Ještě před rokem a půl bych tomu sám nevěřil, ale fakt střídání technických běžeckých bot s bosobotami přináší tomu, kdo to zařadí do svého tréninkového arzenálu, skvělý efekt.

Bosoboty nosím více jak deset let. Začal jsem s Five Fingers, v nichž jsem se brodil i ve sněhu na dovolené v Alpách. Chůzi v nich jsem miloval, ale běhat mě v nich nenapadlo. 

Co mi na nich vadilo, bylo poměrně náročné obouváni a taky jsem měl obavu, že si ukopnu palec.

Nosil jsem i Vivobarefoot, ty mě však nijak zvlášť neuchvátily, prostě placatá bota.

Až objevením Leguánů jsem chození v bosobotách propadl. Dá se říci, že poslední rok už v ničem jiném nechodím.

V půli dubna jsme běželi s Petrem Exnarem, který je k nám dováží, oběh Prahy 6. Tam jsem si v nich střihl prvních 14 kilometrů trasy.

Nic mě po tom nebolelo, ale je fakt, že od dvacátého pátého kilometru jsem toho měl dost. Ale doběhl jsem, vždyť za týden začínala v Konstantinkách šestidenní a já neměl před ní zaběhnuto nic delšího.

1.června byl Barefest, tady jsem měl tři výběhy s účastníky, celkem cca 35 lidi.  Dá se říci, že dělali stejné technické chyby, jaké dělají ti, co běhají v normálních technických běžeckých botách s vyšším či nižším kramflekem (dropem). Takže jsem pochopil, že tak jako vás žádná bota neochrání, když běháte technicky či metodicky (často oboje) špatně, před zraněními, tak vás nenaučí ani běhat.

Petr si tam postěžoval, že od našeho oběhu Prahy 6 prakticky neběhá – moc práce a málo motivace. Tak mě napadlo, že začneme běhat spolu. Já v Sokolově, on v Dejvicích. Domluvili jsme se na pondělí a středě, Vybíháme v sedm ráno.

Po prvních 14 dnech jsem si řekl, že při těchto trénincích budu běhat v Leguánech. 

Při prvním běhu jsem se snažil držet tempo a při tom jsem si všiml, jak to dá člověku zabrat, když mu bota nepomáhá. Znovu jsem se přesvědčil, jak technické boty člověku ulehčují běh, jak mu pomáhají to valit, jak mu pomáhají odvalovat, samozřejmě máte-li dobrou techniku běhu. 

Při tom prvním běhu v Leguánech jsem si také uvědomil, proč mě při oběhu Prahy 6 na 25. kilometru došla šťáva. Mohlo za to těch prvních 14 kilometrů v Leguánech.

V Leguánech běhám zatím jen tři týdny, ale i ty mi stačily, abych si uvědomil, jak skvělý tréninkový prostředek to je. Že když se v nich sotva valím tempem okolo 7 minut na kilometr, tak výsledný efekt je větší, než kdybych běžel v technických botách za 5:30. To jsem ocenil v sobotu na Spa Runu v Mariánských Lázních, kdy jsem přezul na rychlé gumy, tedy obul jsem Salming Recoil Prime, a stačilo mi jen odlepovat nohy od země a letělo to samo.

Jaké z toho plyne poučení? 

Jednoduché, a to jak pro vyznavače běhání v technických botách, tak pro ty běhající v bosobotách: naučte se správnou techniku běhu a nebojte se střídat technické boty s bosobotami. V technických běhejte intervaly a tempové běhy, v bosobotách pak regenerační výběhy. 

P.S. I ti běžci a běžkyně, kteří nemilují posilování – připravuje je to o naběhané kilometry, vědí, že je dobré posilovat core (střed těla). Když budou běhat pomalé běhy v Leguánech, budou se snažit běžet stylově, nepřijdou o své kilometry (pravda, tempo bude nižší), ale velmi výrazně posílí nejen střed těla, ale i nohy a trup, a to už se sakra vyplatí. Navíc, jako vedlejší efekt, celkově zrychlí.

Mít vlastní běžeckou kolekci, komu se to poštěstí? Díky Pura Vidě ji teď máme a vy ji můžete mít, tedy tu naši, pokud si ji koupíte, taky. Dnes dokonce se slevou 10 %. Od zítřka už jen za běžnou cenu, takže pokud se vám líbí, tak není nač čekat.

Když jsme před lety byli s Danou v Brně, v domovském městě Pura Vidy, v jejich obchůdku, kde to hýřilo všemi barvami, tak i když nemám závist rád, tak jsem Daně tu nádhernou paletu barev, jíž zářila všechna trika, legíny, sukničky, mikiny…, záviděl.

Když před dvěma lety holky vylezly i s prvními kousky pro muže, měl jsem velkou radost.

Za mě nejlepší kousky:

běžecké trenky stereotýpek

běžecké legíny hlavně se neposrat

tílka i trika a určitě si k tomu pořídím lehkou bundu stereotýpek a to s kapucí

Běžecká kolekce je doslova narvaná, tedy zatím hlavně ta dámská, takže jsem si jistý, že si každý/každá vybere, stačí kliknout na Běžecká kolekce Škorpilovi a najít si to svoje.

