Běžecké boty fungují jako doplňkové pružiny, ne jako tlumič došlapu

Běžecké boty fungují jako doplňkové pružiny, ne jako tlumič došlapu

Valivý pochyb chodidla (odvalení) je to, co nás posouvá vpřed, ať při chůzi či běhu. Při chůzi, ve snaze se posunout vpřed, také neuděláte na konci odvalení mohutný odraz, tak proč ho děláte při běhu?

Na to, jak běžíme rychle či pomalu, nemá tedy vliv mocnost (síla) odrazu, ale jakou sílu jsme schopni dostat do našich svalů, aby nás při uvolnění této síly (odpružení) dokázaly vystřelit co nejdál, přičemž se k tomu přidává trajektorie našeho letu. Ta by měla být co nejnižší a směřovat do dálky, nikoli do výšky, jak se u většiny běžců děje (vertikální oscilace).

Běžecké boty jsou svým charakterem doplňkové pružiny, které pomáhají našim nohám, aby při odvalení nemusely vynakládat takovou práci, pomáhají nám běžet rychleji a dál s menší námahou, ale jen tehdy, když zvládáme dobře techniku běhu a naše chodidla jsou s nimi naprosto kompatibilní. 

Proto je třeba při výběru bot nechat vybírat tu správnou botu pro sebe naše chodidla. Při výběru (zkoušení) vnímat nejen, jak sedí na noze, zda jsou dostatečně široké ve špičce, dostatečně vysoké v oblasti nártu, ale i to, zda síly pružení chodidla a boty vzájemně kooperují, zda nepůsobí proti sobě. I proto je lepší, když člověk začíná běhat, kdy se učí vnímat, zda boty a nohy spolupracují, vybírat boty měkčí (se slabším pružením), než nejtvrdší varianty, v kterých si může člověk způsobit zranění. Ne proto, že by ty boty byly špatné, ale protože na ně ještě nemá. Je to obdobné, jako když si začínající řidič pořídí velmi silné auto, které je určitě technicky perfektní, ale jeho nedostatečné zkušenosti s řízením způsobí, že vylítne ze silnice v první zatáčce.

Jaké boty si máte na běhání koupit vám neporadím, můžu vám jen prozradit, v kterých běhám já, což z těch technických jsou Salming a Altra, a z bosobot leguano.

Co vás však mohu naučit, nebo se alespoň o to pokusit, je běhat technicky a metodicky správně. A o tom, že to nejspíše umím, nejlépe vypovídá, že za 55 let, co běhám, jsem neměl problémy s koleny ani kyčlemi, a tak mám i v bezmála sedmdesáti letech všechno svoje.

Najděte v sobě poklady, o nichž ani vy sami netušíte, že ve vás jsou

Najděte v sobě poklady, o nichž ani vy sami netušíte, že ve vás jsou

Všechny poklady, které člověk hledá, má ukryty hluboko v sobě. Je zcela lhostejné, o co jde, o muže, o ženu svého života, o životní cíl či poslání, o uznání…

Než se k tomu dopracujete, než toho správného, tu správnou potkáte, musíte přesně vědět, jaký/jaká má být. V tomto ohledu byste však rozhodně neměli být maximalisty, neboť nikdo není a ani nemůže být dokonalý.

Na prvních běžeckých campech Běžecké školy jsme, v jejich závěru, pořádali cestu za pokladem. Cesta vedla k lesní kapličce či lesní studánce – obě jsou nositelkami nepoznaného a hledaného a byli cestou, na níž měli účastníci nalézt odpověď na dvě otázky:

  • Co pro tebe představuje život – co bys chtěl/a aby ti život přinesl
  • Co pro tebe představuje běh – co bys chtěl/a, aby ti běh přinesl

Každý z nás, každý z vás se může vydat, ať již pomyslně, či fakticky, kdykoliv bude stát na „Rozcestí rozhodnutí“ ke své lesní kapli či studánce a než dojde zkusit najít odpovědi na otázky, které mu běží hlavou.

