Víkendové davy na místech, kde mnohdy potkáte jen pár jedinců, by mohly vést k závěru, že český národ se začal hýbat. Je tomu ale skutečně tak?

Když se člověk podíval v době první vlny corony na víkendová zpravodajství, nebo se na ně podívá v současné době, musí nabýt dojmu, že se převážná část národa přesunula z uzavřených obchodních center, kaváren, restaurací a kin do přírody.

Možná si řeknete, tak jako v nedávné době i já: tak sláva, alespoň k něčemu dobrému ta corona je, tedy k tomu, že postavila lidi na nohy a pomohla jim znovu objevit pohyb.

Pak se ale potkáte s pár známými, kteří se v normální době, rozuměj v době před coronou, pravidelně hýbali a zjistíte, že to až tak růžové není.

Od doby, co pracuji z domova, jsem přibral/a několik kilogramů

To mi právě řeklo v poslední době pár lidí, s nimiž jsem se setkal, nebo s nimi mluvil.

Ptám se, jak je to možné, vždyť tím, že pracuješ z domova, máš daleko víc času – minimálně ti přibyl čas, který normálně strávíš na cestě do práce a z práce?

No a to je ten problém, zní odpověď.

V normální době, ještě když jsem chodil do práce, jsem do ní běhal a z ní běhal či jezdil na kole, a teď, když sedím doma, nedělám nic.

Ráno spím déle, pak se nasnídám, sednu k počítači a sedím u něj až do oběda, a po obědě se k němu zase vracím. Zkrátka nic mě nenutí jít ven a hýbat se.

Při práci z domova nezapomínejte na své dobré návyky

Když pracujete z domova, vstaňte klidně o něco později, než kdybyste šli do práce, ale dříve, než když se ráno jen nasnídáte a začnete pracovat.

Začněte den jako normálně pohybem

Když se vzbudíte, oblékněte na sebe to, v čem běháte (na kolo to nyní moc není), nebo se oblékněte na ranní procházku a dejte si 30 – 45 minut lehkého běhu, nebo si dojděte do krámu pro čerstvé pečivo, hlavně začněte den pohybem.

Po návratu domů se osprchujte, jestli jste byli běhat, převlékněte, dejte si snídani a teprve pak začněte pracovat. Uvidíte, že i ta práce vám půjde lépe od ruky, než když do ní skočíte ještě v pyžamu a ve stejném pyžamu z ní odejdete a skočíte zas do postele.

A výmluvu na nedostatek času, když děláte z domova, fakt neberu. I kdyby vám trvala cesta do práce jen půl hodiny, tak máte na sebe nyní o hodinu víc času.

A to neplatí jen pro ty, co v normální době využili čas do práce a z práce ke sportování, to platí úplně pro každého jednoho z vás! Tak šup, šup, už žádné výmluvy – a pokud už si připadáte jak bečky a nevíte jak začít, tak tady máte lidský návod, jak na to.

A věřte, že vím o čem mluvím, protože už osmnáct let pracuji jako OSVČ z domova a hlavně na začátku jsem měl velký problém se k nějaké aktivitě dokopat.

Proč člověk běhá? Je tisíc důvodů, proč člověk běhá, přitom by samozřejmě stačil jen jeden – protože mu pohyb dělá dobře a to bez ohledu na to, jestli se mu běhat chce, nebo ho k tomu něco pudí.

Už jste se někdy vážně zamysleli nad tím, proč vlastně běháte? Pokud položím tuhle otázku sobě, tak budu muset upřímně odpovědět, že vlastně nevím! Už si totiž nepamatuji ten prvotní impuls, který mě k běhání přivedl. Teda pamatuji si, že to byl můj kamarád Jirka, který mi řekl o závodě, který se běží na cestě u hájovny v Pražském lese a protože to bylo jen, co by člověk doběhnul, tak jsem tam šel a svou kategorii mladších žáků vyhrál.

Ale jestli jsem tam běžel jen proto, že mě běhat bavilo, že jsem běhal docela dobře, nebo proto, abych se stal běžcem – atletem, tak to už si tedy fakt nepamatuji.

