Svůj první maraton jsem běžel 4. listopadu 1979 ve Stromovce. Kolikátý to bude 30.10.2022 tamtéž, nevím, tahle čísla pro mě fakt nejsou důležitá. Co však vím jistě, tak to bude můj první maraton v Leguanech. Popravdě nemohu napsat v minimalistických botách, protože to, v čem jsem běžel v roce 1979, byly vlastně minimalistické boty, kterým jsme tehdy říkali maratonky.

Svůj první maraton jsem běžel za 2:40:06, bylo mi tehdy pár měsíců 25 let. Teď mi bude pár měsíců 68 a protože čas nezastavíš, tak si ani výsledný čas nedokážu moc představit.

Kdyby se blížil plus/mínus čtyřem hodinám, považoval bych to za skvělý výsledek, už i proto, že Petr Exnar má osobák na maraton ve Stromovce těsně pod 4, ale to bylo ještě v době, kdy běhal v technických botách, které ho hnaly vpřed. To Leguany jsou jiná káva, jsou líné až hanba, a všechno si v nich vaše nohy musí odmakat samy.

Teď v nich běhám cca měsíc a pomalu se s nimi sžívám. Při každém běhu jsme si bližší a bližší a poznávám, jak se na ně musí, aby to letělo a netáhl jsem jen nohy za sebou.

Každý výběh si víc a víc uvědomuji, že technika běhu v nich není jiná, než v technických botách, ale musí být naprosto precizní, pokud chcete držet nějaké tempo.

Na druhou stranu, byť v Leguanech musí všechnu práci odmakat vaše nohy samy, tak mi klesá tepovka. Vysvětluji si to tím, že v Leguanech (minimalistických botách) musí člověk udržet ideální postoj, prostě být po celý běh vyšponovaný co to jde, nesmí poklesnout ani o píď. 

Z toho vyplývá, že vyznavači běhání v barefoot botách by měli posilovat celé tělo, a to víc než uživatelé technických bot, i když pokud chtějí být opravdu dobří, tak by měli posilovat jakbysmet.

No jsem upřímně na to zvědavý, ale moc se na tu novou výzvu, kterou jsem potřeboval jak prase drbání, těším. A troufám si tvrdit, že by mi běhání v Leguanech mohlo pomoci příští rok v dubnu na šestidenní v Konstantinových Lázních splnit jeden velký sen.

Když chcete, aby kůň dobře běhal, musíte jít ke kováři, aby mu na kopyta přikoval podkovy. No a můj první dojem i první dojem Radka Lišky byl “kopyta”. Člověk by však neměl dát na první dojem, a o Salming Recoil Prime to platí zcela určitě. Takže čtěte dál.

Salming Recoil Prime objemová bota pro nabíhání kilometrů v tempu

Když jsem se vzpamatoval ze svého prvního úžasu, neřkuli zklamání, že Salming podlehl komerci, odklonil se od svého záměru vyrábět boty, co naučí lidi běhat a vyrobí přesný opak, odhodlal se je obout.

Šlo to velmi, velmi těžko, povedlo se až s pomocí obouváku. Další mínus.

“No ale co už, jsi obutej, tak běž!”

K vrátkům jsem došel chůzí houpavou, a to doslova. Tlumení je po celé délce podrážky perfektní, při chůzi se v nich člověk cítí jak na chůdách. “Ach jo, než doběhnu, tak budu vyklepanej jak cígo, co někdo zapomněl týden v kapse”, pomyslím si.

Vyběhnu. “Ale jo, docela fajn.” S prvními běžeckými kroky se můj pohled začíná otáčet o 360 stupňů. Pravda, nejsou to moje milované enRouty, v nichž si moje nohy lebedily poslední dva roky, ale něco, a to hodně, do sebe mají.

Uběhnu prvních šest kilometrů a uděluji jim milost.

Ale, aby to neměly tak jednoduché, vymyslím si na ně speciální test, a sice absolvovat v nich v jednom dní dvě běžecké akce: Poutní maraton a Sokolovský 1/4 & 1/2 maraton. “Jestli z toho vyjdu se zdravýma nohama, tak dostanou jedničku s hvězdičkou”.

