Běžcem otci na vzdory

Běžcem otci na vzdory

Běhám, tedy jsem. Když jsem začal skutečně běhat, čímž myslím, že jsem přestal utíkat, když mě nachytal hlídač na švestkách či na třešních nebo poté, co si otec usmyslil, že jsem neudělal, co mi nařídil udělat a rozhodl se to řešit jednou pádnou na zadek, změnil se mi svět.

Vtipné na tom bylo, že skutečně běhat jsem začal nejspíš ze vzdoru k otcovské autoritě poté, co mi běhat zakazoval a měl mě k tomu, abych chodil na kytaru, což však nešlo, neboť obě tyto činnosti se jaksi v mém týdenním rozvrhu scházely v jeden den – v sobotu.

Bylo to ještě v době, kdy se chodilo do školy i v sobotu. Kytara byla sice nepovinná, ale zato se platila. Běh byl taky nepovinný, ale neplacený a bavil mě daleko více než „Ovčáci, čtveráci“, a Yesterday mě můj profesor nechtěl učit, dokud se nevypořádám s těmi Ovčáky. Takže jsem prostě vzal z domova a z kytary roha a začal se učit běhat a běhám pořád, a začalo to tak nevinně – útěkem před výpraskem.

Takže bych měl svému otci tímto vlastně tam nahoru poděkovat, že mi v běhání bránil tak, až mě k němu dohnal. Třeba ale chtěl, abych začal dělat něco pořádně, pokud ano, tak byl pedagogickým géniem, není totiž lepší způsob jak vás k něčemu přivést, než vám to zakázat.

 

Je čas začít hledat schodu

Je čas začít hledat schodu

Vymezit se, najít si svůj kmen, to je in, to je moderní. I tady, stejně jako v běhu, se vracíme ke kořenům, k prvopočátkům života člověka.

Zatímco u běhu je to krok správným směrem, v případě společnosti rozhodně ne. Kmenové uspořádání znamenalo život ve věčné válce. Právě proto se začaly kmeny sdružovat ve větší celky, neboť pochopily, že tak snadněji přežijí.

Proto vznikly státy. Proto vznikly takové útvary, jako je USA, EU, Liga arabských států. Tenhle vývoj měl svou logiku. A má ji stále. Tenhle model má pro své zdárné fungování jedinou podmínku – schopnost domluvy.

Domluvit se neznamená klást si podmínky. Domluvit znamená najít řešení, které bude „vyhovovat“ – nejméně vadit, nejlépe všem.

Plnění podmínek již předem zakládá půdu pro korupci – já ti tohle, ty mě za to tamto. Myslíte si, že by život na Zemi ještě existoval, kdyby zde vládla soutěž ve smyslu: NĚCO za NĚCO?

Já říkám NE! Život je sice tvrdý, ale spravedlivý a dává šanci na přežití všem a všemu, a to rovným dílem. Jakmile je v přírodě něco v nerovnováze, má příroda nástroje, jak rovnováhu zase nastavit.

Nyní se na Zemi nemístně rozlézá druh zvaný člověk. Co si myslíte, že s tím příroda udělá? Bude to trvat dlouho, ale ona si s tím/s ním poradí.

Co tím chci říct?

Chci tím říci, že čas není to, co nás v životě limituje, naopak čas je tu proto, abychom jej využili pro sebe, abychom ho využili k dohodě.

A že to bude trvat dlouho? No a co?! Už jsme se honěním za rychlými řešeními připravili o  33 „Kristových“ let. Už bychom tedy mohli mít rozum a uvědomit si , že nenastal už čas změnit taktiku a začít hledat společná řešení, ne rozdělovat společnost!

Jak si vybrat tu svou, o čem a pro koho jsou určeny mé knihy o běhání a zdravém životním stylu

Jak si vybrat tu svou, o čem a pro koho jsou určeny mé knihy o běhání a zdravém životním stylu

V současné době si můžete vybrat v našem e-shopu nebo v knihkupectví ze sedmi knih (osmá vyjde v listopadu), které jsem napsal, nebo na nichž jsem se autorsky podílel. Pět zbývajících už si můžete půjčit toliko v knihovně.

Může být vůbec tolik knih o běhání něčím novým zajímavých, výjimečných a stojí za to si je přečíst. Na první dvě otázky odpovídám: může, odpověď na tu poslední nechám na vás, až si je prolistujete, případně přečtete.

