Představa léta v práci, kdy nemáte možnost si užívat dovolenou, venku vládnou třicítky, nebe je bez mráčku, všichni známí někde u vody, u moře, na vodě, v horách…, to jednomu nepřidá. Pokud vás něco podobného letos v létě nebo v jeho části čeká, tak právě pro vás je určeno pár fíglů, které by vám mohly pomoci prožít léto v práci aktivně a dokonce s radostí.

Které sporty ráno a které raději ne

Mezi šestou a devátou ráno je nejlepší čas na to se proběhnout. Vzduch je ještě svěží a vy budete po ranním běhu jakbysmet. Pokud vám to nezkazí nějaký trouba, tak vám pak vydrží dobrý pocit ze života celý den. 

Nejste zrovna ranní ptáče a vykopat vás z postele je nadlidský úkol? Nedělejte si s tím žádnej stres, je to jen otázka zvyku a cviku, bude stačit pár týdnů a ranní běžecké kolečko se stane vaším nezbytným ranním rituálem. Navíc stačí jen 30 – 40 minut volného běhu, přece se nechcete hned po ránu totálně zrušit, v práci pak usínat a nakrknout tak šéfa či šéfovou? Rozhodně se nezapomeňte po běhu nasnídat. Jestli ale vyběhnete na svůj ranní běh zcela na lačno, nebo si před tím něco lehkého skousnete, to už je na vás, jak říkám: „Žádný stres!“ 

Kdo si ráno raději zaplave nebo se projede na kole, tak taky dobře. Naproti tomu však není úplně nejlepší nápad, jezdit ráno před 10. hodinou na inlinech nebo si pinknout tenis. Proč? Je to prosté, podle vědeckých poznatků i když jsme již vzhůru, naše schopnost koordinace ještě dospává. No ale, když si ráno zaběháte, tak máte večer ještě spoustu času i na tyto aktivity. 

Které sporty se hodí do polední pauzy

Co třeba místo špaget v kantýně troška jógy nebo joggingu v parku či lese? Skvělý nápad, jen si musíte večer před odchodem do práce dát do tašky věci na cvičení nebo na běhání. Že nemáte v práci kde se osprchovat? Žádný problém, při józe se moc nepotíte a při joggingu, pokud bude opravdu volný, tak také ne. A opláchnout se pak můžete i na WC. Navíc v blízkosti business center se většinou dost často nachází nějaké to fitko, solárko či podobné zařízení, kde když se domluvíte, tak vás nechají za mírný poplatek vysprchovat. 

Když budou vládnout venku třicítky, tak je lepší běhat ve stínu, každopádně tomu také přizpůsobit tempo a vzít si láhev s pitím sebou, a to i tehdy, když vybíháte na 30 minut. Případně, pokud to máte blízko k vodě, zaměnit běh za plavání nebo jiné vodní hrátky. 

Ještě pár slov k jídlu. Po poledním sportování si ten, kdo nedrží tajli, může dát těstoviny nebo rýži, tedy sacharidy, koneckonců se od vás i odpoledne bude vyžadovat nějaký výkon a váš mozek bude potřebovat z něčeho energii čerpat. Kdo se však hýbe, aby nějaké to kilo shodil, měl by být co se týče cukrů opatrný, protože pokud je tělu dodáváte, nemusí sahat do vlastních tukových rezerv. 

Na polední sportování si vyhraďte alespoň hodinku, a to i když vlastní běh či jiný sport vám zaberou jen 30 minut. Nezapomeňte, že se musíte také převléci, případně umýt. 

Den fuč a energie na nule, co teď?

Celý den jste se těšili, jak se večer budete hýbat a najednou ric-pic, těšení pryč. Kortizol – hormon stresu – si vybírá svou oběť. Běžte k oknu, podívejte se ven, párkrát se zhluboka nadechněte, zjistíte, jak je venku krásně, kortizol se rozpustí a chuť dát si svou štreku se vám vrátí. A to i přesto, že vás tlačí termíny. Berte to tak, že teď už stejně nic kloudného nevymyslíte, jen doslova zabijete čas, který jste mohli využít k dobití baterek. 

Odpoledne či večer můžete provozovat prakticky jakýkoliv sport. Jen je třeba si uvědomit, že před šestnáctou hodinou bývá ještě poměrně horko a po jednadvacáté už sportování není nejvhodnější, protože organismus je potřeba dostat spíše do klidu, aby váš spánek byl opravdu vydatný a posilující. 

