Probuďte svou nohu (své chodidlo), probudíte tím nejen celé tělo, ale i svou mysl. Z reflexní terapie je známo, že na lidském chodidle jsou reflexní body, které jsou spojeny se všemi orgány lidského těla. Které když jsou aktivovány, pozitivně působí na jejich chod.

 Tyto body můžete aktivovat jak tlakem (palce), tak i chůzí na boso či v bosobotach.

No a léto je ideální čas probudit své nohy a tím i celého sebe sama k životu. O tom jak to smysluplně udělat pojednává kniha Bosé běhání.

 Bosé běhání překvapivě nezavrhuje běhání a chození v botách, spíše varuje před tím, začít chodit a běhat bosí bez postupného přizpůsobování, tak jak mnozí často činí. Když se začtete do popisu Michaelova stylu běhu důkladněji, zjistíte, že je to obdobné, vlastně stejné, jako u Přirozeného běhu, tedy, že člověk má našlapovat na přední část chodidla.

Co je pata je zcela jasné (nachází se na druhé straně chodidla než prsty) a když na ní došlápnete bosí, zakřičíte ouvej a hned při následujícím došlapu budete koukat, abyste už tak blbě nedošlápli. Nášlap na špičku prochází vývojem, neboť bříško se nalézá v přední části chodidla, nelze tedy napsat: „Našlapujte na střed chodidla“, to by byla hloupost, tak se napíše špička, aby se zdůraznila přední část chodidla, ale na špičce chodidla jsou prsty a zkuste běžet pár kilometrů po prstech, taky budete za chvíli křičet „Ouvej, ouvej” a sklopíte to na bříška.

Něco jiného je ale chůze, v poslední době jsem zachytil takové absurdity, že i při chůzi by měl člověk došlapovat na přední část chodidla. To je naprostá hloupost, a kdo to chvíli zkouší aplikovat, uvědomí si jak až veliká.

Proč je běhání, ale i chození naboso nebo v bosobotách pro nohy, vlastně pro celý pohybový aparát zdravé

Běhání naboso je zdravé, protože při něm, počínaje chodidlem, pracuje zcela přirozeně (zapojují se při něm postupně všechny úpony, svaly, klouby, jak mají) celá noha. A nejenom svaly, šlachy, úpony, klouby nohy, potažmo dolních končetin, ale přes svaly středu těla (core) se přičiní o váš běh (o váš let) celý vršek. 

Bez dlouhého studování prostě běžte ven, zujte boty a zkuste pár minut běžet, jsem si jistý, že během těch pár minut zjistíte, jak je běhání naboso pro celé tělo osvobozující, zkuste to však raději na trávě než na jakékoliv cestě. A možná bych vám doporučil i než to vyzkoušíte naboso, vyzkoušet to v bosobotách, a přímo vám řeknu v Bosoboty Leguáno, protože ty z mé vlastní zkušenosti nejlépe zprostředkují noze stejné pocity, jako když půjdete nebo poběžíte bosí. Na rozdíl však od chůze či běhu naboso, se budete cítit bezpečnější a tím pádem budete i uvolněnnější.

Ale bacha, protože jste až dosud běhali obutí, většinou v botách neumožňující noze přirozenou práci, tak to s tím běháním naboso nepřežeňte a začněte se na něj připravovat cvičením. V knize najdete množství vhodných cviků jak na posílení, tak na protažení všeho – všech svalů, úponů, šlach, které při běhání a chození v botách nemohly nebo nemusely pracovat, a tak vám lehce zakrněly. 

Kniha Bosé běhání je velkou studnicí dalších užitečných informací, rad, poznání, které byste měli do svého života přenášet postupně, na základě vlastní prožité zkušenosti. Pak pro vás bude za čas běhání a chození naboso radost, která vám pomůže uvolnit se, nebrat se tolik vážně, vrátit do dětství nejen vašeho osobního, ale i dětství člověka (doby, kdy se začal stavět na nohy), do doby, kdy chodil a běhal bos.

