Jak začít běhat, cvičit, trénovat, hýbat se po prodělání Corony nebo těžší formě chřipky? To je otázka, která zajímá čím dál tím víc lidí, kteří žijí aktivně a kteří to už mají za sebou – tedy zkušenost s Coronou.

Proč do toho zahrnuji i chřipku? Zkrátka proto, že jsme na jaře s Danou prodělali opravdu hnusnou chřipku, kdy zejména v prvních dnech jsme byli schopni jen být. Vysoké horečky, bolely nás všechny klouby, slabost, ztráta chuti a čichu, kašel.

Koncem února jsme byli pracovně v Itálii, v Neapoli. Letěli jsme tam v den, kdy se odpoledne objevila první zpráva, že v Itálii zjistili první případ Corony. Domů jsme se vraceli v den, kdy na letišti byl poprvé štáb televize a ptal se navrátivších se z Itálie, jak to vidí.

Zhruba deset dní po návratu jsme oba s Danou lehli. Dana se snažila, aby se nám dostalo ošetření, nebo vyšetření, jak chcete. Volala obvoďákovi a na hygienu, jejich odpověď zněla: vrátili jste se do chřipkového období, takže klídek, teploučko, čajíček, máte chřipku.

Laboratoř, kde se testy vyhodnocovaly, Daně po dovolání se sdělila, že oni vyhodnocují jen to, co jim pošle hygiena, že sami netestují.

Tak jo, máme chřipku, řekli jsme si a týden leželi jak lazaři.

Před atakem chřipky jsme byli oba ve výtečné formě, v té Neapoli jsem běžel půlmaraton, neskutečně si ho užil a i čas byl takový, jaký jsem si představoval, na jaký jsem se připravoval.

Po týdnu marodění byla veškerá forma ta tam, jako bychom se váleli celý život. Vyjít doma schody, udělat dřep, zvednout činku, to vše bylo skoro nad naše schopnosti.

Ještě bych rád předeslal, že před Coronou jsem měl průměrnou klidovou tepovou frekvenci okolo 50 tepů za minutu. V den, kdy jsem začal marodit, mi vylétla na 89!!!. VO2 max jsem měl před nemocí 43, po nástupu nemoci mi spadla na 36!

Ještě 3 měsíce po „vyléčení“ jsme se ani jeden necítili v pohodě, průměrná tepovka mi klesala velmi pozvolna a až za 4 měsíce jsem se dostal na hodnoty před nemocí. VO2 max mám nyní, 8 měsíců po, na 39.

Z toho jasně pramení, že ta mrcha vám zasáhne dýchací systém.

Už před touto zkušeností jsem lidem radil začínat po chřipce zvolna, nesnažit se vrátit co nejdříve do tréninku. Po téhle zkušenosti to radím o to víc.

Takže pokud jde o běhání, ale myslím, že se to dá aplikovat na všechny vytrvalostní sporty, tak doporučuji (a sám aplikuji) první týden obden jen 30 minut lehkého běhu, a když cítím, že to fakt nejde, tak klidně přejdu i do chůze. Hlavní je nesnažit se to přeprat (zlomit), protože pak je návrat delší.

Když už se trošku vzpamatujete, zařaďte jednou týdně krátké intervaly, třeba 5 x 10 vteřin do kopce (postupně můžete přidávat na opakování), nebo kruhový trénink v posilce. Cviky provádět spíš v čase, tedy např. 25 vteřin kliky, dřepy, výpady, sklapovačky. Mezi cviky 5 – 10 vteřin na vydýchání. Jde o to, tu naší pumpu trošku rozpumpovat, napumpovat do těla krev a kyslík, a tím postupně zase dostat celé tělo do formy.

Nám s Danou se tahle mravenčí práce vyplatila, a věříme, že pomůže i vám. Ostatně teď je stejně blbej čas se za čímkoliv honit, ten čas (pevně věříme) přijde na jaře, a to už budeme všichni v cajku :).

Podzim obecně v lidech vyvolává blbou náladu, a když se k tomu přidá, v čem žijeme posledních sedm měsíců, přičemž světlo na konci tunelu nevidět, to by se jeden pic. A k tomu máme ještě zakázáno zpívat z plných plic. Ale i tak je potřeba žít a dívat se na svět pozitivně, takže Mem se vrací, aby bylo na světě lehčeji a veseleji.

Mema jsem stvořil, nebo on stvořil mě, již před více jak jedenácti lety. Tehdy jsem se v životě plácal od čerta k ďáblu, od desíti k pěti, stejně jako se plácáme dneska my, když se na nás ze všech stran hrnou ty děsné zprávy z celého světa.

Tehdy mě vzal Mem za ruku, ale možná jsem vzal za ruku já jeho, a šli jsme běhat ven, do polí, do lesů, do hor i údolí. Běželi jsme, pozorovali jsme cvrkot kolem sebe a bylo nám fajn, protože kolem nás běžel život, tak jak běžel vždycky – normálně.

Řekl bych, že podzim – nepodzim, zima – nezima, je čas opět vzít se za ruku a vyběhnout, nebo alespoň vyjít do přírody, nechat svět tam, kde je. Nemusíte mít obavu, že než se vrátíte zpátky, něco se změní a svět už nebude. Bude, to mi věřte, a vůbec nic se v něm nezmění, za to se změníte vy, nebo alespoň vnímání toho, jak se na něj budete po návratu dívat.

Mně osobně vždycky tahle výprava pomohla a pomáhá, stejně jako nám pomáhá spánek, kdy se vydáváme do světa snů, do světa, kde se cítíme v teple a bezpečí, abychom ráno plni síly a naděje otevřeli oči a…

Já vím, to a…

To a, ale pak i to b, c, d… je na nás. Já mám tu kliku, že jsem optimista, který věří, že hůř už bylo, takže vlastně všechno, co bude, může být jen lepší. Takže to a pro mě znamená – AKCE, b – BĚH, c – CIT, d – DECH atd. Když jsme u toho t, tak to je TEĎ!

Tak pojďte, poběžte s námi, nechte svět tam, kde je, alespoň na chvilku, a mějte a užívejte si šťastný života běh!