Další triky tipy na letní sportování

Využijte cestu do práce a z práce

Je zcela lhostejné, zda do práce poběžíte nebo pojedete na kole. Stejné se týká i cesty z práce. Můžete oba způsoby i zkombinovat (ráno jedete na kole, odpoledne běžíte, druhý den ráno můžete jet do práce veřejnou dopravou a zpět se svézt na kole, případně si můžete do práce doběhnout.) Důležité je, že tímto způsobem ušetříte spoustu času, budete sportovat za přijatelných klimatických podmínek a užijete si pohybu. Navíc spousta úspěšných běžců takhle započala svou běžeckou kariéru – i já jsem mnoho let běhal do práce a z práce (cca 30 km denně) a tím jsem položil pevné základy tehdejší ultravytrvalosti.

Do pracovní tašky si přibalte věci na běhání

Cestou domů se zastavte někde u vody. Nejdříve si dejte běžeckou rundu, 5 či 10 kilometrů, klidně volným tempem. Pak se převlékněte do plavek a osvěžte se ve vodě. Můžete to pojmout jako základ přípravy na triatlon, zvláště když pojedete do práce a z práce na kole.

Vašemu partnerovi nebo přátelům pohyb moc nevoní, jak je motivovat

Zkuste jim navrhnout něco hravého, z čeho nebude sport na první pohled čouhat. Fotbálek, plážový volejbal, badminton, frisbee…, prostě cokoliv, co čeho se můžou zapojit.

RADY A TIPY BĚŽECKÉ ŠKOLY PRO BĚHÁNÍ V LÉTĚ

Pravidla běhání v písku a u moře

Teplé počasí patří k létu, může však způsobit vážné zdravotní problémy. Jak se zachovat v situacích které vás či jiné potkají

Letní alternativní trénink pro běžce, když se nechce, nebo nejde běhat

Jak se bránit proti rizikům běhání v létě

„Opilec, který spadne ze svého vozu, nezemře, ačkoli snad trpí. Jeho kosti jsou stejné jako kosti jiných lidí, přežije však nehodu jiným způsobem. Jeho duch je ve stavu bezpečí. Neuvědomuje si ani, že jel na voze, ani že z něho vypadl. Představy života a smrti, strachu atd. nemohou vniknout do jeho srdce. Proto netrpí vlivem styku s objektivním životem. Když se dá taková bezstarostnost přivodit vínem, tím spíše potom Bohem.“ – Čuang-C´

O opilých se často říká, že mají štěstí. V duchu výše uvedeného citátu jsem o tom nikdy nepřemýšlel, pravdou však je, že jsem měl párkrát co do činění s člověkem opilým namol a je pravda, že mi přišel takový celý gumový.

Takže asi na té „bezdušnosti“ něco bude. Také je pravda, že spousta lidí hledá „lék“ na řešení svých problémů únikem k alkoholu, k drogám, kouření…, přivádí je to do stavu „beztíže“.

Do stavu, kdy zapomínají na to, co je tíží. Víra ale představuje vědomé odhodlání vypořádat se s životními úkoly, i když většinou tak, že je přesuneme na někoho mimo nás – na Boha. Takhle to ale v životě nefunguje.

Kdo se „zbavuje“ svých problémů ať za pomoci alkoholu, drog, kouření…, či víry v Boha, který učiní zázrak, aniž by on sám hnul prstem, se jednou musí z kocoviny probudit a začít se aktivně přičiňovat o svou spásu, nebo se neprobudí nikdy a na konci života si uvědomí, že tu byl vlastně naprosto zbytečně, a že ho tudíž čeká další kolo v ringu.

Bůh však je a je ochotný každému na jeho cestě pomoci, jen se ho nesmí dovolávat jako berličky, ale musí mu ukázat, že je schopný se postavit na vlastní nohy! Pomoc je blízko, najdeš ji na Běž a buď.

Mnohé těhotné ženy si v souvislosti s běháním pokládají nejčastěji tyto otázky: „Jak, rychle, jak často, jak dlouho, neublíží běh mému děťátku…? Samozřejmě se necítím žádným odborníkem na běhání žen v těhotenství, proto jsme zabrousili s Danou na stránky německého běžeckého časopisu aktiv Laufen, kde 3 odbornice na tuto problematiku přinášejí odpovědi na výše uvedené a další otázky spojené s během žen v těhotenství a posléze na běhání s kočárkem.

