Začínáte běhat a kromě dalšího tisíce otázek, jak na to, vám naskakují v hlavě otázky „V čem mám běhat? Jak si vybrat správně běžecké boty pro sebe, pro svůj běh, pro terén, na němž budu běhat…?“

„SPECIALIZOVANÉ PRODEJNY“ VERSUS SPECIALIZOVANÉ PRODEJNY

„Specializované prodejny“

Na výběr máte spousty možností, kam zajít nechat si poradit. Pohříchu když zalovíte na internetu, abyste nemuseli dlouho tápat, kam zajít, vyběhnou na vás „specializované prodejny“, kde vám zaručeně dobře poradí. Zaradujete se, zaběhnete tam a ve většině případů odcházíte s těmi nejdražšími modely, které v prodejně měli.

Kdo by odolal argumentu: „Jste začátečník, váš styl určitě není nic moc, tak potřebujete top model, který pomůže vašim nohám eliminovat většinu chyb, které děláte! Bohužel pro vás jsou to ty nejdražší boty, co tu zrovna máme, ale opravdu vám nemohu doporučit nic lepšího!“

No, co máte dělat, že? Jde přeci o vaše zdraví a vy jste se konečně rozhodli do něj investovat to nejdražší, co máte – čas, tak přeci necouvnete jen proto, že ty boty jsou až nekřesťansky drahé.

Vyprázdníte šrajtofli nebo kartu a hrdi na své rozhodnutí si odnášíte svůj poklad domů, natěšeni na první výběh. Vyběhnete jednou, dvakrát, třikrát a zjišťujete, že ty boty opravdu dělají všechno za vaše nohy, ale bohužel ony (nohy) a tím ani vy z toho nemáte tu radost, kterou jste očekávali. Tu radost, o níž se píše, že člověk zažívá, třeba když se ráno proběhne jen tak bos zarosenou loukou. Radost se nedostavuje ani později, spíš máte pocit, že jste pěkně nalítli.

Specializované prodejny

Zkusíte to tedy jinak. Zamíříte opět na internet a hodíte dotaz mezi přátele, o nichž víte, že už pár pátků běhají, a zeptáte se, kde oni kupují ty boty, o nichž pak nadšeně vykládají, jak se jim v nich báječně běhá. Přátele mají radost, že jste je oslovili, a s radostí vám poradí navštívit specializovanou prodejnu, kam chodí oni. Kde se prodavač s vámi nejdříve dá do řeči, jako byste byli již dlouholetí přátelé, trošku vás vyzpovídá, jak dlouho běháte, kde běháte, jak běháte, a mezi tím vám jen tak mezi řečí strčí do ruky různé značky běžecké obuvi ve vaší velikosti (o číslo větší než je ta, v níž jste do prodejny přišli). Pak vás vyzve, abyste si ji obuli, proběhli se a dali hlavně na to, co vám o té či oné botě řeknou vaše nohy a odešli s těmi, v nichž se vaše nohy budou cítit nejlépe, v nichž si běh nejvíce užijete.

Vyberete si, zaplatíte, a když se podíváte po regálech, abyste si letmo zkontrolovali, co tu všechno mají, kolik co stojí, tak zjistíte, že boty, co máte v ruce, zdaleka nejsou ty nejdražší. Položíte překvapeně prodavači poslední otázku: „Jste si opravdu jistý, že ty boty, co jsem si koupil/a, jsou pro mě ty nejlepší?“ Prodavač se na vás usměje a řekne: „To si pište, že jo!“

Terén nemusí být terén na crossové boty
Dosti často se setkávám s tím, že si nový adept běhu myslí, že když neběhá po asfaltu či na dráze, tak běhá v terénu. Prodavači pak na otázku, zda bude běhat spíše po silnici či v terénu odpoví, že v terénu. Tím pádem mu prodavač doporučí speciální boty do terénu (crossovky).

