Běhání v jiném stavu a běhání s kočárkem

Běhání v jiném stavu a běhání s kočárkem

Běhat s bříškem, tedy neustále ve dvou, je určitě krásný pocit. Má však svá specifika, která je dobré mít vždy na zřeteli. Ve své podstatě jsou podobná těm, které je třeba dodržovat i když neběháme s „outěžkem“, ale v tomto stavu nejde jen o nás, ale i o další život.

 Mnohé těhotné ženy si v souvislosti s běháním pokládají nejčastěji tyto otázky: „Jak, rychle, jak často, jak dlouho, neublíží běh mému děťátku?

Je běhání v průběhu těhotenství zdravé?

Jestliže žena běhala již před začátkem těhotenství, není žádný důvod, aby v těhotenství neběhala. Běh jí pomůže, aby se cítila dobře a měla dobrou náladu. Pro podporu běhání žen v těhotenství se vyjadřují i závěry mnoha studií, které říkají, že prostřednictvím běhání se může snížit riziko těhotenské cukrovky. Na druhou stranu se však nedoporučuje v době těhotenství s běháním začínat.

Do kterého týdne těhotenství je zdravé běhat a v jakých objemech?

V době těhotenství byste neměly pomýšlet na nějaké vrcholové sportovní výkony. Také byste již neměly běžet maraton. Pokud běháte již dlouho, tak můžete běhat prakticky každý den, váš trénink by však neměl trvat o moc déle než hodinu.

Na začátku těhotenství, cca do 18. týdne, by týdenní objem v žádném případě neměl překročit 7 hodin běhu, neboť při vyšším zatížení stoupá riziko potratu! Mnohé ženy se domnívají, že na začátku těhotenství mohou ještě běhat naplno, ale to je naprosto špatně.

Kdykoliv během těhotenství platí, že jakmile vás někde něco začne tlačit, měly byste zpomalit nebo úplně zastavit. Prostě břicho řídí váš běh!

V žádném případě byste neměly přeslechnout signály svého těla, v době těhotenství je to obzvláště důležité, neboť tyto signály nemusí vždy vysílat jen vaše tělo, ale i tělíčko vašeho dítěte. S tímto mají největší problém výkonnostní běžkyně, které jsou zvyklé v zájmu dosažení co nejlepších výsledků překračovat své hranice.

A co intenzita tréninku?

Většina studií uvádí, že v době těhotenství by vaše tepová frekvence neměla dlouhodobě překračovat při běhu 140 tepů za minutu. Angličtí odborníci před krátkým časem zveřejnili nová doporučení ohledně tepů vztažených k věku těhotných žen. Doporučují:

  • pro ženy do 20 let maximální tepovou frekvenci 155 tepů za minutu
  • pro ženy do 29 let maximální tepovou frekvenci mezi 135 – 150 tepy za minutu
  • pro ženy do 39 let maximální tepovou frekvenci mezi 130 -145 tepy za minutu
  • pro ženy přes 40 let maximální tepovou frekvenci mezi 125 -140 tepy za minutu

V každém případě jsou chodecké pauzy dobrým nástrojem k tomu, jak dostat tepovou frekvenci dolů.

Má z matčina běhání něco i dítě, které nosí?

Ne přímo, avšak tím, jak při běhu stoupá tepová frekvence matky, stoupá i tepová frekvence dítěte, takže vlastně trénují spolu.

Může mít běhání matky vliv na to, že její dítě bude špičkovým běžcem či běžkyní?

No, zatím byla na toto téma provedena jenom jedna studie, která prokázala, že u dětí matek, které byly v těhotenství hodně aktivní, byly daleko více vyvinuty nervové spoje než u těch, jejichž matky byly v době těhotenství pasivní.

Bohužel tato studie se prováděla zatím jenom na myších. Na druhé straně, dotazy u matek, které porodily více potomků, bylo zjištěno, že děti, které porodily poté, co v době těhotenství sportovaly, se vyvíjely rozdílně podle toho, jak ony byly v těhotenství sportovně aktivní. Takže je docela možné, že si nějakého nového Emila Zátopka svým běháním v těhotenství vyběháte.

Je třeba si brát v době těhotenství na běhání pití?

Přestože jsme výše uvedli, že celkový objem by neměl přesáhnout cca 7 hodin týdně, což by mohlo mnohé nastávající maminky vést k tomu, že na tak krátkou dobu není třeba si brát na běhání vodu, přesto by si ji brát měly. A to z toho důvodu, že těhotné ženy se dostávají rychleji do problémů s krevním oběhem. Snažte se tedy vyvarovat pocitu žízně, ten totiž už signalizuje nedostatek vody v těle. 

Možná vám pomůže jeden osobní příběh těhotné maminky, která uvádí, že v době těhotenství ve zvláště horkých letních dnech místo běhání zařadila do svého tréninku aqua jogging. O svých pocitech při něm pak říká: „Bylo to pro mě velmi příjemné, voda mě ochlazovala a bříško jsem při něm nepociťovala jako těžké.“ 

Během těhotenství výrazně stoupá váha, to přináší vyšší zatížení kloubů, měly by proto těhotné ženy spíše běhat na měkkém povrchu?

