Prázdné školní tělocvičny, haly, ale i venkovní hřiště – rok stagnace pohybových a sportovních aktivit či tělesné výchovy na školách se bezesporu odrazil na fyzické zdatnosti a odolnosti dětí a mládeže. Školní sportovní projekt Sazka Olympijský víceboj, který má za cíl přivádět děti ke sportu a ke zdravému životnímu stylu, nyní v Bílé knize zmapoval svá data za posledních deset. Odpovídá třeba na otázky, jak si vedou české děti ve vztahu k minulosti, v porovnání se zahraničím, nebo jaký mají přístup ke sportovním aktivitám v závislosti na rodinném zázemí.

Vladimír Michna content&media

„Zdravá společnost není jen vznešený ideál, nejlepší obrana proti nemocím typu covid-19, ale také ušetří výdaje na zdravotnictví v budoucích státních rozpočtech. V Bílé knize Sazka Olympijského víceboje máme i studii, která potvrzuje, že investice do sportu se v budoucnu vyplatí také ekonomicky,“ vysvětluje Richard Adamec, manažer Sazka Olympijského víceboje.

Zdatnost dětí před 50 lety byla lepší než dnes

V roce 1966 testoval František Pávek děti prostřednictvím základních motorických testů, výsledky publikoval o 11 let později pod názvem Tělesná výkonnost 7-19 mládeže ČSSR. Historická data nám tak umožňují porovnání chlapců a dívek s výkony dnešních dětí ve sprintu na 60 metrů, skok z místa a běh na 1000 metrů.

„Disciplíny jsou součástí Olympijského diplomu i Odznaku všestrannosti, takže porovnáváme data obou částí Sazka Olympijského víceboje,“ říká Tomáš Perič z Fakulty tělesné výchovy a sportu v Praze. „V obou případech se jedná o celkové průměry. Dívky i chlapci z dnešní doby vychází ve všech věkových kategoriích hůře.“

Děti v zahraničí jsou zdatnější než děti v ČR

Společnost SportAnalytik, která poskytuje Olympijskému diplomu analytický nástroj na určení pohybového typu a doporučení vhodných sportů, působí také v zahraničí. Díky tomu můžeme porovnávat fyzickou zdatnost dětí v České republice s jejich vrstevníky v Anglii, Švýcarsku, Rumunsku, Rakousku a Novém Zélandu.

„Přestože se měření v zahraničí provádí v menším rozsahu, porovnáváme výsledky českých dětí s 9330 testovanými dětmi z ciziny. Souhrnné výsledky ukazují, že celková zdatnost hodnocená na základě sedmi disciplín Olympijského diplomu je v Česku horší než v zahraničí,“ poukazuje Jan Březina ze SportAnalytik. „V jednotlivých disciplínách jsou pak české děti lepší pouze v běhu na dlouhou trať a také v testu flexibility. Platí to při samostatném pohledu na dívky a chlapce. Výsledky jsou víceméně stejné také pro všechny věkové kohorty.“

Rozdíly mezi chlapci a dívkami

Přístup ke sportovním aktivitám dětí závisí na sociálních a ekonomických rozdílech na straně rodiny a s tím spojeným rodinným zázemím. Častou bariérou účasti na pohybových aktivitách a sportu u dětí je lokalita či finanční náklady spojené s nedostatkem peněz na zaplacení sportovních aktivit nebo potřebného vybavení.

Jedním z faktorů, který je určující pro rozdílný rozvoj chlapců a dívek je míra chudoby v regionu. „Když chudobu měříme mírou exekucí v obci a jejím okolí, vidíme souvislost s tempem zlepšování pohybových schopností dívek. Zatímco chlapci se s časem zlepšují stejně ve všech prostředích, v chudých obcích se méně zlepšují dívky,“ popisuje Daniel Prokop z PAQ Research. „Může to být dáno tím, že jsou zde chudší domácnosti, které při omezení prostředků více investují jen do sportu chlapců. Ale i tím, že chudší obce a školy se při omezených možnostech orientují nabídkou sportů na chlapce. Zjednodušeně řečeno – je tam fotbal, ale nic moc navíc.“

Unikátní data

Sazka Olympijský víceboj má pozitivní vliv na zdatnost dětí. Potvrzuje to pohled na výsledky dětí v jednotlivých disciplínách stejně jako analýza celkové zdatnosti. Významný je také sekundární efekt: sběr velkého množství dat o fyzických schopnostech české populace. Právě teď se díky tomuto školnímu projektu naskytla jedinečná příležitost získat unikátní data o tom, jak s její zdatností zahýbal roční výpadek jak tělesné výchovy ve školách, tak sportovních aktivit v klubech a kroužcích.