Běhat a chodit bos je naprosto osvobozující pocit, ale bohužel, i když vám chodidla a všechno v těle zpevní natolik, že se bude cítit bosí nejen svobodně, ale i bezpečně, tak člověk nesvázal jen své nohy pomocí bot, ale „oblékl” do krunýře i většinu cest, takže se bot úplně nezbavíte, v tom případě pak však boty, které obujete, nechte vybrat vaše nohy a vybírejte takové, které mají co nejpružnější podrážku a mezipodrážku, a také mají široký svršek, aby v nich mohly vaše chodidla co nejaktivněji pracovat.

V knize není moc věcí, s kterými bych s Michaelem polemizoval. Knihu doporučím s nejlepším svědomím mladým stejně jako dříve narozeným. Těm možná obzvlášť, neboť často vyvrací mýty lékařů, kteří jim nedoporučují chůzi a běh poté, co si způsobili zdravotní problémy tím, že se léta nehýbali pohybu, seděli na zadku a rostli do šířky. 

Bosé běhání doporučuji pozornosti úplně každému, protože zcela určitě pomůže zlepšit každému jeho běh a běh života vůbec!

A všechny ty rady jsou v podstatě za babku, třeba na e-shopu nakladatelství Mladá Fronta je můžete mít za 272,- Kč, a když si k tomu vyberete i nějakou další knihu z edice knih o běhání či jiných druzích pohybu, které Mladé Frontě závidí mnoho zavedenějších knižních vydavatelství ve světě, budete mít i poštovné zdarma. Namátkou třeba uvedu: Cesta běžce, Základy ultramaratonského tréninku, Jak utéct času, Ultra a dál, Život bez hranic, Hledání ultra, Moje cesta do Sparty, Běžecká bible Miloše Škorpila, Škorpilova škola běhu či Šťastný života běh.

O téhle knížce jsem slyšel vyprávět neskutečné zkazky. Je to kniha, která doslova a do písmene způsobila revoluci ohledně toho v čem běhat (minimalismus versus maximalismus běžeckých bot), jak běhat, přes špičku či přes patu… Jestli máte rádi běh a ještě jste jí nečetli, tak velmi doporučuji, i když osobně k ní mám mnoho výhrad, ale příběh je to přímo úžasný.

P.S. Tato recenze vznikla v době, kdy kniha vyšla česky a vyšla na veřejnosti již nepřístupné první verzi stránek Běžecké školy. Za tu dobu se běh, vybavení na běh, posunul, existuje mnoho verzí minimalistických bot, ale i mnoho verzí až ultramaximalistických běžeckých bot, takže souboj, kdo z koho stále pokračuje a stojí za to si přečíst, jak a čím to začalo.

Psát nějakou dlouhou recenzi nemá cenu, celá kniha, ať čtete téměř kteroukoliv její stránku, je o prožívání radosti, radosti a uvolnění, přesně o tom, co dává člověku to, když se rozeběhne vstříc neznámu.

Ještě než dám slovo ostatním, které jsem požádal o to, aby se podělili s námi o to, proč právě tahle knížka oslovila je, co v ní nalezli, tak musím říci, že skrze ni jsem si uvědomil opět jedno: když jdu do závodu, že si jej užiju, tak většinou dosáhnu velmi dobrého výsledku. Když jdu do závodu s cílem zase jednou si pořádně zazávodit, tak většinou už kousek po startu ztuhnu! Je to prosté, jakmile neběžím jen pro sám běh, tak se ve mně všechno stáhne, když běžím jen pro sám běh – vše ve mně zpívá. A přesně o tom je knížka Born to Run. 

A tady jsou ani ne tak odpovědi na mou otázku, jako spíše prožitky těch, co už knížku četli ještě dříve než byla přeložena do češtiny.