Pokud nemíníte běhat opravdu v terénu, to znamená po loukách, v lese, v horách, mimo jakékoliv zpevněné cesty, tak je nepotřebujete. I když si lékaři myslí, že pro váš pohybový aparát je, když už chcete mermomocí běhat, nejlepší běhat po měkkém, tak opak je pravdou. Běh v měkkém terénu je fyzicky daleko náročnější a nerovnosti terénu jsou pro vás daleko nebezpečnější, než když budete běhat po rovných, byť tvrdších cestách. Při běhu v opravdovém terénu totiž hrozí daleko víc, že špatně došlápnete, uděláte si výron, vyhodíte koleno, či si při pádu způsobíte nějaké jiné zranění, a to určitě nechcete.

Při běhu po asfaltu, zpevněných cestách v parku či v lese vám pomohou eliminovat případná rizika správně vybrané silniční (objemové) běžecké boty, a pak hlavně dobrý běžecký styl, správně sestavený a dodržovaný trénink.

Podrobnější rady pro šťastný výběr běžecké obuvi najdete v těchto článcích

• Jak vybrat správnou běžeckou obuv pro sebe? Nechte ji vybrat vaše nohy!
  
• Srovnávací test a recenze nejlepších běžeckých bot
  
• Běžecké boty – co si všechno při výběru ohlídat

Přeji vám šťastnou ruku, ale hlavně „chytrou“ nohu při výběru vašich nových běžeckých bot!

Ještě před rokem a půl bych tomu sám nevěřil, ale fakt střídání technických běžeckých bot s bosobotami přináší tomu, kdo to zařadí do svého tréninkového arzenálu, skvělý efekt.

Bosoboty nosím více jak deset let. Začal jsem s Five Fingers, v nichž jsem se brodil i ve sněhu na dovolené v Alpách. Chůzi v nich jsem miloval, ale běhat mě v nich nenapadlo. 

Co mi na nich vadilo, bylo poměrně náročné obouváni a taky jsem měl obavu, že si ukopnu palec.

Nosil jsem i Vivobarefoot, ty mě však nijak zvlášť neuchvátily, prostě placatá bota.

Až objevením Leguánů jsem chození v bosobotách propadl. Dá se říci, že poslední rok už v ničem jiném nechodím.

V půli dubna jsme běželi s Petrem Exnarem, který je k nám dováží, oběh Prahy 6. Tam jsem si v nich střihl prvních 14 kilometrů trasy.

Nic mě po tom nebolelo, ale je fakt, že od dvacátého pátého kilometru jsem toho měl dost. Ale doběhl jsem, vždyť za týden začínala v Konstantinkách šestidenní a já neměl před ní zaběhnuto nic delšího.

1.června byl Barefest, tady jsem měl tři výběhy s účastníky, celkem cca 35 lidi.  Dá se říci, že dělali stejné technické chyby, jaké dělají ti, co běhají v normálních technických běžeckých botách s vyšším či nižším kramflekem (dropem). Takže jsem pochopil, že tak jako vás žádná bota neochrání, když běháte technicky či metodicky (často oboje) špatně, před zraněními, tak vás nenaučí ani běhat.

Petr si tam postěžoval, že od našeho oběhu Prahy 6 prakticky neběhá – moc práce a málo motivace. Tak mě napadlo, že začneme běhat spolu. Já v Sokolově, on v Dejvicích. Domluvili jsme se na pondělí a středě, Vybíháme v sedm ráno.

Po prvních 14 dnech jsem si řekl, že při těchto trénincích budu běhat v Leguánech. 

Při prvním běhu jsem se snažil držet tempo a při tom jsem si všiml, jak to dá člověku zabrat, když mu bota nepomáhá. Znovu jsem se přesvědčil, jak technické boty člověku ulehčují běh, jak mu pomáhají to valit, jak mu pomáhají odvalovat, samozřejmě máte-li dobrou techniku běhu. 

Při tom prvním běhu v Leguánech jsem si také uvědomil, proč mě při oběhu Prahy 6 na 25. kilometru došla šťáva. Mohlo za to těch prvních 14 kilometrů v Leguánech.

V Leguánech běhám zatím jen tři týdny, ale i ty mi stačily, abych si uvědomil, jak skvělý tréninkový prostředek to je. Že když se v nich sotva valím tempem okolo 7 minut na kilometr, tak výsledný efekt je větší, než kdybych běžel v technických botách za 5:30. To jsem ocenil v sobotu na Spa Runu v Mariánských Lázních, kdy jsem přezul na rychlé gumy, tedy obul jsem Salming Recoil Prime, a stačilo mi jen odlepovat nohy od země a letělo to samo.