„Za dobu trvání projektu máme přes šest milionů výsledků, pokud nyní co nejdříve získáme aktuální data, můžeme zjistit, jaký dopad měla protiepidemická opatření ve školství a ve sportu na zdatnost dětí,“ upozorňuje Adamec. „Nikdo asi nepochybuje, že se bude jednat o negativní efekt, ale budeme mít na základě tvrdých dat jasno, jak velký tento propad byl. Následným měřením v dalších letech můžeme sledovat, jak se situace vyvíjí.“

Bílá kniha: Analýzy a data o zdatnosti dětí v ČR 2010-2020 ke stažení ZDE.

Jsem zastáncem toho, že pohyb, v jakékoliv formě, člověku prospívá. Preferuji všechny pohybové aktivity prováděné venku na světle, zejména v období od poloviny října do konce března. V období, kdy si velké procento lidí stěžuje na únavu a stres, jež jsou vyvolávány nedostatkem denního světla.

Lékaři už dokonce tento stav označili za nemoc, kterou nazvali SAD.

O co jde, o nic míň a o nic víc, než o to, že člověk je tvor zimomřivý a veškerým komfortem značně zhýčkaný a sotva začne být venku mlhavo a pošmourno, zalézá do svých jeskyň.

Tam za ním nemůže denní světlo a tak řadu měsíců tráví tím, že je na umělém osvětlení. To přírodní, z nějž jsme coby živočišný druh napájeni, se nám najednou nedostává.

A tak lékaři společně s vědci vymysleli lék. Tím lékem je světlo o jisté barevnosti a jistých dalších vlastnostech, které na člověka působí blahodárně a vrací mu energii a vitalitu.

No dobře, ale nešlo by to řešit jinak? Jsem přesvědčen, že šlo a to velmi jednoduše. Prostě být každý den alespoň 15 – 20 minut na denním světle. Záměrně neříkám venku, protože na začátku zimy jsem měl konzultaci s jedním svým klientem, pánem, kterému je již 75 let.

Žije v horské oblasti, celý život lyžoval, ale protože ho začalo bolet rameno, začal běhat.

Běžecká sezóna skončila a on najednou nemohl čtrnáct dní spát. Začal mu scházet pohyb, pohyb na denním světle. Byl učitelem a tak dříve denně chodil do školy několik kilometrů pěšky, tam i zpět. Samozřejmě na denním světle. Teď najednou nic.

Sotva mi svůj problém popsal, ptám se ho: chodíte ven, když nyní máte tréninkovou pauzu? A on: chodím. Tak jsem to zkusil jinak: chodíte ven za světla? A on na to: ne, až večer. Zeptal jsem se: a co vám brání, chodit ven za světla? Nic, jen manželka mi říká, že jsem blázen, a v těch 75 letech už bych si mohl dát pokoj!

Vycítil, kam svými otázkami mířím a řekl mi, že byl u lékaře a ten mu předepsal melatonin, tedy hormon, který naše tělo produkuje ve chvíli, kdy je vystaveno dennímu světlu. Hormon, který je zodpovědný za to, že se cítíme dobře, máme dobrou náladu a máme dobrý spánek.

Pochopil bez dalšího dlouhého vysvětlování, že tím, že najednou zůstává zavřený doma, v bytě, nechodí za světla ven, se prostě melatonin v jeho těle nemůže tvořit. A o to celé jde, když říkám: snažte se být každý den 15 – 20 minut venku, na denním světle.

Kde na to vzít čas? To je jednoduché, stačí, když si ráno přivstanete a projdete se těch 15 – 20 minut kolem svého bydliště, jezdíte-li do práce autem.