Je běhání v těhotenství zdravé?

Jestliže žena běhala již před začátkem těhotenství, není žádný důvod, aby v těhotenství neběhala. Běh jí pomůže, aby se cítila dobře a měla dobrou náladu. Pro podporu běhání žen v těhotenství se vyjadřují i závěry mnoha studií, které říkají, že prostřednictvím běhání se může snížit riziko těhotenské cukrovky. Na druhou stranu se však nedoporučuje v době těhotenství s běháním začínat.

Do kterého týdne těhotenství se dá běhat a v jakých objemech?

V době těhotenství byste neměly pomýšlet na nějaké vrcholové sportovní výkony. Také byste již neměly běžet maraton. Pokud běháte již dlouho, tak můžete běhat prakticky každý den, váš trénink by však neměl trvat o moc déle než hodinu. 

Na začátku těhotenství, cca do 18. týdne, by týdenní objem v žádném případě neměl překročit 7 hodin běhu, neboť při vyšším zatížení stoupá riziko potratu! Mnohé ženy se domnívají, že na začátku těhotenství mohou ještě běhat naplno, ale to je naprosto špatně. 

Kdykoliv během těhotenství platí, že jakmile vás někde něco začne tlačit, měly byste zpomalit nebo úplně zastavit. Prostě břicho řídí váš běh!

V žádném případě byste neměly přeslechnout signály svého těla, v době těhotenství je to obzvláště důležité, neboť tyto signály nemusí vždy vysílat jen vaše tělo, ale i tělíčko vašeho dítěte. S tímto mají největší problém výkonnostní běžkyně, které jsou zvyklé v zájmu dosažení co nejlepších výsledků překračovat své hranice.

Běhání v těhotenství a intenzita běhu

Většina studií uvádí, že v době těhotenství by vaše tepová frekvence neměla dlouhodobě překračovat při běhu 140 tepů za minutu. Angličtí odborníci před krátkým časem zveřejnili nová doporučení ohledně tepů vztažených k věku těhotných žen. Doporučují:

• pro ženy do 20 let maximální tepovou frekvenci 155 tepů za minutu
• pro ženy do 29 let maximální tepovou frekvenci mezi 135 – 150 tepy za minutu
• pro ženy do 39 let maximální tepovou frekvenci mezi 130 -145 tepy za minutu
• pro ženy přes 40 let maximální tepovou frekvenci mezi 125 -140 tepy za minutu

V každém případě jsou chodecké pauzy dobrým nástrojem k tomu, jak dostat tepovou frekvenci dolů.

Je běhání v těhotenství prospěšné i dítěti?

Ne přímo, avšak tím, jak při běhu stoupá tepová frekvence matky, stoupá i tepová frekvence dítěte, takže vlastně trénují spolu. Také se potvrzuje, že když těhotná žena běhá pro zdraví, tak tím, že se jí při běhu rozproudí krev, která je navíc nasycená kyslíkem, tak i plod pak lépe prospívá.

Tím, že matka v těhotenství běhá, zlepšuje budoucímu dítěti vyhlídky na to, že se stane špičkovým běžcem, je pravda nebo mýtus?

No, zatím byla na toto téma provedena jenom jedna studie, která prokázala, že u dětí matek, které byly v těhotenství hodně aktivní, byly daleko více vyvinuty nervové spoje než u těch, jejichž matky byly v době těhotenství pasivní. Bohužel tato studie se prováděla zatím jenom na myších. Na druhé straně, dotazy u matek, které porodily více potomků, bylo zjištěno, že děti, které porodily poté, co v době těhotenství sportovaly, se vyvíjely rozdílně podle toho, jak ony byly v těhotenství sportovně aktivní. Takže je docela možné, že si nějakého nového Emila Zátopka svým běháním v těhotenství vyběháte.

Dá se běhat s kočárkem přirozeně?

Novopečení rodiče často řeší, jak plnit úlohu matky a otce a při tom nepřijít o zážitek z běhání. Už nemusí, stačí se do toho opřít a můžete vyběhnout. Jak běhat s kočárkem?

Je vhodné brát v těhotenství potravní doplňky?