Stalo se před dvěma roky: již tři týdny běháme s Petrem Exnarem každé pondělí a středu od sedmi ráno. Začali jsme, protože Petr potřeboval nakopnout zpět do tréninku a pořád bylo něco důležitějšího, co bylo třeba udělat. Tak jsem před něj postavil výzvu společných, byť na dálku, každý ze svého domova, pravidelných ranních tréninků.

A protože Petr prodává a běhá ve svých milovaných Leguánech, řekl jsem si, že tyto ranní výběhy v nich budu běhat taky.

Poté, co jsem minulý týden naběhal 100 kilometrů v Salming Recoil Prime, to bylo jako sednout z Porsche do Trabanta.

Každý krok, každé odvalení nohy jsem musel sakra těžce odpracovat. A v duchu jsem smekal před těmi, kteří běhají v minimalistických botách a jsou schopni běžet 10 km pod hodinu či maraton kolem 4 hodin. 

V tu chvíli jsem si o to více uvědomil, jak člověku technické boty pomáhají běhat rychleji.

Zároveň jsem si znovu ověřil, že když nešlapete pod sebe, neběžíte (byť naklonění) vzpřímeně, tak je jedno, v jakých botách běháte.

Protože ani technické, ani minimalistické boty vás nenaučí běhat technicky správně, když nevíte jak.

Všichni jsme se narodili bosí a děje se to již milióny let. Nejdříve si člověk balil nohy do kůží, hlavně v zimě, aby mu na ně nebyla zima. Poději se staly boty znamením bohatství, módním doplňkem, či přihlášením se k určité skupině či světonázoru. Přitom jde stále jen o boty, které mají ochránit nohy člověka zejména před chladem, vlhkem, rozpáleným povrchem, mechanickými riziky.

Známe boty pro běžné nošení, boty pracovní, společenské, zdravotní, sportovní. A v posledních dvaceti letech se “objevily” boty minimalistické. Slovo objevily jsem dal do uvozovek záměrně, neboť by se spíše hodilo napsat vrátily. Ano, vrátily, neboť co si pamatuji, tak hlavně v zemích socialistického bloku jsme – pokud jde o běh – běhali v Botaskách, předtím v čínských polokeckách, na vojně v keckách, což všechno byly minimalistické boty. A jak nám to pane běhalo!

Když se po roce 1989 otevřely hranice a dostali jsme se k adidaskám, Pumám, Nikám, Asicsům, Mizunům…, byli jsme jak u vytržení, i proto, že se nám v nich běhalo lépe a rychleji, protože to byl a je jejich hlavní úkol. Pomoci běžci být rychlejší s menší námahou. To fakt tyhle boty umí, když umíte této jejich přednosti využít.

Předností a úlohou minimalistických bot (barefoot či bosoboty) je, aby noha (prsty) měly v botě dostatečný prostor, aby práci nohy (její pohyb) nijak neomezovaly, ale také, aby noze (a tím i člověku) nijak nepomáhaly, tedy aby musel všechnu práci, ať jde či běží, udělat sám.

Prvních 25 let jsem odběhal v minimalistických botách, aniž by mě napadlo, že se dá běhat v něčem jiném. Pak jsem 30 let běhal v různých značkách technických bot a nadával, když typ, který jsem si oblíbil, “vylepšili”.

Poslední 4 roky běhám střídavě v technických a minimalistických botách, a konečně tak mám srovnání a mohu na základě naběhaných a nachozených více jak 240000 kilometrů porovnávat, v čem jsou přednosti technických bot, respektive bosobot.

A nejen porovnávat, umožňuje mi to při tréninku jejich přednosti využívat, prostě tím, že některé typy tréninků běhám v jedněch a jiné v druhých.

Stejné platí i o chození, přičemž v minimalistických botách už chodím více než 10 let, jen jsem dříve neznal ty pro mě ideální i na běhání.

Co jsem se vám snažil vším tímto sdělit? Nic víc, nic míň, než že technické boty i minimalistické boty mají své přednosti, a je dobré je v životě i v běhu využívat, a ne se o ně připravovat tím, že se budeme vyhrazovat jen pro ty či ony.

Dostalo se ke mně, že jsem zběhl od Salmingu k leguanum. Tak to však vůbec není, jen jsem po letech nošení různých minimalistických bot padnul na ty pravé pro mé nohy, pro můj způsob běhu. Jako jsem před lety padl na Salming a zamiloval se do nich.

Do Salming jsem se zamiloval, protože když přišel s prvními modely, měly tyto nejblíže k minimalistickým botám. Tedy botám, které ve své konstrukci používaly velmi málo technických prvků.

Jak čas běžel, tak Salming boty začaly být více technické než na začátku, stále mi však mezi jeho modely nacházím ty, v nichž si moje nohy chrochtají a které nejvíce vyhovují mému stylu běhu a nehoní mě tak, že bych se v nich zadýchal natolik, aby mi došel dech.