Pamatuji si, že mě to vítězství nadchlo, pamatuji se, že jsem se pak začal připravovat v atletickém oddíle s panem Jiřím Babuškou, který se tak tímto stal mým prvním trenérem, na krajské kolo běhu Mladé fronty, které se běželo v parku Dobříšského zámku.

Pamatuji se, že tam jsem dostal pěknou nakládačku a skončil předposlední. Pamatuji se, že když jsem pak přijel domů, dostal jsem doma od otce pěknou držkovou a asi i nějakej ten pohlavek, že jsem nešel na kytaru, kde jsem měl zaplacenou hodinu a raději běhal po všech čertech a ještě dopadl jak sedláci u Chlumce.

Pamatuji se na to, že pak už mě běhání nikdy nepustilo, že mi začalo být málo, co nám trenér nakládal a začal si přidávat tréninky sám. Běhal jsem při tom po lese, po pastvinách, běhal jsem povětšinou sám, protože kamarádi, i když taky běhali, až tak téhle mojí vášni nepropadli.

Běhal jsem ráno, běhal jsem večer. Když jsem si nestačil odběhat sebou naordinovanou dávku přes den, protože jsem běhal za holkama, odběhal jsem si to v noci, třeba o půl. A když jsem věděl, že další den budu mít zase rande, tak jsem si šel lehnout jen na pár hodin (doslova) a ve čtyři ráno jsem už běhal zase.

Je fakt, že jsem se takhle docela pěkně vyběhal. Nikdo mě neučil, jak mám běhat, nikdo mi neříkal, co mám běhat. Jediné, co jsem znal, byly tréninkové dávky, které běhal Emil Zátopek, a tak jsem zkoušel běhat jednu zimu do kopců a v hlubokém sněhu i v kanadách.

Téhle vášni jsem však nějak nepropadl a po zimě šly kanady na hřebík. Proběhal jsem se až k vojně, kde mi to chtěli zatrhnout, protože jsem chodil běhat přes plot, navíc v západním vojenském okruhu (okolo Tachova).

Jednou mě chytli, když jsem se vracel po 30 naběhaných kilometrech do kasína  a jeden nadporučík na mě řval před nastoupeným plukem: „Škorpil, máte po kariéře!“

Nadporučík se uchlastal a já si běhal a běhám dál. No jo, ale pořád nevím: proč já vlastně běhám?
A proč běháte, nebo byste rádi běhali vy?

Jak začít běhat, cvičit, trénovat, hýbat se po prodělání Corony nebo těžší formě chřipky? To je otázka, která zajímá čím dál tím víc lidí, kteří žijí aktivně a kteří to už mají za sebou – tedy zkušenost s Coronou.

Proč do toho zahrnuji i chřipku? Zkrátka proto, že jsme na jaře s Danou prodělali opravdu hnusnou chřipku, kdy zejména v prvních dnech jsme byli schopni jen být. Vysoké horečky, bolely nás všechny klouby, slabost, ztráta chuti a čichu, kašel.

Koncem února jsme byli pracovně v Itálii, v Neapoli. Letěli jsme tam v den, kdy se odpoledne objevila první zpráva, že v Itálii zjistili první případ Corony. Domů jsme se vraceli v den, kdy na letišti byl poprvé štáb televize a ptal se navrátivších se z Itálie, jak to vidí.

Zhruba deset dní po návratu jsme oba s Danou lehli. Dana se snažila, aby se nám dostalo ošetření, nebo vyšetření, jak chcete. Volala obvoďákovi a na hygienu, jejich odpověď zněla: vrátili jste se do chřipkového období, takže klídek, teploučko, čajíček, máte chřipku.

Laboratoř, kde se testy vyhodnocovaly, Daně po dovolání se sdělila, že oni vyhodnocují jen to, co jim pošle hygiena, že sami netestují.

Tak jo, máme chřipku, řekli jsme si a týden leželi jak lazaři.

Před atakem chřipky jsme byli oba ve výtečné formě, v té Neapoli jsem běžel půlmaraton, neskutečně si ho užil a i čas byl takový, jaký jsem si představoval, na jaký jsem se připravoval.

Po týdnu marodění byla veškerá forma ta tam, jako bychom se váleli celý život. Vyjít doma schody, udělat dřep, zvednout činku, to vše bylo skoro nad naše schopnosti.

