Žhavé tipy na běhání v chladných a zimních dnech

Žhavé tipy na běhání v chladných a zimních dnech

Ranní mlhy, studený vítr, mráz zalézající za nehty, tma, sníh, bláto, náledí, tohle všechno svádí člověka v zimě hodit běžeckou výbavu do kouta a vytáhnout ji až s prvními jarními paprsky.

Jestli i vás občas napadají takovéto myšlenky, tak hoďte raději do kouta je, na sebe oblečte zimní běžeckou výbavu a běžte se s tou zimou poprat. Pokud s běháním začínáte, nebo jste si ještě neosvojili všechny triky, jak se zimou v zimě vyběhnout, tak tady máte návod, jak na to.

Proběhněte zimou podle plánu

Na první pohled se zdá, že k ničemu, ale pokud se ještě nedokážete při běhu dostatečně ovládat a běháte, jak vás zrovna napadne, když vás někdo vytočí, tak to osolíte, abyste spálili nashromážděný adrenalin, tak pro vás je rozhodně tréninkový plán na zimu dobrý tip. V zimním období, zejména když teplota vzduchu klesá hodně pod bod mrazu a když to klouže, měli byste v intenzitě běhu zvolnit. To zvolnění má tři důvody.

První je ten, že při nízkých teplotách potřebujete hodně energie jen na to, abyste se ohřáli, vydáte-li ji tím, že poběžíte rychleji, než je zdrávo, energie vám dojde a budete-li mít štěstí, tak to odnesete jen nachlazením.

Druhý se týká klouzání, respektive zvýšeného rizika, že se natáhnete, něco si natáhnete, narazíte nebo natrhnete a jako na potvoru to bude v nejvzdálenějším místě od vašeho bydliště. V tomto druhém případě nejspíše kromě nepříjemného zranění také pěkně prochladnete, než se dobelháte domů. Takže v zimních měsících SPĚCHEJTE POMALU, CHCETE-LI DOSÁHNOUT CÍLE VČAS!

Třetím důvodem je trénink obecné vytrvalosti – pokládání základů vaší fyzické kondice. Zima je pro to nejvhodnější období, protože do závodů je daleko a tak vás opravdu nic nehoní.

Na běhání v zimě budete potřebovat více energie než v teplých dnech

V zimě člověk obecně, netýká se to jen běhu, spotřebovává více energie (kalorií). Je to dáno tím, že se člověk musí zahřát na provozní teplotu – prostě aby mu nebyla zima. K tomu se přidává celková ztuhlost – horší koordinace, takže rozkývat tělo k jakékoliv činnosti dá větší práci. Svou roli hraje i oblečení v několika vrstvách, i když máte na sobě pružné – elastické prádlo, tak přeci jenom musí vaše tělo překonat nějaký odpor, aby se hnulo kupředu. Vše dohromady znamená energetickou spotřebu cca o 5 % vyšší. Pokud k tomu prší, ochlazuje se tělo rychleji a celkový výdej energie je ještě o něco vyšší.

Oblékejte se tak, abyste byli po 10 minutách běhu zahřátí, ale ne přehřátí

Deset minut je tak akorát ten správný čas, kdybyste se měli volným během zahřát. Takže pro běhání v zimě a oblečení se na běh platí: OBLÉKEJTE SE TAK, ABYSTE VYBÍHALI S POCITEM CHLADU, ANI HUSÍ KŮŽE NENÍ NA ŠKODU. KDYŽ SE DO DESETI MINUT ZAHŘEJETE TAK, ŽE JE VÁM PŘÍJEMNĚ TEPLO, TAK JSTE TO TREFILI SPRÁVNĚ. V zimě byste neměli zapomínat na to, že okolo 40 % tepla ztrácí člověk v oblasti hlavy a zátylku, takže nezapomínejte na pokrývku hlavy a tunel na krk. Vůbec tunel je skvělý vynález, můžete ho současně použít jako pokrývku hlavy i krku a když vám bude náhodou teplo, tak si jej srolujete jen na čelo, nebo stáhnete na krk a nemusíte přemýšlet, kam ho po sundání schovat.