Při přiměřeném objemu běhání v těhotenství, stejně jako v době před ním či po něm, není třeba potravní doplňky brát, pokud je vaše strava vyvážená a obsahuje dostatek vitamínů, minerálů, aminokyselin, stopových prvků… Na druhou stranu, pokud není vaším „denním chlebem“ pohyb, tak ani ta nejvyváženější strava nepomůže vám ani vašemu děťátku k dobrému zdraví a dobré fyzické kondici. Pohyb je totiž velmi důležitou složkou života člověka! Bez něj nemá tělo prostředek, jak dostat všechny ty vitamíny, minerály, aminokyseliny, energii, kyslík… tam, kde je jich zrovna třeba pro zdravý růst, obnovu a fungování. Bez pohybu je totiž omezen průtok krve – nosiče života (stavebních kamenů a energie) v našem těle. 

Pokud jde o stravování jako takové, je třeba v době těhotenství, pokud již tak nečiníte normálně před ním, dbát na zvýšenou hygienu a vše co berete do úst řádně umýt, případně zpracovat. Rozhodně není v době těhotenství dobré jíst takový tataráček, respektive syrové maso. 

Výše uvedené se vztahuje k situaci, kdy běháte či sportujete jen pro své zdraví, pokud však váš trénink směřuje k vyšším výkonnostním cílům, pak samozřejmě je dobré potravní doplňky (včetně sportovních) brát, neboť běžnou stravou nebudete schopni tělu potřebné prvky pro vás a vaše dítě dodat. Předpokládáme však, že v těhotenství se nechystáte na překonání osobních rekordů. Takže asi tak.

Je třeba si brát v těhotenství na běhání láhev s vodou?

Přestože jsme výše uvedli, že celkový objem by neměl přesáhnout cca 7 hodin za týden,  což by mohlo mnohé nastávající maminky vést k tomu, že na tak krátkou dobu není třeba si brát na běhání vodu, přesto by si ji brát měly. A to z toho důvodu, že těhotné ženy se dostávají rychleji do problémů s krevním oběhem. Snažte se tedy vyvarovat pocitu žízně, ten totiž už signalizuje nedostatek vody v těle. 

Možná vám pomůže jeden osobní příběh těhotné maminky, která uvádí, že v době těhotenství ve zvláště horkých letních dnech místo běhání zařadila do svého tréninku aqua jogging. O svých pocitech při něm pak říká: „Bylo to pro mě velmi příjemné, voda mě ochlazovala a bříško jsem při něm nepociťovala jako těžké.“ 

Během těhotenství výrazně stoupá váha, což znamená vyšší zatížení pro klouby. Měly by tedy nastávající matky běhat spíše na měkkém podkladu?

Měkký podklad je sice dobrý pro klouby, ale současně také stoupá riziko zvrtnutí nohy, protože úpony a vazy jsou vzhledem k vyšší váze přednatažené. To samé pak platí i po porodu, neboť při porodu tělo vylučuje hormon relaxin, který činí svaly a šlachy uvolněné (aby se mohly více natáhnout), aby vám ulehčil vlastní porod. Při běhání pak uvolněné vazy zvyšují riziko poranění. 

Je třeba to však vyzkoušet, a pokud budete běhat na měkkém povrchu, tak dbejte na to, aby byl maximálně rovný a neskrýval žádné nerovnosti (například zakryté listím). 

Vyšší váha po porodu a vytažené bříško „nutí“ ženy začít běhat co nejdříve. Jak by měl trénink vypadat?

Mnoho žen chce po porodu co nejdříve vystartovat, aby shodily pár kil, která jim po porodu ještě zůstala, a chce vypadat co nejdříve šik. To je zcela pochopitelné. Přesto radíme k obezřetnosti, začínat pomalu a zvolna a spíše než s běháním začít třeba s chůzí, Nordic Walkingem, Nordick Runningem, cvičením ve vodě, jízdou na kole nebo rotopedu. To má navíc tu výhodu, že při tom nedochází k otřesům a je méně zatěžováno pánevní dno.

Kdy je vhodné začít po porodu běhat?