Měkký podklad je sice dobrý pro klouby, ale současně také stoupá riziko zvrtnutí nohy, protože úpony a vazy jsou vzhledem k vyšší váze přednatažené. To samé pak platí i po porodu, neboť při porodu tělo vylučuje hormon relaxin, který činí svaly a šlachy uvolněné (aby se mohly více natáhnout), aby vám ulehčil vlastní porod. Při běhání pak uvolněné vazy zvyšují riziko poranění. 

Je třeba to však vyzkoušet, a pokud budete běhat na měkkém povrchu, tak dbejte na to, aby byl maximálně rovný a neskrýval žádné nerovnosti (třeba zakryté listím). 

Vyšší váha po porodu, vytahané bříško „nutí“ ženy začít sportovat co nejdříve. Jak by měl trénink vypadat?

Mnoho žen chce po porodu co nejdříve vystartovat, aby shodily pár kil, která jim po porodu ještě zůstala, a chce vypadat co nejdříve šik. To je zcela pochopitelné. Přesto radíme k obezřetnosti, začínat pomalu a zvolna a spíše než s běháním začít třeba s chůzí, Nordic Walkingem, cvičením ve vodě, jízdou na kole nebo rotopedu. To má navíc tu výhodu, že při tom nedochází k otřesům a je méně zatěžováno pánevní dno.

Jak dlouho po porodu je vhodné začít běhat?

Optimální doba, kdy je zdravé po porodu začít s běháním, je 6 týdnů. Dobře trénované běžkyně mohou začít s lehčím běžeckým tréninkem již po 4 týdnech. Kdo začne běhat příliš brzy, riskuje, že svaly pánevního dna se ještě nestačily dostatečně zpevnit, což může vést i k inkontinenci a to dokonce ještě i po mnoha letech po porodu. Rovněž vám to může způsobovat problémy v oblasti kyčlí, rozhodit váš krok a následně způsobit další problémy s tím spojené. 

Kdy začít s běháním po císařském řezu?

Z toho důvodu též doporučujeme zařadit do svého tréninku cvičení na posílení svalů pánevního dna. Rádi bychom zde vyvrátili i jeden mýtus, týkající se porodu císařským řezem. Mnoho žen se domnívá, že po takovémto porodu mohou začít trénovat dříve, protože svaly pánevního dna byly při porodu „císařem“ méně zatíženy. To však není tak docela pravda, protože tyto svaly nejsou zatěžovány jen při porodu, ale i celých 40 týdnů těhotenství. Navíc se musí zcela zahojit jizva.

Šest týdnů po porodu je minimální pauza, není dobré ji zkracovat!

Výkonnostní běžkyně mívají pocit, že by mohly začít s běžeckým tréninkem dříve než po šestinedělí. Přinášíme vám zkušenosti jedné z nich, která to zkusila po 5 týdnech. Hned při prvním běhu zjistila, že svaly pánevního dna jsou ještě uvolněné a že běh jí nepůsobí tu radost, co by měl. Takže nejdříve začala indiánským během, kdy střídala 1 minutu chůze s 1 minutou běhu, další týden pak již střídala 2 minuty chůze s 2 minutami běhu a za 14 dní již v pohodě a s radostí uběhla v kuse 10 kilometrů.

Jak běhat s kočárkem

Novopečení rodiče často řeší, jak plnit úlohu matky a otce a při tom nepřijít o zážitek z běhání. Už nemusí, stačí se do toho opřít a můžete vyběhnout. Jak, ta to se podívejte zde.

Jaké jsou vaše silné či slabé běžecké stránky

Jaké jsou vaše silné či slabé běžecké stránky

Běháte-li jen sami pro sebe, pro dobrý pocit, tak tenhle článek můžete klidně přeskočit a vybrat si na Běžecké škole nějaký jiný. Ale upřímně – kdo, když jednou začne běhat, nezatouží zjistit, na co má, nezatouží zjistit, jaké má pro běh předpoklady?

Jaké máte předpoklady pro běh

Jak na tom jste ve srovnání s ostatními

Začněte tím, že si přidělíte známku od 1 do 5, jak na tom podle vás (ale nešvindlujte) jste ve srovnání s ostatními. Máte to? Fajn, teď si vás trošku rozebereme, abychom zjistili, jak jste schopní být k sobě objektivní.

Vrozené předpoklady

otázka

ANO

NE

Raději běhám silově, preferuji delší krok než kadenci

Čím kratší trať, tím lépe

V tréninku mám raději (a také mi lépe jdou) kratší intervaly, než delší

Na konci tréninku mi zbývá většinou více sil, než mým tréninkovým partnerům

Dokáži provést dřep/leg-press a s větší zátěží než většina lidí mého věku

Mám raději delší závody

V kopcích jsem jako doma a běhám je lépe než většina mých vrstevníků

Mám rád týdny s vysokým tréninkovým objemem

Při běhu mám krátký a rychlý krok

Vždycky mi šly lépe sprinty než vytrvalecké tratě

Ve většině sportů mívám na konci více sil než ostatní

Jsem svalnatější než většina běžců/běžkyň v mém věku

Běh ve složitém terénu mi jde lépe než jiným

Mám raději krátké intenzivní tréninky

Při závodech na dlouhou vzdálenost jsem si jistý/jistá svou vytrvalostí

Vaše předpoklady pro běh – hodnocení

V každé skupině (síla, rychlost, vytrvalost) si spočítejte počet kladných odpovědí a hned budete objektivně vědět, na jaký typ běhání máte předpoklady a v kterých běžeckých disciplínách se budete nejspíše vždy trápit.