V době, kdy Salming začaly být více technické, mi však osud přihrál do života leguany. Stalo se to tak, že před třemi roky jsem měl individuální trénink s Petrem Exnarem, který je tím, kdo do České republiky začal tuto značku před sedmi lety dovážet, a také v nich začal jako správný patriot všude chodit i běhat.

Během prvních čtyř let, co v nich všude chodil a běhal pochopil, že jako vás technické boty neochrání od běžeckých zranění, tak vás ani minimalistické boty, byť sebedokonalejší, nenaučí běhat technicky správně.

Prostě pochopil, že když si koupíte sebedokonalejší kolo, tak na něm nebudete jezdit jako Tadej Pogačar, když si koupíte nejšpičkovější běžky, nebude z vás Kateřina Neumannová či Lukáš Bauer, prostě v tom materiálu to není. Ale že to je o dokonalé technice, a taky dokonalé fyzické kondici a velkém srdci.

A tak se stalo, že se naše cesty setkaly.

Z toho tréninku jsem běžel hned k nim do obchodu v Dejvicích a zpět do Running Mall už jsem běžel v leguanech, dodnes v nich cvičím v našem garáž gymu. Cesta k tomu, abych začal v leguanech i běhat, byla poměrně dlouhá, trvalo mi to dva roky a popravdě, kdyby Petr Exnar nezorganizoval běh okolo Prahy 6, kde za každý kilometr, který v něm kdokoliv uběhl v minimalistických botách, poukázaly Bosoboty leguano na dobročinný účel 10,- Kč, tak v nich možná ještě neběhám. Tehdy jsem v nich uběhl 16 kilometrů a pak se velmi divil, proč jsem v závěru tohoto 46 kilometrového běhu tak unavený, když jsme to ani moc nevalili.

Pravidelně jsem v nich však začal běhat před rokem a půl, kdy si mi Petr postěžoval, že díky práci se nemůže pořád dokopat k tréninku. Tak jsem mu navrhl, že začneme běhat vždy v pondělí a ve středu ráno v sedm hodin, on vyběhne doma a já též, no a pak jsem si řekl, když už běhám s Petrem, co kdybych ty společné běhy běhal v leguanech.

A nestačil jsem se divit. Teprve od té doby vím, že běhat v minimalistických botách je mnohem náročnější, než když člověk běhá v technických botách. Že do každého odvalení musí člověk vložit více energie, na druhou stranu mu dělá menší problém zpomalit. A tak jsem objevil krásu běhání v minimalistických botách.

To však neznamená, že bych zanevřel na Salmingy, a právě naopak, daleko více si v nich užívám tempové běhy a závody, a mými favority jsou v současné době z jejich nabídky modely Recoil Lyte a Recoil Prime.

No a u leguanů jednoznačně vyhrávají leguano spinwyn purple.

Pokud chcete v roce 2024 začít běhat jak se má, tedy aby vás běh bavil, nebolel a byli jste schopni běhat rychleji, uběhnout více, s tím, že se úplně nezboříte, tak přijďte na naše běžecké workshopy, rádi vám tam poradíme, jak na to!

Běhání v sajrajtu, mohou se běžecké boty prát?

Výrobci to moc nedoporučují, ale běžecké boty můžete do pračky klidně strčit. Ale určitě ne tak často jako oblečení a rozhodně je perte maximálně na 40 stupňů. Jinak nechejte zablácené boty oschnout a prostě je oklepejte.

Můj postup: Boty před praním strčím na noc do kbelíku s vodou, kam přidám trošku přípravku na nádobí, aby se boty odmastily. Není to sice vidět, ale běháte-li po silnici za mokra, mastnota z vozovky zalepí póry bot olejem, a právě v něm se drží špína. Po odmaštění boty lépe dýchají, materiál svršku je zase prodyšný. Před praním je propláchnu čistou vodou, aby mi pračka nevypěnila.

Po vyprání nacpu do bot staré noviny, aby vysály co nejvíc vody. Po hodině nechám boty dosušit, třeba pod ústředním topením. Rozhodně je nesušte přímo na topení, hrozí jejich rozlepení a umělé materiály obecně nemají vyšší teploty rády.

Stejně se postarám o boty, když přiběhnu domů a mám je promáčené. Vycpu je na chvíli novinami, po hodině noviny vyndám a boty volně dosuším.

Ale připomeňme to ještě jednou: boty neperte po každém běhu v blátě. Nechejte je jen uschnout a oklepejte je. Obecně platí, že kvalitnější boty vydrží častější údržbu praním než boty levnější. Ve vyšší ceně běžecké obuvi se nepromítá jen značka, jak si mnoho lidí myslí, ale i použité materiály a způsoby zpracování.

Je také dobré mít aspoň dvoje běžecké boty, abyste se vyhnuli tomu, že si budete muset obout ještě vlhkou obuv. To není zdravé, ale nesvědčí to ani botám, které se tak rychleji opotřebují. Náhradní botky se přitom nehodí jen do vlhkého počasí, ale i v létě, kdy se nohy hodně potí a boty vlhnou.