Optimální doba, kdy je zdravé po porodu začít s běháním, je 6 týdnů. Dobře trénované běžkyně mohou začít s lehčím běžeckým tréninkem již po 4 týdnech. Kdo začne běhat příliš brzy, riskuje, že svaly pánevního dna se ještě nestačily dostatečně zpevnit, což může vést i k inkontinenci a to dokonce ještě i po mnoha letech po porodu. Rovněž vám to může způsobovat problémy v oblasti kyčlí, rozhodit váš krok a následně způsobit další problémy s tím spojené. 

Kdy začít s běháním po císařském řezu?

Z toho důvodu též doporučujeme zařadit do svého tréninku cvičení na posílení svalů pánevního dna. Rádi bychom zde vyvrátili i jeden mýtus, týkající se porodu císařským řezem. Mnoho žen se domnívá, že po takovémto porodu mohou začít trénovat dříve, protože svaly pánevního dna byly při porodu „císařem“ méně zatíženy. To však není tak docela pravda, protože tyto svaly nejsou zatěžovány jen při porodu, ale i celých 40 týdnů těhotenství. Navíc se musí zcela zahojit jizva.

Jedna zkušenost za všechny, které to nemohly vydržet a zkusili začít běhat dříve než po šestinedělí

Výkonnostní běžkyně mívají pocit, že by mohly začít s běžeckým tréninkem dříve než po šestinedělí. Přinášíme vám zkušenosti jedné z nich, která to zkusila po 5 týdnech. Hned při prvním běhu zjistila, že svaly pánevního dna jsou ještě uvolněné a že běh jí nepůsobí tu radost, co by měl. Takže nejdříve začala indiánským během, kdy střídala 1 minutu chůze s 1 minutou běhu, další týden pak již střídala 2 minuty chůze s 2 minutami běhu a za 14 dní již v pohodě a s radostí uběhla v kuse 10 kilometrů.

Věř moudrým, ale jejich rady prober se svým tělem a když jsi na vážkách kdo má pravdu, dej na svůj instinkt.

Běh byl pro mě vždy spíše způsobem meditace, přesto i já měl období, kdy jsem se mohl zbláznit, když jsem běhat nemohl, když to trvalo příliš dlouho, že běhat nemůžu.

Vždy jsem se snažil ctít a myslet na to, že běhání a sportování má být hlavně pro zdraví, byly však roky, kdy mě dovádělo k šílenství, když jsem nemohl jít trénovat, protože jsem byl nemocný nebo zraněný. 

Moc o tom nemluvím, ale měl jsem dvě poměrně dlouhá období, kdy jsem nemohl běhat. První trvalo zhruba 3 roky – šlo o uskřípnutý zadek a toto období začalo poté, co jsem pod prášky (na doporučení lékaře závodu) absolvoval první ročník MUMu. 

Druhé bylo ze zdravotních důvodů a způsobil jej obyčejný stržený puchejř, který se zanítil, udělal mi docela slušnou bouli v mízních uzlinách, která pak způsobovala opakovaně zvýšené teploty. 

I když jsem ani jeden z těch problémů nepodcenil, poprvé jsem poslechl lékaře a podruhé jsem věřil lékařům, že to přejde a pak byl jimi nařčen ze simulantství – neuměli zjistit, v čem je problém, tak dnes bych to řešil jinak – dal bych na svou intuici a řešil vše po svém. 

Život a běh mě totiž naučil, že vše, co se nám v životě děje, má příčinu v nás a jediný, kdo s tím může něco udělat, jsme my, jen musíme poslouchat své tělo a své instinkty a nesmíme si myslet: „Nade mě není, že bez toho či onoho se neobejdu“. 

Nakonec zjistíte, že jste žili jen v iluzi, která jednou pomine a je potřeba se pevně postavit na vlastní nohy. 

Pokud to uděláte, tak už nikdy nepoběžíte proti sobě, proti svému zdraví, proti nikomu, proti ničemu. Nepoplynete s proudem, poběžíte svou vlastní cestou.

A ještě něco, poběžíte-li s Pura Vida (na sobě), budete jedineční protože nepřehlédnutelní.

Všichni z nás, dokonce i nejlepší běžci se rodí bosí! S touto myšlenkou nebude jistě nikdo, ani výrobci nejprofláknutějších značek vyrábějících běžeckou obuv, polemizovat. Ani nemůžou, alespoň jsem ještě neviděl mimino, které by se narodilo obuté.