Jezdíte-li do práce prostředky hromadné dopravy, jednu či dvě stanice na začátku, nebo na konci se projděte. Žehrání na nedostatek času je jen naše věčná výmluva, protože člověk má tolik času, kolik si ho na sebe udělá.

A na co jiného by si měl udělat čas, než na sebe. Vezměte to tak, že vše, co v životě máte, mate jen proto, že jste si na to museli vydělat. Kdo nebo co vám pomohlo si na to vše vydělat? Váš byt či dům, vaše auto, váš počítač, vaše televize, vaše lednička?

NE!

Pomohlo vám k tomu vaše tělo, a proto bychom se o něj měli postarat nejlépe, jak umíte, abyste si společně s ním mohli váš život pořádně užívat.

Pokud se o něj staráte tím, že chodíte cvičit do fitka, chodíte plavat, hrajete squash, tenis, volejbal, cokoli si vymyslíte v hale, dobře, nic proti tomu, ale nezapomínejte na to, že stejně funguje vaše tělo na sluneční pohon, stejně jako na něj fungují všechny systémy, všechny stroje, které člověk vynalezl a důmyslně sestrojil. Protože co je benzín, co je ropa, co je zemní plyn, co je dřevo?

To vše je přetransformovaná sluneční energie. Zrovna tak přírodní potraviny, protože než kráva sežere trávu, musí ta tráva z něčeho vyrůst a jedním z těch faktorů je zase sluneční světlo.

Prostě a jednoduše, když na vás sedne podzimní, zimní, jarní depka, vyrazte ven a buďte tam co nejčastěji, nabijte se tou nejpřirozenější energií, na níž vaše tělo jede, běží, cvičí, hraje…

Nabijte se světlem ze slunce a pozor, vůbec při tom nevadí, když je v tu chvíli, kdy jste venku, za mraky.

Víkendové davy na místech, kde mnohdy potkáte jen pár jedinců, by mohly vést k závěru, že český národ se začal hýbat. Je tomu ale skutečně tak?

Když se člověk podíval v době první vlny corony na víkendová zpravodajství, nebo se na ně podívá v současné době, musí nabýt dojmu, že se převážná část národa přesunula z uzavřených obchodních center, kaváren, restaurací a kin do přírody.

Možná si řeknete, tak jako v nedávné době i já: tak sláva, alespoň k něčemu dobrému ta corona je, tedy k tomu, že postavila lidi na nohy a pomohla jim znovu objevit pohyb.

Pak se ale potkáte s pár známými, kteří se v normální době, rozuměj v době před coronou, pravidelně hýbali a zjistíte, že to až tak růžové není.

Od doby, co pracuji z domova, jsem přibral/a několik kilogramů

To mi právě řeklo v poslední době pár lidí, s nimiž jsem se setkal, nebo s nimi mluvil.

Ptám se, jak je to možné, vždyť tím, že pracuješ z domova, máš daleko víc času – minimálně ti přibyl čas, který normálně strávíš na cestě do práce a z práce?

No a to je ten problém, zní odpověď.

V normální době, ještě když jsem chodil do práce, jsem do ní běhal a z ní běhal či jezdil na kole, a teď, když sedím doma, nedělám nic.

Ráno spím déle, pak se nasnídám, sednu k počítači a sedím u něj až do oběda, a po obědě se k němu zase vracím. Zkrátka nic mě nenutí jít ven a hýbat se.

Při práci z domova nezapomínejte na své dobré návyky

Když pracujete z domova, vstaňte klidně o něco později, než kdybyste šli do práce, ale dříve, než když se ráno jen nasnídáte a začnete pracovat.

Začněte den jako normálně pohybem

Když se vzbudíte, oblékněte na sebe to, v čem běháte (na kolo to nyní moc není), nebo se oblékněte na ranní procházku a dejte si 30 – 45 minut lehkého běhu, nebo si dojděte do krámu pro čerstvé pečivo, hlavně začněte den pohybem.