Zimy se bát nemusíte, ale mějte respekt před větrem

Se zimou už jsme se vypořádali, ale ještě tu máme jednoho záškodníka, který dokáže běžcům v zimě pěkně počechrat vlásky – vítr. Takže jak na tuhle potvoru? Je to prosté, když opustíte své obydlí, vyjdete před dům, tak nasliňte prst a z té strany, co vás víc zastudí, z té to fouká, takže přesně tímhle směrem vyběhněte, protože jste ještě plni síly, a když to pak otočíte zpátky k domovu, vítr vás bude domů popohánět. Pokud použijete tuto strategii a máte napsaný trénink na nějaký konkrétní čas, tak běžte proti větru o pár minut déle, než je polovina doby, co jste si na běh vyčlenili, zpět to bude rychlejší, tak abyste si pak ještě nemuseli přidávat.

Po doběhnutí rychle do suchého

Jakmile doběhnete, nekončíte-li před domem, tak na sebe hoďte něco teplého a suchého, abyste neprostydli. Pokud pak budete usedat do auta a pojedete domů nebo někam, kde se teprve můžete osprchovat, tak se převlékněte na cestu do suchého, alespoň co se týče horní poloviny těla. Nikdy nezůstávejte v zimě stát venku, abyste si ještě s případnými spoluběžci něco vysvětlili či sdělili pocity z běhu, ale nechte si to až někam do tepla, nebo na začátek příštího běhu, alespoň vám to pomůže běžet ze začátku volněji, ale hlavně nevychladnete a nenastydnete!

Můžete na konci běhu vynechat Cool Down?

Ani náhodou. Při Cool Down nejde jen o to, abyste snížili teplotu, ale hlavně při něm startují regenerační a opravné procesy. Takže posledních 10 minut běhu vždy začněte postupně zvolňovat, cca na 65 – 75 % TF max. Cool Down je opravdu důležité dodržovat, neboť kromě regeneračních procesů v něm tělo začíná opravovat i to, co se během tréninku poškodilo. Možná jste to již zažili na vlastní kůži, končíte trénink s vítězoslavným gestem – jo, ruce letí nahoru na oslavu vteřinového zlepšení tréninkového osobáku. Z prudkého běhu rovnou zastavíte, vydýcháte se, plni euforie jdete domů, osprchuje se, převléknete, spokojeně odpočíváte. Druhý den vás čeká jen lehký běh, ale co to, proč mě to v té noze škube, vždyť včera bylo vše naprosto O.K? Ano, bylo, ale protože jste nedali tělu možnost začít regenerovat, už není!

Jak je to při běhání v zimě s dýchání nosem?

Často se to doporučuje, ale je to spíše individuální. Dýchání nosem doporučuji tehdy, když běžíte volně. Tehdy totiž není dýchání tak intenzivní a studený vzduch vdechovaný nosem se stačí ohřát, než vám naplní průdušky a plíce, aniž by přetížil nosní sliznici. Zrychlené tempo vašeho běhu provází i zrychlené dýchání, to vede k tomu, že bonus – ohřátí vzduchu před vstupem do plic – se již nekoná, naopak je výrazně iritována nosní sliznice, takže v tu chvíli klidně otevřete ústa a přidechněte si. Při běhání v teplotách pod mínus 10 stupňů doporučuji si dávat před ústa nějakou ochranu (běžeckou kuklu, šátek, tunel, který zároveň kryje zátylek i ústa, tunel na „babičku“. Všeobecně se doporučuje při teplotách nižších než – 15 stupňů nevybíhat, ale moje zkušenosti jsou takové, že ani – 20 nevadí, dodržíte-li doporučení napsaná výše.

Při běhání v zimě dbejte na bezpečnost

Mnohdy zcela postačí, když máte v kapse mobil s naprogramovanou krátkou volbou pro případ nouze. Další možností je najít si běžeckého partnera či partnerku. V zimě se určitě i z bezpečnostních důvodů vyplatí běhat ve skupině, protože i když běžíte dva, jednomu z vás to uklouzne, sekne sebou, zraní se, tak skupina mu pomůže snáze než jednotlivec. Tady se nabízí spousta možností: skupiny Běžecké školy, Mattoni FreeRun, Rozběhej Česko, či další. Nemáte-li svého psa, můžete vyvětrat toho sousedova. Světlo do temnoty vám přinese čelovka, ale nejlepší možností je běhat někde, kde se svítí. Ať už ale ve tmě běháte kdekoli, mějte na sobě vždy oblečení s reflexními prvky. Běháte-li ve tmě, tak čelovka by pro vás měla být doslova povinností!