Jaké z toho plyne poučení? 

Jednoduché, a to jak pro vyznavače běhání v technických botách, tak pro ty běhající v bosobotách: naučte se správnou techniku běhu a nebojte se střídat technické boty s bosobotami. V technických běhejte intervaly a tempové běhy, v bosobotách pak regenerační výběhy. 

P.S. I ti běžci a běžkyně, kteří nemilují posilování – připravuje je to o naběhané kilometry, vědí, že je dobré posilovat core (střed těla). Když budou běhat pomalé běhy v Leguánech, budou se snažit běžet stylově, nepřijdou o své kilometry (pravda, tempo bude nižší), ale velmi výrazně posílí nejen střed těla, ale i nohy a trup, a to už se sakra vyplatí. Navíc, jako vedlejší efekt, celkově zrychlí.

Mít vlastní běžeckou kolekci, komu se to poštěstí? Díky Pura Vidě ji teď máme a vy ji můžete mít, tedy tu naši, pokud si ji koupíte, taky. Dnes dokonce se slevou 10 %. Od zítřka už jen za běžnou cenu, takže pokud se vám líbí, tak není nač čekat.

Když jsme před lety byli s Danou v Brně, v domovském městě Pura Vidy, v jejich obchůdku, kde to hýřilo všemi barvami, tak i když nemám závist rád, tak jsem Daně tu nádhernou paletu barev, jíž zářila všechna trika, legíny, sukničky, mikiny…, záviděl.

Když před dvěma lety holky vylezly i s prvními kousky pro muže, měl jsem velkou radost.

Za mě nejlepší kousky:

běžecké trenky stereotýpek

běžecké legíny hlavně se neposrat

tílka i trika a určitě si k tomu pořídím lehkou bundu stereotýpek a to s kapucí

Běžecká kolekce je doslova narvaná, tedy zatím hlavně ta dámská, takže jsem si jistý, že si každý/každá vybere, stačí kliknout na Běžecká kolekce Škorpilovi a najít si to svoje.

Stalo se před dvěma roky: již tři týdny běháme s Petrem Exnarem každé pondělí a středu od sedmi ráno. Začali jsme, protože Petr potřeboval nakopnout zpět do tréninku a pořád bylo něco důležitějšího, co bylo třeba udělat. Tak jsem před něj postavil výzvu společných, byť na dálku, každý ze svého domova, pravidelných ranních tréninků.

A protože Petr prodává a běhá ve svých milovaných Leguánech, řekl jsem si, že tyto ranní výběhy v nich budu běhat taky.

Poté, co jsem minulý týden naběhal 100 kilometrů v Salming Recoil Prime, to bylo jako sednout z Porsche do Trabanta.

Každý krok, každé odvalení nohy jsem musel sakra těžce odpracovat. A v duchu jsem smekal před těmi, kteří běhají v minimalistických botách a jsou schopni běžet 10 km pod hodinu či maraton kolem 4 hodin. 

V tu chvíli jsem si o to více uvědomil, jak člověku technické boty pomáhají běhat rychleji.

Zároveň jsem si znovu ověřil, že když nešlapete pod sebe, neběžíte (byť naklonění) vzpřímeně, tak je jedno, v jakých botách běháte.

Protože ani technické, ani minimalistické boty vás nenaučí běhat technicky správně, když nevíte jak.

Všichni jsme se narodili bosí a děje se to již milióny let. Nejdříve si člověk balil nohy do kůží, hlavně v zimě, aby mu na ně nebyla zima. Poději se staly boty znamením bohatství, módním doplňkem, či přihlášením se k určité skupině či světonázoru. Přitom jde stále jen o boty, které mají ochránit nohy člověka zejména před chladem, vlhkem, rozpáleným povrchem, mechanickými riziky.

