšími nákupy. Důvody jsou zřejmé, čím menší nákup, tím vícekrát jej budete muset zopakovat, což pozitivně pocítíte na vzrůstající běžecké formě. Zajisté pak znáte rčení: „Líný se strhá!“ To rčení jednoznačně vypovídá o tom, že člověk je od přírody děsně líný, a než by běžel dvakrát, rozuměj dal si dvě tréninkové fáze, naloží si raději jednu, která ho složí. V případě lehčího nákupu, kdy budete muset absolvovat cestu do obchodu 2x či vícekrát, získáte čas na běhání a zároveň budete moci provést více zdvihů rozpažmo, aniž byste si způsobili kýlu. 

 

Řidičské zaklapovačky

Fit i bez fitka pro celou rodinu - řidičské zaklapovačky

Řidičské zaklapovačky jsou zdánlivě cvičením jen pro řidiče, ale opravdu jen zdánlivě, zejména když se rodina či větší společnost vydá na běžecký závod, víkend, dovolenou, velký nákup, pak mnohdy všechny dostupné ruce nestačí na to, aby se zadní dveře auta zavřely, a je třeba je pořádně otevřít, udělat výpon (stoupnout na špičky) a pak vši silou dveřmi praštit. Pravda, majitel auta časem zbrunátní, zezelená, posléze zmodrá, ale kdo by dbal na takové maličkosti. Kdyby víc běhal, měl by nižší tlak a jen tak něco by s ním nepraštilo.

 

Roznožka přes vozík nadél

Fit i bez fitka pro celou rodinu - roznožka přes vozík nadél

Tento cvik doporučuji provádět s plným nákupním košem. Jednak bude koš stabilnější, a jednak snáze obměkčíte dozor na prodejně a nebude vás chtít hned vyvést, když uvidí, že z vás u pokladny něco kápne, a vy tak budete moci dokončit celou svou nákupní sestavu.

 Městský hromadný shyb

Fit i bez fitka pro celou rodinu - městský hromadný shyb

Když už mě neposloucháte a neběháte nebo nechodíte do práce pěšky, tak alespoň ten čas strávený v dopravních prostředcích využijte aktivně. Navíc městský hromadný shyb vám pomůže se trošku uvolnit ze sevření davu, přepravujícího se týmž dopravním prostředkem. Kromě toho, jak už sám název vyzývá, jej můžete vzít jako hromadné cvičení a vyzvat k jeho provedení i ostatní spolucestující. Výsledkem takovýchto hromadných sestav bude zvýšená fyzická kondice, protože městský hromadný shyb vám dá určitě pěkně zabrat, a když vás řidič dopravního prostředku či příslušník z něj vykáží za nabádání spoluobčanů k fyzickým aktivitám, tak budete muset urazit zbytek cesty po svých, takže každopádně na své fyzické kondici zapracujete. 

 

Moto strečing

Fit i bez fitka pro celou rodinu - moto strčing

Řada lidí ještě jezdí v automobilech nepřipoutána, což není zrovna bezpečné. Moto strečing doporučuje i Besip jako vhodnou formu cvičení, která kromě toho, že funguje obdobně jako cvičení s expandery, vás navede k tomu, že se máte před jízdou připoutat.

 

Kočičí hřbet se zátěží

Fit i bez fitka pro celou rodinu - kočičí hřbet se zátěží

Pravda, každý nemá doma kočku, v tom případě můžete vzít zavděk tou, co vám sedí u boku. Alternativou pro ženy je pak kočičí hřbet s kocourem. V případě, že se však rozhodnete použít do cvičení lidské „kočky a kocoury“, tak by měli patřit do odpovídající váhové kategorie. Bohužel, stále jsem nepřišel na to, proč tomu tak je, většina životních dvojic vypadá tak, že jeden je jak za groš kudla a druhý takový, že toho kudlu by slupnul dvakrát. Nevlastníte-li kočku, či váhově odpovídajícího partnera, můžete si naplnit pytel pískem či zrním (vážícím cca 5 kg) a s jeho pomocí posilovat svůj hřbet.

