Když člověk pozoruje ladný a plavný gazelí krok afrických běžců a porovná ho se svou tělesnou konstitucí, přestává mít chuť běhat. Říká si: „Tomu nemám ani náhodou možnost konkurovat!“ S tělem asi rychle nic neuděláte, ale zkuste tančit jako Rocky Balboa.

Přesně tak. Nikdy se nikomu nevyrovnáte, když jej budete napodobovat. Platí to v tréninku – v jeho skladbě, protože žádní dva lidé nejsou stejní. Platí to i ve stylu běhu. Každý musí najít svůj vlastní osobitý styl, který jej přivede nejbezpečněji a nejrychleji do cíle, přičemž bude na něj i hezký pohled, protože poběží uvolněně.

Pro vytrvalce existují dvě cesty, jak se zrychlit: 

• zvýšit frekvenci svých kroků 
• prodloužit let

přičemž musí vše udýchat.

Chcete-li uspět, učiňte svůj kotník flexibilnější, svaly pružnější a naučte se celé tělo spolupracovat!

Každý běžec by měl podle své individuální biomechaniky využít optimální kombinaci délky kroku a frekvence. 

Při došlapu dbejte, aby vaše noha došlapovala pod vaším těžištěm. Rozhodně se vyvarujte přehnaně dlouhých kroků, protože když jde vaše noha daleko před těžiště vašeho těla, tak narušíte plynulost běhu (skáčete – skákání není běh, viděli jste někdy běžet žábu?). Příliš krátký krok vás zase bude stát příliš mnoho energie a kyslíku (když jsme ve vzduchu, tak vlastně odpočíváme). Tím utrpí efektivita vašeho běhu.

Důležité je najít ideální rytmus a délku kroku, při nichž budete spotřebovávat co nejméně energie a kyslíku. 

Ideální je, když máte možnost zaběhnout na atletickou – čtyřistametrovou dráhu, na níž můžete testovat různé tempo. Pokud nemáte k dispozici atletickou dráhu, najděte si rovný úsek cesty odpovídající délky. Cílem testu je najít frekvenci a délku kroku – rychlost, jíž budete schopni běžet po dlouhou dobu bez zjevných výkyvů (při optimální tepové frekvenci – pro každou závodní délku je jiná). Na toto byste měli být schopni přijít sami, bez cizí pomoci. Prostě měli byste se naučit nejen ovládat své tělo, svůj krok, svůj dech, ale měli byste se naučit naslouchat, co vám tím vaše tělo sděluje.

Pro vaši představu – dobří atleti běhají frekvencí kroků – kadencí cca 180 kroků za minutu, což představuje 3 kroky za vteřinu. Pokud zjistíte, že vaše kadence je nižší než 180 kroků za minutu, měli byste se pokusit ji na tuto hranici dostat. Ale jak výše uvedeno, důležité je ctít vaši přirozenou biomechaniku pohybu. To znamená, bude-li vám vyšší kadence nepříjemná, zůstaňte na té, která vám vyhovuje. 

S délkou kroku je velmi úzce spojen i zdvih kolene. To je další velký žrout energie. Když zvedáte koleno příliš vysoko, je to pro vytrvalostního běžce velmi neekonomické. Při běhu by mělo co nejvíce energie směřovat do horizontálního, ne do vertikálního pohybu. Vaše těžiště by mělo být pokud možno stále v jedné rovině (výšce). 

Délku vašeho kroku ovlivní, jak máte zkrácené – respektive pružné – svaly, takže pravidelné protahování vám též velmi pomůže na délce kroku zapracovat. Pokud jde o kadenci kroků, tak s ní vám zase pomůže pravidelné provádění běžecké abecedy.

Při běhu je důležitý i rytmus dýchání. Platí u něj však to samé jako u biomechaniky pohybu, to znamená, že intenzita dýchání by měla odpovídat vaší rychlosti a měla by vám být příjemná. Existují určité vzorce, kolikrát se nadechnout při různé frekvenci kroků, ale berme to tak, že to je už vyšší matematika pro skutečnou běžeckou špičku. Pro vás je důležité, abyste se při vytrvalostním běhu pokud možno nedostávali do anaerobní zóny, to znamená, že vám dojde kyslík. 

