Jak si naplánovat běžeckou trasu, jak se na ni vybavit, jak v terénu běhat

 Než vyběhnete do terénu, měli byste si udělat, alespoň rámcově plán, kudy poběžíte, protože, od něj se pak vše odvíjí. Odvíjí se od něj, v jakých botách poběžíte, jak se na svůj běh obléknete, co si vezmete sebou i to, že se předem psychicky vybavíte na všechny záludnosti cesty, která vás bude čekat a to i včetně běžeckého stylu.

Před tím, než vyběhnete do nějakého terénu, je dobré si udělat plán trasy. Plán vám poslouží k tomu, abyste si udělali zhruba představu o:

• délce trasy
• obtížnosti trasy
• možných záchytných bodech
• dopravním spojení k místu startu, k místu cíle, případným záchytným bodům
• možnostech občerstvení po trase
• možnostech případného přespání na trase
• nutnosti vybavení se na cestu.

Plán vám také umožní informovat někoho o tom, kam se chystáte a kdy se nejspíše vrátíte, aby v případě, že se do stanovené doby nevrátíte, nebo mu nepodáte nějakou zprávu, mohl zorganizovat potřebnou pomoc. Rozhodně tyto věci nepodceňujte. Pokud se člověk chystá na nějaký běžecký výlet do terénu, tak těch rizik je celá řada. Není dobré být příliš ustrašený a říci si, že si raději půjdete zaběhat do parku, ale na druhou stranu je dobré být si rizik předem vědom. Z těch, které jsem ještě nejmenoval, to mohou být třeba:

• píchnutí včelou, vosou či sršněm – stále více lidí je alergických na tato píchnutí a navíc, když je naše tělo oslabeno námahou, tak i jinak bezproblémové reakce se mohou díky únavě změnit;
• dost často při běhání člověk potká na cestě hada a pokud zrovna máte tu smůlu a šlápnete na zmiji, tak i když toto uštknutí pro zdravého člověka vážícího více jak 50 kilogramů není nebezpečné, rozhodně není příjemné a zase v případě, že už jste vyčerpaní, vás může minimálně dobře rozhodit.

Nikdy se také nevydávejte na delší běh v terénu dříve než alespoň čtrnáct dní po nemoci, resp. rozhodně ne sami. Každá nemoc sníží vaší fyzickou kondici a minimálně těch čtrnáct dní trvá, než ji obnovíte, takže zbytečně neriskujte.

Jak se vybavit na běh v přírodě

Pokud plánujete výběh na nějakých 20 kilometrů, tak stačí, když si s sebou vezmete do ledvinky vodu na pití, něco málo na obnovu energie (tyčinku nebo gel, hroznový cukr, oplatku nebo datle, rozinky). Pokud se ale chystáte na náročnější a delší běžecký výlet, měli byste si s sebou vzít:

• vodu
• jídlo
• mobil
• mapu
• obinadlo, špendlík, náplast, desinfekci
• hole
• baterku
• peníze
• fotoaparát
• krosovou nebo goretexovou obuv

Pokud se na takovýto výlet chystáte do hor nebo v období, kdy se prudce mění počasí, přibalte si ještě:

• bundu
• suché triko
• náhradní ponožky
• náhradní boty
• pokud to bude obzvláště těžký a dlouhý běh, tak neuškodí ani lehký spacák

Boty. Sice jim jsou věnovány na Běžecké škole jiné články, ale jedna praktická zkušenost. Na běh v terénu, obzvláště pokud víte, že poběžíte ve vlhku, to člověka láká vzít si goretexovou obuv. Je to v pořádku, pokud vás bude ohrožovat jen vlhkost v podobě mlhy, rosy či mokré trávy, ale ve chvílí, kdy budete nuceni absolvovat nějaký brod, tak na goretexovou obuv zapomeňte, jinak poběžíte v mokru celý zbytek cesty. Ony totiž tyhle boty nepropouští vodu dovnitř, ale ani ven, takže co si do nich naberete, to tam zůstane, zatímco běžná obuv vám po čase uschne.