Schopnost

Síla

Rychlost

Vytrvalost

počet bodů celkem

otázky číslo (1, 5, 7, 12, 13)

otázky číslo (2, 3, 9, 10, 14)

otázky číslo (4, 6, 8, 11, 15)

Výsledek testu však neberte jako dogma, když budete trénovat své silné stránky a posilovat slabé, i ve svých slabých běžeckých disciplínách můžete být lepší než mnozí vaši vrstevníci. Talent totiž vždy neznamená, že budete za outsidery nebo předem vítězi. U mě to bylo tak, že na dráze jsem měl nejraději 800 a 1500 metrů, a nejlepších výsledků jsem dosáhl v ultramaratonu.

Zapamatujte si

Za úspěchem v kterémkoliv sportu, v běhu nevyjímaje, stojí správná kombinace:

  • vytrvalosti – schopnosti odolávat únavě
  • síly – schopnosti vyvinout svalovou sílu
  • rychlosti – schopností těla pohybovat se rychle a efektivně

Vytrvalci nemusejí disponovat velkou silou, každopádně se však neobejdou bez rychlosti a výborné vytrvalosti. Proto je v běžeckém tréninku věnována taková pozornost obecné vytrvalosti, ale i speciálnímu tempu. Chcete-li se však věnovat čím dál tím oblíbenějším trailovým běhům (přespolákům), bez ohledu na jejich délku, je třeba, abyste se v tréninku zaměřili i na sílu, tempo a rychlost. Rychlost vám ušetří energii v závodním tempu. Tato specifická kombinace je jedním z důvodů, proč je běžecký trénink (jde-li člověku o výkonnost – o časy) tak náročný. Na druhou stranu jej však činí pestrým a hravým. 

Výše uvedený profil přirozených předpokladů, pokud si jej vyplníte, vám řekne, jak na tom jste. Dosáhnete-li u některé schopnosti 4 – 5 bodů, pak věřte, že je to vaše silná stránka. Pokud dosáhnete 4 – 5 bodů ve všech třech schopnostech, pak vám gratuluji – jste univerzální běžec, respektive běžkyně. O tom, jestli však budete úspěšní, nerozhoduje jen fyzická stránka věci, ale mnohem častěji psychika – vaše hlava, na to se podíváme příští týden.

Rok a 3 měsíce běhání s Milošem

Rok a 3 měsíce běhání s Milošem

Pravdou je, že se člověku nechce věřit, že když bude v tréninku běhat pomalu, bude to pomalu pořád rychlejší. A s tím se začne zrychlovat i ve chvílích, kdy mu jde o výkon. Ale fakt to funguje.

Martin Hradský

Je 23. února 2025, přibližně za hodinu bude poledne. Slunce nad Neapolí příjemně hřeje, sem tam jej zakryjí šedivé mraky. Já však Slunce ani mraky nevidím. Minul jsem 18. kilometr a vbíhám do tunelu. Táhlé, přibližně kilometrové stoupání. Slyším rachot ventilátorů, které za běžného provozu vyhání spaliny benzínu a nafty ven z toho dlouhého komínu. Kdybych zavřel oči, vzpomínky mě položí na záda a znehybní. Také bych byl v tunelu. Jen bych jej projížděl vleže na zádech. Magnetická rezonance. Zvuky otáčejících se magnetů. Proč se mi zrovna tohle vybavilo? Asi proto, abych nezapomněl poděkovat. Za to, že mohu. Hýbat se, běhat… Srdce mi buší jako o závod, probíhám cílem. Teď už neběžím, ale jdu. Kolem mě je hodně radosti. Běžci právě dobíhající do cíle. Někteří jen zvedají ruce. Jiní i radostně křičí. Tečou jim slzy. Mně běží hlavou myšlenky na nekonečno. Splnil se mi sen, uběhnout půlmaraton pod 2 hodiny. Něco pro mě právě končí a nové může začít.

V říjnu 2023 jsem se přihlásil do programu „Rok běhání s Milošem Škorpilem“. To jsem „běhal“ přibližně rok. Chtěl jsem se více hýbat. V práci hodně sedím. Buď v kanceláři nebo v autě. Vlastně mě inspirovala moje partnerka Petra. Ta už tou dobou zvládla několik závodů různých délek. Společně jsme se registrovali na vánoční běh na 5 km (já do té doby běžel jen čtyřikrát a nejdále 3,2 km), potom na valentýnský běh na 11 km (druhý den jsem téměř nemohl chodit, přátelství se schody na čas skončilo) až k půlmaratonu na podzim 2023 v Hradci Králové. Můj první půlmaraton a já jej celý uběhl. Byl jsem pyšný i na výsledek 2:22:46. To už jsme poněkolikáté sledovali „Partu maraton“ na ivysílání ČT. Hrdinové Party maraton nám byli blízcí. Také neprožívali u běhání jen vzlety. Také je občas něco bolelo. A pak ten Miloš, klidný, přátelský, vždy se snažící jim pomoci nebo jen předávat lásku k pohybu. Řekli jsme si, že bychom je rádi potkali. Pak následovalo první setkání s Milošem.

V Sokolově, na asfaltovém okruhu jsme se společně proběhli. Dostali jsme spoustu rad, co zlepšit. Nebylo to jen o běhání. Také jsme si povídali a bylo to moc fajn. Byl přesně takový, jak jsme jej „znali“ z televize a jeho videí. Věděl jsem, že chci Miloše za trenéra. Jeho přístup mi seděl už před tím, než jsem jej potkal naživo.