 Zatímco běžná obuv (kromě módních prvků) si jakž takž zachovává to, že má nohu ochránit před mechanickými riziky, tak výrobci sportovní obuvi si z její výroby udělali soutěž. Soutěž o to, kdo vyrobí obuv, v níž všichni, kdo si ji obují, vytřou všem ostatním zrak. Soutěž o to, kdo vyrobí větší technický zázrak, který svému nositeli zajistí nesmrtelnost a tím samozřejmě zajistí nesmrtelnost hlavně jim, protože sportovci všech zemí se spojí, aby je nosili na rukou, stavěli jim pomníky, ale hlavně plnili jejich konta.

Zkrátka při výrobě sportovní a převážně i běžecké obuvi (existují výjimky, které však nechci záměrně jmenovat) běží dnes převážně o to, mít co nejvíce vítězů. Otázka zdraví, která snad stála na počátku, stejně jako u běžné obuvi, už dnes není prioritní.

Technická běžecká bota je diktátor, diktuje vám jak máte běžet

Španělskou botu by si určitě nikdo z vás na nohu dobrovolně neobul, ale botu, která odvede většinu práce za vaše chodidla, načež zaplatí „jen“ tím, že jí nedovolí se přirozeně zapojit do vašeho běžeckého kroku, si stále většina běžců a běžkyň obouvá den co den zcela dobrovolně. 

Vím, říkám a píši často, že za zranění běžců nemohou jen běžecké boty, ale hlavně špatný běžecký styl  a špatně postavený trénink  (tedy spíše obecně přetěžování), ale pravdou je, že v některých typech běžeckých bot musíte s touto botu bojovat, abyste mohli běžet technicky správně. To vás po chvíli přestane bavit a vrátíte se ke stylu, při němž s botou nemusíte zápasit, navíc když si přečtete, že vlastně ta bota koná spoustu práce za vás – za vaše nohy. Ostatně autem jezdíte taky proto, abyste nemuseli šlapat pěšky. 

Takže se vracím k názvu dnešního zamyšlení, který jen trošku opravím a napíšu, že technická běžecká bota je chytákem na líné běžce a běžkyně!

Vím, že nemám hlavně ekonomickou sílu soutěžit s gigantickými molochy vyrábějícími po desetiletí sportovní obuv, stejně jako nemám sílu soutěžit (a nemá ji nikdo na světě) s farmaceutickým či potravinářským průmyslem, napojenými na obchodní řetězce, aby ruku v ruce ovlivňovaly formou reklamy preference lidské populace. Aby je mátly rádoby nejmodernějšími vědeckými poznatky a vynálezy, slibujícími člověku snadný a bezstarostný život. 

Zdravý životní styl

Naproti tomu zdravý životní styl vám slíbí „jen“ zdraví, pohodu, klid, možnost být plně aktivní do vysokého věku, ale to vše s vaším velmi aktivním zapojením, a byť toto není práce, většina lidí právě toto za práci považuje a na práci máme přeci dneska roboty a jiné pomocníky – třeba technickou běžeckou obuv, kterou když si nazujete a vyběhnete, tak vás vystřelí až na Měsíc.

Že jsem se dneska do těch bot „obul“, co? 

Ale když máme to žhavé léto, co kdybyste naopak na chvíli ty svoje „vychválené“ boty na chvíli zuli a zkusili se nejdříve chvilku projít a pak rozeběhnout bosí! Zkusili nechat vaše nohy dělat to, k čemu byly zrozeny, možná se vám to zalíbí tak, že začnete více přemýšlet nejen o tom, jak si vybrat příště správnou běžeckou botu pro své nohy a svůj běh , co jíst, co pít, bez toho, abyste se nechali opíjet tím, co vám kdo doporučí, co si kde přečtete. 

Chození – běhání na boso člověku pomáhá otevřít oči i proto, že na lidském chodidle je spousta receptorů, s jejichž pomocí člověk dokáže rozpoznat svět kolem sebe. Možná, že člověk nebyl obut jen proto, aby byl chráněn před mechanickými riziky, ale i proto, aby „oslepl“, aby ztratil kontakt se životem, jaký je.

Praxe je lepší než teorie

O tom, že praxe je lepší než teorie, určitě nebude také nikdo polemizovat a dlouho jste si stěžovali (a oprávněně), že jsem v praktické výuce málo aktivní, což se od letošního podzimu mění a tak to bude už jen na vás, zda dorazíte na některý náš společný workshop Běžecké školy a Bosoboty Leguano.