Styl a intenzita běhu v přírodě

V terénu většinou musíte počítat s tím, že tomuto běhu budete muset přizpůsobit i váš běžecký styl. To je také další důvod, proč je vhodné v rámci tréninku do terénu vybíhat. Z běhání po silnici, na dráze nebo dokonce na běžeckém trenažéru ve fitku jste zvyklí na určitý odraz, sílu, délku kroku, práci rukama. Toto vše najednou v terénu neplatí. Všechno musíte přizpůsobit tomu, jaké možnosti nebo nástrahy vám terén připraví. Najednou zjistíte, že i když běžíte mnohem pomaleji než jste zvyklí, zdánlivě s nižší intenzitou, jste za chvíli unavení či dokonce vysílení. Je to vcelku logické, při běhu v terénu jsou najednou zapojovány zcela jiné svalové skupiny, které ještě nemají tak zharmonizovaný vlastní pohyb, a tím pádem na daný úkon spotřebujete daleko více energie než v podmínkách, na něž je vaše tělo navyklé. I na toto je třeba myslet před tím, než si stanovíme konečný plán vaší cesty. Totiž že když např. na silnici jste zvyklí běhat v pohodě třeba i čtyři hodiny tempem 12 km/hod, v terénu to bude znamenat třeba jen 9! Takže pokud si naplánujete trasu o délce 48 kilometrů, nezvládnete ji za čtyři hodiny ale za šest hodin. To ale jen v případě, že všechno půjde podle předpokladů. Raději k těm šesti hodinám připočítejte minimálně ještě jednu, raději dvě. Proč? Třeba jen proto, že si budete muset chvíli odpočinout, najíst se a napít, nějaký čas ztratíte hledáním správné cesty, trošku si zaběhnete apod..

Běh do kopce a z kopce

Běh do kopce a stejně tak běh jako z kopce od vás bude vyžadovat naučit se trošku novým dovednostem, jiné technice běhu. 

Objeví-li se před vámi kopec, je dobré zkrátit krok, změnit sílu odrazu, ono i tak vás bude stát nezměrné úsilí, abyste se na ten vrcholek kopce vyškrábali. Možná jste si toho už někdy všimli sami, obzvláště pokud už jste běželi nějaký ten závod, kde se běželo do kopce. Pokud jste se snažili každý kopec vyběhnout až nahoru, tak se kolem vás z ničeho nic „přehnal“ chodec. Je to tak, někdy je skutečně lepší v kopci přejít do chůze a budete se pohybovat rychleji. Ještě lépe vám to půjde, když se při tom opřete rukou o nohu, která je zrovna vzadu. Uvidíte, jak vás to doslova do toho kopce katapultuje. Nejen že když závěr kopce vyjdete, budete tam dřív, než kdybyste se ho snažili mermomocí vyběhnout, ale dokonce ušetříte i síly na seběh. To oceníte zejména ve chvíli, kdy na vás hned poté, co dosáhnete strmého vrcholu, čeká strmý seběh. Nohy si chůzí totiž ušetřily sílu a tak se vám tak neklepou a můžete se o ně pořádně opřít, máte v nich větší jistotu, s níž se můžete směle spustit dolů. V opačném případě až do chvíle, než strmost kopce přejde v mírný kopeček, budete mít hrůzu z každého kroku dolů. Pokud sbíháte nějaký mírnější kopec nebo běžíte dolů po silnici, je dobré snížit vaše těžiště a při běhu zapojit kotníky. Tak dosáhnete toho, že váš běh bude rychlejší a zároveň nebudete tolik zatěžovat kolena, která dosti často při sebězích bolí.

Jak si zajistit, že trefíte tam a zpět – navigace

Pokud nejste zrovna dobří ve čtení mapy, nebo víte, že při běhu často v myšlenkách odbíháte a pak zapomínáte sledovat správný směr (značku) vaší cesty, asi dospějete k názoru, že by bylo vhodné si opatřit nějaké běžecké hodinky s GPS navigací. Nápad je to rozhodně dobrý, i když má taky svoje mouchy. Ty mouchy pramení z toho, že ve chvílí, kdy se budete pohybovat pod silným závojem stromů, v hlubokých údolích nebo ve skalním terénu, tak vaše skvělé hodinky vám budou toliko ukazovat čas jako prachobyčejné stopky. Ne, ještě je nezahazujte, v hodinkách to rozhodně není, ty jsou v pořádku. Je to proto, že se k nim nedostane signál z družic, na něž jsou napojeny, prostě jsou tím terénem odcloněny. Z toho pramení jediné, vždy mějte s sebou i mapu a snažte se dívat po značkách. 