Co se týká doporučovaného nadechování nosem, resp. vydechování ústy. Určitě je tento druh dýchání účinnější, ale pokud jej nezvládáte, tak si s tím až tak nelamte hlavu. Mnohem důležitější je vůbec dýchat. Pokud dostanete do plic dostatek vzduchu, abyste mohli běžet dál, pak je vše v pořádku. Většina běžců stejně dýchá tak, že k dýchání používá ústa i nos. 

Pokud se chcete naučit nadechovat nosem, pak ale dodržujte jednu zásadu – NIKDY SE NESNAŽTE UDÝCHAT TEMPO, JÍMŽ BĚŽÍTE, VŽDY PŘIZPŮSOBTE TEMPO TOMU, CO JSTE SCHOPNI NOSEM UDÝCHAT!

Určitě to znáte všichni, ten dosti nepříjemný pocit, že se vám najednou nevejde noha do boty, při tom jste už v té botě naběhali desítky, někdy stovky kilometrů a všechno bylo v O.K. Je to nepříjemné, bolí to a je problém se toho při běhu zbavit. Zastavíte, sundáte botu, prsty promnete, obujete se a opět vyrazíte. Za krátký čas je tady ale bolest znovu a vy si marně lámete hlavu, kde se ta bolest tak znenadání vzala.

 Ta bolest je jen začátkem možných problémů, pokud bychom jí nevěnovali žádnou pozornost, pak možná závažných problémů. Jako většina běžeckých problémů je zase na vině naše noha – chodidlo. Tedy ono ne, ale to, jak s ním nakládáme. Vysoké podpatky, úzké střevíčky, rozšmajdané běžecké bačkůrky …, tím vším si koledujeme nejen o ploché nohy, patní ostruhu, ale třeba i o kladívkové prsty.

Příčina kladívkových prstů

Deformita prstů do tzv. kladívkového postavení vzniká nejčastěji ve vyšších věkových skupinách. Příčinou je postupný pokles nožní klenby degenerací vazů a ochabnutím svalů. Při běhu je ale příčinou únava nohy – chodidla, způsobená taktéž ochabnutím svalů. Tím se noha prodlouží a šlachy natahovačů prstů jsou tím relativně zkráceny a stahují prsty do kladívkového postavení. Tlakem deformovaného prstu v obuvi se pak vytváří někdy i otlak („kuří oko“) na horní straně mezičlánkového kloubu prstů, nejčastěji na 2. a 3. prstu nohy.
U mladších lidí vzniká kladívkové postavení prstů častěji jako následek vrozených odchylek postavení nohy, následkem neurologických onemocnění, ale také nošením nevhodné obuvi.

Diagnóza

Je jednoduchá, tedy při typickém kladívkovitém postavení prstů. RTG vyšetření nám ukáže vrozené nebo degenerativní změny na kostech nohy a prstů. 

Terapie a prevence

Při léčbě a prevenci kladívkových prstů je důležitá správná obuv s dostatečně prostornou špičkou a nepříliš vysokým podpatkem, přikládání ochranných kroužků na otlaky, při těžkém postižení nohy ortopedická obuv. Podpora klenby metatarsální pelotou – srdíčkem je prevencí proti plochým nohám. Při rozvinutém kladívkovém postavení je důležité prsty cvičit a protahovat, uvolňovat možné ztuhnutí kloubních pouzder. Otlaky na kloubech prstů lze řešit pedikúrou a změkčujícími mastmi nejčastěji se salicylem. Řešením potíže je i korekce postavení prstů tzv. náplasťovou kličkou.
Bolestivé kladívkové prsty, které tlačí v obuvi, ještě navíc s bolestivými otlaky, se dají řešit jednoduchou ambulantní operací. Ta spočívá v odstranění otlaku a vyseknutí mezičlánkového kloubu. Zkrácením prstu se šlacha relativně prodlouží a prst zkorigujeme do normálního postavení. Po operaci se dále doporučuje korigování náplasťovou kličkou a podporu příčné klenby ortopedickou vložkou se srdíčkem. Někdy, častěji u neurologicky postižených, je nutné i prodloužení šlachy natahovače. Tento zákrok se provádím s místním znecitlivěním jako ambulantní operace.
Zvláště po podobných operacích je pak doporučováno vybavení obuvi individuálně vytvarovanou termoplastickou vložkou. 