Ale protože nejsem žádný kamikadze, odběhal jsem v nich ještě při třech individuálních trénincích s klienty cca 25 km. 

Poutní maraton

Trasa Poutního maratonu vede po silnici, zpevněných cestách i v terénu, tedy ideální na to poznat, jak se chovají na různých površích.

Vybíháme, běží se mi lehce, křepce. Mám pocit, že mě ty boty před sebou tlačí. Po třech kilometrech říkám Kubovi (Jakub Jaksch) “Asi bychom měli zvolnit”. Běžíme 5:40 na kilometr. Na pátém Kuba hlásí: “5:05”. A sakra, zvolnění vypadá jinak. Naštěstí k Loretě se to lehce zvedá, tak zpomalujeme.

Slunce začíná pomalu připalovat, přesto do Waldsassenu nám to ještě hezky upaluje. Kontrolují podrážky, jestli tam není nějaký motůrek, ale fakt nic. Jsem z toho docela jelen, ale ty boty běží samy.

Za Kappelem se dostáváme víc do lesa, teploměr už se vyšplhal ke 30 a přesto, že já obecně teplo, natož vedro, nesnáším, tak to prostě běží.

Silnice, nesilnice, lesem, nelesem, polem, nepolem, furt to spolu se Salming Recoil Prime valíme dopředu až do samého cíle.

Sokolovský 1/4 &1/2 maraton

Doma jsem si dal polévku, půl hodinky schrupnul, hodil na sebe suché svršky, na záda připevnil vodičskou plachtu a vyrazil na druhou část testu.

V Sokolově mám za úkol doprovázet posledního účastníka, o tom víc zde.

Pokud jde o Salming Recoil Prime, tak i na rozpálené silnici a při velmi pomalém tempu se chovaly skvěle. Pravda, je to hodně o tom, jak se umíte k běhu postavit (a to doslova), ale i to dokládá, že Salming od své filozofie vyrábět boty, co vás naučí běhat stylově správně, neustoupil.

Přednosti Salming Recoil Prime

Skvělá pružnost

Stabilita, ale taková měkká, která nechá pracovat kotníky

Skvěle odvalují a tlačí vás dopředu, čímž šetří vaši energii

Zápory Salming Recoil Prime

Pro ty, co řeší každé deko  – váha, ale díky polstrování sedí bota na noze jak ulitá, což sice dělá trošku problém při nazouvání, ale  doma se obouvák vždycky najde.

Takže za mě celkově super. Doporučím je na dlouhé tempové běhy, na závody do 100 kilometrů. Na regenerační běhy a třeba šestidenní obuju raději enRouty.

Jak vidí Salming Recoil Prime, Dana, Radek Švajcr, Radek Liška, Petr Veverka a Milan Šumný?

Asi takhle:

Radek Švajcr

Vzal jsem je nejprve na silnici a dal 4 kilometry v tempu 4:30, klusík a ještě 2 tempové kilometry. Načež jsem odbočil do lesa na šestikilometrový trail (klacky, kořeny, blátíčko, nestabilní povrch). První dojem a pocit: „stabilita!”

Podle mě mají trošku vyšší boční mantinely a noha se v nich ani nehne. 

Když člověk na silnici trefí došlap, člověka to “hezky” kopne zpátky, takže to chce šlapat hezky pod sebe, pak kopou dopředu – a to chceme.

V lese se neviklají kotníky a došlap je i na nerovném terénu stabilní.

Za mě skvělá bota na long runy, regenerační běhy a díky vzorku na podrážce se neztratí ani v terénu. Není to ale bota na urvání osobáčku na 5 na dráze.

Radek Liška

Když jsem je vyndal z krabice, tak si říkám: “Co to je za botu?”. Přišlo mi to trochu jako sálová tuhá a těžká bota. Takové trošku kopyto.