Ještě bych rád předeslal, že před Coronou jsem měl průměrnou klidovou tepovou frekvenci okolo 50 tepů za minutu. V den, kdy jsem začal marodit, mi vylétla na 89!!!. VO2 max jsem měl před nemocí 43, po nástupu nemoci mi spadla na 36!

Ještě 3 měsíce po „vyléčení“ jsme se ani jeden necítili v pohodě, průměrná tepovka mi klesala velmi pozvolna a až za 4 měsíce jsem se dostal na hodnoty před nemocí. VO2 max mám nyní, 8 měsíců po, na 39.

Z toho jasně pramení, že ta mrcha vám zasáhne dýchací systém.

Už před touto zkušeností jsem lidem radil začínat po chřipce zvolna, nesnažit se vrátit co nejdříve do tréninku. Po téhle zkušenosti to radím o to víc.

Takže pokud jde o běhání, ale myslím, že se to dá aplikovat na všechny vytrvalostní sporty, tak doporučuji (a sám aplikuji) první týden obden jen 30 minut lehkého běhu, a když cítím, že to fakt nejde, tak klidně přejdu i do chůze. Hlavní je nesnažit se to přeprat (zlomit), protože pak je návrat delší.

Když už se trošku vzpamatujete, zařaďte jednou týdně krátké intervaly, třeba 5 x 10 vteřin do kopce (postupně můžete přidávat na opakování), nebo kruhový trénink v posilce. Cviky provádět spíš v čase, tedy např. 25 vteřin kliky, dřepy, výpady, sklapovačky. Mezi cviky 5 – 10 vteřin na vydýchání. Jde o to, tu naší pumpu trošku rozpumpovat, napumpovat do těla krev a kyslík, a tím postupně zase dostat celé tělo do formy.

Nám s Danou se tahle mravenčí práce vyplatila, a věříme, že pomůže i vám. Ostatně teď je stejně blbej čas se za čímkoliv honit, ten čas (pevně věříme) přijde na jaře, a to už budeme všichni v cajku :).

Podzim obecně v lidech vyvolává blbou náladu, a když se k tomu přidá, v čem žijeme posledních sedm měsíců, přičemž světlo na konci tunelu nevidět, to by se jeden pic. A k tomu máme ještě zakázáno zpívat z plných plic. Ale i tak je potřeba žít a dívat se na svět pozitivně, takže Mem se vrací, aby bylo na světě lehčeji a veseleji.

Mema jsem stvořil, nebo on stvořil mě, již před více jak jedenácti lety. Tehdy jsem se v životě plácal od čerta k ďáblu, od desíti k pěti, stejně jako se plácáme dneska my, když se na nás ze všech stran hrnou ty děsné zprávy z celého světa.

Tehdy mě vzal Mem za ruku, ale možná jsem vzal za ruku já jeho, a šli jsme běhat ven, do polí, do lesů, do hor i údolí. Běželi jsme, pozorovali jsme cvrkot kolem sebe a bylo nám fajn, protože kolem nás běžel život, tak jak běžel vždycky – normálně.

Řekl bych, že podzim – nepodzim, zima – nezima, je čas opět vzít se za ruku a vyběhnout, nebo alespoň vyjít do přírody, nechat svět tam, kde je. Nemusíte mít obavu, že než se vrátíte zpátky, něco se změní a svět už nebude. Bude, to mi věřte, a vůbec nic se v něm nezmění, za to se změníte vy, nebo alespoň vnímání toho, jak se na něj budete po návratu dívat.

Mně osobně vždycky tahle výprava pomohla a pomáhá, stejně jako nám pomáhá spánek, kdy se vydáváme do světa snů, do světa, kde se cítíme v teple a bezpečí, abychom ráno plni síly a naděje otevřeli oči a…

Já vím, to a…

To a, ale pak i to b, c, d… je na nás. Já mám tu kliku, že jsem optimista, který věří, že hůř už bylo, takže vlastně všechno, co bude, může být jen lepší. Takže to a pro mě znamená – AKCE, b – BĚH, c – CIT, d – DECH atd. Když jsme u toho t, tak to je TEĎ!

Tak pojďte, poběžte s námi, nechte svět tam, kde je, alespoň na chvilku, a mějte a užívejte si šťastný života běh!