Jíst či nejíst před během v zimě sacharidy?

Je to tak, běžec by neměl před zimním tréninkem jíst sacharidy a je jedno, zda to je chleba, banány či cokoliv jiného. Je to proto, že sacharidy iniciují vylučování kortizolu, který oslabuje funkci imunitního systému a tím se zvyšuje nebezpečí nachlazení. Jistě vás napadne, jak a co jíst, když se chystáte na dlouhý běh. To, co je výše uvedeno ohledně sacharidů, je myšleno zejména tak, že byste, jak to mnozí dělají, neměli jíst těsně před vyběhnutím banány, energetické gely, müsli tyčinky, čokoládu…, ale měli byste jíst naposledy dvě hodiny před během. Na dlouhý lauf pak byste si měli s sebou na případné doplnění namazat chleba se sádlem. Jasně, chleba, to jsou taky sacharidy, ale tuk ze sádla přeci jenom jeho negativní účinky sníží. Vegetariáni a vegani pak budou muset zřejmě sáhnout po nějakých speciálně upravených sójových produktech.

A ještě jedna důležitá poznámka na konec: Kdo v zimě hodně běhá, měl by v tomto období zapomenout na všechny diety!

Když se venku žení čerti, zařaďte extenzivní intervalový trénink

Existuje, říká se tomu extenzivní intervalový trénink. Jeho výhodou oproti intenzivnímu tréninku je to, že intervaly, které při něm běháte, jsou delší a pomalejší, tedy pro zimní čas jako dělané. Potřebujete jen hodinky, a aby vám to neklouzalo. Na začátek si dáte 10 – 15 minut volného běhu (65 – 70% TF max), pak si dáte 3 – 5x (4 minuty na 90 % TF max) a mezi tím si dáte vždy 3 minuty výklus (75 – 65 % TF max). Nakonec zase dáte, stejně jako na začátku, volný běh (70 – 65% TF max).

Je i v zimě potřeba pít?

Ano! Stejně jako v létě platí, že trvá-li trénink déle než 45 minut, je třeba pít. Vy sice nepociťujete, že se potíte, ale pokud mrzne a je prakticky nulová vlhkost vzduchu, tělo ztrácí více než v teple tekutiny dýcháním. Chápu, že v zimě nemáte chuť do sebe lít studenou vodu nebo studené nápoje, takže pokud je před vámi dlouhý výběh, dejte si do své běžecké ledvinky či baťohu termosku s teplým nápojem.

Údržba běžeckých bot v zimě

Výrobci říkají: pračka, sušička a topení jsou pro běžecké boty tabu! Tabu jsou z těchto důvodů: poškozují tlumící prvky, plasty křehnou a rozlepují se lepené spoje. Takže pokud máte běžecké boty zasviněné, tak byste je měli nejdříve nechat oschnout, budou se vám pak lépe odstraňovat zbytky bláta. Sušení urychlíte, když boty vycpete novinami. Pak boty oklepejte. Pokud jde o svršek, tak nejlépe poslouží, jsou-li již boty suché, kartáč. Pokud jde o mě, tak v zimě se mi nejlépe osvědčilo běhání ve sněhu. Je-li čerstvý a čistý, září po proběhnutí několika stovek metrů v něm boty naprostou čistotou. Doma už je jen vycpu novinami, ty po hodině vyndám a boty nechám doschnout. Druhý den udělám to samé s dalšími. Třetí den si můžu zase vzít ty první, protože už jsou zcela suché. Vybíhat v dosud vlhkých botách se též nedoporučuje, neboť hrozí poškození svršku, švů i lepení.

Je dobrý nápad běhat v zimě v tretrách?

Tak to ani náhodou. Jedině v závodě, ale i tam je třeba tuhle variantu velmi zvažovat podle toho, po jakém povrchu se poběží. Na běžný trénink zcela postačí trailové boty, které si poradí jak se sněhem, tak s blátem. Jsou-li podmínky zvláště „klouzavé“, tak spíš než tretry bych vám doporučil trailové boty, jejichž podrážky jsou opatřeny krátkými titanovými hroty, případně nesmeky.