Dnes je to 15 měsíců od prvního „Roku běhání s Milošem Škorpilem“. Kam jsem se posunul? Potvrdil jsem si, že v životě je nejdůležitější cesta k rovnováze. Žijeme v duálním světě. Vše má dva póly. Noc a den, černá a bílá, teplo a chlad, rozum a cit. V rovnováze jsou misky vah vyrovnány. Naše vědomí se rozšiřuje, dualita mizí a my se stáváme jednotou, do které od velkého třesku znovu putujeme. Naše vědomí se rozšiřuje. To se nám může stávat i při běhání. Jakmile se srovná dech a tepová frekvence, běžíme vyrovnaným tempem. Pak můžeme třeba jen na chvíli vnímat, že jsme součástí krajiny, majestátnosti stromů i zpěvem ptáků. Že plyneme, jak ta řeka, na jejímž břehu zrovna běžíme. V tu chvíli vítězíme a není poražených. Nevím, zda to máte podobně, ale já se Vám přiznám. Pro mě je při běhu i čas na modlitbu. V mém podání je to vyslané přání za lepší svět. Za zmoudření… nás lidí. Abychom více tvořili, méně bořili.

Vrátím se ještě jednou k otázce „Kam jsem se posunul?“ Tentokrát z pohledu výsledků a zlepšení, ke kterým mě Miloš přivedl. Mám od něj již druhý běžecký plán, který se průběžně upravuje. Je to harmonogram tréninků a jakási běžecká mapa, podle které postupuju. Můj běžecký plán je orientovaný na půlmaraton. Ten jsem před vstupem do Milošova ročního běžeckého programu zaběhl za zmíněných 2:22:46. Po roce běhání s Milošem jsem jej uběhl za 2:09:12. Zlepšení tedy o 13 minut. O další tři měsíce později za 1:59:06. O 10 minut rychleji. Pro ty z vás, kteří máte rádi čísla a tabulky mrkněte níže.

 

1/2 maraton (závody)

Datum

Čas

Min/km

Zlepšení (v min.)

Poznámka

01.10.2023

2:22:46

6:43

 

Bez běžeckého plánu 

06.10.2024

2:09:12

6:06

-13

1. tréninkový plán od Miloše

23.02.2025

1:59:06

5:39

-10

2. tréninkový plán od Miloše

 

10 km (při tréninku)

Datum

Čas

Min/km

Zlepšení (v min.)

Poznámka

07.07.2023

1:06:02

6:36

 

Bez běžeckého plánu 

14.04.2024

0:57:46

5:42

-9

1. tréninkový plán od Miloše

29.09.2024

0:56:16

5:36

-1

1. tréninkový plán od Miloše

29.12.2024

0:53:15

5:18

-3

2. tréninkový plán od Miloše

 Níže uvedené dva grafy „Vzdálenost“ a „Tempo“ ukazují moje čtvrteční regenerační běhy při tepové frekvenci 132 t/min. Každý takový běh trvá 45 minut.

 

Vzdálenost, kterou jsem byl schopen uběhnout za zmíněných 45 minut při TF 132 byla na počátku 5, 5 km. V polovině ledna 2025 jsem již byl schopen při stejném čase a stejné tepové frekvenci uběhnout skoro 7 km.

 

I moje tempo se postupně zlepšovalo. Opět při regeneračních bězích trvajících 45 minut, při tepové frekvenci 132 t/min. Při vstupu do Milošova programu jsem měl tempo 8:10 min/km. V polovině ledna 2025 jsem se zlepšil na 6:34 min/km.

Toto psaní pro mě jednou bude krásnou vzpomínkou. Vytvořte si ji podobně jako já. Kdo již v ročním běhání s Milošem jste, napište svůj příběh. Kdo ještě nejste, přihlaste se a rozběhněte váš vlastní příběh. Stojí to za to. Nejen kvůli výsledkům…

P.S. Miloši, děkuji Ti za perfektní vedení a vše, co nám (nejen o běhu) předáváš.

Já ti to říkal!

Já ti to říkal!

Tak tuhle větu jsem slyšela a mohla si přečíst ve výrazu M. mnohokrát. A bohužel – jako obvykle – měl vždycky pravdu. Maminka a trenér mají totiž vždycky pravdu:-).

Když jsem jednu neděli, před patnácti roky běžela svůj long jog, dala jsem 15 km a mohla jsem prasknout, jak jsem se dmula pýchou. Již druhý den mě ale M. vrátil na zem, když objel naše delší trasy znovu na kole a lehce poupravil kilometráž. Jak se dalo očekávat – směrem dolů, takže z nedělní patnáctky se rázem stalo 14100 m a já trošku zvadla. Ovšem dneska jsem zvadla ještě víc.

Celý týden jsem se sportovně činila. V pondělí i úterý jsem byla běhat, ve středu jsem byla po roce v sokolovské v posilovně (dialog s obsluhou: On: máte tady permici? Já: to asi ne, já tady dlouho nebyla…. On: no, já tady pracuju UŽ DVA MĚSÍCE a ještě jsem vás tady neviděl!:-)), ve čtvrtek jsem dala spinning. V pátek jsem byla na radu obsluhy z fitka objevovat nové obzory – šla jsem se proběhnout na novou cyklostezku ze Sokolova směrem na Kynšperk a byla jsem nadšená! 