Než jsme se s Milošem Čermákem domluvili, že pro Lidové noviny budeme každý týden, po dobu 4 měsíců připravovat články a tréninkové plány na zvládnutí maratonu, zaletěl jsem si do NY na maraton a při té příležitosti strávil několik hodin v různých knihkupectví a probíral se mnoha a mnoha tituly knih o běhání. A to se psal rok 2002, a na jaře toho roku mě vyšla první kniha 7 + 1 krok k manažerské kondici.

Všimněte si, už moje první kniha byla spíše o zdravém životním stylu, o zdravotních aspektech hýbání se pro zdraví, tedy o tom, co po osmnácti letech začal svět objevovat jako nástroj k záchraně člověka před civilizačními nemocemi a podobnými průšvihy jako je koronavirus.

Holt jsem trošku předběhl dobu, co ale čekat jiného od člověka, pro nějž je pohyb stejně důležitý jako jídlo, voda, spánek či láska. Všimněte si, že v mém výčtu chybí běh, ale to jen proto, že ten je součástí pohybu a pohyb je mnohem, mnohem víc.

Pohyb je životní nutnost. Běhat každý den nemusím, ale hýbat ano. Toto sdělení najdete ve všech mých knihách a také to, že i když budete v běhu usilovat o co nejlepší výkony, tak byste měli vždy myslet na své zdraví a naslouchat svému tělu, ne jít – běžet, přes mrtvoly!

Bohužel moderní člověk víc naslouchá všemu okolo sebe, podléhá nabídce, co všechno musí v životě mít, čeho musí v životě dosáhnout, aby byl spokojený, aby byl šťastný, a zapomíná na to, že bez svého těla ničeho z toho nedosáhne. Pak není divu, že když se má postarat o potřeby svého těla, tak je mu líto času a peněz. Přitom, ty peníze by bez svého těla, bez toho, že je zdravý a v dobré fyzické kondici, nikdy nebyl schopný vydělat.

Takže hamty, hamty, ať mám víc než tamty a najednou stojí, sotva popadá dech a říká: tělo moje milované, co mě to děláš?

A tělo na to lakonicky: jen ti vracím, cos takovou dobu dělal mě! Tedy já ti to nevracím, neboť nejsem pomstichtivé, ale prostě mi došli baterky, došel mi dech, došel mi kyslík, takže teď si sedni a přemýšlej o tom, co teď uděláš pro mě, abych bylo zase fit. A hele, žádný výmluvy a zkratky, jako že mi něco koupíš a napereš to do mě. NE! Ty se hezky sebereš, začneš se hýbat, začneš rozumně jíst, začneš rozumně odpočívat, a pokud to vydržíš dost dlouho, tak spolu zase začneme vycházet jako kámoši. Takže v mých knihách najdete i způsob a motivaci jak vrátit svému tělu – sobě, když už ne mládí, tak sílu k životu.

Modrá knížka o běhání a o životě, Běž a nepřestávej aneb evangelium pohybu, Běhání pro všechny

Tyhle tři knížky, (první dvě jsem napsal s Pavlem Kosorinem) které jsem napsal pro nakladatelství Euromedia lze vnímat jako tři sudičky, z nichž každá vám do života přičaruje jeden kamínek s konkrétním čarem. Modrá knížka o běhání a o životě, vás pomůže namotivovat k hýbání se. Běž a nepřestávej aneb evangelium pohybu, vám vysvětlí, nejen proč je důležité se hýbat, ale najdete v ní i recepty jak hýbat začít, abyste si pohyb oblíbili a stal se nedílnou součástí vašeho života, třeba jako vaše auto. Běhání pro všechny, je pak volným pokračováním prvních dvou s tím, že vám pomůže objevit krásy běhu a provede vás prvními běžeckými krůčky a taky vás naučí milovat běh, stejně jako evangelium pohybu vás očarovalo pohybem.