Když jdu běhat na pás, na co si dát pozor?

Zatímco venku se musíte při každém kroku aktivně odrazit od země, tak při běhu na páse je to tak, že pás se pohybuje pod vámi. Takže vy vlastně běžíte na místě a běžecký krok je spíše pasivní. Abyste míru zátěže přiblížili té, jakou jste při běhu nuceni překonávat venku, je třeba, abyste si sklon pásu nastavili cca na 1 – 2%. Záleží na tom, do jakého fitness centra se dostanete, jaké běžecké pásy tam budou. U lepších typů si budete moci navolit program, který vám dovolí odběhat stejný trénink jako venku, tedy včetně intervalů, kopců apod.

ČEZ RunTour je v cíli, nádhernou tečku za sezonou udělal vyprodaný závod u Brněnské přehrady

ČEZ RunTour je v cíli, nádhernou tečku za sezonou udělal vyprodaný závod u Brněnské přehrady

To byl finiš! Letošní ročník oblíbeného běžeckého seriálu ČEZ RunTour je u konce – poslední závod této sezony si více než dvě tisícovky běžců užily v sobotu 2. listopadu u Brněnské přehrady, kde si medaili pověsili na krk začátečníci, rekreační běžci i reprezentanti či olympionička z Londýna.

Michal Včeliš – BEEPIC

Při třináctém ročníku populárního rodinného seriálu se běžci mohli proběhnout celkem v osmi nádherných lokalitách po celém Česku. V Brně se přitom mělo závodit už v září, masivní deště ale donutily pořadatelský tým z agentury VML oblíbenou akci odložit.

Díky tomu udělala právě moravská metropole tečku za vydařenou sezonu, během které byla naprostá většina závodů vyprodaná. A platilo to také v Brně, kde se běželo po atraktivní trati – od ikonické bílé kotvy se běžci vydali přes přehradní hráz na malebné cesty k hladině přehrady.

První starty patřily dětem, na které čekaly jejich Lupilu dětské běhy na 500 a 1000 metrů. Po nich už se začali pod šedivou startovní bránu rovnat velcí i malí účastníci Rodinného závodu RUN 3 KM. Jeho vítězi se stali Ondřej Michalec (9:59) a Hana Urbánková Alfery (10:59). Co do počtu účastníků nejoblíbenější PUMA RUN 5 KM ovládli Jiří Homoláč (15:40) a Kateřina Králová (20:22), která byla jen o necelou vteřinu rychlejší než Jana Kovandová. Jiří Homoláč se pak radoval z triumfu i při prestižním závodu ČEZ RUN 10 KM, když běžel za 33:09. Mezi ženami byla nejrychlejší slovenská maratonkyně a olympionička Katarína Pejpková (35:48).

Závodilo se také ve štafetách, které běžely desetikilometrovou trať. Jako první byla v cíli sestava Gymnázia Matyáše Lercha, která v rámci projektu Běž za školu získala titul Záškoláci regionu a odměnu 30 tisíc korun pro svou školu od společnosti Lidl.

V cíli čekalo na všechny účastníky bohaté zázemí se sprchami, skvělým jídlem z Lidl menu nebo soutěžemi o špičkové boty Puma. Úlevu od bolesti našli u odborníků z FyzioToncar & Formthotics a odpočinuli si v relax zóně od O2.

Zapotit se pro dobrou věc

Všichni účastníci závodu ČEZ RunTour udělali v Brně dobrý skutek – zaplacením startovného totiž přispěli 50 korun Nadaci Leontinka, která pomáhá nevidomým.

S mobilní aplikací EPP – Pomáhej pohybem se sportovci po celém Česku mohli opět zapojit do charitativního projektu z regionu, ve kterém se závod koná. Tentokrát byl zařazen projekt Automobil pro Maxíka. Ten vznikl ve spolupráci se spolkem Zpátky do života, který podporuje pozůstalé rodiče a jejich nezaopatřené děti hledající cestu zpátky do života po úmrtí jednoho z partnerů. A podařilo se vyběhat částku 120 tisíc korun na automobil pro nechodícího Maxíka, jehož maminka s ním nyní velmi komplikovaně dojíždí na terapie a léčbu.