Na stezku jsem se napojila na Starém náměstí, kde jsem nechala na odstavném parkovišti u kláštera auto, a strávila jsem na ní 50 příjemných minut. Je vyasfalt ovaná a vede přírodou, žádná silnice poblíž, jen tráva, stromy, dřevěná odpočívadla, řeka…. Občas cyklisté a občas inlinisté, klid, ticho, čisto. Velká spokojenost! 

Ovšem už když jsem to M. hned začerstva ještě trošku udýchaně vykládala, zpražil mě poznámkou na téma, jak je zvědavý na to, jak mi to v neděli na té dlouhé půjde. A ačkoli se mnou v sobotu šili zase všichni čerti:-), měla jsem přísný zákaz cokoli sportovního podnikat s tím, že si musím alespoň jeden den v týdnu odpočinout.

No a v neděli ráno jsme se probudili v 8.45, sluníčko už vysoko na obloze a já se ještě chtěla před během trošku najíst. Záhy se ukázalo, že to nebyl nejlepší nápad, zrovna tak jako celotýdenní tréninkové úsilí. Celotýdenní tréninkové úsilí mi způsobilo slabost nohou a vůle:-), ovocná ovesná kaše pak následně slabost ve střevech:-)). 

Hned na začátku jsem to přepálila, protože s námi kousek běžel i Vládík, náš kamarád a bytný. No a mně docela dlouho nedocházelo, že když poběžím jejich tempem, budu si s nimi sice chvíli povídat, ale pak už toho moc nenaběhám. Když mi to došlo, nechala jsem Vládíka utéci a M. se se mnou milosrdně plazil po pěkném, běhavém, který se letos už kupodivu stal mým kamarádem. Pak jsem si někde na  7. odskočila do křoví, a s neustálou starostí KAM (zapadnout v případě nouze:-)) jsem odtrpěla ještě několik km, ale na nějaké překonávání rekordů to teda dneska v žádném případě nevypadalo.

Po nějakých 11 -12 km jsem to zapíchla. Připadala jsem si vymáčknutá jako citron a to jsem se ještě musela z Frantovek vrátit k nám na Hůru. To byly obličeje! (Já jsem ti to říkal!)

Když jsem se bránila, že to i tak byl docela slušnej trénink, zvláště pak po tom sportovně náročném týdnu, dostalo se mi poučení, že jsem dnes měla ale naplánovaných 15 a takhle se teda na ten půlmaraton nepřipravím. A že musíme udělat plán, abych v týdnu měla 2 dny odpočinku. A že buď nedělám nic nebo moc. A vůbec – já jsem ti to říkal! 🙂 Ach jo… A mně se přitom v celém týdnu tak krásně běhalo, cvičilo, jezdilo na kole… Už mám zase trochu rozpor v tom, co vlastně chci: chtěla bych být sportovně co nejvšestrannější, nechci se věnovat jenom běhání. Ale jakmile začnu s jinými aktivitami k běhání, jsem logicky unavenější a nemám dost sil na svůj long jog. Mně osobně by běh dlouhý přes 10 km docela stačil:-), ale M. má pravdu, že chci-li natrénovat na půlmaraton, s desítkou si jaksi nevystačím… Ovšem vybalancovat tu správnou rovnováhu mezi tím, co je málo a co už je moc, bude asi docela oříšek, ba i ořech!

A jak to máte vy?

Co na to všechno říkal M

Já ti to říkal :), je s podivem, jak jste schopný všechno krásně okecávat a stejně si to pak udělat po svém, takže nám nakonec nic jiného ani nezbude než: JÁ TI TO ŘÍKAL :), ostatně takové věci se mi stávají pořád. A ještě k tomu přeměření. To bylo tak, D si prodloužila trasu, kdy se musí před během rozejít, až na 500 m, a to dá přeci rozum, že když to jde, tak jí to nemůžu počítat jako běh, obzvlášť, když čas si měří až poté, co vyběhne! A to ještě pomíjím fakt, že potom jak minulý týden doběhla svých 14120 m mi povídá, že by jí zajímalo, co by dokázala, kdyby si jí někdo vzal pořádně do parády. Tak jsem zvedl rukavici 🙂.

Kolik toho vypotíme, když se hýbeme

Kolik toho vypotíme, když se hýbeme

Potní bilance. Kolik vypotíte během tréninku. kolik byste toho měli vypít, abyste nahradili, co vypotíte

Pocení je při běhu jev naprosto obvyklý, ostatně většina různých aplikací, které při běhu nebo cvičení používáme, nám ukazují kolik jsme toho vypotili. Na pocení má vliv nejen jak běžíme rychle, jaká je vnější teplota, ale i to, jak jsme unavení, nebo vlhkost vzduchu, což jsou ale informace, které chytré aplikace zatím zohlednit neumí.

Potní bilance

Pokud jste ještě tento pojem neslyšeli, tak vězte, že: Potní bilance je to, kolik potu (vody) vypotíte během své pohybové aktivity.