Pokud ty odpovědi nenajdete po cestě, zkuste až dojdete k lesní kapli či studánce otevřít dlaně, otevřít svou mysl, odpovědi se jistě dostaví, ať už hned na místě, nebo v nejbližší době

Pavučinky běžeckých cest se čím dál tím více proplétají v jednu jedinou, která propojuje lidi, jejich osudy a příběhy v příběh jediný – příběh člověka toužícího najít své místo na Zemi. Příběh člověka toužícího stát se skálou, o níž se můžou ostatní opřít, když potřebují ucítit sílu, která je podrží, když na ně přijde slabá chvilka.

Příběh člověka toužícího najít skálu, o níž se může opřít, když na něj přijde slabá chvilka.

Příběh člověka toužící být jednou pevnou skálou, která si může dovolit občas i uronit slzu, když už nemůže unést tíhu okamžiku.

Slza není projevem slabosti, slza je projevem citu a opravdu silný je jen ten, kdo nemá strach být citlivý. A tak se vracíme zpět k pavučině, která byť na první pohled tak slabá až éterická, dokáže být neobyčejně silná. A tak se vracíme zpět k běžci, který dokáže být velmi citlivý, na druhou stranu však dovede v sobě najít sílu, by překonal sám sebe, by překonal všechny nástrahy své cesty a dospěl svého cíle.

Život běží vlastními cestami, bez ohledu na naše přání

Život běží vlastními cestami, bez ohledu na naše přání

Život je hra, v níž vyhrává ten, kdo žije pro samu radost žití.

Radovat se ze života je tak snadné. Snadné do té doby, než si soused koupí nové auto, postaví nový dům, nabrnkne novou přítelkyni, než se život pro radost změní v soutěž.

Soutěž, soutěživost přitom není špatná, ostatně bez ní by se život na zemi nevyvíjel, jen se nesmí stát smyslem vašeho života, protože když jí to dovolíte, na samém jeho konci zjistíte, že to, co jste pokládali za vítězství, byly vlastně vaše životní prohry.

Při pohledu na hrající, smějící se děti, které ještě neví o světě zhola nic, si uvědomíte, že: „Sakra, proč jsem nezůstal v duši dítětem, vždyť jako dítě jsem pohrdal vším tím, oč jsem pak usiloval!“

Kdybychom se měli zabývat všemi možnými důsledky svých rozhodnutí, předjímat všechna pro a proti, koho tím potěšíme či naopak, kdo nám je nikdy neodpustí, tak by bylo lepší se vůbec nenarodit, neboť dnem narození roztáčíme spirálu nekonečných příčin a následků svých činů, z nichž často nejsme vůbec moudří.

 

Kde není motivace, nejsou výsledky

Kde není motivace, nejsou výsledky

Pokud vás v životě nežene dopředu něco, co vás motivuje, většinou to nedopadne.

Motivace ve smyslu: „Od prvního ledna začnu …“ si už na sobě vyzkoušel asi každý. Uspělo však jen malé procento.

Naše motto, které bude motorem a inspirací našeho snažení ve chvíli, kdy se budeme teprve seznamovat s během, kdy budeme hledat, proč to vlastně děláme, nám bude ukazovat, kam vlastně jdeme, k čemu směřujeme. Mělo by tedy být ryze osobního charakteru. Nic takového jako: „Dneska jsem jak almara a nemůžu se na sebe ani podívat, tak se nemůžu divit tomu svému, že se ohlíží za každou.“ Ne! Ne! Ne! Taková motivace je zhola k ničemu. Ten váš se stejně otočí za každou, protože už je to taková mužská přirozenost a mužské oko se rádo pokochá na tom, co doma nemá a vaše nadšení, pro to na sobě pracovat, ochladne.

Jak se motivovat? Třeba takhle

Motto začátečníka

„Nedělám to proto, abych byl olympijským vítězem, ale proto, abych …“ (dosaďte si sami, co vás přivedlo k tomu se začít pravidelně hýbat).