Letošní sezona ČEZ RunTour je u konce. Už nyní se ale můžete registrovat na závody v roce 2025 – jejich seznam najdete na www.run-tour.cz. Tak neváhejte a zajistěte si své místo ve startovní listině. Protože s ČEZ RunTour #JERADOSTBĚŽET.

Nebojte se hladu, chladu ani bolesti, jsou kamarádi

Nebojte se hladu, chladu ani bolesti, jsou kamarádi

Kdyby člověk nebyl líný, jedl jen to, co si uvaří, uvaří si jen to, co si sám nakoupil, nakoupil si jen suroviny a nikoliv polotovary, zmizela nebo minimálně by ubyla spousta nemocných, jejichž počty dnes medicíně přerůstají přes hlavu.

Za většinu civilizačních nemocí může lenost a strach z hladu

Máte pravdu, ten nadpis je nadsazený, ale ne tak moc, jak se na první pohled zdá. Uznávám, že jsou nemocní, kteří svou nemoc podědili, přesto těch, kteří si svou nemoc spískali sami, je většina. 

Taky máte tak „rádi“ takováto jednoznačná tvrzení? Že ne, tak proč jim ksakru tolik lidí nalítává?

Hitem doby je nyní pšenice a lepek. To jsou hlavní zabijáci, pak samozřejmě cukr. Není tomu tak dávno (a bohužel většina „odborníků“ na výživu žije v tom bludu dodnes), co byl nejhorším zabijákem tuk a vajíčka, respektive cholesterol. 

Čert aby se v tom vyznal, chudák pak normální člověk, který chce mít hlavně svůj klid a všechno jasně dané černé na bílém, tedy spíš chce jasně vědět, co je černé a co bílé, aby nemusel moc přemýšlet a taky, aby se zbavil rozhodování za sebe sama, protože pak by se nemohl na nic a na nikoho vymlouvat.

Chápu, že když se člověk věnuje tomu, kde všude je pšenice prospěšná, napíše knihu, kde složí pšenici hold za záchranu lidské populace. Chápu, že když se člověk věnuje výzkumu toho, zač všechno pšenice – potažmo lepek – může, nakydá na pšenici tolik hnoje, že při pouhém zvuku jejího jména se člověk osype.

Největším problémem současného člověka však není pšenice, kukuřice, cukr, tuk, cholesterol, i když samozřejmě na světě působí dnes člověku spousty zdravotních problémů a tím i problémů sociálních, finančních, duchovních, lidských. Největším problémem současného člověka je člověk sám. Tenhle problém se táhne s člověkem po celou dobu jeho existence. Člověk sám si může za všechno, co se mu v historii stalo, co se mu v jeho životě stane. 

Tím problémem je lenost, která člověka donutila k tomu začít přemýšlet a vymýšlet. Přemýšlet nad tím, jak si život usnadnit, aby se mohl věnovat bohulibějším činnostem než je jen obstarávání potravy, případně kde se uložit na noc, aby byl chráněn před rozmary počasí a divou zvěří. Lenost pak doprovodila jako věrná společnice pohodlnost. 

Pohodlnost společně s leností přiměla člověka vymýšlet stále fikanější vynálezy, aby nemusel hnout brvou, aby mu stačilo jen pomyslet a věci se daly do pohybu. Paradoxní na tom je, že tuhle vlastnost měl člověk od nepaměti. Říká se jí víra. Nepleťte s vírou v Boha. Teď mluvím ve víru v sebe, ve své schopnosti, ve své dovednosti, v to, že jsem schopen se o sebe a o své nejbližší postarat – aktivně postarat. To samozřejmě vyžaduje aktivní přístup k životu.

Kde se stala chyba

Chyba se stala ve chvíli, kdy člověk delegoval schopnost postarat se sám o sebe na druhé. Na ty, co mu naslibovali, že za to či ono jej zbaví všech starostí. Můžeme říci, že to byla taková první směnka – úpis, upsání se ďáblu, protože o to přesně jde. Člověk by měl být velmi obezřetný, než upíše svůj život za hrstku rýže (tím to začíná), či za hypotéku (tím to končí), protože tím dává tomu, s nímž smlouvu podepisuje, nad sebou moc. 