Co všechno ovlivňuje potní bilanci

Na to, kolik toho během svého tréninku vypotíte, má vliv:

  1. teplota vzduchu v místě, kde se potíte (trénujete)
  2. vlhkost vzduchu
  3. nadmořská výška
  4. intenzita tréninku
  5. vaše momentální fyzická kondice
  6. vaše momentální zdraví
  7. mocnost vrstvy vašeho oblečení
  8. prodyšnost/funkčnost vašeho oblečení

Postup pro určení potní bilance

Prvním předpokladem úspěchů nebo spíše získání hodnot potní bilance, které vám pak pomohou zkvalitnit váš trénink, úspěšněji splnit novoroční předsevzetí, bude-li jím cíl zhubnout, na Slovensku zchudnout (ale to se nám nejspíše příští rok podaří bez zvláštního úsilí všem), je vytvoření stejných vstupních podmínek. Alespoň ve faktorech, které jste schopni sami ovlivnit, to znamená, před aktem vážení si zaběhnout na velkou i malou stranu a na vlastní trénink se obléci stejně jako při trénincích, v nichž jste prováděli měření v předchozích dnech. Měření byste měli provést alespoň 3x, ale lepší je jej provést aspoň 7x či 10x, pak získáte více vypovídající výsledek a to zejména k proměnlivosti faktorů číslo 4. a 5. Výsledek každého měření si zapište, po skončení posledního měření údaje sečtěte a vydělte počtem dnů, kdy jste měření prováděli.

Pozor: MĚŘENÍ PROVÁDĚJTE ZVLÁŠŤ PRO BĚHÁNÍ VENKU, VE FITKU, ČI V JINÉ NADMOŘSKÉ VÝŠCE.

Měření potní bilance krok za krokem

  1. Před měřením si zaběhněte na malou i na velkou
  2. Zvažte se na spolehlivé váze, nejlépe nazí. Musíte-li se vážit oblečení, zkuste si zajistit, abyste se po tréninku vážili v suchém oblečení (co nejvíce váhově odpovídajícího tomu, v němž jste se vážili před tréninkem a hlavně suchém!).
  3. Trénink si zkuste odběhnout v podmínkách, v nichž běžně trénujete nebo v nichž očekáváte, že proběhne závod.
  4. Připravte si na trénink dostatečné množství nápoje. Pokud jej během tréninku nevypijete celé, zaznamenejte si, kolik jste během tréninku vypili.
  5. Pokud je to možné, zvažte se po doběhnutí ještě před tím, než se vykoupete či osprchujete. 

Výpočet potní bilance

Kolik toho vypotíme, když se hýbeme - výpočet potní bilance

Pro stanovení ztráty tekutin během běhu vydělte svou hodinovou potní bilanci 6 nebo 4, podle toho, zda je pro vás jednodušší (optimálnější) pít každých 10 či 15 minut. V uvedeném příkladě by měl běžec pro uhrazení 666 ml, které během tréninku vypotil, vypít každých 10 minut 111 ml, nebo 166 ml, každých 15 minut, nápoje. V podstatě jde o to, abyste věděli, vzhledem k panujícím vnějším podmínkám, kolik tekutin byste měli v daných časových úsecích vypít, aby byl váš organizmus v každou chvíli optimálně zavodněn.

170 kilometrů napříč Šumavou na žízeň a na hlad

170 kilometrů napříč Šumavou na žízeň a na hlad

Člověk vydrží víc, než si myslí, třeba čtyři týdny až měsíc bez jídla, čtyři dny až týden bez vody, bohužel jen pár minut bez kyslíku.Pít, pít, pít…, jíst, jíst, jíst… Tenhle požadavek vysílalo mé tělo zhruba od 30. kilometru mého doposud nejtěžšího, ale možná proto i nejkrásnějšího ultratrailu, který jsem kdy absolvoval.

Přesto, že jsem převážnou část celé trasy měřící 170 kilometrů měl žízeň a hlad, užíval jsem si každý krok i každý pohled na Šumavu, místa, které již od svých patnácti let neskonale miluju a jež mi tak připomíná Slavkovský les, v jehož podhůří žiju nyní.

Zaběhnout si zase po čtrnácti letech přes Šumavu jsem se rozhodl, když Petr Hruška oznámil, že Poutní ultramaraton povede v roce 2017 právě přes ni. Věděl jsem, že na rozdíl od ostatních účastníků na to nebudu mít pět dní, ale pouhé dny dva. 

Dám to? Mám ještě pořád na to? Nemají pravdu ti, co si myslí po mých posledních nezdarech, že už jsem prostě na takovéto výkony starý? Tyhle otázky se mi sice občas vyrojily v hlavě, ale rychle jsem je zaháněl s tím, že každý den a každý rok je jiný. Přesto červík pochybností nahlodával i mou dušičku, a začal ještě usilovněji hlodat poté, co jsem musel kvůli nemoci vzdát svou účast na dubnovém závodě MIUT na Madeiře. 

Jsi cvok!

 Jsi cvok!, s těmito slovy se se mnou Dana loučila, když jsem vystupoval z auta v Mariánských Lázních, abych pokračoval vlakem do Plzně, Českých Budějovic a dále do Vyššího Brodu. Upřímně, myslel jsem si o sobě totéž, přeci jenom se vydat na svůj nejodvážnější projekt v životě v šedesáti dvou letech, naprosto bez podpory kohokoliv, mluvilo za vše.

Cesta proběhla bez chyby, v půl páté odpoledne jsem vystoupil ve Vyšším Brodě z vlaku, došel do penzionu U Candrů, mimochodem doporučuji – dobrá kuchyně a spalo se mi jako doma, jen ten pes, co si hrál asi od 4 do 5 ráno s ježkem, nebo co to bylo, byl na zabití. 