Třeba si tam dosaďte – mohl zase jako dřív bez obav vyrazit na běžky, udělat si cyklistickou dovolenou do exotických míst, vylézt na Sněžku, mohla si zase obléknout ty krásné šaty…

Motto joggera

„Člověk si stále myslí, že nejtěžší je začít, něco na tom bude, ale rovněž tak začínám mít pocit, že stejně těžké je vytrvat, tedy pro toho, kdo nezná svůj cíl. Já ale svůj cíl mám a tím je…, takže nemusím mít strach, že by se mi to nepodařilo!“

Tady už dosazené bude nejspíš konkrétnější, třeba uběhnout maraton za čtyři hodiny nebo deset kilometrů pod padesát minut.

Motto běžce

„Škoda každého dne, kdy si nemůžu propláchnout tělo kyslíkem a radovat se z toho, jak mi nad hlavou svítí slunce!“

Pokročilý většinou už nepotřebuje motivovat k tomu, aby u sportování vydržel a tak jeho heslo může být více abstraktní.

Své motto si pak doma nebo ve své pracovně umístěte tak, abyste je měli co nejčastěji na očích.

Když jsme u té motivace, tak mě vždy nejvíce namotivuje, když se koukám na běhající lidi a vidím na nich, jak září. Proto tak rád jezdím na běžecké závody ven, protože tam vidíte, že lidi dělají něco, co je ohromně baví. Není tam žádný ten mus, který si na sebe vytváříme my. Prostě mi stačí, že jsem, že jsem mezi stejně „postiženými“ a je mi fajn. Pak mám radost, když vidím člověka, který evidentně má nějaké tělesné postižení, a on s veselým úsměvem maká na 35 km.

Je šťastný, protože vidí, že ostatní souputníci a diváci jsou z něj nadšení, že to dokázal. Předáváme si tak navzájem něco, co všichni v běžném životě postrádáme. Předáváme si radost, lásku, porozumění, nadšení pro stejnou věc a těšíme se, že se zase někde jinde, třeba někde na druhém konci světa, naše cesty protnou a my budeme moci tohle vše zase předat lidem jiné země, jiné kultury. Protože o to také, kromě vlastního sportovního vyžití, na běžeckých závodech jde.

Svědčí o tom i vzrůstající počet lidí na běžeckých soustředěních nebo dalších akcích Běžecké školy, na něž můžete s klidným svědomím přijet i vy a nechat se inspirovat stejnými nadšenci. Ono když pak poznáte běžeckou partu, tak se daleko snáze zdolává i vlastní maraton. Když vás ve chvíli, kdy cítíte, že síly rapidně ubývají a vy máte do cíle ještě 20 km, někdo osloví jménem, k tomu přidá povzbuzující úsměv a lehký dotek, vzápětí zjistíte, že tím dotykem do vás vlil tu potřebnou energii, kterou jste zrovna potřebovali, abyste v pohodě doběhli do cíle.

Běh je ale také sportem osobností. Tím nemyslím třeba osobnosti kulturního nebo společenského života, ale skutečně lidské osobnosti.

Běh vám nic neodpustí, nic mu nenalžete, takže když vidíte běžce, můžete si být hodně jistí, že tenhle člověk si dokáže jít v životě za svým. A to také bude platit o vás samotných, pokud začnete pravidelně běhat.

Běžecké boty pro začátečníky

Běžecké boty pro začátečníky

Začínal jsem běhat v minimalistických botách, ostatně psal se rok 1965 a jiné běžecké boty u nás nebyly. V roce 1990 jsem vyzkoušel první technickou botu a od té doby běhal zhruba v deseti značkách, abych se obloukem vrátil k bosobotám.

S technickými botami je ta potíž, že jejich konstruktéři a výrobci hledají taková řešení, která běžců, či běžkyním pomohou k lepším výkonům. Ne vždy nové řešení musí být pro konkrétního člověka nejlepší. Proto se u těchto bot děsím, s jakými inovacemi výrobci přijdou. U berefoot bot máte jistotu, že i za několik let budou technicky pořád stejné.

Základní pravidlo pro výběr běžeckých bot zní

Kupte si takovou běžeckou obuv, kterou jste schopni udýchat, a která vás neposadí na zadek. Jen v takové botě si užijete svůj běh a nehrozí vám zranění ani uštvání!