Po návratu domů se osprchujte, jestli jste byli běhat, převlékněte, dejte si snídani a teprve pak začněte pracovat. Uvidíte, že i ta práce vám půjde lépe od ruky, než když do ní skočíte ještě v pyžamu a ve stejném pyžamu z ní odejdete a skočíte zas do postele.

A výmluvu na nedostatek času, když děláte z domova, fakt neberu. I kdyby vám trvala cesta do práce jen půl hodiny, tak máte na sebe nyní o hodinu víc času.

A to neplatí jen pro ty, co v normální době využili čas do práce a z práce ke sportování, to platí úplně pro každého jednoho z vás! Tak šup, šup, už žádné výmluvy – a pokud už si připadáte jak bečky a nevíte jak začít, tak tady máte lidský návod, jak na to.

A věřte, že vím o čem mluvím, protože už osmnáct let pracuji jako OSVČ z domova a hlavně na začátku jsem měl velký problém se k nějaké aktivitě dokopat.

Proč člověk běhá? Je tisíc důvodů, proč člověk běhá, přitom by samozřejmě stačil jen jeden – protože mu pohyb dělá dobře a to bez ohledu na to, jestli se mu běhat chce, nebo ho k tomu něco pudí.

Už jste se někdy vážně zamysleli nad tím, proč vlastně běháte? Pokud položím tuhle otázku sobě, tak budu muset upřímně odpovědět, že vlastně nevím! Už si totiž nepamatuji ten prvotní impuls, který mě k běhání přivedl. Teda pamatuji si, že to byl můj kamarád Jirka, který mi řekl o závodě, který se běží na cestě u hájovny v Pražském lese a protože to bylo jen, co by člověk doběhnul, tak jsem tam šel a svou kategorii mladších žáků vyhrál.

Ale jestli jsem tam běžel jen proto, že mě běhat bavilo, že jsem běhal docela dobře, nebo proto, abych se stal běžcem – atletem, tak to už si tedy fakt nepamatuji.

Pamatuji si, že mě to vítězství nadchlo, pamatuji se, že jsem se pak začal připravovat v atletickém oddíle s panem Jiřím Babuškou, který se tak tímto stal mým prvním trenérem, na krajské kolo běhu Mladé fronty, které se běželo v parku Dobříšského zámku.

Pamatuji se, že tam jsem dostal pěknou nakládačku a skončil předposlední. Pamatuji se, že když jsem pak přijel domů, dostal jsem doma od otce pěknou držkovou a asi i nějakej ten pohlavek, že jsem nešel na kytaru, kde jsem měl zaplacenou hodinu a raději běhal po všech čertech a ještě dopadl jak sedláci u Chlumce.

Pamatuji se na to, že pak už mě běhání nikdy nepustilo, že mi začalo být málo, co nám trenér nakládal a začal si přidávat tréninky sám. Běhal jsem při tom po lese, po pastvinách, běhal jsem povětšinou sám, protože kamarádi, i když taky běhali, až tak téhle mojí vášni nepropadli.

Běhal jsem ráno, běhal jsem večer. Když jsem si nestačil odběhat sebou naordinovanou dávku přes den, protože jsem běhal za holkama, odběhal jsem si to v noci, třeba o půl. A když jsem věděl, že další den budu mít zase rande, tak jsem si šel lehnout jen na pár hodin (doslova) a ve čtyři ráno jsem už běhal zase.

Je fakt, že jsem se takhle docela pěkně vyběhal. Nikdo mě neučil, jak mám běhat, nikdo mi neříkal, co mám běhat. Jediné, co jsem znal, byly tréninkové dávky, které běhal Emil Zátopek, a tak jsem zkoušel běhat jednu zimu do kopců a v hlubokém sněhu i v kanadách.

Téhle vášni jsem však nějak nepropadl a po zimě šly kanady na hřebík. Proběhal jsem se až k vojně, kde mi to chtěli zatrhnout, protože jsem chodil běhat přes plot, navíc v západním vojenském okruhu (okolo Tachova).

Jednou mě chytli, když jsem se vracel po 30 naběhaných kilometrech do kasína  a jeden nadporučík na mě řval před nastoupeným plukem: „Škorpil, máte po kariéře!“

Nadporučík se uchlastal a já si běhal a běhám dál. No jo, ale pořád nevím: proč já vlastně běhám?
A proč běháte, nebo byste rádi běhali vy?