A teď se můžeme v klidu zase vrátit na začátek, k naší pšenici, kukuřici, cukru, tedy surovinám, které pomohly globalizovat svět, neboť jejich pěstování (s pomocí moderní chemie a genetiky) je velmi jednoduché. Stejně jednoduché je pak i zpracování a uchovávání. To u takového tuku a vajec až tak jednoduché není, ty už musíte uchovávat minimálně v chladu (takže jsme je uložili na pár desítek let k ledu). 

Chcete být zdraví? Vařte a jezte suroviny, ne polotovary a hýbejte se

Ne, nebudu teď brojit proti ničemu, každý útok je totiž předem odsouzen k protiútoku a to životu neprospívá. Životu prospívá pouze spolupráce, spolupráce pak znamená, že se každý podle svých schopností a dovedností zapojí, aby přispěl svou špetkou do společné sýpky. Že vám to zní utopisticky, socialisticky, ba přímo komunisticky? Ale jděte, copak vám tu říkám, že všichni máme stejné panděro, tudíž stejné potřeby? Přátelé, nemáme a víte proč? Protože každý z nás je výjimečný, je jedinečný, tudíž každý z nás k naplnění svého života potřebuje něco jiného. Někdo z nás je tu proto, aby dával útěchu, jiný je tu, aby dával radost, jiný má radost, když vypěstuje krásnou zeleninu, urodí se mu v sadě, chová zdravý skot, prasátka, drůbež, a může je nabídnout těm, co by si s tím sami nevěděli rady. Jiný rád poslouží druhým. Zkrátka život nás obdařil ve své jedinečnosti takovými vlastnostmi, abychom mohli žít v komunitě poskytující vše, co potřebujeme. 

Že jsem nějak v tom všem zapomněl na pohyb? Nezapomněl, ten je totiž (nebo by měl být) ve všem, co činíme, jen my jsme si vymysleli tisíce pomocníků, abychom jej ze svého života vyloučili, a pak se divíme, že zaživa umíráme. 

Vraťte do svého života alespoň 40 minut pohybu denně a zdraví a vitalita se vám vrátí

Cítíte-li se bez života, věčně unavení, naštvaní, frustrovaní, stresovaní, vraťte do svého života pohyb, nemusíte začít hned běhat, plavat, jezdit na kole, cvičit, stačí, když začnete chodit nakupovat pěšky a začnete chodit na procházky, časem zjistíte, že se vám nohy chtějí tak nějak samy rozeběhnout.

Přeji vám šťastný života běh!

Běž, najdi, poznej své dítě a pak běžte spolu světem dál a dál

Běž, najdi, poznej své dítě a pak běžte spolu světem dál a dál

Člověk je legrační, dost často hledá to, co má přímo před nosem, daleko v nekonečnu.

I když v případě absolutního klidu, vyrovnanosti, smíření, spočinutí v absolutní nečinnosti, kdesi hluboko, přehluboko v nekonečných tišinách své duše, svého vědomí i podvědomí, se vlastně o nekonečno jedná.

Problém je, že to nekonečné nenajdeš na žádné mapě, neboť mapy duší neexistují. Možná že i existují, ale jsou stejně proměnlivé jako písečné duny. To podle toho, co zrovna prožíváme a jak to s námi lomcuje.

Položili jste si někdy otázku:

Nastane někdy chvíle, kdy zavládne absolutní mír?

Myslíte si, že na tuto otázku existuje kladná odpověď?

Většina nejspíš odpoví, že ne, že vždy budou na světě místa, kde bude bojovat jeden proti druhému. A přesto, i když to vypadá jako naprostá utopie, má svět šanci tuhle chvíli zažít! Předpokládá to splnit jeden jediný úkol, a to každým člověkem žijícím v tu chvíli na Zemi, či budou-li v té době žít lidé i na jiných planetách, tak kdekoliv ve vesmíru. Tou podmínkou je, že každý člověk najde odvahu nahlédnout hluboko dovnitř sebe, aby poznal sebe sama, takový, jaký je a aby se takový bezvýhradně přijal.

Může Česká republika zažít chvíli, kdy všichni potáhneme za jeden provaz?

Zajisté může! Bude to však chtít splnit výše uvedenou podmínku.

Proč nestačí na světě nastavit systém tak spravedlivý, aby jej přijali všichni?