Což je další plus pro bosoboty, které vás rozhodně neuštvou, naopak spíš vás trošku zbrzdí, ale při správné technice, jsou ideální volbou. I když? I když začátečníkům, tedy pokud už v nich běžně nechodí alespoň rok, bych je nedoporučil.

BĚŽECKÉ BOTY PRO TY, CO ZAČÍNAJÍ BĚHAT

První, co začínající běžec či běžkyně řeší, pokud jde o vybavení, je běžecká obuv. Zamíří tedy do specializované prodejny, kde předpokládá, že mu nejlépe pomůžou s výběrem. Nejčastější odpovědi, které se dočká, je: Začínáte běhat? V tom případě je pro vás nejlepší bota, která umí všechno. 

Problémem je, že tou botou je míněna bota, která – vybavena nejmodernějšími prvky ochrany (stabilní, tlumící, odvalující) – dělá většinu práce za chodidlo. Potud se to zdá v pořádku, kdyby to neznamenalo, že tím prakticky chodidlu znemožňuje dělat práci, kterou by dělalo, kdyby nebylo obuté a tím přirozeně přispívalo k posilování nohy (udržení klenby, posilování kotníku), potažmo pohybového aparátu.

TECHNICKÉ BOTY ŽENOU ČLOVĚKA VPŘED, OTÁZKOU JE ZDA NA TO MÁ FYZICKY

Technické boty jsou konstruovány tak, aby člověku pomohly běhat co nejrychleji. To má však velký háček, a to ten, že na to musíte mít fyzicky! Což samozřejmě většina začínajících běžců a běžkyň nemá, neboť většina lidí začíná běhat tehdy, když jejich fyzická kondice se rovná téměř nule, a ty zpropadené boty je ještě honí, aby běželi co nejrychleji, protože ony běhat pomalu neumí. V tom případě je každá rada drahá, ale když vám ušetří spoustu bolesti a rozčarování, je k nezaplacení.

CO UDĚLÁ ČLOVĚK, KTERÝ SI KOUPÍ SUPER BĚŽECKOU BOTU, KTERÝ NEMÁ FYZICKOU KONDICI, KDYŽ JE TA BOTA NA NĚJ MOC RYCHLÁ? SEDNE SI DO TOHO A TÍM ZPOMALÍ, neboť v tu chvíli eliminoval jednu ze super vlastností této boty, a to odvalení (kopnutí dopředu). 

Otázka tedy zní: Má si začínající běžec či běžkyně kupovat, když s během teprve začíná, super běžecké boty? Jasně že nemá. Nemá, protože jemu fakticky nepřinesou žádný užitek, kromě toho, že v nich dobře vypadá. Super běžecké boty však není třeba zatracovat, jen je potřeba do nich dorůst, ale je docela možné, že až do nich dorostete po fyzické i technické stránce (naučíte se běhat stylově), tak zjistíte, že už je vlastně nepotřebujete, neboť už jste natolik silní, že to, co nabízejí jako bonus, zvládnete hravě i bez nich.

ZÁVODNÍ BĚŽECKÁ OBUV A BĚŽECKÁ OBUV NA INTERVALOVÝ TRÉNINK

Pokud bych si dneska kupoval technické boty, tak jedině ty, které jsou označeny jako závodní, neboť ty mi umožní, za předpokladu, že zvládám přirozený běžecký styl a fyzicky na to mám, běhat intervaly, respektive v závodě, rychleji. 

JAK POSTUPOVAT, ČÍM SE MĚL ŘÍDIT, ZAČÍNAJÍCÍ BĚŽEC ČI BĚŽKYNĚ, PŘI VÝBĚRU BĚŽECKÝCH BOT

Když pominu klasické poučky, že si má člověk kupovat běžecké boty (i když nejen ty, ale boty obecně) spíš odpoledne, když už má nohy lehce unavené, že si má běžecké boty kupovat o číslo větší, než jsou ty, co v nich do obchodu přišel, že má nechat vybírat své nohy, protože ty budou muset v těch botách běhat, tak to nejdůležitější, co byste měli vědět a naučit se, je, že máte cítit došlap. 