Malá technická pomůcka starého vandráka: nejlépe jsou značeny cesty, které vedou po červené značce, hůře modré, ještě hůře zelené, no a pokud se vydáte po žluté, tak jste synem smrti. Tak jako v celém životě, tak i tady platí výjimky, takže dobře zakufrovat můžete jak na červené, modré, tak na zelené či žluté. Prostě dívejte se pod nohy, dívejte se po stromech a nechte se vést korunami stromů. Jednou do toho cíle dorazit musíte. Alespoň mně se vždycky ještě podařilo z každého lesa vylézt.

Děti z velkých měst jsou fyzicky zdatnější než děti z vesnic a malých obcí. Platí to u všech věkových kategorií, především u dětí ve věku devět až jedenáct let. Uvedl to ve své studii Sazka olympijský víceboj, který sledoval výkonnost českých dětí za posledních 10 let.

Vladimír Michna content&media

Na žebříku srovnání krajů zaujímají ve zdatnosti první pozice ekonomicky nejsilnější kraje jako Praha, kraj Liberecký a Královehradecký. Naopak Jihočeský, Olomoucký a Karlovarský kraj jsou na tom nejhůře.

Zdatnost dítěte a jeho pozitivní vztah ke sportu je z největší míry ovlivněn rodiči. Především u dětí na prvním stupni ZŠ se na zdatnosti podílí dostupnost sportovišť a klubů v okolí bydliště. Na fyzičku dítěte má podle studie zásadní vliv, když ho rodina vede od mala ke sportu. Děti v posledních letech přestávají sportovat spontánně a jejich pohybová aktivita je vázána na organizované sportování, říká průzkum.

Lepší prospěch ve škole znamená lepší zdatnost

Studie prokázala, že pokud rodiče dbají na prospěch svých dětí, pravděpodobně přemýšlejí také o jejich fyzickém rozvoji a vedou je ke sportu.

Spojení průměru známek z češtiny, matematiky a cizího jazyka s údaji o zdatnosti tuto souvislost ukazuje. Atletické disciplíny jdou spíše chlapcům, jednodušší praktické cviky spíše dívkám, popisuje průzkum.

Sportovní aktivity během pandemie upadly

V důsledku covid epidemie klesly školské i mimoškolské sportovní aktivity, což podle studie ovlivnilo celkovou spokojenost dětí. Nedostatek fyzické aktivity vedl také ke zvýšenému výskytu chorob.

Dle výzkumu každých sto korun investovaných do prevence nadváhy a obezity ušetří náklady na hospitalizaci a léčbu ve výši 253 Kč.

Podle historických dat navíc dívky i chlapci z dnešní doby vychází ve všech věkových kategoriích pomalejší a méně fyzicky připravení než děti před zhruba 50 lety.

České děti jsou méně zdatné než děti v zahraničí

Porovnávala se také fyzická zdatnost dětí v České republice s jejich vrstevníky v Anglii, Švýcarsku, Rumunsku, Rakousku a Novém Zélandu.

„Přestože se měření v zahraničí provádí v menším rozsahu, porovnáváme výsledky českých dětí s 9330 testovanými dětmi z ciziny. Souhrnné výsledky ukazují, že celková zdatnost hodnocená na základě sedmi disciplín Olympijského diplomu je v Česku horší než v zahraničí,“ poukazuje Jan Březina ze SportAnalytik.

Nedostatečnou roli rodičů musí suplovat škola

Jedním ze závěrů studie je tvrzení, že pokud rodiče nemají vůli nebo prostor vést děti ke sportu, musí tuto úlohu alespoň základním způsobem suplovat škola.

„Školní sport je nejlepším řešením, jak zlepšit plošně zdatnost celé populace. Aktuální výpadek hodin tělocviku a volnočasových pohybových aktivit měl vysoce pravděpodobně negativní efekt na zdatnost a obecně zdravotní stav dětí. Na základě dat o propadu fyzické zdatnosti, a s tím úzce spojeným nárůstem hmotnosti, by měly být naplánovány vyšší investice do zlepšení zdraví dětské populace, které ale v budoucím období přinesou významné úspory státnímu rozpočtu,” říká Richard Adamec, manažer Sazka Olympijského víceboje.