Petr Švanda

Knížka Born to Run od Christophera McDougalla se mi dostala do rukou v angličtině. Musím říci, že to bylo ze začátku dost těžké čtení, ale po několika stránkách mě knížka zaujala. Zprvu mi to všechno přišlo jako pohádkové vyprávění pro běžce, kde se autor snaží přijít na to, proč v dnešní době tolik běžců trpí na různá zranění. Líbilo se mi, jak autor zasadil do příběhu o indiánském kmeni Tarahumara spoustu vědeckých poznatků o tom, jak a co má vliv na běžecká zranění se zaměřením na moderní běžeckou obuv, ale musel jsem se docela usmát, když v kapitole 23 a 24 zmínil Vibram Five fingers :o) Že by malá americká reklama? :o))) I když jsou pro mě výkony běžců – ultramaratonců, které autor v knize zmiňuje, za hranicí mého chápání (ne v nějakém negativním smyslu, protože jejich výkony opravdu obdivuji), mě přečtení této knížky utvrdilo v přesvědčení, že pohyb – a to nemluvím jen o běhu – je lidskému tělu prospěšný a jak výkony na hranici lidských možností, tak výkony, kterými pouze překonáme vlastní lenost, přinášejí radost – radost z běhu, radost z pohybu a obecně i radost ze života. A o tom pro mě osobně tato kniha je – o hledání radosti v pohybu, v tomto případě z běhu (a že by nejlépe na boso? :o) Už se těším, až si knížku přečtu v českém jazyce – mám ji slíbenou k svátku :o)

Richard Machálek

K přečtení této knihy jsem se dostal na doporučení kyslíkového mága 12HonzaDe a bylo to výborné doporučení! Knihu napsal takový americký Miloš Čermák – novinář zapálený pro běh Christopher McDougall a popisuje v ní začátky ultraběhů v Americe.
Páteří knihy je časová osa od počátků ultra až dodnes. Zaujalo mě, že jeden z ultrazávodů se vyvinul z původně koňského závodu na 50 mil, kdy jednomu z jezdců onemocněl kůň, ale závodu se nechtěl vzdát. Z toho vznikl takzvaný “horseless horse race”, tj. koňský závod bez koně (to mi přijde něco jako pít čaj s rumem bez čaje). Přes popis závodů jako Leadville nebo Badwater, o kterém si i díky skvělému Danovi Orálkovi spousta českých běžců ráda přečte, se postupně dostáváme k jádru knihy – ke skrytému kmenu mexických indiánů Tarahumara (čte se bez “h”). Ti jsou přirozenými vytrvalostními běžci a za nimi se autor knihy vydává, aby jejich způsob života a běhání studoval.
Kořením knihy je několik závodů, kde se setkávají mexičtí běžci s americkou špičkou, tady ale víc prozrazovat nebudu, protože je to vepřová panenka celé knihy a takovou lahůdku vám sežrat nemůžu;-). Další pro mě silnou a inspirující pasáží je popis vytrvaleckých schopností člověka. Ten 50-ti mílový běh, kde teď startují koně i běžci zároveň, dnes kůň vyhraje spíš výjimečně! A od té doby, co jsem si přečetl o tom, že “to” jde, vyrážím na dlouhé běhy zásadně s cílem “uštvat antilopu” :-).
Člověk nemusí být hned vrah, aby četl detektivky a stejně tak nemusí být bosoběžec nebo ultras, aby četl Born to Run. Pro mě je to neskutečně pozitivní kniha a ručím vám za to, že vaše běžecké kroky nabije tou správnou energií.

Upozornění: antilopa není součástí balení.

Eduar Kunce

Po přečtení anglického originálu Born To Run jsem hned věděl, že se mi dostalo do ruky něco výjimečného. Nejen, že kniha je napsána velmi poutavou formou a vtáhne člověka do děje, ale také mi přinesla mnoho nových nápadů k zamyšlení a realizaci. Ač jsem již před tím přečetl několik knih o živočišném druhu zvaném “homo sapiens” (knihy Desmonda Morrise jsou v tomto ohledu velmi inspirativní), myšlenka, že člověk měl během milionů let vývoje evoluční výhodu díky běhu mne překvapila svoji jednoduchostí a utvrdila v tom, že každý se může naučit běhat.
Pod vlivem této knížky jsem i já začal znovu a jinak … z běžeckých bot tlumících každý dopad či nerovnost jsem přešel na jednoduché modely (Five Fingers a bosá noha) a objevil běžcův poklad – již téměř zapomenutou pravdu, že člověk je zrozen k běhu …. každý…. bez výjimky…i vy!