JAK SE NAUČÍTE CÍTIT DOŠLAP

Jednoduše. Zujte se, postavte se, ohněte jednu nohu v koleni a teď ji zase položte na zem. Nesnažte se jí nijak vědomě manipulovat, prostě ji ohněte v koleni a zase položte na zem. Noha se poprvé setká s povrchem, na němž stojíte, v oblasti bříšek. Při došlápnutí, pokud budete pozorní, ucítíte, že bříško zafungovalo jako přirozený tlumič. Přesně tohle byste měli cítit i tehdy, uděláte-li to v botě.

Podrážka a mezipodrážka boty by měla být natolik měkká, respektive pružná, aby vám tento vjem umožnila. Ale, aby nedošlo k mýlce, i technické běžecké boty chodidlu dovolí pracovat, jak má. Nikdy nezapomenu na skutečný zážitek, když jsem před dvanácti roky obul a pak běhal v adidas SNova Glide2, a to byla technická běžecká bota jak poleno. Pak vývoj přinesl technologii boost, a s ní bohužel pro mne přišel i konec běhání v adidaskách. 

Teď se jen modlím, aby tvůrci Salmingů, v nichž běhám dnes, a které mě doslova očarovaly, když jsem je prvně obul, nešly při vývoji cestou ostatních značek a nesnažily se vylepšit dokonalé. Naštěstí už se i v tom, v jakých botách běhám, začínám pomalu vracet na začátek a opět si některé běhy užívám v bosobotách, takže jsem připraven.

18. ročník přeshraničního běhu Zlatá stezka

18. ročník přeshraničního běhu Zlatá stezka

V lůně šumavských hvozdů je život těžký, ale odnepaměti zde žijí lidé, zvířata a příroda ve vzácné symbióze, nejspíš proto, že všichni cítí, že jeden bez druhého by prostě nepřežili. V lůně šumavských hvozdů se již po osmnácté uskuteční běžecký závod Zlatá stezka, který startuje a končí v malebné šumavské obci nesoucí jméno blízkého vrcholu – Stožec.

Před osmnácti roky jsme se domluvili s mým kamarádem a mým prvním vydavatelem Janem Tuláčkem, že by bylo hezké přivést běžce do Stožce na přeshraniční běh (trať vede po cestách Šumavy i Bavorského lesa, respektive Česka i Německa) v létě, kdy v obvyklých lidských sídlech vládne žhavý vzduch, do šumavských lesů, kde vládne kromě ozdravujícího klidu a míru i příjemný chlad. No s tím chladem nám to moc nevyšlo, neboť většinu ročníků i proto, že se startuje v pravé poledne, provázelo spíše saharské vedro, ale ten mír a klid, společně s velmi přátelskou atmosférou, tu vládne vždycky.

V sobotu 3. srpna, jak už bylo výše naznačeno, se startuje ve 12:00 před obecním úřadem ve Stožci. Trať vede po asfaltových silničkách a lesních cestách, měří cca 15 kilometrů, a i když převýšení je v konečném důsledku nulové (co nastoupáte, zase seběhnete), dá se označit za poměrně těžkou. Kdysi byla certifikovaná, ale po změně trati (původně se startovalo z Horních Žlebů), jsme již od přesného měření upustili, neboť při takovémto závodě si můžete maximálně porovnat svůj čas s těmi ostatními běženými na stejné trati, rozhodně však ne s jinými závody na 15 km. 

To, že startujeme v pravé poledne, má svůj důvod, a sice aby se do Stožce dostali včas třeba i ti, kteří jedou z větší dálky, a nevlastní vlastní přibližovalo, tudíž aby to stačili i vlakem. 

Bližší podrobnosti a přihlašovací formulář najdete na stránkách www.behzlatastezka.cz.

Těším se na vás, budu vás na trati navigovat na cestu, tak doufám že vám ukážu tu správnou, abyste trefili zpátky domů, do Čech.