Jak začít běhat, cvičit, trénovat, hýbat se po prodělání Corony nebo těžší formě chřipky? To je otázka, která zajímá čím dál tím víc lidí, kteří žijí aktivně a kteří to už mají za sebou – tedy zkušenost s Coronou.

Proč do toho zahrnuji i chřipku? Zkrátka proto, že jsme na jaře s Danou prodělali opravdu hnusnou chřipku, kdy zejména v prvních dnech jsme byli schopni jen být. Vysoké horečky, bolely nás všechny klouby, slabost, ztráta chuti a čichu, kašel.

Koncem února jsme byli pracovně v Itálii, v Neapoli. Letěli jsme tam v den, kdy se odpoledne objevila první zpráva, že v Itálii zjistili první případ Corony. Domů jsme se vraceli v den, kdy na letišti byl poprvé štáb televize a ptal se navrátivších se z Itálie, jak to vidí.

Zhruba deset dní po návratu jsme oba s Danou lehli. Dana se snažila, aby se nám dostalo ošetření, nebo vyšetření, jak chcete. Volala obvoďákovi a na hygienu, jejich odpověď zněla: vrátili jste se do chřipkového období, takže klídek, teploučko, čajíček, máte chřipku.

Laboratoř, kde se testy vyhodnocovaly, Daně po dovolání se sdělila, že oni vyhodnocují jen to, co jim pošle hygiena, že sami netestují.

Tak jo, máme chřipku, řekli jsme si a týden leželi jak lazaři.

Před atakem chřipky jsme byli oba ve výtečné formě, v té Neapoli jsem běžel půlmaraton, neskutečně si ho užil a i čas byl takový, jaký jsem si představoval, na jaký jsem se připravoval.

Po týdnu marodění byla veškerá forma ta tam, jako bychom se váleli celý život. Vyjít doma schody, udělat dřep, zvednout činku, to vše bylo skoro nad naše schopnosti.

Ještě bych rád předeslal, že před Coronou jsem měl průměrnou klidovou tepovou frekvenci okolo 50 tepů za minutu. V den, kdy jsem začal marodit, mi vylétla na 89!!!. VO2 max jsem měl před nemocí 43, po nástupu nemoci mi spadla na 36!

Ještě 3 měsíce po „vyléčení“ jsme se ani jeden necítili v pohodě, průměrná tepovka mi klesala velmi pozvolna a až za 4 měsíce jsem se dostal na hodnoty před nemocí. VO2 max mám nyní, 8 měsíců po, na 39.

Z toho jasně pramení, že ta mrcha vám zasáhne dýchací systém.

Už před touto zkušeností jsem lidem radil začínat po chřipce zvolna, nesnažit se vrátit co nejdříve do tréninku. Po téhle zkušenosti to radím o to víc.

Takže pokud jde o běhání, ale myslím, že se to dá aplikovat na všechny vytrvalostní sporty, tak doporučuji (a sám aplikuji) první týden obden jen 30 minut lehkého běhu, a když cítím, že to fakt nejde, tak klidně přejdu i do chůze. Hlavní je nesnažit se to přeprat (zlomit), protože pak je návrat delší.

Když už se trošku vzpamatujete, zařaďte jednou týdně krátké intervaly, třeba 5 x 10 vteřin do kopce (postupně můžete přidávat na opakování), nebo kruhový trénink v posilce. Cviky provádět spíš v čase, tedy např. 25 vteřin kliky, dřepy, výpady, sklapovačky. Mezi cviky 5 – 10 vteřin na vydýchání. Jde o to, tu naší pumpu trošku rozpumpovat, napumpovat do těla krev a kyslík, a tím postupně zase dostat celé tělo do formy.

Nám s Danou se tahle mravenčí práce vyplatila, a věříme, že pomůže i vám. Ostatně teď je stejně blbej čas se za čímkoliv honit, ten čas (pevně věříme) přijde na jaře, a to už budeme všichni v cajku :).