Dana Škorpilová

V sobotu se mi konečně dostala do rukou kniha Zrozeni k běhu od Christophera McDougalla. A já se začetla. A náramně jsem se bavila! Smála jsem se, pak zas pouštěla slzy dojetí, žasla jsem… ale rozhodně jsem se u jejího čtení nenudila. Já vážně nejsem žádný velký běžec, ale po přečtení téhle knížky jsem si uvědomila, že má každoroční jarní touha “jít se proběhnout” je vlastně ta nejpřirozenější a nejzákladnější lidská potřeba, potřeba pohybu, potřeba tepla, potřeba dohonit i potřeba utéct, výtrysky bujarého veselí, nadpozemská lehkost, tlukot srdce, klokot horké krve, pot, sladká únava – čistá RADOST!
A tak jsem do toho zase šla… Bez ohledu na výsledky, bez měření časů, bez měření kilometrů, bez měření tepové frekvence. Jen tak. Co na tom, že chvíli jdu a chvíli běžím, co na tom, že když běžím, funím jako lokomotiva, co na tom, že ze mě už “závodní kůň” asi nikdy nebude. Když se podíváte při běhu na ty “obyčejné” koníky, ucítíte z nich možná větší radost, než z těch závodních. A o tom to je. Alespoň tedy pro mě.

Jan Hanousek

Na tuhle knížku jsem natrefil úplnou náhodou, když jsem našel jeden zajímavý běžecký citát a hledal jsem, odkud pochází a ejhle – vyskočila mi hromada odkazů vedoucích k jedinému zdroji, který mě nadchnul.
Samozřejmě ta kniha má nejen strhující děj, ale přináší řadu zajímavostí z historie (ultra)dlouhých běhů, příběhy velkých závodů a běžců. Nás Čechy může jen potěšit, že celá kapitola je věnována Emilu Zátopkovi, ale já jsem tuto knihu vnímal primárně jinak. Především jako neuvěřitelný zdroj pozitivní energie, inspirace k běhu a dlouhým běhům.
Paměten dobrých mravů, neprozradím zápletku příběhu, místo toho nabízím můj oblíbený citát z této knížky: “You don’t stop running because you get old, you get old because you stop running!”… Tedy “Nepřestáváš běhat, protože jsi starý… Jsi starý, protože jsi přestal běhat!”

Born to Run od Bruce Springsteena

Všechno už tu jednou bylo

I to, že indiáni kmene Tarahumara jsou vynikající běžci, o čemž se psalo v našem tisku už v době olympiády v Mexiku. Taky se však psalo, že když by měli běžet jen kvůli nějakému času, tak si raději lehnou do stínu Yuky a budou žvýkat cocu. Prostě, že v životě dělají jen to, co je potřeba, co je baví, co jim přináší radost a že volnost je pro ně nadevše. Takže i to je odkaz této vynikající knihy.

Knihu vydalo nakladatelství Mladá Fronta a do vyprodání zásob jí můžete mít za 339,- Kč. Objednat si můžete hned teď, ZDE.

A moc neotálejte, vzhledem k současné situaci ve vydávání nových knih, se může stát, že dotisk se již nevyplatí a nové vydání může stát až dvojnásobek současné ceny.

Nějakou pohádku o Honzovi, jak ke štěstí přišel, zná každý. Každá pohádka v sobě skrývá nějaké poznání a má výchovný aspekt. Pohádka Cestou orla, tak se kniha o běhajícím Honzovi jmenuje, v sobě též skrývá poznání a též má i výchovný aspekt. Taky co byste od píšícího profesora čekali, že jo?

Lama láma

Honza o sobě rád mluví jako o lamě, tím světu o sobě říká, že je pomalý, ale vytrvalý, což bezezbytku prokazuje ve všech příbězích popisujících jeho účasti v různých trailových ultramaratonech.

