Děti by měly sportovat, i když je vedro a svítí slunce. Rodiče by měli vést děti ke sportu celý den a nečekat až na večer nebo na lepší podmínky. Mají zbytečně moc pohodlí, který přirozeně nepotřebují, vydrží toho totiž mnohem víc než dospělý, říká tenistka Bára Strýcová.

Vladimír Michna – content&media

Děti by se podle ní měly hýbat, ať je vedro nebo zima. Když mají pokrývku hlavy, jsou namazané krémem a mají dostatečný přísun tekutin, tak nevidí problém se sportem i v létě a na slunci.

„Zdravé to je zvláště u moře, kde máte jako benefit mořský vzduch. Na pláži se dá dělat spousta aktivit a her, stejně tak v moři nebo v bazénu. Sport je důležitý a vede děti a mladé lidi k disciplíně a překonávání sama sebe. Za mě by měly sportovat denně. Neříkám, že by měly mít denně řízené tréninky. Stačí, i když dělají i aktivity s rodiči. Jdou třeba společně na kolo, zakopat si s míčem a podobně,“ zdůrazňuje Bára Strýcová.

Talent se u dítěte podle ní pozná tak, že dítě chce určitý sport dělat samo od sebe a nikdo ho do toho nemusí nutit. Záleží na věku, ale okolo pátého a šestého roku talent u dítěte poznat jde.

„Ale to není jediná věc, která dítěti zaručí úspěch. Je skvělé, že ho má, ale pro úspěch jsou potřeba i další aspekty jako jsou píle, disciplína, umět překonávat překážky. Talent je ale rozhodně super bonus,“ říká.

Nadchla mě Valentová nebo Samsonová

„Nedávno mě nadchla spousta českých mladých sportovců, ale kdybych měla vypíchnout konkrétně, tak třeba Tereza Valentová, která vyhrála juniorskou French Open, Laura Samsonová byla ve finále a obě hrají skvěle už teď i v seniorských turnajích. Samozřejmě máme talenty i v dalších sportovních odvětvích a jsem za to moc ráda,“ pochvaluje si Strýcová.

Na otázku, jaké sporty jsou pro děti obzvláště přínosné, odpovídá, že například atletika je skvělá, rozvíjí se tam podle ní postupně celé tělo i jeho pohyb.

„Pro děti třeba ve věku 6-8 mi přijde úplně úžasné jiu-jitsu. Tam používáte celé tělo. Jsem zastánce toho, že by děti měly dělat spoustu různých aktivit ať už gymnastiku, běh, míčové sporty a různě to kombinovat,“ říká úspěšná česká singlistka i deblistka.

Svoboda: Tréninkem posilujeme odolnost a adaptabilnost organismu

Podle olympijského vítěze v moderním pěti boji Davida Svobody obecně platí, že pravidelným tréninkem v určitých podmínkách posilujeme odolnost a schopnost adaptace organismu. Nakonec si člověk zvykne na všechno a je schopen přizpůsobit se horku stejně jako mrazu nebo třeba vysoké nadmořské výšce.

To je podle něj podstata sportovní přípravy a hlavní přínos zdravého životního stylu, který vždy musí obsahovat dostatek pravidelného pohybu. Schopnost termoregulace v horku stejně jako otužování by pro zdravé děti neměl být velký problém. 

Situace po covidových lockdownech se o hodně zlepšila  

„Podle toho, jak vidím fungování sportovních oddílů a organizací, se už situace po covidových lockdownech o hodně zlepšila. O tom není pochyb. Období vládních zákazů a omezení kvůli covidu bylo paradoxně pro zdraví a sport lidí katastrofou. Je skvělé, že už je toto období za námi,“ hodnotí zpětně Svoboda.

„Doporučená minimální doba, kterou by zdravé děti měly trávit každý den pohybem je podle věku různá, ale vždy se pohybuje v řádu hodin. Samozřejmě jde o lehkou až střední intenzitu zátěže, ale každý den v průměru jedna až tři hodinky jsou pro děti a jejich zdravý vývoj ideální. Když je to občas víc nebo míň tak je to úplně v pohodě. Těm, kteří to tak díky svým rodičům mají, gratuluji. Naopak je mi líto dětí, které doslova trpí nedostatkem pohybu,“ říká David Svoboda.