Kromě škol se na podpoře pohybu dětí i celé populace podílí také komerční subjekty. Například Toyota coby partner Českého olympijského a paralympijského výboru dlouhodobě podporuje sportovní kluby v Česku poskytováním aut nebo výhodnějších podmínek užívání svých vozů.

Prázdné školní tělocvičny, haly, ale i venkovní hřiště – rok stagnace pohybových a sportovních aktivit či tělesné výchovy na školách se bezesporu odrazil na fyzické zdatnosti a odolnosti dětí a mládeže. Školní sportovní projekt Sazka Olympijský víceboj, který má za cíl přivádět děti ke sportu a ke zdravému životnímu stylu, nyní v Bílé knize zmapoval svá data za posledních deset. Odpovídá třeba na otázky, jak si vedou české děti ve vztahu k minulosti, v porovnání se zahraničím, nebo jaký mají přístup ke sportovním aktivitám v závislosti na rodinném zázemí.

Vladimír Michna content&media

„Zdravá společnost není jen vznešený ideál, nejlepší obrana proti nemocím typu covid-19, ale také ušetří výdaje na zdravotnictví v budoucích státních rozpočtech. V Bílé knize Sazka Olympijského víceboje máme i studii, která potvrzuje, že investice do sportu se v budoucnu vyplatí také ekonomicky,“ vysvětluje Richard Adamec, manažer Sazka Olympijského víceboje.

Zdatnost dětí před 50 lety byla lepší než dnes

V roce 1966 testoval František Pávek děti prostřednictvím základních motorických testů, výsledky publikoval o 11 let později pod názvem Tělesná výkonnost 7-19 mládeže ČSSR. Historická data nám tak umožňují porovnání chlapců a dívek s výkony dnešních dětí ve sprintu na 60 metrů, skok z místa a běh na 1000 metrů.

„Disciplíny jsou součástí Olympijského diplomu i Odznaku všestrannosti, takže porovnáváme data obou částí Sazka Olympijského víceboje,“ říká Tomáš Perič z Fakulty tělesné výchovy a sportu v Praze. „V obou případech se jedná o celkové průměry. Dívky i chlapci z dnešní doby vychází ve všech věkových kategoriích hůře.“

Děti v zahraničí jsou zdatnější než děti v ČR

Společnost SportAnalytik, která poskytuje Olympijskému diplomu analytický nástroj na určení pohybového typu a doporučení vhodných sportů, působí také v zahraničí. Díky tomu můžeme porovnávat fyzickou zdatnost dětí v České republice s jejich vrstevníky v Anglii, Švýcarsku, Rumunsku, Rakousku a Novém Zélandu.

„Přestože se měření v zahraničí provádí v menším rozsahu, porovnáváme výsledky českých dětí s 9330 testovanými dětmi z ciziny. Souhrnné výsledky ukazují, že celková zdatnost hodnocená na základě sedmi disciplín Olympijského diplomu je v Česku horší než v zahraničí,“ poukazuje Jan Březina ze SportAnalytik. „V jednotlivých disciplínách jsou pak české děti lepší pouze v běhu na dlouhou trať a také v testu flexibility. Platí to při samostatném pohledu na dívky a chlapce. Výsledky jsou víceméně stejné také pro všechny věkové kohorty.“

Rozdíly mezi chlapci a dívkami

Přístup ke sportovním aktivitám dětí závisí na sociálních a ekonomických rozdílech na straně rodiny a s tím spojeným rodinným zázemím. Častou bariérou účasti na pohybových aktivitách a sportu u dětí je lokalita či finanční náklady spojené s nedostatkem peněz na zaplacení sportovních aktivit nebo potřebného vybavení.