První obutí na nohy – ty jo, jsem nějaký vysoký a je to strašně měkký. Tak uvidíme při běhu. První kilometry jsme si na sebe zvykali, ale pak už super. Skvělá stabilita, podrážka super i v terénu a na mokru. Ani nejde na noze poznat, že je těžší, a úplně super na objemové běhy a viděl bych to i pro těžší běžce. A dokonce se v tom dá běhat rychle.

Petr Veverka

Salming Recoil Prime, máme spolu zatím 62 kilometrů. Láska na první obutí to úplně není, ale má počáteční rozpačitost se začíná proměňovat a čím dál tím více si jsem jist, že společnou řeč najdeme. 

Budu je používat na mé pomalé výklusy, kdy bota velice pěkně drží nohu a moc pěkně ji vede. Každý dopad je dost tlumený, a tak jsou pro odpočinek jako dělané. Zkoušel jsem je i na tempový běh, nicméně tam mi to tlumení vadí a zdá se mi, že pohlcuje dost energie, kterou do odrazu dávám. Ano, vím, že můj běžecký styl není vůbec ideální a závaží, které si nosím v oblasti břicha se na mém běhání taky dost podepisuje. Při lepším stylu a váze tak o 10 kg nižší bych v nich asi mohl běhat i tempové běhy, ale na ty si já nechám osvědčené enRoute 3.

Když to shrnu, tak si myslím, že Salming Recoil Prime jsou skvělé boty a už skoro počítám s tím, že letošních 100 mil kolem Západního Berlína poběžím v nich.

Dana 

Naprosto souhlasím s kluky ohledně prvního pocitu – tedy takové to „No co to je?“. Když jsem je viděla u Miloše, byla jsem z nich dost rozpačitá, a rozpačitost mě neopustila ani poté, co jsem obula na nohy ty své. Nechtěla jsem je ani zkoušet, připadaly mi hrozně vysoké a neohebné. Na noze jsem je nakonec jako neohebné necítila, ale přišla jsem si trošku jak na chůdách – vysoká a bohužel díky tomu i nestabilní. Boty samy o sobě samozřejmě nestabilní nejsou, ale já už poměrně dlouho chodím v barefoot botách, ve kterých cítím každý kamínek a jsem doslova pár milimetrů od země, takže pro mne velký nezvyk. Při samotném pomalém běhu mi přišly sice pořád vysoké, ale rozhodně nevadily. Horší to bylo při rychlých výbězích kopečka, které dělám v rámci intervalového tréninku. Měla jsem pocit, že šlapu na marshmallow, a jako bych se nebyla schopna dostat do odrazu, energie se ztratila v měkkém tlumení. Takže suma sumárum – tahle bota není pro mne, pořád mi super vyhovují enRouty a nevyměnila bych je. A pro koho tedy jsou? Podle mého názoru budou prima pro lidi, kteří upřednostňují měkké tlumení, kdy jakoby „plujete na obláčku“, je to pohodlná bota na delší výběhy. Ale ani můj běžecký styl není zrovna zn. Ideál, takže mé hodnocení berte prosím s rezervou!

Milan Šumný

Vzal jsem je na je ranních 12 km. Pocit v botách je super. Bota krásně drží nohu, ten pocit fixace kotníku je naprosto boží. Bota se stává součástí nohy. A k tomu dostává noha obrovský prostor v oblasti prstů. To mě vždy trošku trápilo, ale tady je neuvěřitelný prostor, který jen podtrhuje pocit komfortu. Co bych ještě vyzdvihl u tohoto modelu je tlumení. Upřímně jsem na takové tlumení u Salmingů nebyl zvyklý a myslím, že toto je cesta. 

Ke konci tréninku jsem si dal 5x 100 metrových sprintů a přišlo další překvapení. Ta bota umí být i rychlá! Jak mě vystřelovala do rychlosti, no paráda. Ukázka, že i bez karbonu se dá udělat super bota, s kterou můžeš jít i do pořádného tempa.