Luxová: U malých dětí je nejdůležitější rozvíjet všestrannost

Atletiku doporučuje také česká paralympionička Anna Luxová. Sama se jí také již od dětství věnuje. „Ne nadarmo se o atletice říká, že je královna sportu. Děti se naučí běhat, skákat, házet a pak si vyberou, co je baví, ať už v atletice nebo kterémkoliv jiném sportu. U malých dětí je nejdůležitější rozvíjet všestrannost a kladný vztah k pohybu a sportu.  Z mého pohledu je nejvíce podceňovaná všestrannost. Naučit se běhat, skákat, házet, chytit míč, udělat kotrmelec, překonat nějakou překážku,“ popisuje Luxová, která sbírá úspěchy ve sprintu a vrhu koulí.

Jednou z největších akcí pro rozvíjení všestrannosti dětí v Česku je podle Luxové Olympiáda dětí a mládeže. Letos proběhla v Českých Budějovicích a dopravu na ní už tradičně zajišťovala Toyota jako partner olympijských a paralympijských her. Video z akce najdete zde

V rámci OH v Paříži je možné s dětmi v srpnu zavítat také na Olympijský festival v Mostě. Tam si děti mohou vyzkoušet celou řadu olympijských disciplín a nechat si poradit od expertů.

Pohár přetekl, řeknete si jednou za čas. Dám sbohem lenosti, opustím pohovku, natáhnu tepláky a poběžím, co to dá. Chvályhodné rozhodnutí, ale nikoli šťastné. Přesně takhle začíná s během většina lidí a přesně to je i důvod, proč se na svůj starý dobrý gauč zase brzo vrací.

Jen si představte ty týdny, měsíce a roky, které jste strávili na gauči. Nohy, ruce, srdce, plíce, všechno uvnitř doslova zetlelo. A vy teď tělo podrobíte obtížné zatěžkávací zkoušce, na kterou není vůbec připraveno. Organismus samozřejmě selže. Když se oklepete ze zklamání, zkusíte to znovu, výsledek ale bude tentýž. Zase vás všechno bolí. Kdyby jen nohy, ale bolí celý člověk. 

Jak se začít hýbat, aby vám to přirostlo k srdci, a už jste nechtěli nic jiného

Chcete-li se s poleháváním u televize rozloučit definitivně, je třeba vyzbrojit se trpělivostí. Ostatně si spočítejte, jak dlouho jste byli fyzicky neaktivní. I kdyby to bylo jen půl roku, a předtím jste měli dokonce velmi dobrou fyzičku, smiřte se s tím, že vybudování obecné vytrvalosti a základů kondice bude trvat asi tři měsíce. Teprve poté můžete začít skutečně běhat. Chápu, že tři měsíce se vám mohou zdát velmi dlouhé, ale příroda je příroda. Nelze ji ignorovat.

Než vyběhnete, začněte obden s indiánskou chůzí. Dvě minuty strávíte procházkovou chůzí, dvě minuty půjdete rychle. Při prvních třech trénincích jí věnujte šestadvacet minut, vždy začínejte a končete dvěma minutami vycházkové chůze. Po každých třech tréninkových dnech si přidejte dvě minuty vycházkové chůze i dvě minuty chůze rychlé, až se dostanete celkem na hodinu. Jste-li na tom lépe, můžete místo indiánské chůze zařadit indiánský běh a střídat chůzi s během.

Přijde vám to zvládnutelné, přijde vám to rozumné, tak mám pro vás dárek ve formě ročního tréninkového plánu.

Od chvíle, kdy Běžecká škola uzřela světlo světa, začala se psát i historie projektu Pomáhej během

Běh nám pomáhá na více úrovních, pomáhá nám rozvíjet fyzickou kondici, pomáhá nám být zdravý, prospívá naší psychice, pomáhá nám najít přátele, pomáhá nám naučit se soběstačnosti, pomáhá nám najít sebe sama – stát se osobností, pomáhá nám být a pomáhá nám žít.
To všechno získáváme, začneme-li běhat. Když ale začneme běhat, začneme se více dívat kolem sebe, začneme si více všímat věcí a lidí kolem sebe, začneme si uvědomovat, co všechno díky běhu od života dostáváme a začneme si říkat: „Mohl bych prostřednictvím běhu dát něco druhým?“
A tak se zrodila v hlavě nová myšlenka a ta ti říká: „Když nechceš jen brát, tak pomáhej během!“

Běh dobré vůle je skvělou příležitostí pomoci během jiným i sobě.

Pomáhej pohybem

Chcete-li pomáhat konkrétním projektům, stačí si stáhnout do mobilu aplikaci Pomáhej pohybem.