Jedním z faktorů, který je určující pro rozdílný rozvoj chlapců a dívek je míra chudoby v regionu. „Když chudobu měříme mírou exekucí v obci a jejím okolí, vidíme souvislost s tempem zlepšování pohybových schopností dívek. Zatímco chlapci se s časem zlepšují stejně ve všech prostředích, v chudých obcích se méně zlepšují dívky,“ popisuje Daniel Prokop z PAQ Research. „Může to být dáno tím, že jsou zde chudší domácnosti, které při omezení prostředků více investují jen do sportu chlapců. Ale i tím, že chudší obce a školy se při omezených možnostech orientují nabídkou sportů na chlapce. Zjednodušeně řečeno – je tam fotbal, ale nic moc navíc.“

Unikátní data

Sazka Olympijský víceboj má pozitivní vliv na zdatnost dětí. Potvrzuje to pohled na výsledky dětí v jednotlivých disciplínách stejně jako analýza celkové zdatnosti. Významný je také sekundární efekt: sběr velkého množství dat o fyzických schopnostech české populace. Právě teď se díky tomuto školnímu projektu naskytla jedinečná příležitost získat unikátní data o tom, jak s její zdatností zahýbal roční výpadek jak tělesné výchovy ve školách, tak sportovních aktivit v klubech a kroužcích.

„Za dobu trvání projektu máme přes šest milionů výsledků, pokud nyní co nejdříve získáme aktuální data, můžeme zjistit, jaký dopad měla protiepidemická opatření ve školství a ve sportu na zdatnost dětí,“ upozorňuje Adamec. „Nikdo asi nepochybuje, že se bude jednat o negativní efekt, ale budeme mít na základě tvrdých dat jasno, jak velký tento propad byl. Následným měřením v dalších letech můžeme sledovat, jak se situace vyvíjí.“

Bílá kniha: Analýzy a data o zdatnosti dětí v ČR 2010-2020 ke stažení ZDE.

Jsem zastáncem toho, že pohyb, v jakékoliv formě, člověku prospívá. Preferuji všechny pohybové aktivity prováděné venku na světle, zejména v období od poloviny října do konce března. V období, kdy si velké procento lidí stěžuje na únavu a stres, jež jsou vyvolávány nedostatkem denního světla.

Lékaři už dokonce tento stav označili za nemoc, kterou nazvali SAD.

O co jde, o nic míň a o nic víc, než o to, že člověk je tvor zimomřivý a veškerým komfortem značně zhýčkaný a sotva začne být venku mlhavo a pošmourno, zalézá do svých jeskyň.

Tam za ním nemůže denní světlo a tak řadu měsíců tráví tím, že je na umělém osvětlení. To přírodní, z nějž jsme coby živočišný druh napájeni, se nám najednou nedostává.

A tak lékaři společně s vědci vymysleli lék. Tím lékem je světlo o jisté barevnosti a jistých dalších vlastnostech, které na člověka působí blahodárně a vrací mu energii a vitalitu.

No dobře, ale nešlo by to řešit jinak? Jsem přesvědčen, že šlo a to velmi jednoduše. Prostě být každý den alespoň 15 – 20 minut na denním světle. Záměrně neříkám venku, protože na začátku zimy jsem měl konzultaci s jedním svým klientem, pánem, kterému je již 75 let.

Žije v horské oblasti, celý život lyžoval, ale protože ho začalo bolet rameno, začal běhat.

Běžecká sezóna skončila a on najednou nemohl čtrnáct dní spát. Začal mu scházet pohyb, pohyb na denním světle. Byl učitelem a tak dříve denně chodil do školy několik kilometrů pěšky, tam i zpět. Samozřejmě na denním světle. Teď najednou nic.

Sotva mi svůj problém popsal, ptám se ho: chodíte ven, když nyní máte tréninkovou pauzu? A on: chodím. Tak jsem to zkusil jinak: chodíte ven za světla? A on na to: ne, až večer. Zeptal jsem se: a co vám brání, chodit ven za světla? Nic, jen manželka mi říká, že jsem blázen, a v těch 75 letech už bych si mohl dát pokoj!

Vycítil, kam svými otázkami mířím a řekl mi, že byl u lékaře a ten mu předepsal melatonin, tedy hormon, který naše tělo produkuje ve chvíli, kdy je vystaveno dennímu světlu. Hormon, který je zodpovědný za to, že se cítíme dobře, máme dobrou náladu a máme dobrý spánek.

Pochopil bez dalšího dlouhého vysvětlování, že tím, že najednou zůstává zavřený doma, v bytě, nechodí za světla ven, se prostě melatonin v jeho těle nemůže tvořit. A o to celé jde, když říkám: snažte se být každý den 15 – 20 minut venku, na denním světle.