 

Jo-jo-ga

Fit i bez fitka pro celou rodinu - jo-jo-ga

Tohle cvičení půjde nejlépe nejmladším členům rodiny a pak také těm, co se jim nechce moc makat. Všimněte si té volné ručičky, která jen tak mimoděk naznačuje: „Ručičky moje, nebojte se, vy nikdy makat nebudete“. Při jo-jó-ze si protáhnete boční svaly a uvolníte krk, rozhodně při ní nechoďte do předklonu, jinak byste mohli dostat jó-jem do ciferníku.

 

Úklon s kličkou

Fit i bez fitka pro celou rodinu - úklon s kličkou

Úklon s kličkou je jednoznačně velmi vhodným běžeckým cvičením, zvláště když jste se dodnes nenaučili správně zavazovat tkaničky a ty se vám rozvážou v tom nejméně vhodném okamžiku, třeba na 40. kilometru maratonu. Jeho prospěšnost oceníte i tehdy, když se vám rozváže tkanička po opulentní snídani, obědě či večeři. Pro ten případ doporučuji provádět úklon s kličkou se středně velkým míčem, který si zastrčíte pod tričko. Míč po ohnutí bude tlačit na váš žaludek a tak se připravíte na pocity, které budete mít ve chvíli, kdy se s plným žaludkem ohnete, abyste si tkaničku zavázali. Při zapojení míče do cvičení zapracujete na pružnosti vaší páteře, neboť míč vám zabrání, abyste se ohnuli v pravém úhlu.

 

Hejbni kostí

Fit i bez fitka pro celou rodinu - hejbni kostí

Nevlastníte-li doba žádného chlupáče a při hejbání s kostí byste si připadali divně, můžete zvolit jako alternativu tohoto cvičení „Hejbni kostrou“, v tom případě se můžete zmítat jakkoliv vám milo. Obtížnější variantou je, že si opatříte kettlebell a pokusíte se jej rozhýbat, a ne že vás rozhýbe on!

 

Švédská bedna

Fit i bez fitka pro celou rodinu - švédská bedna

Švédská bedna je cvik velmi vhodný pro ty, co věčně vysedávají před „bednou“, budou mít totiž svou cvičební pomůcku stále před očima a ona jim bude připomínat, že si s ní ještě dnes nezacvičili. Vyspělejší bedny mají v sobě naprogramován program: „Dneska cvičíš ty, já už se namakala dost“. Program funguje tak, že v nejvypjatějších scénách vašeho oblíbeného seriálu bedna prostě zhasne a než se nadáte, tak zjistíte, že před vámi leží jen nevzhledná hromádka čehosi, co bylo dříve bednou. Pokud se vám to stane, nekupujte si novou, využijte příležitosti, že vás při tom nekleplo a zítra vyrazte na svých prvních 26 minut indiánské chůze.

Stojka otřesná

Fit i bez fitka pro celou rodinu - stojka otřesná

Tuhle stojku velmi dobře znávali „páni tvorstva“ poté, co se vracívali domů v den výplaty, dneska stojku otřesnou dělají hlavně záletníci, kteří se vracejí domů z pomyslné fušky, aby dokázali, že skutečně celou tu dobu, co byli mimo rodinný krb, usilovně makali. Stojku otřesnou však neděláme, abychom napodobili „oslíčka otřes se“, i když obrázek by na to mohl velmi sugestivně ukazovat, ale abychom vehnali krev do hlavy a lépe nám to myslelo. 

 

Turecké stolování

Fit i bez fitka pro celou rodinu - turecké stolování

Turecké stolování může neznalého mýlit v tom, že vypadá jako hra na schovávanou, ale nemylte se, jde o velmi funkční trénink, při němž posilujete svaly středu těla. Schválně, zkuste zvednout stůl tak, aby ze stolu, pod nímž sedíte v tureckém sedu, nic nespadlo!