Život je běh na dlouhou trať a zkratky moc nemusí. Lidé se pokoušejí překonat sami sebe, protože je pro ně přirozené hledat dokonalost. Někteří směřují k fyzické dokonalosti, jiní zas k dokonalosti duchovní. Potíž je, že dokonalosti se těžko dosahuje. Zejména pak sportovci na cestě k ní, pociťují často bolest.

Jestliže hledáme dokonalost jen v našich vnějších úspěších, například ve sportu či kariéře. Přijdeme zkrátka. To proto, že opravdovou výzvou není vrchol hory nebo cílová páska, to podstatné se skrývá uvnitř.

Využít možností mysli a těla k naplnění cíle a zůstat při tom vnitřně klidní a vyrovnání, s uvolněnou bdělostí uběhnout maraton, vylézt na horu nebo zahrát míček do jamky, to ba měl být smysl života, nejen pro sportovce, ale pro člověka vůbec.

Zásady sportovního tréninku jinak

Jednou míjel turista v autě běžícího indiána z kmene Tarahumara a nabídl mu svezení. Nechci, díky, pospíchám, odpověděl indián.

V daleké minulosti nebylo účelem cvičení posílení svalů, snížení váhy, vítězství v závodě nebo získání medaile. Například pro starověké Řeky bylo cvičení důležitou součástí každodenního života. Historik Xenofón řekl: „žádný občan nemá právo být amatérem v oblasti tělesného cvičení; být v dobré fyzické kondici je součástí jeho povolání jako občana.“ K tomu ještě dodal, že „pro člověka je ostuda zestárnout a nepoznat při tom, jaké krásy a síly je jeho tělo schopno dosáhnout.“

Zásady sportovního tréninku, trochu jinak, spočívají v tom, naučit se harmonicky rozvíjet své tělo, svou mysl, svého ducha. Jádrem tohoto programu je naučit se využívat dynamiku dvou světů, dynamiku panující mezi vnitřní a vnější harmonií. Naučit tělo a mysl žít v jednotě.

Ve chvíli, kdy k tomu dojde, se stává trénink vnitřním prožitkem, je klidnější (vy jej prožíváte klidněji), ačkoli navenek je dynamický a živý.

Nežijeme v minulosti a tak lidé již nepřistupují k provozování sportu ze stejných pohnutek, jako kdysi Řekové nebo jiné staré národy v historii. Každopádně při pomoci stanovení si sportovního cíle byste si měli vždy uvědomit, proč tuto námahu podstupujete. Vašim cílem by rozhodně nemělo být uspokojit potřeby někoho druhého, pokud daný člověk nezareaguje tak, jak očekáváte, těžko budete schopni dále tuto námahu podstupovat. Proto hledejte sílu (motivaci), vždy V SOBĚ!

Tři důvody proč trénovat (proč se pravidelně hýbat):

• Omlazování těla a kultivace mysli
• Odstraňování stresu
• Rozvíjení koordinace mezi myslí a tělem

Život „v souladu“ je snazší a radostnější.

ČTYŘI FÁZE HARMONICKÉHO TRÉNINKU

Fáze první – rozcvičení mysli a těla

Nadechnutí a uvolnění se.

Ať už se chystáte na jakoukoli pohybovou aktivitu, či sport, dopřejte si před skutečným začátkem tréninku 5, 10, 15 minut, kdy se soustředíte na dýchání a jeho prostřednictvím na uvolnění a celkové zklidnění. Vhodné je zařadit prvky jógy či lehkého strečinku.

Fáze druhá – zahřátí

Druhá fáze je, klasické zahřátí, před hlavní částí tréninku. U běhu rozklusání.

Fáze třetí – hlavní náplň tréninku či závod

I pro hlavní části tréninku, či závod, je dobré mít reálný plán a toho se držet, a to i (nebo hlavně i), když máme pocit, že v dané chvíli máme na víc.

Fáze čtvrtá – zklidnění

Při klasickém běžeckém tréninku je to výklus.

Chápu, že vše výše napsané vám může připadat až příliš mystické, neodpovídající západní zkušenosti, západní kultuře. Máte pravdu, je to mystické a v mnoha ohledech to odporuje západní kultuře orientované jen a jedině na výkon, bez ohledu na vše – všechny – ostatní. Možná právě proto získávají nad zeměmi západu převahu národy – lidé, kteří dokáží žít v harmonii těla – mysli a ducha.