Kde na to vzít čas? To je jednoduché, stačí, když si ráno přivstanete a projdete se těch 15 – 20 minut kolem svého bydliště, jezdíte-li do práce autem.

Jezdíte-li do práce prostředky hromadné dopravy, jednu či dvě stanice na začátku, nebo na konci se projděte. Žehrání na nedostatek času je jen naše věčná výmluva, protože člověk má tolik času, kolik si ho na sebe udělá.

A na co jiného by si měl udělat čas, než na sebe. Vezměte to tak, že vše, co v životě máte, mate jen proto, že jste si na to museli vydělat. Kdo nebo co vám pomohlo si na to vše vydělat? Váš byt či dům, vaše auto, váš počítač, vaše televize, vaše lednička?

NE!

Pomohlo vám k tomu vaše tělo, a proto bychom se o něj měli postarat nejlépe, jak umíte, abyste si společně s ním mohli váš život pořádně užívat.

Pokud se o něj staráte tím, že chodíte cvičit do fitka, chodíte plavat, hrajete squash, tenis, volejbal, cokoli si vymyslíte v hale, dobře, nic proti tomu, ale nezapomínejte na to, že stejně funguje vaše tělo na sluneční pohon, stejně jako na něj fungují všechny systémy, všechny stroje, které člověk vynalezl a důmyslně sestrojil. Protože co je benzín, co je ropa, co je zemní plyn, co je dřevo?

To vše je přetransformovaná sluneční energie. Zrovna tak přírodní potraviny, protože než kráva sežere trávu, musí ta tráva z něčeho vyrůst a jedním z těch faktorů je zase sluneční světlo.

Prostě a jednoduše, když na vás sedne podzimní, zimní, jarní depka, vyrazte ven a buďte tam co nejčastěji, nabijte se tou nejpřirozenější energií, na níž vaše tělo jede, běží, cvičí, hraje…

Nabijte se světlem ze slunce a pozor, vůbec při tom nevadí, když je v tu chvíli, kdy jste venku, za mraky.

Víkendové davy na místech, kde mnohdy potkáte jen pár jedinců, by mohly vést k závěru, že český národ se začal hýbat. Je tomu ale skutečně tak?

Když se člověk podíval v době první vlny corony na víkendová zpravodajství, nebo se na ně podívá v současné době, musí nabýt dojmu, že se převážná část národa přesunula z uzavřených obchodních center, kaváren, restaurací a kin do přírody.

Možná si řeknete, tak jako v nedávné době i já: tak sláva, alespoň k něčemu dobrému ta corona je, tedy k tomu, že postavila lidi na nohy a pomohla jim znovu objevit pohyb.

Pak se ale potkáte s pár známými, kteří se v normální době, rozuměj v době před coronou, pravidelně hýbali a zjistíte, že to až tak růžové není.

Od doby, co pracuji z domova, jsem přibral/a několik kilogramů

To mi právě řeklo v poslední době pár lidí, s nimiž jsem se setkal, nebo s nimi mluvil.

Ptám se, jak je to možné, vždyť tím, že pracuješ z domova, máš daleko víc času – minimálně ti přibyl čas, který normálně strávíš na cestě do práce a z práce?

No a to je ten problém, zní odpověď.

V normální době, ještě když jsem chodil do práce, jsem do ní běhal a z ní běhal či jezdil na kole, a teď, když sedím doma, nedělám nic.

Ráno spím déle, pak se nasnídám, sednu k počítači a sedím u něj až do oběda, a po obědě se k němu zase vracím. Zkrátka nic mě nenutí jít ven a hýbat se.

Při práci z domova nezapomínejte na své dobré návyky

Když pracujete z domova, vstaňte klidně o něco později, než kdybyste šli do práce, ale dříve, než když se ráno jen nasnídáte a začnete pracovat.

Začněte den jako normálně pohybem

Když se vzbudíte, oblékněte na sebe to, v čem běháte (na kolo to nyní moc není), nebo se oblékněte na ranní procházku a dejte si 30 – 45 minut lehkého běhu, nebo si dojděte do krámu pro čerstvé pečivo, hlavně začněte den pohybem.