Je to jednoduché, žádný systém vlády, byť by byl sebespravedlivější, nemůže fungovat prostě proto, že je postaven na obecnosti a nezahrnuje v sobě prvky jedinečnosti.

Přitom každý člověk je jedinečný, je výjimečný. Tato výjimečnost je nám dána proto, abychom ji jeden každý z nás rozvíjel a nabídl ostatním, to je jediná sociální spravedlnost na světě a ta jasně říká: obětuj svůj život druhým! Oběť přitom v tomto kontextu neznamená položení se na oltář, abych druhé ochránil. Oběť znamená dání sebe celého ve prospěch celku.

Vím, v současném systému fungování světa lidí to zní jako hodně velká fantasmagorie. Souhlas. Ale je to jediná cesta, jak dosáhnout, aby v České republice, nebo chcete-li v celém světě, jednou táhli všichni za jeden provaz, aby lidé na celém světě směřovali ke společnému cíli – MÍRU.

Mír neznamená jen klid zbraní, ale především mír v duši, mír v mysli.

Co si takhle udělat nejdříve 1 hodinu, pak 2 hodiny, 3 hodiny…, jeden den…, bez všech médií. Prostě vypnout proud, rádia, televize, mobily, počítače, hodiny a hodinky…, vše, co přináší zprávy nebo vytváří jakýkoliv hluk a setrvat v naprostém tichu, kdy budeme slyšet jenom svůj dech, poběžíme-li, tak jenom ozvěnu svých kroků a svůj dech…

Monotónnost našeho dechu a našich kroků nás nasměruje hluboko dovnitř nás, do míst, kde jsme nikdy nebyli. Do míst, kde objevíme bílé, naprosto ničím neposkvrněné, jako bychom se dívali do mlhy, hebké, ale na rozdíl od mlhy neuvěřitelně teplé, místo.

Tím místem je naše duše. Když se soustředíte ještě více do jejího středu, objevíte v ní svůj přesný obraz, ale ne současný, ale obraz dítěte, které se právě zrodilo, které poprvé kouká otevřenýma očima na svět. Ty oči jsou čisté, jantarově čisté, bez poskvrnky.

Najednou vás ty oči zahlédnou, podívají se upřeně na vás a vy ztuhnete hrůzou a někdy i hnusem, neboť v tu chvíli uvidíte sebe tak, jací jste právě teď. Ten pohled je velmi drsný, ne však pro každého, ale mohu vás ubezpečit, že nikdo, ani ten „nejčistší z nejčistších“ neodejde z tohoto prvního setkání bez toho, aby se svého pravého obrazu lekl.

Vyděsil jsem vás? Proč? Cožpak jste až dosud nevěděli ve skrytu duše, jaký život vedete, jací ve skutečnosti jste? Ale běžte! To, že jste si až do této chvíle hráli na dokonalé, z vás ještě dokonalé neučinilo, ba právě naopak.

Čím více jste se tak snažili vystupovat, tím víc jste cítili, tím větší obavu jste měli, že vás někdo někdy prokoukne. Zkrátka, že to praskne. Není lepší si tedy udělat tu chvilku a podívat se sám sobě do očí?

Ten pohled do svého nitra, do očí svého dítěte vám poskytne ještě jeden pohled. Pohled z druhé strany, kdy uvidíte v těch samých očích svou cestu, to, proč jste byli na svět vysláni, s jakým úkolem, s jakým posláním.

Už najednou nebudete muset řešit otázky: Proč jsem tady? Co tady pohledávám? Co tu mám probůh dělat? Tím jediným pohledem dostanete odpověď na všechny tyto své otázky. Ta odpověď bude pro vás natolik inspirující a radostná, že v tu chvíli zapomenete na tu prvotní hrůzu a vrátíte se zpět ze sebe plni síly, odhodlání a elánu uskutečnit svůj ÚKOL, obětovat se pro druhé, nabídnout druhým své služby!

Pravda, druzí budou mít najednou pocit, že jste se zbláznili, jen vy však budete vědět, že BLÁZNY jste byli až do teď!

Vítejte v ŠANGRILA.

Proč se vyplatí hýbnout kostrou

Proč se vyplatí hýbnout kostrou

Ač to tak stále nevypadá, skutečné jaro jednou zase přijde, a byť se to zdá dnes hodně daleko, s ním i odložení svršků, které v plné „kráse“ odhalí naše karosérie – těla. Ten pohled může být pozitivní, stačí už od teď hýbat kostrou.