Běh má blahodárné účinky. Prospěje vašim nohám. Je však velice užitečný i pro zemi. Dodává jí pocit potřebnosti. – Charles M. Shulz.

Běh je dovednost, s níž se člověk rodí, ale kterou, když ji přestane používat, zapomíná. S během se to má stejně jako s psaním, schválně – pokud jste přestali před delším časem psát rukou, zkuste to a porovnejte s tím, když jste psali běžně. Nejspíš budete překvapeni, jak je to písmo najednou krkolomné. Stejnou krkolomnost (ne-li přímo o zlom krk) po čase vykazuje i váš běh.

Proč bychom měli chodit a běhat bosí

Kniha Bosé běhání se může stát stejnou biblí pro běžce, jako se jí stala kniha Born To Run, i proto, že se v ní dosti zevrubně mluví proti běžeckým botám v tom smyslu, že jsou to hlavně ony, které jsou příčinou zranění běžců a běžkyň, přičemž by je měly před těmito zraněními (jak je deklarováno jejími výrobci) chránit. Tyto argumenty mi přijdou stejně slabošské, jako když někdo svaluje to, že má v životě smůlu, na vše, na všechny okolo, přičemž on dělá všechno tak, jak se má.

Říkat, že za běžecká zranění mohou běžecké boty, přičemž všechny házet do jednoho běžeckého pytle, je stejně alibistické, jako říkat, že nemůžu být nikdy štíhlý, protože rád jím. 

Naštěstí kniha Bosé běhání neútočí jen proti botám, ale také říká, že na vině je též špatný běžecký styl. Na němž se však technické boty velmi podílejí, neboť člověku sice umožňují (pokud chce a pokud ví jak) běhat správně, na druhou stranu v nich člověk získává pocit (živený argumenty jejich výrobců), že když bude běhat jako Frankenstein, technické boty mu to odpustí. Ano, boty mu to odpustí, ale jejich tělo to odnese!

Proč jsem se zhlédl v bosém běhání nebo minimálně v běhání v bosobotách

Zhlédl jsem se proto, že je to skutečně skvělá kniha. Kniha, která si zaslouží největší pozornost všech běžců a běžkyň. Zároveň bych byl ale nerad, aby si lidé přečetli jen úvodní statě a pak už ji jen přelétli očima, protože nemají čas číst a zamýšlet se nad všemi informacemi 318 stránek faktického textu. Nechtěl bych, aby si odnesli jen informaci, že mají běhat bosí a našlapovat na bříška, protože tohle poselství tato kniha sice nese, ale není to její jediné poselství. To hlavní poselství knihy je návrat člověka k Zemi a k sobě samému, v tom smyslu, že nemá bezduše přebírat vše, co se mu kde předkládá, ale má nad tím přemýšlet, třeba při dlouhých a pomalých výbězích do přírody, kdy je jen sám se sebou a kolem něj proudí život v té nejčistší podobě. 

Návštěva knihy Bosé běhání

Běh s mírnými versus tvrdými dopady

Nejvíc nervových zakončení na lidském těle se nachází na chodidlech, podobně na tom jsou už jen ruce a genitálie. Účelem existence těchto zakončení není, aby nás někdo mohl lechtat. Mají nám pomáhat a chránit nás. Když běžíme, naše nohy přirozeně touží „cítit“, co se děje. Dává jim to možnost se okamžitě přizpůsobovat různým vlastnostem povrchu.

Jenže když běžíme v odtlumených botách, schopnost chodidel vnímat povrch ubíhající pod nohama (botami) se značně snižuje. Automaticky tak dopadáme na zem velice prudce jenom proto, abychom kompenzovali to, že necítíme zemi přímo. 

V zásadním článku, který změnil můj život (život Michaela Sandlera, autora Bosého běhu) vysvětluje chirurg-ortoped Joseph Francioni problém takto: Při běhu naboso dopadají na zem jako první bříška chodidel, která okamžitě vysílají do míchy a mozku signály o síle dopadu a smyku, přičemž naprostá většina podnětů pochází z kontaktu pokožky s nerovnostmi povrchu. Pokud kontakt narušíte přidáním tlumící vrstvy, obelžete tím jinak spolehlivý systém a donutíte jej sílu dopadu podcenit. Zvýšíte-li tloušťku boty v oblasti paty, obutému běžci nezbude než došlápnout na ni. A když tlumení dokonale připoutáte k noze pomocí chytře navržených tkaniček a zabráníte tak smýkání, ještě více tím systém pohlcení nárazů zmatete. „Odvděčí“ se vám tím, že dopadnete o to prudčeji v zoufalém pokusu promáčknout tlumení a „ucítit“ podložku.