Po návratu domů se osprchujte, jestli jste byli běhat, převlékněte, dejte si snídani a teprve pak začněte pracovat. Uvidíte, že i ta práce vám půjde lépe od ruky, než když do ní skočíte ještě v pyžamu a ve stejném pyžamu z ní odejdete a skočíte zas do postele.

A výmluvu na nedostatek času, když děláte z domova, fakt neberu. I kdyby vám trvala cesta do práce jen půl hodiny, tak máte na sebe nyní o hodinu víc času.

A to neplatí jen pro ty, co v normální době využili čas do práce a z práce ke sportování, to platí úplně pro každého jednoho z vás! Tak šup, šup, už žádné výmluvy – a pokud už si připadáte jak bečky a nevíte jak začít, tak tady máte lidský návod, jak na to.

A věřte, že vím o čem mluvím, protože už osmnáct let pracuji jako OSVČ z domova a hlavně na začátku jsem měl velký problém se k nějaké aktivitě dokopat.

Proč člověk běhá? Je tisíc důvodů, proč člověk běhá, přitom by samozřejmě stačil jen jeden – protože mu pohyb dělá dobře a to bez ohledu na to, jestli se mu běhat chce, nebo ho k tomu něco pudí.

Už jste se někdy vážně zamysleli nad tím, proč vlastně běháte? Pokud položím tuhle otázku sobě, tak budu muset upřímně odpovědět, že vlastně nevím! Už si totiž nepamatuji ten prvotní impuls, který mě k běhání přivedl. Teda pamatuji si, že to byl můj kamarád Jirka, který mi řekl o závodě, který se běží na cestě u hájovny v Pražském lese a protože to bylo jen, co by člověk doběhnul, tak jsem tam šel a svou kategorii mladších žáků vyhrál.

Ale jestli jsem tam běžel jen proto, že mě běhat bavilo, že jsem běhal docela dobře, nebo proto, abych se stal běžcem – atletem, tak to už si tedy fakt nepamatuji.

Pamatuji si, že mě to vítězství nadchlo, pamatuji se, že jsem se pak začal připravovat v atletickém oddíle s panem Jiřím Babuškou, který se tak tímto stal mým prvním trenérem, na krajské kolo běhu Mladé fronty, které se běželo v parku Dobříšského zámku.

Pamatuji se, že tam jsem dostal pěknou nakládačku a skončil předposlední. Pamatuji se, že když jsem pak přijel domů, dostal jsem doma od otce pěknou držkovou a asi i nějakej ten pohlavek, že jsem nešel na kytaru, kde jsem měl zaplacenou hodinu a raději běhal po všech čertech a ještě dopadl jak sedláci u Chlumce.

Pamatuji se na to, že pak už mě běhání nikdy nepustilo, že mi začalo být málo, co nám trenér nakládal a začal si přidávat tréninky sám. Běhal jsem při tom po lese, po pastvinách, běhal jsem povětšinou sám, protože kamarádi, i když taky běhali, až tak téhle mojí vášni nepropadli.

Běhal jsem ráno, běhal jsem večer. Když jsem si nestačil odběhat sebou naordinovanou dávku přes den, protože jsem běhal za holkama, odběhal jsem si to v noci, třeba o půl. A když jsem věděl, že další den budu mít zase rande, tak jsem si šel lehnout jen na pár hodin (doslova) a ve čtyři ráno jsem už běhal zase.

Je fakt, že jsem se takhle docela pěkně vyběhal. Nikdo mě neučil, jak mám běhat, nikdo mi neříkal, co mám běhat. Jediné, co jsem znal, byly tréninkové dávky, které běhal Emil Zátopek, a tak jsem zkoušel běhat jednu zimu do kopců a v hlubokém sněhu i v kanadách.

Téhle vášni jsem však nějak nepropadl a po zimě šly kanady na hřebík. Proběhal jsem se až k vojně, kde mi to chtěli zatrhnout, protože jsem chodil běhat přes plot, navíc v západním vojenském okruhu (okolo Tachova).

Jednou mě chytli, když jsem se vracel po 30 naběhaných kilometrech do kasína  a jeden nadporučík na mě řval před nastoupeným plukem: „Škorpil, máte po kariéře!“

Nadporučík se uchlastal a já si běhal a běhám dál. No jo, ale pořád nevím: proč já vlastně běhám?
A proč běháte, nebo byste rádi běhali vy?