Vstal jsem po sedmé, snídaně se podávala v osm. Sbalil jsem si saky – paky, ostatně moc jich nebylo. Oblečení jsem měl kromě bundy, kterou jsem měl srolovanou v běžecké vestě, všechno na sobě. Ve vestě jsem měl ještě dvě datlové tyčinky s mladým ječmenem, jako poslední záchranu před naprostým vyhladověním, mapy, dobíječku na mobil a hodinky, čelovku  a dvě lahve na vodu. A to bylo vše.

Jo vlastně ještě dvoje papírové kapesníčky pro náhlý případ a compresní návleky, kdybych potřeboval vyztužit nohy, které by se mi už únavou podlamovaly.

Jak vidíte, moc jsem si toho s sebou nevzal, tedy ještě jsem měl peněženku, ale její obsah jsem mohl využít jen velmi málo, protože možnost někde si něco koupit a doplnit zásoby jídla a pití moc nebyla. 

Skoro celý den na míchaná vajíčka

Ke snídani jsem si dal míchaná vajíčka, jednu housku s máslem, druhou s máslem a jahodovou marmeládou, sklenici džusu a konvičku kafe. V místní pekárně jsem si chtěl koupit ještě čerstvý štrůdl, ale pak si řekl, že se nebudu hned po ránu přežírat, a vydal jsem se vstříc svému největšímu běžeckému dobrodružství.

Vyšším Brodem jsem se prošel, vyfotil klášter a na okraji se pak rozeběhl. Doběhl jsem k Čertově stěně, chvíli se tu pokochal a běžel dál. Vyklestilka, kopec, na jehož vrcholu (887 m nad mořem) jsem si říkal, že má docela příhodný název, jsem začínal pociťovat, že je docela teploučko. Kapličky (935 m nad mořem), pořád to stoupá, naštěstí do Přední Výtoně už to jde z kopce. Mám v nohách půlmaraton, a to si zaslouží pivo a kafe. Vzpomínám si, jak jsme tu před rokem strávili víkend při natáčení Party maraton. Není čas na vzpomínky – makám dál. 

Svatý Tomáš, je půl jedné. Přemýšlím, zda není čas na oběd, žaludek však ještě nevysílá žádné signály, tak běžím dál. Někdy má člověk dát spíše na rozum než na potřeby těla, jak se později ukázalo, byla to jediná šance dát si něco teplého. 

Přední Zvonková – penzion zavřený, tak jsem si v kravíně vyprosil vodu (obě čtvrtlitrové lahvičky již dávno vyschly). Zadní Zvonková (mám maraton) – zdejší penzion sice jídlo nabízí, ale protože jsem tu až v půl 3, tak mám smůlu. Jak mi bylo sděleno, byla tu před mnou velmi početná cyklistická výprava a ti všechno snědli. Dávám si tiramisu, půl litru točené kofoly a kafe. Doplňuji obsah lahviček na vodu a běžím dál.

Po rovině, nebo jako horolezec

Mám možnost běžet po rovině do Nové Pece, odtud pak do Stožce, Nové Údolí a Strážný, nebo to vzít přes Smrčinu, Hraničník, Plechý na Třístoličník a odtud dolů do Nového údolí. Rozumný by si řekl, že poběží tou snadnější cestou, ale…

Běžím samozřejmě směr Smrčina. Zprvu to jde, cesta je pohodlná a rovná. Najednou odbočka doleva a začíná mi docházet, že tohle nebylo to nejlepší rozhodnutí, co jsem dnes učinil. Zpátky ale nechodím a už vůbec neběhám, takže se vydávám vzhůru. Před vrcholem kolikrát nevím kudy dál, cesta zarostlá kapradím naznačuje, že po ní už dávno nikdo nešel. Jsem nahoře (1326 m nad mořem). 

Říkám si sláva, teď to půjde po vrstevnici na Plechý (leží ve výšce 1378 m nad mořem). Chyba lávky, začínám klesat směrem na Hraničník (1283 m nad mořem), sešup pokračuje dál až na Studničnou (1160 m nad mořem) a Rakouskou (1020 m nad mořem). Tady se to začíná konečně zase lámat vzhůru. Když mluvím o lámání, tak mám na mysli i nohy, protože to je hodně tvrdej trail, kousek rovné cesty abys tu pohledal, jen kameny, kořeny a močály.

Pořád to ale není to nejhorší. Začínám stoupat na Plechý, cesta na něj od Plešného jezera je výživná, ve srovnání s touhle je výstup na Sněžku po schodech z Černé Pece procházkou. Začínám být nervózní, jedna lahvička vypitá, před sebou stěnu, a to vím, že z Plechého na Třístoličník se taky moc běžet nedá, a z Třístoličníku dolů do Nového údolí už teprve ne. Kromě vody začínám mít problém i s časem, a žaludek už by prý taky něco dal. 

Při stoupání šetřím každý krok, respektive udělám pár kroků nahoru a vydýchávám se, šetřím každou kapku potu i síly. Konečně jsem na vrcholu. Rozhlédnu se po krajině, udělám pár fotek a mastím dál. Oproti roku 2003 je to tu úplně jiné. Tehdy byl vrchol Plechého a vlastně celá cesta až k Třístoličníku porostlá stromy, dnes je tu, po řádění kůrovce, planina. Jen dole u země se začíná znovu probouzet život. Cesta je však lepší, tehdy tu měsíc před námi řádil orkán Kiril a my museli přeskakovat množství padlých kmenů, těch 5,5 km nám zabralo tři hodiny. Teď mi na to stačí jedna. Aspoň že tak. V osm večer stojím před německou chatou na Třístoličníku, zavřeno – premává se jen do pěti hodin. 