Škorpilova škola běhu, Běžecká bible Miloše Škorpila

Jaký je mezi nimi rozdíl a proč byly napsány? Škorpilova škola běhu byla moje první knížka o běhání, v níž je vše důležité, co by měl člověk, který běhá vědět a umět. Vzhledem k tomu, že šlo o naší první společnou knihu s Mladou frontou, tak přeci jenom jsme nevěděli, jak jí čtenáři přijmou, takže v ní není úplně všechno, co bych si představoval. 20 000 prodaných výtisků Školy však otevřelo dveře tomu, aby vznikla Bible, kde je už, až na malé výjimky, které najdete v ostatních mých knihách, všechno, co jsem kdy chtěl vědět o běhání já, když jsem běhat začínal, když jsem začínal trénovat jiné a nasával informace ze všech možných zdrojů, jak houba.

Jak uběhnout maraton za 100 dní

Tohle je ikonická knížka, kterou jsme nakonec napsali s Milošem Čermákem a do níž jsme použily články, a daly jim knižní podobu, které jsme vycházeli v letech 2002 – 2005 v Lidových novinách. Ty články a tahle kniha stojí za běžeckým boomem v České republice a na Slovensku. Stále si jí kupují nový a nový běžci a běžkyně, které okouzlil maraton, aby se podle ní připravili na ten svůj první. Každý rok, mi přijde několik emajlů, kdy mi lidé sdělují, že trénovali podle ní, maraton v pohodě zvládli a co víc, díky ní se do běhání zamilovali.

Šťastný života běh

Tahle knížka, je asi nejkontraverznější z těch, které jsem napsal. Skládá se ze dvou částí, je v ní částečně můj životní příběh (rozhovor s novinářem Jiřím Ransdorfem) a pak popis závodů a akcí (ne všech), které jsem absolvoval. Ano, přiznávám, že jsem zde držel své emoce možná víc na uzdě, než jsem měl, ale šlo mě spíš o popis událostí, než o senzaci. Takže je to nejspíš málo Americké :).

Fit i bez fitka

Tato kniha, kterou jsme napsali společně s Danou v průběhu první vlny Coronaviru vám může pomoci dostat se do kondice, aniž byste potřebovali navštěvovat zafuněnou posilovnu. Snažili jsme se pro vás ve spolupráci připravit srozumitelný návod na zlepšení fyzičky a budování síly v domácích podmínkách.

Při správné aplikaci návododů uvedených v knize, věříme, že si budete schopni správně rozvrhnout trénink a vyzrát na regeneraci. Uvědomíte si co všechno můžete ke cvičení v domácích podmínkách použít. Jak zlepšit svou běžeckou techniku. A s racionálním přístupem k pohybu nakopnete svoje výkony a vaše tělo omládne o celé roky!

 

Po 43 letech maraton znovu poprvé

Po 43 letech maraton znovu poprvé

Svůj první maraton jsem běžel 4. listopadu 1979 ve Stromovce. Kolikátý to bude 30.10.2022 tamtéž, nevím, tahle čísla pro mě fakt nejsou důležitá. Co však vím jistě, tak to bude můj první maraton v Leguanech. Popravdě nemohu napsat v minimalistických botách, protože to, v čem jsem běžel v roce 1979, byly vlastně minimalistické boty, kterým jsme tehdy říkali maratonky.

Svůj první maraton jsem běžel za 2:40:06, bylo mi tehdy pár měsíců 25 let. Teď mi bude pár měsíců 68 a protože čas nezastavíš, tak si ani výsledný čas nedokážu moc představit.

Kdyby se blížil plus/mínus čtyřem hodinám, považoval bych to za skvělý výsledek, už i proto, že Petr Exnar má osobák na maraton ve Stromovce těsně pod 4, ale to bylo ještě v době, kdy běhal v technických botách, které ho hnaly vpřed. To Leguany jsou jiná káva, jsou líné až hanba, a všechno si v nich vaše nohy musí odmakat samy.

Teď v nich běhám cca měsíc a pomalu se s nimi sžívám. Při každém běhu jsme si bližší a bližší a poznávám, jak se na ně musí, aby to letělo a netáhl jsem jen nohy za sebou.

Každý výběh si víc a víc uvědomuji, že technika běhu v nich není jiná, než v technických botách, ale musí být naprosto precizní, pokud chcete držet nějaké tempo.

Na druhou stranu, byť v Leguanech musí všechnu práci odmakat vaše nohy samy, tak mi klesá tepovka. Vysvětluji si to tím, že v Leguanech (minimalistických botách) musí člověk udržet ideální postoj, prostě být po celý běh vyšponovaný co to jde, nesmí poklesnout ani o píď. 