 

Most přes vodu

Fit i bez fitka pro celou rodinu - most přes vodu

Most přes vodu je jednoznačně funkčním cvičením, zvláště pak v období záplav, nebo když nechcete, aby si vaše vyvolená zmáčela šaty a široko daleko není přes potok, na jehož druhou stranu se potřebujete nutně oba dostat, žádná lávka, či alespoň přes něj netrčí žádný padlý strom. Pak vám nezbyde, než se učiniti lávkou či padlým stromem a nechat ženu vašeho srdce přes sebe projít. 

P.S. Holky, doufám, že alespoň vy oceníte v tomto bodě, jak dovedu být praktický a romantický?

 

Rozpažit pažit

Fit i bez fitka pro celou rodinu - rozpažit pažit

Tak tohle je můj cvik číslo 1. Určitě vám to potvrdí všichni, kteří se kdy se mnou dostali „do úzkých“ a začínali propadat beznaději, myslíce si, že jsem seběhl nebo sešel z cesty. Ani náhodou, když už je nejhůř, tak Miloš rozhrne pažit, pavučiny, či co se zrovna namane, a sám sobě (a svým společníkům) cestu domů najde. K provádění cviku rozpažit pažit nepotřebujete nutně ani pažit, klidně si vystačíte s polem obilí, kukuřice, porostem orobince či čehokoliv, co je vyšší než vy a snaží se vám zakrýt rozhled.

 

Stěr klečmo

Fit i bez fitka pro celou rodinu - stěr klečmo

No, tak tenhle cvik rozhodně mezi mé oblíbené nepatří, ale občas člověk musí „Na kolena, na kolena, na kolena, jé, jé, jé…“, takže se vyplatí na to i potrénovat, aby se vám pak z těch kolen lépe vstávalo. Jo a taky tenhle cvik ocení všichni ti, kteří používají nízký start z bloků.

 

Poklusem v bus

Fit i bez fitka pro celou rodinu

Poklusem v bus jsem si nechal až na úplný závěr. Proč? Je to jednoduché, protože toto cvičení občas provádějí i ti nejzarytější odpůrci a běhu a všelikého pohybu vůbec. Zkrátka jednou za čas se to přihodí, že jim začíná ujíždět vlak, tedy v tomto případě autobus, a oni pojmou rozhodnutí se k tomu postavit čelem a udělat něco pro to, aby zůstali ve hře. A to bylo záměrem celého tohoto – na první pohled trošku pošahaného – článku, tedy to, dostat vás zpět do hry o váš život, o váš aktivní život.

Je dobré si naslouchat

Je dobré si naslouchat

S běháním pro vás začíná lepší čas. Co je lepšího, než se jít proběhnout? Kolikrát už vám běh pomohl ze svízelných životních situací. Bylo vám nanic, proběhli jste se, vypotili a ejhle – najednou jste vnímali všechno jinak. Běh už tak není pro většinu z vás jen sportem, ale i cestou, která sice vede přes potoky potu, ale na jejímž konci vás čeká pohoda, vyrovnanost a chuť jít dál.

Naše tělo je náš kouč. Ono nám nikdy přímo neřekne, co máme udělat, ale prostřednictvím bolesti, únavy, nemoci, podrážděnosti, sebelítosti… se nás snaží navést k tomu, co neděláme správně.

Navádí nás jen jakoby mimochodem na správnou cestu.

Lexikon pojmů, jejichž prostřednictvím s námi naše tělo komunikuje a jejich význam

  • Bolest ve svalech: dneska jsi to pěkně kopal – dopřej mi, ať se z toho zítra můžu probrat
  • Dlouhodobější únava: ty vůbec neposloucháš, co ti říkám!
  • Bolest ohybačů prstů: zkus si vzít zítra jiné běžecké boty
  • Bolest v holeních (bérci): neměl by sis koupit nové boty? Neměl bys změnit svůj běžecký styl? Nechybí ti v těle nějaké stavební látky – třeba hořčík?
  • Bolest v kolenou: ty si zase nakládáš! Kdo to má unést?
  • Bolesti v zádech: neměl by ses občas taky protáhnout, jsi jak paragraf?