O výše popsané terapii mluví lékaři, ale my známe i jinou prevenci, kterou je:

• vhodná běžecká obuv
• vhodná obuv pro čas, kdy neběháme
• regenerační cvičení

O běžecké obuvi se můžete na Běžecké škole dočíst v článcích věnovaných této tématice, pokud jde o regenerační cvičení, tak zkuste třeba tato:

Regenerační cvičení na posílení chodidla

Rolování osušky nebo ručníku

Sedněte si, pod nohy si rozložte osušku či ručník, uchopte ho prsty nohou a zase ho narovnejte. Proveďte 5 opakování, pak si dejte 30 vteřin pauzu a celé zopakujte 2 -3x.

Chůze po srolované osušce nebo ručníku

Osušku nebo ručník nejdříve srolujte, utvořte na něm varhánky a pak se po něm procházejte bosýma nohama. Podélná klenba se při tom nesmí prolamovat a nohy musí být v jedné ose. Projděte se takto 5 – 10x.

Protahování prstů

Lehněte si nebo sedněte tak, aby vaše nohy volně spočívaly přes okraj postele. Vnější okraje chodidel vytočte směrem vzhůru a následně přitáhněte plosky chodidel k sobě. Proveďte až 15x, dejte si pauzu 30 vteřin a opakujte 2 – 3x.

Sbírání drobných předmětů prsty u nohou

Dalším vhodným cvičením, můžete z toho udělat i hru, je, že po podlaze rozházíte nějaké drobné předměty, třeba mince a budete se je snažit zvednout a odnést v prstech nohy na určené místo. Komu se to podaří dříve, je vítěz.

Běžecká zranění. Jak jim předcházet a jak je léčit

Úrazy bérce. Jak jim předcházet a jak je léčit

Úrazy kotníku. Jak jim předcházet a jak je léčit

Úrazy kolene. Jak jim předcházet a jak je léčit

Úrazy stehna. Jak jim předcházet a jak je léčit

Úrazy Achillovky. Jak jim předcházet a jak je léčit

Zranění nohy, nejčernější můra běžců a běžkyň.  Patní ostruha

Pondělí je asi nejméně oblíbeným dnem v týdnu, ale určitě si to nezaslouží, vždyť začíná nový týden. 

To znamená, že máme před sebou sedm dní, v nichž každý z nich představuje jeden střípek, který, když přidáme poslední – neděli, může vytvořit krásný obraz. 

Co vše se dá stihnout za sedm, respektive šest dní, nám na počátku světa předvedl Bůh. A dovolím si tvrdit, že to, co tehdy stvořil, již nikdo nikdy nepřekonal. 

Pondělí bychom naopak měli milovat a věnovat mu ve svém životě velmi významné místo už i proto, že když jej začneme milovat, převrátí to celý náš život naruby, nebo chcete-li, o 360 stupňů. 

Zatím co teď pondělí většina lidí proklíná a tak není divu, že ho pak mívají šedé až černé, když jej začnou milovat a chválit, rázem zrůžoví a růžové pak budou mít i zbylých šest dní daného týdne. 

No řekněte, nevzrušuje vás myšlenka, že jen tím, že začnete pondělí milovat místo toho, abyste ho proklínali, bude váš život najednou veselý? 

A vezměte si, jak to odlehčí váš běžecký krok! Zatímco do teď jste startovali svůj pondělní běh v duchu: „To ten týden pěkně začíná, jak já vůbec přežiji do pátku?“, od teď budete pondělí začínat s myšlenkou: „Super, mám před sebou úžasný týden, v němž mohu změnit celý svůj život, a na jeho konci v neděli, když se za ním ohlédnu, si říci, byl to dobře prožitý týden, který mě posunul v mém bytí o hezkých pár kroků kupředu!“

Přeji vám Šťastný výběh do nového dne, nového týdne, nového života…