Nesnažím se vás o něčem přesvědčovat, ale než vynesete nad tímto stylem tréninku ortel: kecy, kecy, kecy…, přečtěte si ještě následující argumenty:

• necháte-li se rušit tím, co dělá váš soupeř, zapomenete na to, co děláte vy. Vyniknout můžete jedině v případě, že ze sebe vydáte to nejlepší a budete hrát svou hru
• zaměření na průběh vám umožní dosáhnout většího mistrovství a zvýší vaše uspokojení ze hry
• duševně tělesná spolupráce je základním předpokladem maximalizace výkonu i radosti z výkonu
• je důležité určit si cíl a tak získat směr. Pokud se ale stane dosažení cíle jediným důvodem pro běh nebo trénink, dostanete se do potíží
• musíte vědět, jaký objem tréninku je pro nás vhodný a jaký vás poškozuje. Musíte se naučit, jak naslouchat tělu. nesmíte nikdy přeslechnout, když vám tělo říká: „mám dost.“
• dobré věci ve velkém množství škodí. Když vám příliš velký objem cvičení působí problémy, správný rozsah tréninku vás jich zbaví
• zjistěte, jaký máte ráno srdeční tep a měření opakujte po probuzení několik po sobě jdoucích dní. Jestliže se frekvence od průměru liší o více než 10 úderů za minutu směrem nahoru – přes den odpočívejte. Méně cvičte, co nejvíce omezte své povinnosti, buďte v klidu, dokud se tep nevrátí k normálu
• cvičení je velice účinný prostředek pro vytvoření i rozbití rovnováhy. Správný objem vám umožní ji nalézt

Zlaté pravidlo kondičního běhu 

Mysl a tělo nesmíme rozdělovat. Trénink může být nudný jedině v případě, kdy se provádí nesprávně. Sportujete-li správně, dochází ke sjednocení těla a mysli. Cvičení přestává být něčím, co musíte udělat, stává se činností, kterou dělat chcete. Stane se nejen prostředkem k získání fyzických a duševních sil, zdraví, ale  i zábavou a osvěžením..

Je zcela jedno, zda je podzim, jaro, léto či zima. Vy si běžíte, sajete vůni kolem sebe, posloucháte pleskot svých nohou a cítíte, že žijete. V tu chvíli zapomínáte na vše, co vás až dosud drtilo – šéfa, manžela či manželku, děti, nesplacené závazky, blbej čas… 

Doběhnete, proti vám jde člověk, který na vás civí, jako byste právě spadli z višně. Kouká a nevěří svým očím – vidí před sebou nefalšovanou, ničím nezkalenou, radost z bytí.

„Jak k tomu přišel, co pro to udělal? Já to chci taky a hned!“ Napadne ho. „Jak k tomu přijdu já, že se tak necítím, a přitom v životě po ničem jiném víc netoužím?“ Pokračuje ve svém vnitřním rozhovoru.

Ta slova, vyřčená jen vnitřně, se projeví ve smutku v jeho očích, pokleslých ramenou, a vy si řeknete: „Jak bych mohl tomuto člověku pomoci, jak bych mu mohl pomoci pochopit, že mi stačilo vyběhnout a běžet, nic víc, nic míň!“

A je to přesně tak, my co běháme, víme, že stačí jen nazout běžecké boty, natáhnout na sebe běžecké oblečení a vyběhnout.

A jak pomoci tomu, kterého jsme potkali, aby i on pochopil? Stačí velmi málo, stačí, když v sobě podržíme své štěstí, jiskru ve svém oku, aby viděl, že to co vidí není sen, ale skutečnost, a začal pátrat po zdroji našeho štěstí a pátral tak dlouho, až i on pro sebe objeví běh.

Zamyšlení pro dnešní den

V podstatě vše, co člověk v životě dělá, dělá pro sebe a je úplně jedno, jestli se to snaží zamaskovat krásnými řečmi či čímkoliv jiným. Pokud jde o běh, tak tam to platí taky, nedovedu si představit, že bych běhal pro něco/někoho jiného. Ano, běhal jsem pro Paraple, pro Světlo pro svět, pro Hospic Sv. Jiří, VDV, pro charitu tu či onu, ale stejně to dělá člověk pro sebe, pro dobrý pocit, že je svým během někomu prospěšný. Na tom není nic špatného, jen bychom si neměli sami sobě lhát, protože ve chvíli, kdy člověk sám sobě přizná barvu, nastoupí cestu k sobě, cestu k pochopení sebe sama, pro pochopení života jako takového, pro pochopení konání i těch, kterým svým optimistickým nahlížením na život pije krev.