K tomu by se daly přidat spousty dalších, jen namátkou mě napadá, že dlouhodobý stres, vyvolaný nesouladem s partnerem, může vést k zablokování páteře, bolesti v zádech, ale třeba i bolesti svalů.

Víme přece, že v našem těle vše souvisí se vším, už víme, jak náš život ovlivňují akupresurní body v chodidle, v uchu, na ruce, prostě na každém jeho kousku.

Naše tělo je stejně složitý systém jako příroda sama, jen je to v něm více nahuštěné na menší plochu.

Naše tělo je úžasný a jedinečný celek, a pokud si dovolíme jej takto brát, budeme mu naslouchat, budeme se s ním radit, naučíme se pro život a o životě úplně všechno.

Nejdřív zastav a pak běž dál

Nejdřív zastav a pak běž dál

Je to divné, nabádat vás při běžeckém tréninku k zastavení se, že? Možná je, možná není, ale v průběhu let sami zjistíte, že umění VČAS ZASTAVIT, ROZHLÉDNOUT SE A PAK BĚŽET – JÍT DÁL, je to jedno z nejdůležitějších a nejtěžších. Pohříchu si to člověk nechává: „Ještě za támhletu zatáčku, a pak se uvidí!“

Abych svá tvrzení podpořil, tak jsem zkusil zapátrat ve své knihovně, jestli bych nenašel něco inspirativního a ejhle, bylo to tam. Dokonce od nikoho menšího než od Billa Rodgerse, který na toto téma říká: „Dobře se znám a když jsem unavený, když mám pocit, že na mne jde nějaká nemoc, nebo když mě jen začne bolet hlava, tak to v řeči mého těla znamená ZASTAV SE!“

A ať se jmenujete Honza, Luboš, Martin, Laďka nebo Billi Rodgers, platí pro nás všechny stejné přírodní zákony. Ti silní a slavní se poznají podle toho, že tyto zákony ctí, a nepodléhají klamnému dojmu, že na ně neplatí.

Nejen pro běžce a běžkyně mám od Billa ještě další vzkaz, tentokrát se to týká občerstvování na trati. Když Bill vyhrál Bostonský maratón, na němž se při občerstvování 5x zastavil a přesto vytvořil traťový rekord, tak se ho novináři ptali, zda by nebylo lepší, kdyby pil za běhu, že by pak ten čas mohl být ještě lepší. Bill odpověděl: „Voda se rozlije, když s ní poběžím!“

Tahle věta ale říká mimo jiné i: „Pohár přeteče, když se nebudu řídit tím, co mi tělo říká.“

Řada velkých běžců se i nyní uchýlí k Billlovým zastávkám uprostřed vypjatého závodu, mají totiž na paměti, že jen blázen útočí, když všechna znamení říkají: „Zastav!“

Umět se zastavit znamená znát své limity, svůj strop, a to tělo dokáže vždy ocenit. Říkáte mu tím totiž: „Neboj, vše mám pod kontrolou a nenechám ti ublížit, protože ty jsi můj partner na cestě a bez tebe se dál nedostanu.“
Pauza, před závodem, během tréninku, mezi tréninky, či po nějakém závodě neznamená vaši slabost, ale naopak vaši sílu. Jen ten kdo si nevěří si stále znovu a znovu musí dokazovat, že na to má.

A na závěr můj jeden osobní poznatek pro muže. Víte, proč vás při závodě porazí tolik žen a dívek? PROTOŽE SE NIKAM NEŽENOU, PROSTĚ SI JDOU JEN ZABĚHAT A UŽÍT SI BĚH ve společnosti jiných. Nejsou jako muži, kteří potřebují pro svůj běh soupeře.