Známe boty pro běžné nošení, boty pracovní, společenské, zdravotní, sportovní. A v posledních dvaceti letech se “objevily” boty minimalistické. Slovo objevily jsem dal do uvozovek záměrně, neboť by se spíše hodilo napsat vrátily. Ano, vrátily, neboť co si pamatuji, tak hlavně v zemích socialistického bloku jsme – pokud jde o běh – běhali v Botaskách, předtím v čínských polokeckách, na vojně v keckách, což všechno byly minimalistické boty. A jak nám to pane běhalo!

Když se po roce 1989 otevřely hranice a dostali jsme se k adidaskám, Pumám, Nikám, Asicsům, Mizunům…, byli jsme jak u vytržení, i proto, že se nám v nich běhalo lépe a rychleji, protože to byl a je jejich hlavní úkol. Pomoci běžci být rychlejší s menší námahou. To fakt tyhle boty umí, když umíte této jejich přednosti využít.

Předností a úlohou minimalistických bot (barefoot či bosoboty) je, aby noha (prsty) měly v botě dostatečný prostor, aby práci nohy (její pohyb) nijak neomezovaly, ale také, aby noze (a tím i člověku) nijak nepomáhaly, tedy aby musel všechnu práci, ať jde či běží, udělat sám.

Prvních 25 let jsem odběhal v minimalistických botách, aniž by mě napadlo, že se dá běhat v něčem jiném. Pak jsem 30 let běhal v různých značkách technických bot a nadával, když typ, který jsem si oblíbil, “vylepšili”.

Poslední 4 roky běhám střídavě v technických a minimalistických botách, a konečně tak mám srovnání a mohu na základě naběhaných a nachozených více jak 240000 kilometrů porovnávat, v čem jsou přednosti technických bot, respektive bosobot.

A nejen porovnávat, umožňuje mi to při tréninku jejich přednosti využívat, prostě tím, že některé typy tréninků běhám v jedněch a jiné v druhých.

Stejné platí i o chození, přičemž v minimalistických botách už chodím více než 10 let, jen jsem dříve neznal ty pro mě ideální i na běhání.

Co jsem se vám snažil vším tímto sdělit? Nic víc, nic míň, než že technické boty i minimalistické boty mají své přednosti, a je dobré je v životě i v běhu využívat, a ne se o ně připravovat tím, že se budeme vyhrazovat jen pro ty či ony.

Běhání v sajrajtu, mohou se běžecké boty prát?

Výrobci to moc nedoporučují, ale běžecké boty můžete do pračky klidně strčit. Ale určitě ne tak často jako oblečení a rozhodně je perte maximálně na 40 stupňů. Jinak nechejte zablácené boty oschnout a prostě je oklepejte.

Můj postup: Boty před praním strčím na noc do kbelíku s vodou, kam přidám trošku přípravku na nádobí, aby se boty odmastily. Není to sice vidět, ale běháte-li po silnici za mokra, mastnota z vozovky zalepí póry bot olejem, a právě v něm se drží špína. Po odmaštění boty lépe dýchají, materiál svršku je zase prodyšný. Před praním je propláchnu čistou vodou, aby mi pračka nevypěnila.

Po vyprání nacpu do bot staré noviny, aby vysály co nejvíc vody. Po hodině nechám boty dosušit, třeba pod ústředním topením. Rozhodně je nesušte přímo na topení, hrozí jejich rozlepení a umělé materiály obecně nemají vyšší teploty rády.

Stejně se postarám o boty, když přiběhnu domů a mám je promáčené. Vycpu je na chvíli novinami, po hodině noviny vyndám a boty volně dosuším.

Ale připomeňme to ještě jednou: boty neperte po každém běhu v blátě. Nechejte je jen uschnout a oklepejte je. Obecně platí, že kvalitnější boty vydrží častější údržbu praním než boty levnější. Ve vyšší ceně běžecké obuvi se nepromítá jen značka, jak si mnoho lidí myslí, ale i použité materiály a způsoby zpracování.

Je také dobré mít aspoň dvoje běžecké boty, abyste se vyhnuli tomu, že si budete muset obout ještě vlhkou obuv. To není zdravé, ale nesvědčí to ani botám, které se tak rychleji opotřebují. Náhradní botky se přitom nehodí jen do vlhkého počasí, ale i v létě, kdy se nohy hodně potí a boty vlhnou.