Toto chování ještě zhoršuje přesvědčení šířené reklamou, totiž že superdrahé boty poskytují superochranu. Běžci a běžkyně pak mají pocit, že mohou vesele dupat a nárazy za ně absorbují boty. 

Jeden článek v časopise Nature odhaduje, že běžec s botami dopadá na zem 2x – 3x prudčeji, než bosý, což vysvětluje, proč má drahá obuv na svědomí větší procento zranění než méně tlumená (já dodávám: než dostatečně pružná, neboť jen v tlumení to není). Čím více je tlumení, tím více se podvědomě přizpůsobujeme větší silou došlapu a tím více důvěřujeme tomu, že nám náraz neublíží.

Ve skutečnosti však opakované prudké dopady představují hrozivou zátěž pro naše kotníky, kolena, kyčle i svaly na nohou. Kumulace mikrotraumat, jimž své tělo vystavujeme, vede k únavovým zlomeninám, plantární fascitidě a celé plejádě dalších zdravotních komplikací, které ročně vyřadí na nějakou dobu z běhu až dvě třetiny všech běhajících.

Běh přes špičku versus běh přes patu

Pokud běžíme bez bot a se správnou technikou (já dodávám: běžet správně můžete i v botách), přistaneme nejdříve na bříško chodidla. Díky tomu se síla každého kroku rozptýlí do vazů, šlach a svalstva. Všech 28 kostí našich chodidel v harmonické spolupráci se svaly ztlumí náraz a zapruží zpět. Tato obrovská „pružina“ je jedním z největších zázraků lidského těla.

Běžecké boty však bývají obvykle vybaveny výrazně odtlumenou patou. Náš mozek se tak nechá zmást úvahou: „Přistanu na patě, je to nejbezpečnější.“ Opak je pravdou. Kost patní je skvěle stavěna pro chůzi, skvěle pomáhá udržet rovnováhu v jakémkoliv terénu, ale když dojde na běh, naše tělo není uzpůsobeno ji využívat. Pokud patu zapojíme, přicházíme tím o přirozenou „pružinu“ charakteristickou pro běh přes špičku.

Místo toho se při přistání na patě otřes z nárazu šíří přímo do kotníků, kolen, kyčlí, zad a krku. Je to jako kdyby narážela kost na kost; jakmile otřes projde botou, už není nic, co by jej mohlo zastavit.

ámeZde si dovolím s Michaelem polemizovat. Respektive s tím, jak je výše popsán došlap, přičemž to vypadá, že byste při běhu neměli patu vůbec zapojit. Já tvrdím, a vyplývá to pro mě i z výše popsané funkce paty při chůzi, že stejně tak u běhu má pata stabilizační charakter, takže po dopadu na bříško automaticky dokončíme celý došlap zapojením paty (došlap tím stabilizujeme, přičemž uvolníme zapojené lýtkové svaly a hamstring, načež se volně překulíme přes celou plochu chodidla a podle rychlosti, jíž běžíme, zakopáváme). Ostatně, když se podíváte na ukázku běhu Michaela na straně 94, jasně uvidíte na prostřední části fotografie, že patu do běhu zapojuje!

Přirozená (lehká) versus špatná technika běhu

Malé děti běhají (nebo alespoň doma by měly) bosky. Skotačí po bříškách chodidel, neustále jsou v náklonu a nechávají gravitaci zastat většinu práce. Zkuste pak dítěti nazout boty a sledujte, co se bude dít. Dítě se rázem promění v zakrslého Frankensteina, bude chodit neohrabaně jako robot a vrávoravě se bude snažit udržet ve vzpřímeném postoji. Kam se podělo to lehké čiperné tancování po bříškách? Ztratilo se, neboť boty spoutaly dětská chodidla do nepřirozeného postavení – a spolu s nimi znemožnily i přirozený běžecký krok.

O výše popsaném si povídáme, ale hlavně v praxi ukazujeme na workshopech Běžecké školy a Laguano.