Čím dál populárnější jsou mezi Čechy bosoboty. A s trochou nadsázky se dá říct, že základnu mají v Praze 6 – v prodejně manželů Exnarových ve Wuchterlově ulici. „V březnu oslavili pět let zastoupení firmy leguano na českém trhu. Kouzlu bosé chůze a nabídce značky leguano propadl i oblíbený zpěvák Tomáš Klus, co ho nadchlo? „Že mají hlavu i patu. Aneb umí vypadat a zároveň poslouží účelu; pocitu bosé chůze i tam a tehdy, kdy se jiné bosoboty prostě nehodí,“ říká Tomáš Klus.

Tomáši proč jste věrný právě značce leguano?

Protože mají hlavu i patu. Aneb umí vypadat a zároveň poslouží účelu; pocitu bosé chůze i tam a tehdy, kdy se jiné bosoboty prostě nehodí.

Čím vás zaujala?
Jako povrchnímu člověku mi lahodí její vzezření, u mnohých modelů se člověk zdráhá uvěřit, že jde skutečně o bosobotu. A jelikož jsem i pohodlnec, komfort, který poskytují

Bosoboty jsou něčím, čím můžeme prospět svému zdraví, co vy a zdravý životní styl? 
Vnímám své tělo jako chrám ducha, pronajatý dopravní prostředek, který aby fungoval, potřebuje pozornost, neboť teprve pak může cele sloužit svému účelu, být prospěšný jak samotnému uživateli, tak všem okolo. Proto dbám na pravidelný servis formou úplňkových půstů, nenáročným, ale poctivým cvičením, otužováním a vědomým stravováním, ať už fyzickým, či psychickým; aneb řeším jak původ potravin, tak informací, které do sebe vpouštím.

V botách leguano se dá i sportovat, fandíte nějakému sportu nebo ho i aktivně provozujete?
Jsem bývalým členem Dukly Praha, kdy jsem coby moderní pětibojař trávil hodiny denně na Julisce. V současné době jsem pětiboj vyměnil za trojboj; mám tři děti, a to je v mnoha ohledech taky slušná olympiáda.

Vaše tvorba se v posledních letech proměnila, jaký to má ohlas u fanoušků? 
Jsem toho názoru, že hudba je živý, neustálý proces, že se stejně jako vše kolem vyvíjí a jako písničkář považuji za stěžejní aspekt autenticitu a kompatibilitu vnitřního s vnějším, proto mi jakákoli sázka na jistotu, jakože zjistím, že „něco funguje“, tak to tak dělám, ačkoli už to tak třeba necítím, je proti srsti. Vstřebávám, absorbuji a reaguji na aktuální dění, jak formou, tak obsahem, Že to občas někoho odradí je součást onoho procesu, ale každý konec je zároveň nový začátek, tak jen s radostí a pokorou pozoruji i proměny svého publika.

Co považujete za svůj největší životní úspěch?
Nalezení Boha jako vztahu. Uvědomění, že teprve dobré mezilidské vztahy otevírají možnost šťastného života.

Řada lidí si pobrukuje vaše písničky. Co si rád zpíváte vy?
Baby shark. Se třemi dětmi není vyhnutí.

Nebojíte se říkat své názory na společenské dění nahlas. Napadá vás někdy, že byste se zapojil aktivně do politiky?
Napadá mě to často, ale moje místo je jinde. Rozhodně jsem však pro to, aby se do politiky zapojovalo co nejvíce lidí, ne nutně aktivní účastí v ní, ale věnováním pozornosti. Pochopením zásadního vlivu politiky na náš každodenní život, od stavu chodníku, přes cenu chleba, je alfou a omegou toho, kudy se bude naše země ubírat, politika potřebuje naši účast, jinak pychne a živí nás frustracemi typu – jsme jen bezmocné loutky. Snažím se jí proto alespoň ze své pozice zpřístupňovat účastí v diskuzích, sdílením podstatných témat a zdůrazňováním osobní zodpovědnosti za celek.

Lákalo by vás to?
Ano, ale neuměl bych se vzdát písniček. Svou aktivní účastí bych si však vzal prostor nestranného komentátora.
Ptali se: Jana a Petr Exnarovi