Z toho vyplývá, že vyznavači běhání v barefoot botách by měli posilovat celé tělo, a to víc než uživatelé technických bot, i když pokud chtějí být opravdu dobří, tak by měli posilovat jakbysmet.

No jsem upřímně na to zvědavý, ale moc se na tu novou výzvu, kterou jsem potřeboval jak prase drbání, těším. A troufám si tvrdit, že by mi běhání v Leguanech mohlo pomoci příští rok v dubnu na šestidenní v Konstantinových Lázních splnit jeden velký sen.

Poběhlík

Poběhlík

Co tu pořád tak pobíháš, to si nemůžeš chvilku sednout jako normální člověk? No, já bych hrozně rád, ale jakmile si sednu, tak jsem celý nesvůj, jakoby mě to, na čem sedím, pálilo do zadku. Tak se radši zvednu a běžím.

Ale abyste si nemysleli, že musím pořád běhat, to ani náhodou, klidně z běhu přecházím do chůze, dokonce jsem schopný se z plného běhu zastavit a pokochat se pohledem na to, co si kochání zaslouží – východ či západ slunce, rozhled do krajiny, mraky nad hlavou, třpyt vodní hladiny, rozkvetlá louka, oči koloucha…, prostě těch důvodů, proč se zastavit a jen tak zírat, vlastně jen tak lelkovat, je spousta.

Co mě také dokáže zastavit v letu, je to, že už nemohu propadnout dech, když jsem před tím zčistajasna dostal nápad běžet tryskem. 

Podobné nápady většinou mám, když se mi něco podaří, když mám velkou radost, takovou radost, že mi až vyhrknou slzy a brečím jak želva, nebo prostě vylétnu jak střela a běžím, dokud mi dech stačí. Pak se zastavím, vydýchám a užívám si plnými doušky štěstí.

Prostě poběhlík.

Zlatá stezka se běží již po šestnácté

Zlatá stezka se běží již po šestnácté

V lůně šumavských hvozdů je život těžký, ale odnepaměti zde žijí lidé, zvířata a příroda ve vzácné symbióze, nejspíš proto, že všichni cítí, že jeden bez druhého by prostě nepřežili. V lůně šumavských hvozdů se již po šestnácté uskuteční běžecký závod Zlatá stezka, který startuje a končí v malebné šumavské obci nesoucí jméno blízkého vrcholu – Stožec.

Před sedmnácti roky jsme se domluvili s mým kamarádem Janem Tuláčkem, že by bylo hezké přivést běžce do Stožce na přeshraniční běh (trať vede po cestách Šumavy i Bavorského lesa, respektive Česka i Německa) v létě, kdy v obvyklých lidských sídlech vládne žhavý vzduch, do šumavských lesů, kde vládne kromě ozdravujícího klidu a míru i příjemný chlad. No s tím chladem nám to moc nevyšlo, neboť většinu ročníků i proto, že se startuje v pravé poledne, provázelo spíše saharské vedro, ale ten mír a klid, společně s velmi přátelskou atmosférou, tu vládne vždycky.

V sobotu 6. srpna, jak už bylo výše naznačeno, se startuje ve 12:00 před obecním úřadem ve Stožci. Trať vede po asfaltových silničkách a lesních cestách, měří cca 15 kilometrů, a i když převýšení je v konečném důsledku nulové (co nastoupáte, zase seběhnete), dá se označit za poměrně těžkou. Kdysi byla certifikovaná, ale po změně trati (původně se startovalo z Horních Žlebů), jsme již od přesného měření upustili, neboť při takovémto závodě si můžete maximálně porovnat svůj čas s těmi ostatními běženými na stejné trati, rozhodně však ne s jinými závody na 15 km. 

To, že startujeme v pravé poledne, má svůj důvod, a sice aby se do Stožce dostali včas třeba i ti, kteří jedou z větší dálky, a nevlastní vlastní přibližovalo, tudíž aby to stačili i vlakem. 

Bližší podrobnosti a přihlašovací formulář najdete na stránkách www.behzlatastezka.cz.

Těším se na vás, budu vás navigovat na správnou cestu cca na 9. km závodu, abyste trefili zpátky domů, do Čech