Honza, kromě toho že je podle sebe lama, je pro mě i láma, tedy člověk s velkou moudrostí, kterou načerpal jak že života svých předků, tak při účasti na opravdu těžkých a dlouhých bězích, hlavně v Severní Americe.

Tu moudrost a zkušenosti, které nabyl, si nenechává pro sebe, ale velmi poutavou a odlehčenou formou, až lidovou, tak jak známe pohádky třeba od Josefa Lady či Boženy Němcové, je vypráví nám.

Honza, ač lama, dokazuje, že nemusíte mít talent na běhání, nemusíte být rychlí jak vítr, úplně postačí být vytrvalí, nenechat se odradit  neúspěchy a můžete být první.

Nejpomalejší vítěz

Honza se totiž stal prvním a zatím jediným Čechem, který dobyl Grand Slam, o němž říká, že je nádhernou mozaikou zcela rozdílných závodů, z nichž nejslavnější je Western States.

Honza jedním dechem dodává, že je sice prvním Čechem, kterému se poštěstilo odběhnou všechny závody Grand Slamu, ale že mu patří i nejpomalejší čas.

Tím jen dokládá to, co jsem napsal výše – můžete být nejpomalejší ze všech, ale přesto vám to nebrání být první.

Nakonec se možná sluší dodat, že Honza začal běhat na základě sázky, že uběhne maraton; a že v době, kdy sázku uzavřel, vážil 104 kilo a neměl vůbec žádné zkušenosti s běháním.

No a má stále ještě jeden nesplněný cíl, uběhnout Spartathlon.

Knihu napsal Jan Hanousek a vydalo ji nakladatelství Stará škola v Borovanech v roce 2021.

Dnes trochu umřeme. Jak řekl, tak se stalo. Traduje se mnoho průpovídek, které jsou připisovány nejslavnějšímu běžci historie Emilovi Zátopkovi. O téhle se až tak moc nemluví, přesto si troufám napsat, že je pro jeho život nejtypičtější.
Možná je to proto, že ji pronesl pár hodin, respektive 42195 metrů před tím, než se nesmazatelně zapsal do historie sportu.
Kniha Emil Zátopek je vlastně knižně zpracovaný scénář filmu, který před pár měsíci nadchnul diváky nejen v České republice.
Film jsem zatím neviděl, chtěl jsem si vytvořit svůj vlastní názor, aniž bych byl zatížen uměleckým ztvárněním jeho protagonistů, režiséra, kameramana a vůbec všech, kteří mu dali duši.
A udělal jsem určitě dobře, protože úseky života Emila Zátopka, v knize popsané tak, jako by byl člověk jejich přímým účastníkem, mě doslova a do písmene mnohokrát posadily na zadek a uvědomil jsem si, jak barvitý, ale nijak lehký měl Emil život.
Co mě velmi oslovilo, je i jeho vzdorování vrchnosti, ale i osudu a schopnost se, byť někdy hodně křečovitě, všemu a všem vysmát.
Hlavně se z toho nepo…, zůstat i v té nejvypjatější chvíli, bez ohledu na následky, svůj!
Jestli hledáte motivaci k životu, chystáte se v životě zanechat výraznou stopu, tak kniha Emil Zátopek je ta, která vám k tomu určitě pomůže. A na rozdíl od filmu ji můžete mít vždy po ruce, pro případ, že budete mít pocit, že se váš život neubírá tou cestou, kterou byste chtěli.
To, co z nás činí výjimečné, nejsou naše přednosti, ale naše slabiny.
Přednosti nás předurčují k tomu, vyrovnat se stejně obdarovaným; chceme-li být nad nimi, musíme něco přidat, musíme zapracovat na svých slabinách.
To je odkaz Emila Zátopka, člověka s velkým srdcem, člověka, který byl obdarován nezměrnou vůlí a vytrvalostí, a přesto, že mu sudičky nenadělily ladnost gazelího běhu, stal se největším běžcem všech dob.
Běžte a staňte se vítězi svých životů!
Emil Zátopek, napsal: Jiří W. Procházka, vydalo nakladatelství Euromedia

Příběh pokračuje a jmenuje se Run with Emil Zátopek, více na Centro Ceko Roma.