U někoho to bude pohled příjemný, u někoho méně, u někoho veskrze negativní.

Teď se tedy nabízí otázka: „Co s tím?“ Lze to vyřešit změnou jídelníčku, neboť jídlo je nejsilnější přírodní droga.

Ano, droga, vždyť má všechny účinky a vlastnosti, které se připisují drogám, třeba: ovlivňuje různorodost našich myšlenek, naši náladu, vnitřní energii a kreativitu.

Jídlem si můžeme vyprodukovat hormony štěstí, optimalizovat svou výkonnost.

Jídlo dokáže dát naší náladě křídla, ale také má vliv na rychlost našeho stárnutí.

Když se nad tím zamyslíte důkladněji, zjistíte, že jídlo má naprosto stejný vliv na naše zdraví, náladu, psychiku, výkonnost… jako pohyb.

Zkrátka a dobře, ať si to připouštíme či ne, tak pokud jedno či druhé v našem životě chybí či přebývá, není to dobré – není to zdravé.

Takže je jasné, že chce-li být člověk v pohodě a zdravý, měl by si užívat jak jídla, tak pohybu, a oboje by mělo být v rovnováze, nebo-li příjem by měl odpovídat výdeji, a to jak svým množstvím, kvalitou, tak pestrostí.

Asi není nic divného, když mnoho lidí říká, že běhá, aby se mohlo dobře najíst – vždyť je to naprosto přirozené a normální. Nastartuj během svůj imunitní systém.

Napadlo vás: „Proč je na světě stále více lidí, kteří mají sníženou imunitu?“ Ano? A položili jste si otázku, proč tomu tak je?

Přitom odpověď se přímo nabízí a zní: Za posledních 30 let ubylo v životě člověka v průměru 40 minut pohybu denně.

Přitom nejde jen o chůzi či běh, ale i o to, že spoustu práce, třeba v domácnosti, za člověka dělají stroje (pračka, myčka, kuchyňský robot, sekačka na trávu, sněžná rolba…).

A co to má jako společného se snižováním imunity?

No třeba to, že když se budete jen 30 minut hýbat, vyroste ve vašem těle o 31% více buněčných zabijáků, kteří se dokáží vypořádat se všudypřítomnými bakteriemi a viry, dokonce i s rakovinovými buňkami.

To už stojí za to si trošku projít, zaběhat, či jinak hýbnout kostrou, co říkáte? 

Elixír mládí

Elixír mládí

Lidé odpradávna hledají elixír mládí a přitom jim doslova a do písmene leží pod nohama. Tím elixírem je pohyb.

Výzkumný projekt, do nějž bylo zařazeno 10 000 mužů, zjistil, že ve skupině těch, kteří se pravidelně nehýbali, předčasně zemřelo 3x více mužů, než v té, v níž se účastníci pravidelně hýbali.

Jestli vás to zaujalo a napadla vás otázka:jaký čas musí člověk týdně věnovat pohybu, aby se dožil většího věku?, tak čtěte dál.

15 minut volného běhu denně nestačí, ale 30 minut běhu denně již ano.

Jinak řečeno: dlouhý život vám garantuje pohyb, při němž spálíte mezi 1500 – 3000 kcal týdně!

Takovému tréninku odpovídá, s přihlédnutím k váze člověka, když během týdne absolvuje: 1 hodinu na lyžích; bude hrát hodinu fotbal; 2 hodiny běhat; 2 hodiny plavat; hrát 2 hodiny badminton; 3 hodiny tenis; 4 hodiny stolní tenis; 4 hodiny tancovat; 4,5 hodiny rychlé chodit; 5,5 hodiny golfu nebo 9 hodin pomalé jízdy na kole.

Ale pozor!, neberte to tak, že toto všechno musíte absolvovat během jednoho týdne.

To rozhodně ne, to by vás nejspíš zabilo.

Spálení 1500 kcal přestavuje vždy daná doba u dané aktivity.

Podle výše uvedených informací si pak můžete jednotlivé aktivity v týdnu nakombinovat, abyste sobě, svému tělu, své hlavě i své duši, učinili život pestřejší a zábavnější, protože i o to se na jevišti života hraje.