Makám dolů, jediná šance na to ještě dneska něco koupit je v penzionu v Novém Údolí (myslím si). Voda už mi dávno došla, není divu při těch nastoupaných metrech a pečení se na otevřené planině při více než 20 stupních nad nulou. Hele bystřina, nelením a doplňuji zásoby. Kopnu do sebe půl litru chladivé vody, naplňuji obě lahvičky a mažu dál.

Na samotě u lesa

Dorazím do Nového údolí. Sláva, na terase penzionu sedí parta lidí, vypadá to nadějně. Vstoupí pikolík, na mé otázky po jídle odpovídá záporně – vaříme jen do 5 hodin. A něco studenýho, třeba utopenec nebo tlačenka by nebylo? Nebylo! A co kafe? Už máme vyčištěnej automat, takže sorry!

Dám si pivo, to jediný je „ochotný“ natočit a 4 tatranky – čeká mě dlouhá noc.

Vypil jsem pivo, snědl dvě tatranky, dvě si schoval na noc a vyrazil dál po trase. Pak jsem si to ale rozmyslel a vydal se do civilizace. Říkal jsem si: za celý den jsi utahanej, dehydrovanej (vypil jsem dvě piva, jednu kofolu a cca 2 litry vody) a hladovej, někde to s tebou sekne, bude lepší, když to bude někde u silnice, kam pro tebe někdo může dojet, než někde uprostřed šumavských hvozdů. 

Vydal jsem se tedy po cestách, které znám z doby vandrování s teletem na zádech, do Stožce, Českých Žlebů, Strážného, odtud směrem na Horní Vltavici, Borovou Ladu, Kvildu a Modravu, a tam se uvidí. 

Tohle rozhodnutí mě zklidnilo, věděl jsem, co mě čeká, a celkem se na tu noční cestu pod oblohou posypanou hvězdami nebo zalitou světlem měsíce těšil. Těšení trvalo jen chvíli. Před Horní Vltavicí mám na kontě dva maratony, ale taky jsem zaslechl něco jako vzdálený hrom. Kouknul jsem se do mobilu na předpověď počasí a bylo po radosti – déšť od půlnoci do 4 ráno. Nakonec se to trošku posunulo, pršet začalo až v jednu a vydrželo do pěti. Měl jsem však skvělou nepromokavou bundu, nohy potřebovaly stejně umejt, zbavit potu a zchladit, jen do těch bot mi téct nemuselo.

Šel jsem nocí, na cestu si svítil čelovkou, silnice pustá prázdná, snědl jsem ty dvě tatranky, a dalo by se říci, vesele si vykračoval, a těšil se na ráno, až si někde koupím snídani. Dostal jsem hlad, u sebe měl pořád ty dvě datlové tyčinky poslední záchrany. Po tatrankách jsem sice neměl už chuť na nic sladkého, ale hlad byl silnější. Rozbalil jsem jednu a pomalu začal ukousávat. Za chvíli byla ve mně, kupodivu nebyla ani tak sladká a příjemně klouzala do krku, přestože jsem byl poměrně dehydrován.

V Modravě mám na kontě už třetí maraton, je něco před sedmou ráno, krám otvíral až v osm, tak jsem šel do Srní. Tady konečně měli otevřeno. Koupil jsem si dvě housky, sýr, sladký Birell a láhev vody. Snědl jednu housku se sýrem, vypil Birell a vydal se do Prášil. 

Prášili, konečně pořádné jídlo

V Prášilech jsem byl akorát na oběd, těšil jsem se na něj, ale zároveň měl za ty dva dny docela stažený žaludek a nevěděl jsem, jestli ještě nezapomněl vůbec něco přijímat. 

Chvála Bohu nezapomněl:-). Dal jsem si kulajdu, tu můžu vždycky, a kuřecí prsa s houbovým soté. Nějak jsem zapomněl objednat přílohu, ale nakonec mi to stačilo. Zapil jsem to jedním pivem, dal si kávu. V obchodě si koupil vodu a Míšu a šel si na chvíli natáhnout nohy do stínu.

Zavolal jsem Jirkovi Kadlecovi, doprovodu party, která běžela už pátý den Poutní maraton. Domluvili jsme se, že to odtud vezmu směrem na Velhartice, a on mě někde po cestě naloží. 

Štráduju si to, teď už poměrně vesele, dál, už vidím konec cesty, i když nevím, kde mě zastihne:-), sluníčko mi spaluje zátylek, lýtka už mám zapálený a spálený dávno, ale všude je krásná svěží příroda, no jako na Šumavě. 

Když ke mně Jirka dorazí, zastavuju hodinky, ukazuje 169,7 kilometrů.

Někdo by si řekl, že už jsem to mohl dojít na těch 170. Mohl, ale proč si neschovat něco na příště?

Než nasednu, ukrojí mi Jirka krajíc chleba a dva kousky salámu. Spokojeně žvýkám, popíjím cocacolu a je mi tak nějak blaženě. Cítím, jak moje tělo je napumpované kyslíkem, že jsem zpátky, a i kdyby to mělo být pro ty dva dny, stálo to za to!